Autor: C. D. Payne
Počet stran: 301
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
Vazba: Měkká
Děj:
Helena si žije svůj poklidný a především nudný život s Harknessem a jejími povedenými dětmi a když najednou podědí dům po tetičce Maddy, ujme se příprav na jeho prodej. Za pár hodin zjistí, že jí dům poskytuje nejen úkryt, ale i rozptýlení a klid. A za pár dnů zjišťuje, že jí dům od základů mění život. Právě díky němu získá zájem o již neznámou spisovatelku Glorii Anne Lenoriovou a právě díky němu se ji bude snažit najít. Jenže tohle tajemství neskrývá jen zapomenutou spisovatelku, ale něco mnohem víc...
První dojmy z obálky:
Moc se mi líbí - je taková jednoduchá a na měkké vazbě se jistě bude vyjímat. Obzvlášť ta zelená bude všemu kralovat.
Hodnocení obálky:
Co jsem od knihy čekala:
Takový ten klasický humorný román, který nebude mít ani pořádně pointu a jeho hlavní náplní bude vás rozesmát.
Menší seznámení s knihou:
Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla je humorný román C. D. Paynea - autora, jenž napsal populární sérii Mládí v Hajzlu, která byla i zfilmována.
O autorovi:
Více informací na: nicktwisp.com
Proč jsem si knihu vybrala:
Protože mě zaujala série Mládí v hajzlu. Nebo spíš to, jak je populární... A když Jota nabízela RC, prostě jsem si o jeden ebook zažádala.
Recenze:
Většina z vás zná C. D. Paynea díky jeho sérii Mládí v hajzlu. Já tento případ nejsem. Popularita autora mě až doposud obcházela - jistě, tu vychvalovanou sérii jsem znala, ale nedalo by se říct, že bych jí nějak zvlášť holdovala. Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla byla pro mě první a možná i poslední knihou od tohoto autora, protože právě těď si stále nejsem jistá, jestli po těch záchvatech smíchu pořád ještě dýchám. Pravděpodobně ne...
Čím vás kniha upoutá na první pohled, je způsob, jakým je napsaná. A to formou deníku. Není to zrovna ten typ knihy, kde se neustále píše "Milý deníčku...", ale každý den je oddělený od toho předchozího. Co mě udivilo ale snad ze všeho nejvíc, byla řeč Heleny. Ve svých 58 letech vyprávěla svůj život tak, jak by jej líčila své kamarádce. A to značně nespisovně. Nedalo by se však říct, že by tento způsob psaní nějak narušil mé zážitky. Ba naopak. Myslím, že je to ještě více umocnilo.
Gába kdysi ve snaze prokázat mi službu pověřila Moniku, aby pro ni natočila video jedné nemovitosti. Osvětlení bylo tak ponuré a úhly kamery tak podivné, že podle Gáby vypadal ten krásný domek na Shaker Heights jako scéna z hororového filmu.
A právě tímto způsobem je popsáno celých devět měsíců - od začátku nového roku, až po konec září. Celou tu dobu si připadáte jako na návštěvě u Takové normální rodinky (můj velmi oblíbený černobílý seriál) a to především z důvodu, že Helenina rodina je všechno, jen ne nezajímavá. A právě na tom je založena celá kniha.
Helena je ten typ ženy, která i v pozdním věku dokáže být aktivnější než kdejaká třicítka. Popravdě řečeno, mně to po celý příběh děsilo. Heleně bych netypovala ani čtyřicet, natož šedesát. Zatímco moje rodiče už pobolívají záda (jsou o dvacet let mladší než ona), Helena se má neustále čile k světu. Občas (skoro pořád) jsem při čtení knihy uvažovala nad tím, jestli je Helena superman, nebo moji rodiče začínají předčasně stárnout. Nejspíš obojí. Faktem ale je, že vás Helena nenechá v klidu. Rozhodně není jedna z těch nevyrazných postav, co naplano trousí poznámky a své čtenáře spíš unudí k smrti, než aby v nich vyvolala nějakou reakci.
"Hotová katastrofa, co?"
"Už jsem viděla větší hrůzy."
"Prodáváš domy v Shaker Heights, Gábo. Kde jsi tam viděla takhle příšernou kuchyň?"
Děj okořeňují detektivní prvky, které vás zcela nenápadně nutí přemýšlet ještě předtím, než si vlastně uvědomíte, že Helena po něčem/někom pátrá. Vtipné na tom je, že u tohoto humorně založeného románu až do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah. V našem případě spisovatelka. A když to konečně zjistíte, jste z toho doslova v šoku.
Co mě dokáže spolehlivě potěšit, je zmínka ČR v americké knížce. Dnes většinou čteme knihy z dílny amerických autorů a v nich se děj točí kolem USA, Francie, Číny a jiných zajímavých zemí, ale na Českou republiku si víceméně nevzpomene nikdo. Proto si moje sympatie autor získal už v tu chvíli, kdy Helena navštívila českou restauraci. I když... ne, tu už si získal v momentě, kdy jsem si vzpomněla na Takovou normální rodinku.
Kniha může být příjemným zpestřením vašeho dne - pokud se rádi smějete a relaxujete, tato kniha je pro vás víc než vhodná. Budete se u ní smát i mračit, budete u ní přemýšlet a možná se i někdy plácnete do čela, ale rozhodně se od ní ani na chvilku neodtrhnete. Pod tou nevinnou humornou slupkou se totiž skrývá celkem silný příběh, který se vám dokáže vrýt pod kůži.
Poučení:
Někdy si tě minulost najde sama, někdy jí musíš jen postrčit.
Závěr:
Je jedno jestli jste muž, nebo žena. Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla se hodí pro každého. U knihy si odpočinete, zasmějete se a na závěr budete smutní, že kniha už skončila a vy si nemůžete ještě trochu počíst. A tak má pravá kniha vypadat, ne?
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí Reading Copy nakladatelství Jota
Social Icons