Filmová recenze: Než jsem tě poznala

Název: Než jsem tě poznala / Me Before You

Rok výroby: 2016

Délka: 110 minut

V hlavních rolích: Emilia Clarke, Sam Claflin, Matthew Lewis

Režisérka: Thea Sharrock

Knižní předloha: Jojo Moyes

Obsah:

Louise ví leccos. Ví, že se jí líbí práce v bistru, a ví, že možná nemiluje svého přítele Patricka. Zato neví nic o klasické hudbě, neví, že přijde o místo, a kdyby tušila, co ji čeká, asi by tomu stejně nevěřila. Will zase po dopravní nehodě ztratil chuť do života. Ví, čím byl kdysi a všechno se mu nyní zdá nepodstatné, a také přesně ví, jak s tím skoncovat. Zato neví, že Lou mu vtrhne do života jako náhlá bouře. A ani jeden z nich neví, že jeden druhého navzájem navždy změní…

Recenze:

Než jsem tě poznala: fenomén, sakra velká ždímačka a spousta smíchu. Strašně ráda bych vám řekla, že jsem si předlohu načetla už před promítáním, ale faktem je, že s časem, který mi na čtení zbyl, jsem zvládla sotva dvacet stránek. V této recenzi budu tedy hodnotit pouze a výhradně film. A protože jsem už nějakou dobu nebyla v kině, čekejte menší entuziasmus.

Na začátek bych vám ráda povyprávěla o tom, jak jsme s mamkou měly v plánu jít do jednoho menšího kina, kam nám měly krásně navazovat spoje, ale nakonec jsme zůstaly trčet uprostřed cesty a musely volat domů, ať táta sakra zvedne ten zadek od fotbalu a přijede pro nás (volaly jsme půl hodiny, on umýval auto, brácha si zvonění mého mobilu, co ležel asi metr od něj, vyložil za pseudoiluzi). My s mámou jsme si představovaly, jak ti dva magoři zmateně poskakují a neví, jak zvednout hovor na mém dotykáči hovor a nenapadne je zajít do kuchyně, kde jim vyzvání ten tátův, tlačítkový. A největší sranda je, že ten řidič, co musel vědět, že už žádný spoj nám stejně nejede, nás musel ze zaparkovaného autobusu sledovat. Ale! Aspoň jsem se dostala do ráje popcornu Cinema City. Jakože fakt. Všechno to tam vonělo kukuřicí. To je jasný, že jsme s mámou vzaly celý kotel a ještě něco tahaly zpátky!

V sále jsme usedly do pohodlných sedaček, viděly miliardu reklam (ale byla tam i nová Bridget, budiž vám odpuštěno) a se smíchem si prohlédly pár útrpně tvářících se chlapů, co na to šli. Měřič útrpnosti byl úměrný tomu, jestli to bylo první rande, nebo už dlouholetá přítelkyně/manželka. Ale podle toho smíchu si to nakonec užili stejně jako baby… Každopádně… Začátek filmu!

Úvodní scéna mě zasáhla víc, než bych chtěla, protože mi někdo stihl vyspoilerovat konec už týden před kinem. Ale i když to mělo být převážně smutné, většinu filmu se všichni smáli. Ani nevím, kde začít… Herci, ti byli naprosto úžasní! Emilia Clarke jako věčně usměvavá, občas přihlouplá, ale hlavně svá Lou působila energicky (jako vážně, rozjela tam One Woman Show, jak svým tělem, tak i výrazem a hlavně obočím) ve spojení se zachmuřeným Samem Claflinem tvořili dokonalou dvojku a když se do toho přidal ještě Matthew Lewis, který mě naprosto dostával tím, jak moc už to prostě není ten Neville, ale dospělý chlap… Co vám budu vykládat, obsazení bylo prostě parádní.

Hrozně mě bavily i záběry na typickou Anglii. Ať už ospalou a starobylou (v okolí hradu), anebo uspěchnou (v žáru velkoměsta), kamerové záběry byly dokonalé. Scénář byl rovněž pěkně zvládnutý, jen konec mi přišel trošku nahonem, ale zas to nestihlo zajet do zajetých kolejí typické slaďárny, takže i těch pár chlapů se na to zvládlo dokoukat do konce, aniž by pak brečeli partnerce na kolenou. Hlavně narozeninová večeře celý sál zvládla dohnat až k slzám, protože ten rozdíl mezi radostí z punčocháčů a nevkusného šperku byl citelný.

Přesně si pamatuju okamžik, kdy celé kino přestalo chroustat a začalo smrkat. Jako vážně. Představte si tu obrovskou místnost plnou nenasytných bab. Jop, emoce byly hlasité, kdekdo i smrkal. Posledních 10-20 minut (od té první pusy) byste slyšeli spadnout špendlík a kdybyste si sousedce řekly o kapesníky, ráda by vám je podala.

Máma ještě ve vlaku spustila dohru ve stylu, proč si nemůžu vybrat normální film, SPOILER kde lidi neumírají a nepustím si radši nějakou komedii. Nebo proč to ta spisovatelka nemohla napsat tak, že se  Willův stav zlepšuje a nakonec tu eutanázii nemusí ani podstoupit KONEC SPOILERU

Zkrátka a dobře, obě jsme z toho měly tak trochu depku, máma víc než já, já jí necitelně vypíchla pár filmů, které zas deptají mě a ji nechávají totálně v klidu a…, byly jsme spokojené. No fakt. A ráda na to mrknu zase.

PS: Já toho Nevilla stejně poznala až v půlce filmu!

Celkové hodnocení: