Autorka: Tess Stimson
Počet stran: 295
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2013
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Jsou ženy, které zvládnou cokoliv. Až na pár věcí. Těch nejdůležitějších.
Clare Eliasová od začátku těhotenství ani na vteřinu nepochybovala, že bude dobrou matkou. Vždycky přece všechno zvládla: je majitelkou prosperující sítě květinových síní, má hezkého (a o deset let mladšího) manžela Marka, který je jí po všech stránkách oporou. Clare se zkrátka vždy vydařilo vše, na co sáhla. Proč by se tudíž měla obávat něčeho tak přirozeného, jako je mateřství.
Pak ale dvojčata přijdou na svět a Clare najednou zjišťuje, že nezvládá vůbec nic. Zoufale sedí na posteli a snaží se nevnímat, že má kruhy pod očima, neumyté vlasy a pobryndané tričko. Odjakživa tvrdila, že chůva nikdy nepřekročí práh jejího domu, ale teď ví, že pokud nevyhledá pomoc, zhroutí se.
A tak do života Eliasových vstoupí mladá a půvabná Jenna, která péči o děti zvládá s profesionální nonšalancí. Její příchod však nepřinese pouze příjemné změny: Marc se najednou začne chovat odtažitě, pak vážně onemocní jedno z dětí… a následná smršť událostí postaví Clare – a vlastně i Jennu – do situace, v níž by se nechtěla ocitnout žádná žena na světě.
První dojmy z obálky:
Líbí se mi to. Ta melancholie mi k názvu knihy i obsahu sedí. Možná bych i řekla, že je lepší, než ta originální.
Hodnocení obálky:
Co jsem od knihy čekala:
Tolik co od Zapomenuté od Catherine Mckenzie.
Menší seznámení s knihou:
Kdo miluje nejvíc je kniha, která by mohla zaujmout především čtenáře knihy Manželka, která utekla. Kdo miluje nejvíc je kniha plná překvapení, zvratů a náhod.
O autorce:
V roce 1991 opustila stanici ITN svou první biografickou knihu o bejrútském rukojmí J. Mannym. S manželem a dvěma dětmi žila střídavě na Kypru, v Bejrútu a Libanonu.
V současné době žije se svými dětmi v Londýně a krom psaní sloupků do novin Daily Mail píše romány, které se v žebříčku úspěšnosti ve Velké Británii umisťují na předních příčkách a byly přeloženy do patnácti jazyků.
Proč jsem si knihu vybrala:
Why, why, why... Protože měla poutavou obálku (jsem hříšník, vím to, ale za co se pak stydět :D ).
Recenze:
Když jsem knihu začínala číst, hrozně moc jsem si přála, aby byla podobná Zapomenuté od Catherine McKenzie. To se mi sice nesplnilo, nicméně musím říct, že Kdo miluje nejvíc předčilo všechna má očekávání. Jelikož jsem od autorky nic jiného nečetla, dost mě překvapilo, jak píše. Tess Stimson (to jméno si musím zapamatovat) mě uvítala první osobou, více pohledy postav a překvapujícími zvraty, které se opakují na konci každé kapitoly. Ne, není to ten typ knihy, o kterém bych mohla říct, že se stal mým nejoblíbenějším a každý den si v něm hledám své oblíbené scény, každopádně ale nemůžu říct, že by kniha byla průměrná. Kdyby kniha nebyla míněna jako oddechovka, pravděpodobně bych ji měla vedle svých nejoblíbenějších sérií, na druhou stranu by to ale nebylo ono, a tak jsem za současné zpracování vděčná.
Kdyby mi někdo řekl, že mám času kolik chci, pravděpodobně bych se od knihy neodtrhla, dokud bych ji nedočetla. Bohužel, já ho neměla, a tak jsem ji četla po pidi kouscích, když jsem se chtěla odreagovat od učení nebo zrovna čekala na autobus. Poslední dobou mám děsnou smůlu, protože když čtu ty horší knihy, času mám habaděj, ale když se chystám na něco hodně dobrého, času hrozně ubude. Aneb Murphyho zákony nelžou.
Člověk by řekl, že se Tess do příběhu zamotá, ale ona ne. Vždycky z něj elegantně vybruslila a ještě stihla vykouzlit pukrle. jak už jsem se zmiňovala, Tess na konci každé kapitoly načne něco překvapivého. A víte co je na tom nejhorší? Že v následující kapitole dělá jako by se nic nestalo a pravdu odkryje až po několika listech. Samozřejmě to by nebyla ona, kdyby po celý příběh něco netajila. Vážně, tahle kniha je záhadou do posledního okamžiku a já vám garantuji, že vás to bude frustrovat.
Ty kdo čekají erotický román, jako je Fifty Shades of Grey musím zklamat. Ne, tohle není další kniha, co si hraje na psané porno (ano, pár scén se v knize vyskytuje, ale ve kterém románu dnes ne?). Tahle kniha má děj, má pointu, má skvělé postavy a když to tak vezmu, autorka ani v jediném ohledu není slabá.
Co jsem u autorky ocenila, jsou tak dobře popsané povahy postav. Pohled Daviny, Xana a všech ostatních se mi zdály neuvěřitelně věrohodné a dobře popsané. Jednání postav dávalo naprostý smysl, Tess navíc vždy dokázala odhalit jejich vnitřek, a tak nebylo možné některou z nich přímo nenávidět, i když by si to čtenář sebevíc přál. Já si v příběhu hrozně zamilovala Clare, která má mnoho chyb a přesto pořád bojuje za dobro svých dvojčátek. Ano, i ona má své slabé chvilky (scéna s Rowanem je toho důkazem), ale přesto si myslím, že je to vzorná maminka, která jen ze začátku nevěděla jak se ke svým dětem chovat. Jenna je kapitola sama o sobě. Je to neobyčejná chůva a taková ta "pesimistická postava". Ostatně, kdo by v její kůži pesimistický nebyl, že? A od Jenny se dostáváme k mé další oblíbené postavě, Xanovi (nebojte se, je poslední). Ano, dámy, přesně tak. Xan je ten typ neodolatelného sobce, který dokáže zaujmout svou komplikovanou povahou a popravdě řečeno svými průšvihy. Ach jak já miluju tu scénu s autem, Jennou a býkem... :D Právě on obstarává v knize zábavu, a tak se nedá říct, že by byl fádní. Ostatní postavy jako třeba Marc (jak já ho nemám ráda) a Davina jsou už jen třešničkou na dortu.
Jediným důvodem, proč nedám knize deset hvězdiček, je ten, že je naprogramována na oddychovou literaturu. Ostatně, to už jsem myslím říkala už předtím. i tak si ale myslím, že pro milovníky románů bude tato kniha velmi dobrým čtivem.
Závěr:
Knihu doporučuji především ženám (jenom ženám), které si chtějí přečíst něco inteligentního, co se lehce čte a neomrzí.
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Domino
Okomentovat