Název: Ve stínu hvozdu | Autor: Naomi Novik | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Host

Profil knihy na Goodreads

Ve stínu hvozdu na mě vykouklo už před několika lety pod názvem Uprooted, do ruky se mi však nedostala až do doby, kdy jsem se s nadšením dozvěděla, že vyjde u nakladatelství Host. A protože obálka působila vskutku nádherně a nejedna recenze mě odkazovala na retellingy, zakročení z mé strany bylo snad už jen otázkou času.

Pokud byste náhodou podobně jako já nabyli mylného dojmu, že se jedná o další Krásku a zvíře s pár originálními prvky, tak vás (i sebe) musím opravit. Z této pohádky si Naomi Novik vzala snad jen drobnou esenci, mnohem větší hrsti nabrala ze studnice slovanských příběhů a pohádek. Zní to jako folklór? Ó ano, bohaté množství folklóru a zcela unikátní nádech pohádkovosti je této knize vlastní. Ale nepředbíhejme.

Jak už sám název knihy napovídá, co do činění budeme mít s lesy tak temnými, že by je nepozřelo ani samo peklo. Pořádek nad nimi udržuje Drak, čaroděj, který si každých deset let z přilehlých vesnic vybere jednu dívku, aby mu sloužila. Co však nepředpokládá, je kuráž děvčete, které mu cestu zkříží tentokrát, ani sled událostí, které budou následovat.

„Zlo z Hvozdu se umělo šířit nesmírně snadno.“

Jednou z nejsilnějších stránek příběhu je atmosféra. Autorka bravurně vykresluje hrůzu a stísněnost temného Hvozdu, který není jen temnou siluetou na pozadí, nýbrž hlavní hybnou silou příběhu. Posílá stvůry, přemýšlí a kalkuluje, většinu jeho záhad neví dokonce ani sám Drak.

Magie má v příběhu své pevné místo, na menší kouzla patří jednoduché striktní formule, na těžší operace delší souvětí, a to z dobrého důvodu. Jednoduché formule na těžší úkony znamenají větší úbytek sil, část jednoslovného převlékacího zaklínadla vám může místo přepychových šatů vykouzlit jednodušší oděv a pokud ho navíc zahuhláte, dostanete jen hadry. To je ostatně věc, která se mi hned od začátku velmi líbila – pevně stanovená pravidla, která autorka světu nastavila. O to víc se magie hlavní hrdinky jeví jako humorná záležitost, protože je k roztrpčení Draka všechny ohýbá. Proč také děkovat za záchranu, když můžete začít křičet, že dobrý skutek se za daných podmínek ani neměl odehrát. (Nelžu, ti dva po sobě štěkají z pýchy a rozmaru a je to nádhera.)

Hašteření mezi hlavní dvojicí jsem si užila snad ze všeho nejvíc. Dobře, já vím, může se to zdát jako poměrně jednoduchá část příběhu, ale ne v případě Agnieszky a Draka, kteří si lezou na nervy už jen přesvědčením, že jde něco jinak, než si myslí. Chemii autorka zvládala na jedničku a příběhu to dodávalo tu správnou jiskru a hravost.

„Jestli nechceš, aby někdo zemřel, nemlať ho opakovaně po hlavě.“

Ve stínu hvozdu rozhodně není žádná jednohubka, autorka příběh pojala velmi komplexně, přesto však nechybí akce, ani romantika. Jediná chybička, která mi dojem kazila, byla neporazitelnost hlavní hrdinky. Byť se ani jejímu okolí nevyhne utrpení a smrt, v určitých situacích, a to především ve druhé půlce knihy, máte tendenci si říkat, jestli by neměla už padnout vyčerpáním a zda jí věci nevychází až příliš snadno. Na druhou stranu chápu, že tato část je na místě a bylo by velmi těžké ji směrovat někam jinam, proto mi při čtení tato záležitost ani tak nevadila, spíš mi jen uhnula krapet rukou při celkovém hodnocení.

Ve výsledku jsem ubrala dvě hvězdičky, knihu jsem si ale velmi užila a celkově ji zařadila mezi své oblíbence. Svědkem mi budiž ten anglický originál, co jsem si hned po přečtení šla pořídit.

