Resty se jako vždy kupí, Filmový měsíc tentokrát bude zabírat dva měsíce a tento týden bude psací. Nutno dodat, že to ani ničemu nevadí, přes duben jsem mnoho filmů opravdu nezhlédla. 🙂 Takže jdeme na to!
Kino
Kráska a zvíře, první a poslední film, na který jsem si kdy zakoupila lístky dopředu. Den před kinem jsem vyfasovala antibiotika a nejenže jsem byla na umření, já ani neměla chuť někam chodit. Ale bylo to zakoupený, že jo, lidi už tou dobou psali nadšené recenze, nejočekávanější film mého filmového roku byl zároveň mou nejoblíbenější pohádkou a písničky jsem už dávno znala nazpaměť. Takže jsem jela, v kině jsem se rozplynula a… No, já vlastně nemám ani co dodat, bylo to dokonalý a kdyby si někdo chtěl přečíst můj názor hned po zhlédnutí, tak tady.
Balerína, nádherný animák, sic konec byl fakt přitažený za vlasy a občas to viselo na vlásku. A nejlepší byla stejně ta vedlejší linka s bývalou baletkou a učitelem. 🙂
Ne tak úplně novinky z roku 2016/2017
Návštěvníci 3: Revoluce, šílenost, kterou jsem zhlédla na popud rodičů, trapnost, za kterou by se měl někdo jako Jean Reno stydět a vůbec něco, co by už nikdy nemělo pokračovat. Proč, proboha proč museli tohle pokračování točit? Humor trapný, nesmyslné žvanění, ze kterého mi šla hlava kolem, úsměvné okamžiky snad jen dvakrát za celou tu útrpnou dobu a nevkus, nevkus, nevkus. Ostuda pro původní Návštěvníky. Fuj je to. Jestli ještě někdy někoho uslyším hláškovat tuhle příšernost (a vůbec dívat se a nutit mě dívat se taky na jakékoli pokračování, které nejspíš bude), tak ho zabiju. A hned potom sebe.
Jop, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti jsem zhlédla už podruhé, můj názor se nezměnil, děsně se mi to líbilo, změny jsem chápala a byly k dobrému, je to zase něco úplně jiného, než knihy a Tim Burton jim tím vzdal poctu, ačkoliv způsobem sobě vlastním. Bylo to děsivé, dojemné, místy vtipné a mělo to skvělý soundtrack. Miluju Evu Green, oblíbila jsem si i Asu a vůbec celkově všechny, kdo zvládli postavám vdechnout život (Enoch!). A sakra, ten Barron. 😀
P.S. Ano, jsem věrný fanoušek knižní série a nedám na ni dopustit, jen jsem už od začátku byla připravená na něco jiného a Burtonovského, takže mi to nezabránilo si film užít.
Zjistila jsem, že nemám ráda invaze. Pátá vlna byl po dlouhé době film, u kterého se ve mně všechno tísnilo a naříkalo. Bohužel to ani nebyla kvalitní invaze. SPOILER Kdo by sakra k vyhlazování lidí využíval zrovna děti? KONEC SPOILERU Pro příznivce žánru asi kind of ok (byť to místy bylo fakt divný), já bych se do toho podruhé nepouštěla.
„Starší“ filmy
Hugo a jeho velký objev – velmi příjemný snímek, který mě přesvědčil o tom, že knížku nutně potřebuju. Jo, taky tam hraje Asa. 😀
Teď něco, z čeho je mi fakt stydno. Nečetla jsem Percyho Jacksona. A film se mi líbil. Jakože fakt moc. Víc Zloděje blesku natáhnout, mohlo by z toho být 10/10. A, jo, s knížkama bych fakt měla začít co nejdřív.
Moře nestvůr bylo bohužel ještě o něco víc uspěchanější, než jednička, proto o hvězdičku míň, o dobrém základu ale není pochyb (i když jsem slyšela, že knížku tenhle film viděl leda z rychlíku). A ano, soundtrack byl naprosto dokonalý.
Film, ve kterém tchyně vypadá jako vaše sestra, herci neumí nic uvěřitelně zahrát, nezachrání ani dobrý základ. Není to tím, že bych nevěděla, jak příšernou životosprávu Sissi vedla, nebo jak vyhrocené vztahy byla leckdy nucena udržovat, ale tím, že zde nic není dotaženo do konce a opravdu mizernými hereckými výkony, u kterých jsem hlavou tloukla do zdi. A tak nějak vůbec zde nebyla ukázána Sissina láska k Uhrám. Víceméně tedy ztráta času, mnohem víc se toho dá dozvědět na Wikipedii, kde si pozorovatel utvoří i o mnoho pevnější pouto k postavám, než tomu bylo tady. Ale kostýmy se mi líbily, to ano… Císařovna Sissi za mě tedy ne.
Barva kouzel, tady jsme se s mamkou válely smíchy po zemi. A hlavně Smrť a scéna „Oh, no.“ – „But Yes.“ je navždy naše oblíbená. 😀
Staré filmy pod rok 2000
Jana Eyreová z roku 1983 přinesla celkem hezkou podívanou, jen Dalton, na kterého jsem se těšila, místy fakt neskutečně přehrával (a bylo vidět, že si to užívá) a Zelah Clarke byla na Jane už prostě stará. Podruhé bych už nekoukala, ale na jedno podívání moc fajn.
Drákula z roku 1992, to je film, u kterého naprosto nechápu jeho hodnocení na CSFD. Film jsem včera sledovala v TV a stejně jako mamka si říkala, co za paskvil je dnes nazýváno klasikou – abyste chápali, ani jedna neznáme přesné detaily knihy, a tento Drákula byl náš první filmový Drákula vůbec. Kdybych to měla shrnout, Mína zde byla představená jako neuvěřitelná nadržená kráva, její kamarádka Lucy jako děvka a zbytek postav buď jako nevýrazné karikatury něčeho neživého, nebo úchylného. Hned po zhlédnutí jsem začala listovat knihou a skoro okamžitě se o mě pokoušely mrákoty, protože něco tak geniálního bylo tímto filmem do slova a do písmene zprzněno. Vlastně si doteď lámu hlavu, koho napadlo dávat Mínu a Drákulu dohromady a koho to stále napadá, protože retellingy a fanfiction na ně dva vidím skoro pořád. Příšerná adaptace, všichni, kdo Mínu a Drákulu dávají dohromady, by se měli stydět a vůbec… Já si fakt musím přečíst knížku, abych tuhle hrůzu vydýchala.
P. S. Ty dvě přidané hvězdičky za atmosféru a dobrou práci s hudbou.
Social Icons