Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak vás pohádky v dětství čtené, nebo předčítané ovlivnily? Však to znáte, zlo je potrestáno, morálním zásadám učiněno zadost a žili šťastně až do smrti… Odnést si z toho můžete ledacos, třeba naději na vlastní šťastný konec, myšlenku, že být poctivý se přece vyplácí, nebo jistotu, že jakkoliv zlý osud lze odvrátit. Poučení je mnoho a mnoho, každý si vybere to své a řídí se jím. Ale jak moc to řídí naši osobnost?
Svou oblíbenou pohádku má snad každý. Ta moje je Kráska a zvíře. Abych byla specifická, hodně lidí ji má zafixovanou jako svou oblíbenkyni. A i když to bude znít samolibě, myslím, že prostě rádi koukáme pod povrch (a ti, co zbožňujou Disneyho verzi samozřejmě chtějí tu knihovnu). Milovníci Popelky zase chovají naději, že vše se může v dobré obrátit, stačí jen nepolevovat a mít ryzí srdce. Šípková Růženka dává poznat, že věříte v lásku, Sněhurka zas vyvrací neodvratnost osudu a pokud máte rádi „cestovatelské“ pohádky, jak já jim s oblibou říkám (Aladin, Peter Pan, nějaké zvláštní příběhy z dalekých zemí), jednoduše jste vášniví jedinci, co chtějí zažít dobrodružství, nebo cestovat. Tak trochu magie, co do činění má lidská psychika s něčím, co máme zafixováno od dětství, že ano? 🙂
Pohádky nás učí a my jim nasloucháme. Ať už v dětství, prostřednictvím rodičů, nebo v pozdějším věku samotným čtením, nebo snad dokonce v televizi, kde už najdeme nejen ty staré klasické, jako Tři oříšky pro Popelku a S čerty nejsou žerty, ale také animované, na které se mohou dívat už ti nejmenší, nebo naopak s nostalgie i ti dospělí (určitě mi tady nikdo nemůže tvrdit, že nikdy neviděl Shreka, nebo Na vlásku). Máme je zkrátka pod kůží a po dalších generacích je předáváme dál.
A teď se chci zeptat já vás, diskutujete rádi o pohádkách? Jaká je ta vaše oblíbená a co z ní máte nejraději? Jaké zásady a ponaučení si z ní berete?
Social Icons