Pokud máte rádi pohádkové high-fantasy míšené s young adult, až se to jako celek jeví spíš jako román pro dospělé, Ve stínu hvozdu by pro vás mělo být to pravé ořechové. Odvážný titulek na obálce, který hlásá, že se může jednat o budoucí moderní klasiku tentokráte určitě není od věci a já smekám před umem autorky, která zvládla vybudovat funkční svět, poutavé postavy a okořenit to správným množstvím akce i množství věcí na zamyšlení. A klaním se i před nakladatelstvím a panem překladatelem, tak povedený překlad jsem už dlouho nedržela v ruce.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host

Oficiální anotace:

Agnieszka miluje své domovské údolí, klidnou vesnici, lesy a průzračnou řeku. Na hranici její domoviny však stojí zlověstný Hvozd plný zlomyslné moci, jehož stín tíživě dopadá na její život.  

Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají lidé z údolí na chladného a nevypočitatelného čaroděje, známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna dívka, která se poté už nedokáže vrátit zpátky do údolí a je z něj navždy vykořeněná.  

Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý tuší, že tentokrát si Drak vezme její nejdražší přítelkyni Kasiu — krásnou,hodnou, statečnou Kasiu, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného… 

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Host.

Po Kruté kráse jsem bažila přibližně dva roky. Jestli jste trošku sledovali dění, neminuly vás zklamané recenze a rychlý pokles zájmu, co se této relativní novinky týče. Budu upřímná, já to pozorovala taky, knihu jsem si ale stejně chtěla přečíst. Proč? Je to velmi prosté. Jsem jednoduchý člověk. Když dojde na Krásku a zvíře, jsem prostě ztracená. Postavte přede mě rozzuřeného dikobraza s vlaječkou „retelling Krásky a zvířete“, já si ho nadšeně adoptuju a budu se s ním bez sebemenších námitek mazlit. Dejte mi Krutou krásu a já si ji prostě přečtu.

Byť Krutá krása není tak úplně klasický retelling na Krásku a zvíře (a skrývá minimálně dva další, které vám neprozradím), děj začíná osvědčeným sňatkem. Nyx je už od narození zaslíbená muži, kterého nikdo nikdy neviděl a o kterém se tvrdí, že je všechno, jen ne muž. Nyx ví, že ho musí zabít. K tomu je vychovávána i vedena, s tím se usíná i probouzí, večeří i snídá. Její existence se odvíjí od jistoty, že až nadejde čas, bude vědět, jak svého novopečeného manžela zabít. S čím však nutně nepočítá, je, že takový střet nutně přežije.

„Tenhle klíč odemkne všechny místnosti, do kterých máš dovoleno vstoupit. Do těch ostatních se vstoupit nepokoušej, nebo toho budeš draze litovat… i když ne moc dlouho.“
„To se stalo vašim předešlým osmi ženám?“
„Některým z nich. Některé si tiply špatné jméno. A jedna spadla z ocelového schodiště, ale ta byla neobyčejně nemotorná.“

Bez vykrucovaček můžu říct, že jsem ke Kruté kráse nepřistupovala jinak, než bez větších očekávání. Prvních čtyřicet stran jsem se tak trochu chystala na nejhorší. Styl nebyl tak lákavý, aby zaujal, hlavní hrdinka byla neslaná, nemastná a všechno jako kdyby šlo postupně do kopru. Ale znáte to, někdy se stane, že se kniha postaví na hlavu a ukáže se z úplně jiné stránky, než byste čekali.

První jev mají na svědomí věty typu „Hlas měl jako šlehačku, lehký, ale sytý.“, ten druhý pak mnohem častější odstavce plné skvěle zvládnuté chemie mezi hlavními hrdiny, dynamických rozhovorů a humoru, za který by se nestyděl žádný současný autor young adult. A samozřejmě, pak tu máme Ignifexe.

