Od severských autorů jsme si v posledních letech zvykli číst především krimi. Známe Lisbeth Salanderovou, stavěli jsme Sněhuláka, další žánry, byť mají, co říct, jsou ale pořád poněkud utlumeny. Doppler u nás poprvé vyšel v roce 2007 u nakladatelství Vakát, o deset let později vychází druhé revidované a graficky vymazlené vydání pod záštitou Knihy Zlín, a to spolu s dvěma dalšími díly trilogie Náklaďáky Volvo a Konec světa, tak jak ho známe (červen 2018). Já sama jsem si Dopplera všimla právě díky obálce a myslím, že nebudu jediná, kdo potřásl hlavou a řekl si, proč o ní nevěděl už dřív. Tedy, důvod je nasnadě, obálka a současný boom severské literatury, ale víme, co tím myslíme, že ano.
Doppler by se žánrově dal zařadit mezi satiru, přitom však ne nutně lehkovážnou, tedy alespoň ne přímočaře. Abych to podala správně, Doppler si bere na paškál všechno. Upjatost společnosti, povrchnost, ale i zbytečné hrocení situací je kritizováno se smíchem, nadhledem a vtipnými přirovnáními navrch. To vše prostřednictvím člověka, který se rozhodl rezignovat na civilizaci a žít v lesích.
Nemám rád lidi.
Nemám rád to, co dělají. Nemám rád to, jací jsou. Nemám rád to, co říkají.
Nenechte se ale zmýlit, Doppler není ryze kladná postava. Ve skutečnosti v sobě skrývá podstatné rozpory. Na citové vazby nedbá, rodině v určitých okamžicích spíše škodí, než aby jí pomáhal, jeho názory jsou pak někdy na hranici anarchie, a to přesně v takové míře, abyste knihu mohli číst jako oddechovou literaturu s pár moudry navrch.
Styl vyprávění je poměrně stručný, bez delších souvětí, v místech, kam patří přímá řeč pak vyloženě v krátkých větách. Což je menší zvláštnost, protože ano, žádné uvozovky zde nenajdete, byť přímá řeč nechybí. A ano, některé odstavce jsou vážně dlouhé.
Dobrý muži, říkám, nízkotučné mléko reprezentuje to nejpozoruhodnější, čeho lidstvo zatím dokázalo dosáhnout. Každý pitomec si ve všech dobách uměl obstarat obyčejné kravské mléko, ale krok k nízkotučnému mléku vyžaduje geniální nápad a dokonalou separační techniku a to by bylo možné realizovat teprve v moderní době. A dost se obávám, že se lidstvo nikdy nedostane dál. Nízkotučné mléko bude pravděpodobně navždy. trůnit na vrcholu. Nicméně představuje pro nás výzvu k dalším snahám.
Co musím zmínit, ať už jako varování, nebo jako prostý fakt, je paradox celého postavení charakteru Dopplera. Na občas filozofické vsuvky nad životním stylem konzumní společnosti jste už nejspíš připravení, někdy to ale autorovi dokáže opravdu skřípat. Dopplera totiž nechává v jednu chvíli se zamýšlet nad vážným globálním problémem, v té další nenalézá tu nejmenší skrupuli v krádeži slámy, nebo pracovního nástroje. Celé vyznění románu tak může vyznívat falešně – hrdina je postaven do situace, kde si při prvním dojmu snadno a efektivně dokáže pomoci sám, na druhou stranu, kdyby neexistovala organizovaná společnost v takové podobě, v jaké je, žití by měl podstatně ztrpčené, ne-li nemožné. Chápání celé knihy je tak ve výsledku zkreslené, ne každá myšlenka se vsákne tak, jak by správně měla.
Pokud byste rádi dávku suchého humoru a něco na zamyšlení navrch, Doppler je tu pro vás. Zhltnutého ho budete mít za jedno odpoledne, při čtení se pobavíte, občas nafouknete, a velmi pravděpodobně skončíte s výsledkem, že budete sahat po dalších dílech. Byť se tedy nejedná o převratný kousek – a to především z důvodu, že si autor až příliš hraje s absurditou celé situace -, zábava je předem zaručena.
Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Martinus
Oficiální anotace:
Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné.
Název: Doppler
Autor: Erlend Loe
Překlad: Kateřina Krištůfková
Série: Doppler
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 3
Počet stran: 159
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem
O autorovi:
Debutoval v roce 1993 románem Tatt av kvinnen (Uchvácen ženou), který byl později zfilmován. Nesmírnou popularitu mu vynesla jeho druhá kniha Naiv. Super. (Naivní. Super., 1996, česky 2005), která byla záhy označena za generační a přeložena již do 37 jazyků. Schopnost psát vtipně a srozumitelně o složitých věcech potvrdil autor v mnoha dalších knihách, jejichž hrdiny jsou osamělí podivíni reflektující svůj vztah ke světu, k druhým lidem i k sobě samotnému. Za všechny lze jmenovat romány Fakta om Finland (Fakta o Finsku, 2001, česky 2009), Fvonk (2011), Doppler (2004, česky 2007, 2017) a jeho dvě pokračování Volvo Lastvagnar (Náklaďáky Volvo, 2004, česky 2017) a Slutten på verden slik vi kjenner den (Konec světa, tak jak ho známe, 2015, česky 2018). Z mnoha dalších Loeových knih stojí za zmínku například román Stille dager i Mixing Part (Tiché dny v Mixing Part, 2009, česky 2010), který formou připomíná spíše divadelní hru a zachycuje příběh manželského páru řešícího na dovolené v Německu krizi svého vztahu.
Social Icons