Autor: Majgull Axelsson
Překladatelka: Dagmar Hartlová
Počet stran: 500
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2016
Vazba: Měkká
Oficiální anotace:
Neuvěřitelný osud němé, ochrnuté dívky, román o hloubce ducha a síle imaginace. Příběh z pera přední představitelky švédského magického realismu.
Příběh „mrtvého“ těla, v němž tepe živý duch. Strhující, naléhavé a podmanivé vyprávění začínající ve Švédsku padesátých letech 20. století. Zpěv o lásce, touze a věrnosti, ale také o beznaději, aroganci a lhostejnosti.
Desirée, němá a ochrnutá dívka odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje… Za dlouhých nocí jí dělají společnost Einstein, Hawking, Ginzburg a jiní, i když jen prostřednictvím svých knih. Tam venku, za zdmi nemocnice, jsou její tři sestry – Christina, Margareta a Birgitta. O její existenci ale nemají tušení. Lékařka, fyzička – a prostitutka.
Brilantní mozek uvězněný v bezmocném těle, trýzněném spastickými záškuby, začíná rozplétat vlákna jejich osudů…
První dojmy z obálky:
Nádherná, originální, nepřeplácaná, opravdu všech pět P. A fontem se taky strefili – na obálce nezaniká, ale i barevně ladí. Je vidět, že si na grafické stránce dal někdo velmi záležet.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Obecně lze říci, že autorčina novinářská i románová próza vyrůstá z příběhů utlačovaných, vykořisťovaných a bezmocných. To dosvědčují knihy reportáží Naši malí bratři (1986) o dětské práci, Rosario je mrtvá (1989), polodokumentární román o dětské prostituci na Filipínách, Zabíjejí nás (1991) o sirotcích po zavražděných v Latinské Americe nebo svědectví o chudobě v současném Švédsku …a ti, kdo nemají (1996).
První ryze beletristickou autorčinou prací je román Daleko od Nifelheimu (1994), umístěný na Filipíny a do současného Švédska, o hledání identity za událostmi a příběhy, které se hrdinka dosud úporně snažila z vědomí vymazat. Ohromný úspěch u čtenářů ale Majgull Axelssonová zaznamenala až románem Dubnová čarodějka (1997), přeloženým do řady jazyků a odměněným prestižní Augustovou cenou.
Román je fantazijní postmoderní experiment, dokonalá ukázka švédského magického realismu.
Recenze:
Dubnová čarodějka u nás v českém překladu existuje už od roku 2002. Právě teď vychází druhé vydání s novou obálkou a lákačem na letošní Svět knihy, kde sama autorka pohovoří nejen už o svých dvou vydaných knihách, ale představí i novinku Nejmenuji se Miriam. A protože na Goodreads má už přes tisíc hodnocení, dá se o ní hovořit jako o úspěšné.
Kniha, kterou dnes budu rozebírat, je řazena do magického realismu. I přestože jsem viděla tolik kladných ohlasů na Murakamiho a mnoho dalších, z tohoto směru jsem nezakusila zhola nic. Ostatně, Dubnové čarodějky bych si obvykle vůbec nevšimla. To by ovšem nesmělo být velkého haló, které kolem ní vzniklo a pár důležitých maličkostí. Jednak na mě na sociálních sítích vykoukla po dlouhé době jedna originální, skvěle laděná obálka, dále informace, že spisovatelka s ní spojená bude v Praze a v neposlední řadě zajímavá anotace. Navíc, jak jsem již řekla, magický realismus mě úplně minul a já to chtěla v tom okamžiku velmi vroucně napravit. A tak jsem jí dala šanci.
„Podívej,“ říkali ošetřovatelé a obraceli mě ke zdi. „Nevzpomínáš si? Jsi chytrá holka, máš maturitu!“
Tehdy jsem ještě byla schopná ze sebe vypravit zvuky podobné lidské řeči, ale už pouhá myšlenka, že ze sebe vymáčknu odpověď, mi brala všechnu sílu. Nic jsem si nepřála víc, než aby ten příšerný výstřižek sundali ze zdi pryč, ale neměla jsem sílu jim to říct.
Ústředními postavami jsou zde čtyři sestry, při střídání myšlenek samotné Desirée a jejího pozorování Christiny, Birgitty a Margarety autorka pracuje s er, i ich-formu, často čtenáře mate a jeho pozornost dokáže soustředit i na obyčejný popis županu. Vážně, hned na první straně přirovnává pásek jedné ze sester k tenkému ocasnímu peru. Takovým způsobem, že si postavu hned představíte s páskem, i perem zároveň. Ano, kdo by tu jinou perspektivu našich milých autorů nemiloval, zvlášť když to celé umí takto zakomponovat.
Některé zážitky je nutné nechat na pokoji, jsou křehké jako pavučina a nesnesou myšlenku ani slovo. Člověk se musí spokojit s tím, že je občas nechá problesknout na okraji vědomí.
Kniha je vážně tlustá, 500 stran přesně a neobsahuje v sobě zrovna jednoduchou problematiku, ani nedisponuje žádným zanedbatelným horizontem času. Je komplexní, na každé postavě nám ukazuje něco trochu jiného, ačkoliv určitým způsobem i podobného. Přiznám se, že jsem ji četla dlouho, vážně neskutečně dlouho a často ji odkládala. Asi možná jediná „chyba“, kterou jí mohu vytknout. Podnětů bylo zkrátka příliš mnoho.
Dubnová čarodějka by neměla uniknout nikomu, kdo se zajímá o magický realismus, nebo třeba jen severskou literaturu. Osobně si jedu vlastní taneček, protože i když nemám ráda škatulkování, určitý severský dech to mělo. Nebo možná pořádný, jen to nechci přiznávat, protože národnost by neměla udávat styl autora.
V každém případě, jestli jste to přehlédli, nebo se ještě rozhodujete, autorka bude na Světě knihy. Kdyby nic, doporučuji na ni zajít a zvážit, zda si knihu nekoupíte a hned nenecháte podepsat, protože se jedná o něco opravdu mimořádného, o něco co vás vyždímá a donutí rozpitvávat věci, kterých byste si jindy nevšimli. Za mě 10/10.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora
Nezapomeňte se podívat i na rozhovor
A přijďte na Svět knihy!
Social Icons