Ignifex je hlavním tahounem příběhu. Nesnažte se si nalhávat opak, jedná se o obecně platný fakt a zákon. Ignifex je dravý démon, kterému ty výhrůžky smrtí opravdu věříte a přitom ho celou dobu prosíte, aby vás neopouštěl a nenechával vás s Nyx samotné. Kromě nepopiratelného charisma mu to s Nyx skvěle šlape a je něco přesně mezi rampelníkem a satanášem.

Naproti tomu Nyx je slabším článkem celého příběhu. Většinu času se zmítá ve svém dilematu ublížit – milovat, zabít – nechat žít. Toto dilema řeší často a bez větších výsledků, což z ní činí temnější stránku celého příběhu. To a pak taky hlas sytý jako šlehačka.

Blížil se ke mně jako kocour plížící se k ptákovi. „Mám se snad víc bát vlastní smrti?“
Ustoupila jsem o další krok zpátky a narazila do jednoho ze sloupů. Protože nebylo kam utéct – a já stejně věděla, že útěk by mě nezachránil –, mohla jsem ho jen probodávat pohledem.
„Ale ne, tím se vůbec neobtěžujte. Jen dál odpočívejte v pokojné neznalosti.“
„Radši mě zabiješ ve spánku?“
„Bylo by neslušné vás před tím vzbudit.“

Styl autorky má pouze náznak plynulosti, spíš než rychle plynoucí odstavce vás bude pohánět tajemno (a vtipné scény, uznávám), což je další příjemná složka příběhu. Celou dobu jsem si představovala, jak snadno by šlo šlehačkové a nerozhodné scény nahradit těmi temnějšími. Obzvlášť, kdyby se autorka rozhodla rozvést jeden z těch dalších dvou klasických příběhů, které se v knize nachází.

Posledních 70 stran jsem četla spíš ze setrvačnosti. Ignifexe bylo málo a omáčky okolo skoro stejé množství jako ze začátku. Finále mě nenechalo nijak překvapenou, ani vyšťavenou, řekla bych, že jsem jeho větší část uhodla už na začátku, celkově jsem ale z knihy měla víc než povznesený pocit a i teď, když pátrám po úryvku, který bych vám sem do recenze hodila, mě lehký smích neopouští (pokud tyto dva úryvky ve výsledku nebudou tak vtipné, jak jsem slibovala, je to jen tím, že musím vybrat spíš kratší, než delší úsek).

Krutá krása ve výsledku není nic světoborného, ztrátou času bych ji ale rozhodně nenazvala. I u kvalitnějších knih jsem se nenasmála zdaleka tolik jako s Nyx a Ignifexem a moc ráda bych si v ruce aspoň na chvíli podržela autorčinu další knihu. Sečteno a podtrženo, z hrůzného očekávání (obzvlášť kvůli zklamaným recenzím) se vyklubala příjemná jednohubka s dnes už ne tak častým humorem a hrdiny, mezi kterými chemie opravdu funguje.

Ukázka toho, jak moc je to super, archivní dojem ze zhruba 50. strany:

Knihu můžete na zakoupit na stránkách Albatros Media

Oficiální anotace:

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Už ve chvíli, kdy Šest vran putovalo do tisku, to v literárních vodách netrpělivě vřelo. Zběhlí a dobře obeznámení čtenáři young adult žánru totiž moc dobře věděli, že kromě vyladěného kabátku s barevnou ořízkou se chystalo něco, co udeří silou vlny tsunami. To něco byla kniha, která nezapadala do klasické žánrovky a která měla sestávat ze dvou celků. Dnes máme na pořadníku ten druhý z nich – Prohnilé město, závěr fenomenální dilogie plné zločinu, pletichaření a unikátních postav.

Když se Jan Van Eck vypaří s Inej, i slíbenou odměnou, pro kterou Kaz, Inej, Nina, Matthias, Jesper i Wylan kradli, trpěli a zabíjeli, neví, s jakým živlem si zahrává. Kaz Brekker totiž nezapomíná a jakoukoliv nekalou hru proti jeho gangu a osobě obvykle trestá smrtí. Tentokrát jde však o 30 milionů kruge a Inejin život, milosrdná smrt tak nepřichází v úvahu. Ne, šest vran si musí znovu ušpinit ruce a pomstít se tak, jak je to jen na ctihodném obchodníkovi, který lže a krade stejně jako každá druhá krysa v Barrelu, možné.

