Recenze: Slzy muža

Název: Slzy muža

Autorka: Darina Hamarová

Počet stran: 198

Nakladatelství: Motýľ

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná

Děj:

Nezávislý novinár dostane od svojej tajnej lásky, šéfredaktorky Jany, úlohu, ktorá je preňho veľkou profesionálnou výzvou. Venuje sa prípadu spred dvadsiatich rokov, keď boháča Michala odsúdili za znásilnenie a vraždu jeho mladej priateľky. Preniknúť za Michalovu hrubú stenu nedôvery k vonkajšiemu svetu nie je jednoduché, no v mene lásky k zavraždenej dievčine napokon redaktorovi otvorí dvere do svojho domu i do vlastného vnútra. Giu postupne odhaľuje nové fakty, ktoré ho šokujú. Kladie si otázku, či milovať je zločin a či láska a hriech idú ruka v ruke. Napokon si uvedomí, že nič nemusí byť také, ako sa zdá, a že aj spravodlivosť môže byť slepá...

První dojmy z obálky:

Jednoduchá, krásná, nemám slov...

Hodnocení obálky:

Recenze:

Slzy muža je prvotina slovenské autorky Dariny Hamarové, která se při tomto příběhu inspirovala skutečnými událostmi. Já osobně jsem se k ní dostala přes Sue, která se se mnou chtěla podělit o skvělý čtenářský zážitek. Přiznám se, že jsem do té doby nevěděla, že vůbec existuje, což ani není k podivu, protože slovenskou scénu sleduji méně než tu českou. Po zběžném přečtení oficiální anotace jsem usoudila, že by to stálo za hřích, a tak jsem napsala autorce. Ještě jednou jí tímto děkuji za recenzní výtisk, který mi zaslala, protože nevím, kdy bych se ke knize jinak dostala.

Příběh je vyprávěn z pohledu sympatického novináře Gia, který nejprve vypráví svou minulost a posléze se dostává k příběhu propuštěného vyvrhele s tím, že je odhodlán o něm sepsat článek. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny jmény postav, o které daná část pojednává. V knize se tak objevují osudy obyčejných lidí, které se můžou stát jak vám, tak zrovna mně. Vedle těchto osudů se odehrává i jeden z těch méně obyčejných, a sice příběh muže obviněného ze znásilnění a následné vraždy. Problém je, že okolo tohoto případu je jeden velký otazník a to ve výpovědi viníka, který tvrdí, že nikomu neublížil. Gio chce rozluštit tuto záhadu, a tak se rozhodne, že objeví skutečnou pravdu.

Co se mi na knize líbilo, je, že si každý čtenář najde něco svého. Ať už se jedná o sympatickou hlavní postavu, psychologizaci muže nebo romantickou vsuvku. Mě si autorka získala v okamžiku, kdy zmínila Belmonda, pokračovala pohádkou Byl jednou jeden král a zakončila to novinářem, který nepije kávu, ale pouze čaj. V jakékoliv roční období. A kdo aspoň trošku zná, ví, že Belmonda pokládám za jednoho z nejlepších herců vůbec (jmenujte mi jediného, který by si zahrál v tolika kategoriích a všechny riskantní scény si zahrál sám), staré pohádky jsou pro mě božská díla a čaj piju kdekoliv a kdykoliv. A samozřejmě, nepiju kávu. Postavy byly zkrátka vykresleny skvěle – žádná nebyla černobílá, každá si něčím získala mé sympatie a naprosto o všech se skvěle četlo.

Vím, co si říkáte. A to jsi to četla slovensky? Má odpověď zní ano, četla. A víte co? S velkými pauzami jsem to měla slupnuté za čtyři dny (o prázdninách zkrátka nemůžete doma ležet jen s knihou a válet si šunky). Četlo se to parádně, řekla bych i lépe, než kdejaká česká kniha. Samozřejmě se musím přiznat, že při pár slovíčkách jsem si nevěděla rady a u některých se i zasmála. V tomto případě je to jméno Ľubica. Já idiot jsem si myslela, že je to slovenské oslovení „miláčku“ (a to i v případě, že vím, že je to miláčik), protože pro slovo milovat je to „ľúbiť“, takže jistě chápete, jak rychle došlo k omylu. Díkybohu za moji slovenskou kamarádku blogerku Sue.

Konec mě mírně řečeno překvapil, mrzí mě, jak to dopadlo a nedokážu uvěřit tomu, jak moc dokáže být osud krutý. Právě to ale činí knihu tak skutečnou, že si pokládám otázku, zda se to skutečně celé do puntíku nestalo. Budu se muset ještě podívat na internet, abych zjistila podrobnosti… A vzhledem k tomu, jak otevřeně byla kniha zakončena, si musím položit otázku, zda nebude ještě nějaké malé pokračování, protože bych se s Giu jen nerada loučila. Navíc jsem vážně zvědavá, jak to s ním pokračuje dál.

Slzy muža je skvělá, skvělá, skvělá kniha, která nenechá nikoho chladným. Je v ní vše, co by si normální čtenář mohl přát – vztahy, životní zvraty, napínavá a ze začátku možná až trochu detektivní zápletka, sympatické postavy a v neposlední řadě i notná dávka překvapení. Velké plus má i poutavý styl autorky, díky kterému se od knihy nebudete moct odtrhnout. Na úplný závěr mám na autorku velkou prosbu, ať píše dál, protože tohle bylo po dlouhé době zase něco, co mě posadilo do židle. A vy si to přečtěte! Kdyby nic, tak alespoň díky té nádherné obálce.

Hodnocení knihy: