Autor: Markus Zusak
Počet stran: 526
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2009
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě. Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká. Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit.
První dojmy z obálky:
Já osobně mám v knihovničce tu "starší verzi" na obrázku výše koupenou v době, kdy jsem se ještě nemusela mezi knižní a filmovou rozhodovat. A jsem za to vážně ráda. Obě jsou totiž naprosto úžasné, jedna jednoduchá, mrazivá a výstižná, ta druhá pak s naprosto perfektní Liesel a přímo sálající TOU atmosférou. Ne, nikdy bych si mezi nimi nebyla schopná vybrat... A bohudík ani nemusím...
Hodnocení obálky:
O autorovi:
Přestože se Zusak Markus narodil v Sydney, jeho matka Lisa je původem z Německa a otec Helmut z Rakouska. Jeho rodiče emigrovali do Autrálie v roce 1950. Zusak je nejmladší ze čtyř dětí.
Jeho zatím nejúspěšnější knihou je román Zlodějka knih (The Book Thief, 2005), která získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem a předlohou stejnojmenného filmu. Byla přeložena do více než 30 jazyků.
Úspěšný byl i jeho předchozí román The Messenger (Posel, 2002), určený mladším čtenářům. I román Bridge of Clay (Hliněný most nebo také Clayův most) má dětského hrdinu a zaměřuje se na rodinný život a skutečné i citové „mosty“.
Recenze:
Mám ráda dobré příběhy. Mám ráda knihy. A mám ráda naději. Že zním jako bych pozřela rovnou celý cukrovar? Samozřejmě, to patří k věci. Vlastně zcela upřímně nechápu lidi, kteří by v souvislosti s touto knihou mohli mluvit normálně bez jediné nakřáplé slabiky. Na Zlodějku knih jsem četla takových názorů snad stovky. Pak mi jednoho dne ruplo v bedně a kvůli filmu, který se chystal, jsem sáhla po knize. To, že se mi do ní dlouho nechtělo má na triku neznalost. Jednou věcí byl počet stránek - pardon, ale tyto předpojatosti mám už prostě v krvi -, tou druhou pak myšlenka, že se to celé odehrává v nacistickém Německu, což není ta strana příběhu, kterou bych chtěla znát. Bohudík pro mě, blogeři a jejich ódy radosti byly silnější než moje obavy. A tak se stalo, že jsem začala a knihu přečetla za rekordní týden. V období, kdy jsem číst vůbec v plánu neměla. A jsem za to vážně ráda.
Jestli jste viděli film a měli chuť zavrtat hlavu do polštáře s tím, že vaše oči už asi nikdy úplně nevyschnou, tak se v souvislosti s knihou připravte na mnohem větší smršť. Proč? Protože tahle kniha nepasuje do absolutně žádných žebříčků, které máte už zavedené a protože Smrtka (malé s mi sem tak docela nepasuje) umí neobyčejně dobře vyprávět. Ano, čtete správně. Smrtka. Ta zubatá s kosou, které se všichni bojíme a bědujeme kdykoli se nám vloudí do života. Víte, Smrtka je docela nepochopená osoba. Není zlá. A když už tu tak polemizujeme, tak ani hodná. Rozhodně se ale jedná o zajímavou osobu, která má co do sebe. A právě ji zaujal příběh Zlodějky knih, malé Liesel, která milovala knihy tak, že je kradla.
Jediná chybka na příběhu je styl. Já vím, trochu nepochopitelné vzhledem k tomu, jak o této knize básním, ale to byla jediná věc, která mě mírně vyváděla z vnitřní rovnováhy. Proč? Ta Smrtka jedna pitomá si prostě nemohla odpustit ten mega spoiler na konci. A pár dalších "menších". A to mě mrzí, protože jsem natahovala už od začátku a když jsem těch pár vět přečetla, vážně jsem měla chuť tu bichli prohodit oknem. Bohudík nejsem ten typ, co by čtení jen tak vzdal...
Na konci už pak ale bylo úplně jedno, co jsem přečetla dřív, protože výsledný dojem mě úplně a absolutně rozdrtil. Na padrť. Miluju a nenávidím ten konec. Protože právě proto musím neustále přemýšlet nad tím, jestli se to celé vážně někdy nestalo. A tak to má být. Příběhy mají působit realisticky. A dojemně... A sakra, ne, nesmířím se s tím, co se tam stalo. I když mi udělalo radost, jak se to celé nakonec vyvinulo.
A tady si neodpustím citaci mojí mamky, která se mnou koukala na film: "A teď si vezmi, jak ta Liesel musela být chytrá, když ukradla knihu, aniž by uměla vlastně číst." - Jo já vím, mamka vždycky vnímá trochu jinak, než ostatní. Co tímto chci říct, je, že jestli zase koukáte pohledem "další YA", tak se připravte na zubatou s kosou, která k vám přijde někdy v noci s nachystanou mačetou. Protože jestli si říkáte knihomolové, pak právě tohle dílo je to první, po kterém byste měli sáhnout. Protože jestli bych další generaci měla odkázat nějakou hodnotnou knihu, nebyla by to kuchařka Ládi Hrušky, ani Padesát odstínů, dokonce ani Bible. Byla by to Zlodějka knih.
"Lidi mě děsí."
- Zubatá s kosou
Hodnocení knihy:
Social Icons