„V Ketterdamu na sebe lidi míří pistolemi pořád. Je to vlastně něco jako podání ruky.“

Prohnilé město od začátku čelí jedné nevýhodě – následuje hned po knize, kde parta odvrženců zdolala nemožný úkol a vrátila se z něj živá a zdravá. Už proto se od začátku tak trochu počítá s tím, že to nebude takové terno jako první díl a Leigh Bardugo se své body bude snažit nahnat jinde. Naštěstí pro nás moc dobře ví, jak na to.

Byť většina knihy sestává především z plánování a hlavní akce se dočkáme až na závěrečných 150 stranách, není to tak zlé, jak by jeden mohl čekat. Konec konců, na to, že si nás autorka hýčká hlavně poutavými a rozličnými charaktery, jsme zvyklí už z Šesti vran, tentokrát k tomu dochází jen ve větším měřítku a děj, navzdory tomu, že se stává méně komplikovaným, získává na příjemné nepředvídatelnosti. Co bylo v Šesti vranách naznačeno, je v Prohnilém městě dotaženo, menší píseček navíc vybízí k experimentování, a protože autorka ví, že jednoznačný konec s happy endem by se k sérii nehodil, čeká nás menší emocionální smršť i pár (ne)příjemných překvapení.

„Víte, co je Van Eckův problém?“
„Že nemá žádnou čest?“ napadlo Matthiase.
„Že je mizerný otec?“ přisadila si Nina.
„Že začíná plešatět?“ nabídl Jesper.
„Ne,“ řekl Kaz. „Může hodně ztratit. A sám nás přivedl na to, co mu máme ukrást první.“

Těžko jen tak z fleku říci, proč byste si tuto sérii měli přečíst. První věc, kterou vám řekne každý: postavy si zamilujete. Příběh je vyprávěn z šesti perspektiv, každá je naprosto jedinečná a každá si vás získá úplně jiným způsobem. Netradiční je i volba sociální vrstvy, Leigh Bardugo z padouchů tvoří pochybné hrdiny a staví je nad obchodníky i smetánku. K tomu zas a znovu dokazuje, že váš úhel pohledu nikdy nesnímá celý záběr.

Ano, zejména první díl vyplňuje foreshadowing (předzvěst, kdy víte, že ta zdánlivě nenápadná zmínka o zbrani v šuplíku vedle nůžek, po kterých hlavní hrdina sahá v první kapitole, není náhodná), ne vždy dojde na překvapení, které vám ostatní čtenáři slibují a přesto… Něco na těch knihách je. Něco, co vás chytne již v první kapitole, kde se téměř vůbec neorientujete a táhne vás to napříč textem, až zjistíte, že si v duchu neznámé pojmy nezapisujete, ale jednoduše proplouváte a celou tu jízdu si nesmírně užíváte.

Když se to vezme kolem a kolem, Prohnilé město je úctyhodným zakončením série. Kde postrádá akci, tam nabízí detailněji popsanou minulost postav, rozvíjí jednotlivé vztahy i charakteristiku, navíc se soustředí i na sociální pozadí. Kromě klasického motivu pak poukazuje na problémy s gamblingem, lidskou omezenost, ale také to, že nikdo nemá jen černé, nebo bílé stránky. A od koho jiného se učit morálce, než od party krys s Barrelu?

Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek: vloupali se do nejstřeženější pevnosti světa a ukradli to, za co měli dostat velmi dobře zaplaceno. Místo kýžené odměny však na ně čekala zrada. Podvedeni a oslabeni o jednoho člena, který byl unesen, musí napnout všechny své síly, aby získali, co jim patří. V ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná droga jurda parem se stává předmětem hry o moc. Zkáza, kterou za sebou nechává, je děsivá. Obstojí Kazova prohnanost proti starým i novým nepřátelům? Zůstanoumu jeho lidé věrní? Pomstí se za zradu a zabrání rozšíření smrtící drogy, které by mělo nedozírné následky nejen pro griši, ale i pro celý svět?

