Obyčejně neobyčejní Whitshankovi | Špulka modré nitě

Název: Špulka modré nitě / A Spool of Blue Thread

Autorka: Anne Tyler

Překladatelka: Marcela nejedlá

Počet stran: 294

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Rodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté vyprávějí sobě i jiným, odhalují jen část pravdy – a některé kousky skládačky vyplouvají na povrch až po mnoha letech. Jako ve všech rodinách i v té jejich je spousta lásky a smíchu, stejně jako zklamání a žárlivostí. V centru děje jsou manželé Abby a Red a jejich čtyři děti, především nejmladší syn Denny, neschopný se vázat ani k povinnostem, ani ke vztahům či práci, zároveň rozčilující i přitažlivý, který se do rodiny vrací a zase mizí, rozvíří emoce a stáhne se.

Rodinná sága začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy do Baltimoru přicházejí Redovi rodiče Junior a Linnie, a pokračuje až k Abbyiným a Redovým vnoučatům na počátku nového století. Hlavně se ale odvíjí kolem krásného domu, který patriarcha Junior kdysi postavil pro bohatého zákazníka a pak získal pro sebe.

První dojmy z obálky:

Obálka je na deset hvězdiček, o tom není pochyb. I pod přebalem je moc krásně udělaná, přesně v tak jemných barvách, jak to je potřeba.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Anne Tylerová se narodila roku 1941 v Minneapolis v Minnesotě a vyrůstala v Raleigh v Severní Karolíně. Po absolutoriu na Dukeově univerzitě studovala ruský jazyk a literaturu na Kolumbijské univerzitě. Za román Breathing Lessons obdržela autorka v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Špulka modré nitě je její již dvacátý román. Vzbudil velký ohlas u čtenářů i kritiků. Byl jmenován jednou z nejlepších knih roku 2015 několika americkými a britskými prestižními deníky a magazíny. Především se pak dostal do užší nominace na prestižní Man Booker Prize.

Anne Tylerová se kromě psaní věnuje umělecké a literární kritice. Je členkou American Academy of Arts and Letters. Žije v Baltimore v Marylandu, kde se také odehrává většina její tvorby. V češtině doposud vyšly její romány Večeře v restauraci domov (Odeon 1991) a Amatérská svatba (Baronet 2005).

Recenze:

Špulka modré nitě nás už od začátku láká na jedinečné postavy, emočně nabité chvilky, i brilantní styl hodný držitelky Pulitzerovy ceny. Rodinný román točící se kolem starého domu a výjimečných, přesto naprosto normálních Whitshankových se soustředí skoro výlučně na denní slasti a strasti. A nás, čtenáře, to pochopitelně nenechává chladné.

Anne Tyler už od začátku boduje úsporným stylem a velkým množstvím přímé řeči. Proto i když je děj svou podstatou „odsouzen“ k tomu, aby si dával na čas a nutil vás k přestávkám (tři generace, téměř celé jedno století atp.), text překypuje dynamičností, čte se plynule a nedrhne. A to je, co se týče rodinných ság, velmi osvěžující změna.

Co se mi na špulce opravdu líbilo, bylo nepřeberné množství perspektiv. Co zažije jedna generace, to si vypráví druhá, a čím víc se příběh vypráví, tím víc variací vzniká. A protože to není nikdo vzdálený, leckdy se k tomu přidá další neodhalený ždibec pravdy, která se nabaluje přesně tak plynule jako sám čas. A čím déle jednu dějovou linku sledujete, tím víc jich vzniká.

„Nemůžeme adoptovat každé dítě, které nám přijde do cesty, Ab. Máme tři vlastní. To je tak akorát, kolik si můžeme dovolit. Víc než si můžeme dovolit. A ty ses přece chtěla vrátit do práce, až půjde Denny do první třídy.“

Musím se přiznat, že obálka na mě působila značně babičkovsky. Takovým tím starodávným a přesto hřejivým způsobem, kdy si ženy sedly ke stolu se špulkami nití, nějakou tou jehlou a ratolestmi, kterým vyprávěly různé historky. Ať už to byly pohádky, nebo skutečné události, které zažili jejich předci, rodiny se takto bavily po staletí. Špulka modré nitě se sice neodehrává o moc let zpátky, ale působí na vás úplně stejně. Jako byste byli Whitshankovými adoptováni a z první ruky tak mohli slyšet, co se během jejich bytí odehrálo za kuriozity. A i když to vlastně až tak velké kuriozity, ani kontroverzní témata nejsou, stejně vás zajímá, kam momentální vypravěč příště zabrousí a jak se nakonec celý kruh uzavře.

Nedostatky jsem viděla ve vykreslení postav. Na jednu stranu se jich v knize vyskytuje opravdu hodně, každá je jiná a Anne Tyler se je snaží odlišovat, na stranu druhou se jí to moc nedaří. Tři sta stránek jsem už od začátku viděla jako slabou stránku celého příběhu. Říkala jsem si, že na takovém chudém zázemí není možné dotáhnout vše podle představ, ne pokud do toho autor vměstná tři generace. Hlubší personalizace mi zde zkrátka chyběla, protože i když zde nějaké ty povahové rysy byly, nestačilo to k tomu, abych vám z fleku mohla vypíchnout všechny podstatné charaktery a třeba o nich i něco říct. No… Možná tak pár měsíců po přečtení, ale za dva roky určitě ne. Chápu, že to paní autorka nechtěla moc natahovat (o tom svědčí i její úspornost), na druhou stranu padesát stránek navíc s tím, že by se pozornost zaměřila jen na dokreslení hlavních postav, by nebylo vůbec na škodu. Pak bych si troufla říct, že by se špulka zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy.

Špulka modré nitě není vůbec špatná kniha. Má své mouchy, přesto si svou čtenářskou základnu přitáhne a překvapí jak svou jednoduchostí, tak i prostě laděným posláním, které v sobě skrývá. Kdyby se mě někdo nahodile zeptal, jestli bych mu knihu, kterou drží v ruce, doporučila, na 99% bych řekla, že ano. Do zbylého tlustého procenta by byli započítání muži, děti a ti, co rodinné romány prostě nemají rádi.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Ikar