Název: Hladová přání
Autorka: Tereza Matoušková
Série: Podmoří
Díl: 1.
Počet stran: 98
Nakladatelství: Krigl
Rok vydání: 2011
Vazba: Měkká
Oficiální anotace:
Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny. Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?
***
Já teda nevím, jak je to u vás, ale mě oficiální anotace knížky moc neřekla - ale já si ji vlastně stejně přečetla, až když jsem knížku dostala. Koupila jsem si ji hlavně díky tomu, že ji napsala česká autorka. A kvůli tomu, že mi to nařizovala moje intuice... :D Teď si nejsem jistá, ale myslím, že jsem ji poprvé zahlédla u Abyss. Prostě mi to nedalo a mrkla jsem se na stránky autorky (viz. odkaz níže), které byly mimochodem černé - má oblíbená barva. A pak... jsem ji začala číst...
Už začátek začátek vám říká, že tohle nebude žádná romantika. Netvrdím, že se tam nevyskytuje láska, ale knížka se hlavně specializuje na tu temnotu. A noční můry. Poprvé knížka byla pojmenována Žádný cukrkandl a až na závěr jsem pochopila, proč to autorka tak pojmenovala. Název jen naoko pohádkový. A to jsem se ještě nezmínila o ději.
Na začátku jsem si myslela, že se bude hlavní hrdinka záměrně "sebepoškozovat" - svým způsobem -, ale překvapilo mě, že se chtěla vzepřít. Cukrátko ji nejspíš opravdu hodně ovlivňoval... Hlavní hrdinka si totiž tak pojmenovala stvoření, které plní přání. Ovšem je v tom plno háčků...
Od začátku do konce máte tu stejnou otázku... Zachrání ji proboha živého někdo? A takhle to zůstává opravdu hodně dlouho - až na samém konci se dozvíme verdikt. Jo, je to trochu kruté zhledem k tomu, že ani nikdo neví, jestli má autorka ráda Happy endy, ale je to tak.
Na knížce se mi líbilo to, že autorka tady nepopisuje nám už známé bytosti. Má prostě vlastní svět... Jasně, jsou tam čarodějové, kněží atp., ale jsem si jistá, že irida jste nikde neviděli... :P A abych nezapomněla... Má i vlastní jazyk... ;) Tohle jednoznačně obdivuji, protože když jsem se o něco takového pokoušela sama, tak jsem prostě narazila na zeď. Protože ono nejde jen o to poskládat prostě nějakou slátaninu... Ono to musí dávat smysl. Co třeba Erhia? To slovo mi jednoznačně přijde smysluplné. S technologií bych řekla, že jsou v Podmoří tak trochu zaostalí... Žádná televize, počítač ani elektronika. Ale to by mi k Podmoří ani nesedělo. Mimochodem... Podmoří... Nejdřív jsem si myslela, že je to jen vymyšlený název, ale postupně mi došlo, že se příběh opravdu odehrává pod mořem. Nestačím žasnout...
Co se týče postav, mají vlastnosti jako normální lidé. Asi mou nejoblíbenější je Femorian. Asi protože se v sociálních věcech moc neorientuje... Je spíš oddaný boji. A na druhém místě je Zorena. Bojovnice, matka... Následuje Jukata, Atalan a opravdu mnou nenáviděná postava Kerdea.
Nejdřív jsem chtěla jako negativum uvést počet stránek, ale já tak nějak nevím... Tak nějak si uvědomuji, že to k tomu prostě patří. Nebyla by to Hladová přání, kdyby měla tolik stránek jako například Stmívání, Eragon a jiné...
Knížka se mi četla dobře, ale sem tam jsem postrádala chuť pokračovat v četbě... Právě proto strhávám jeden bod...
Na závěr se chci omluvit za to, jak je tahle recenze zmatená, ale jsem tak nějak rozhozená, tak na to berte zřetel... A ještě chci dodat, že jestli vás to ještě pořád nepřesvědčilo, tak říkám, že knížka stojí za přečtení... :P
Social Icons