Název: Prohnilé město (GR)
Autor: Leigh Bardugo
Překlad: Julie Žemlová
Série: Šest vran
Díl: 2.
Počet dílů v sérii: 2
Počet stran: 423
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem

V roce 2012 vydala první díl trilogie Griša, který se okamžitě stal bestsellerem listu New York Times. Šest vran se setkalo s nadšeným ohlasem u čtenářů, stejně jako jeho v česku chystané pokračování nazvané Crooked Kingdom.

Percy Jackson, Harry Potter, Eragon. Všechna tato jména mají něco společného – jsou výjimečná. Vlastnosti, díky kterým vystupují z řady, mohou časem vyblednout, nikdy však úplně nezmizí. Téměř protikladem jsou pak hrdinové outsideři, jež se světy kouzel, magie a nadpřirozena musí protloukat s neobyčejností, která je nebezpečná. Neobyčejností nám vlastní, která nás, pouhé smrtelníky neopravňuje vládnout živly, ani čarami, ale nutí nás se spoléhat na vlastní obratnost a důvtip, v cizích světech s o to větší zoufalostí.

Ano, hlavní hrdina Kellen Divotvůrce je jeden z nás, prosťáčků, kteří spíš než mocí vládnou rozumem. Na tom by nebylo nic špatného, to by ale Kellen nesměl žít ve světě, kde jedinci jako on posluhují těm, co zmiňovanou moc vlastní – těm, co disponují magií.

A kolik pásků jsem rozzářil já? Kolik vytetovaných symbolů se rozvlní a zažehne pod mými rukávy, až přivolám vysokou magii, která je nerozlučně spjata s mým lidem?
Žádný.

Kellenovi v žilách proudí mocná krev čarodějů, jako Sha‘Tep, člověk bez magického nadání, však není schopen si podrobit ani jeden pásek. Kellen přitom ví, co ho v případě, že neovládne ani jednu z šesti magických sil, které označují právě takové pásky, čeká. V lepším případě posluhovačství zástupcům Jan’Tepu, divotvůrců s nadáním, které on postrádá, v tom horším těžké práce, které jeho tělo brzy zlomí. Jeho vyhlídky do budoucna nejsou nikterak lákavé, záhada jménem Ferius Parfax by to však mohla změnit. Otázkou zůstává, zda to bude stačit.

Musím se přiznat, čím častěji čtu o hrdinech spoléhajících na svůj vlastní důvtip, tím víc se mi dostávají pod kůži. Velmi jsem si oblíbila Rhye z Temnější tváře magie, jako miliony dalších jsem žila pro Šest vran a sakra moc se zamilovala do Hirky z Ódinova dítěte. Pro outsidery mám slabost, když jsem si tedy přečetla anotaci k Divotvůrci, který sliboval ukázkového (nikoliv však bezbranného) jedince svého druhu, k tomu triky a iluze, tak trošku jsem se hecla, že i kdyby to nemělo být tak moc „bestseller“ jak další knihy ve své kategorii (přeci jen má Divotvůrce na Goodreads ne nepříliš vysoký počet hodnocení), musím to alespoň zkusit. Někdy nechápu, podle čeho se ty tisíce-desetitisíce-statisíce hodnocení řídí, vážně ne.

Měl jsem plné zuby jejích triků a her. Do každé maličkosti, kterou mě naučila, byla zamotána nějaká zkouška nebo léčka a nutila mě dělat věci, které jsem dělat nechtěl. Ale přestože jsem Ferius Parfax znal teprve tři dny, věděl jsem bez sebemenší pochybnosti, že ačkoli to mohl být trik, nebyl to žádný vtip.

Tohle bylo… Jak to popsat spisovně? Prostě žůžový. Sympatické postavy, hodně magie a akorát tak fantasy, aby mě to nenudilo sáhodlouhými popisy. Autor kladl velký důraz na to, aby byl z hlavního hrdiny cítit zdravý sarkasmus, to mu, pravda, ne vždy vycházelo a ne vždy podnítilo reakci, jaký zamýšlel. Co se charakterizace týče, často jsem měla pocit, že už jsem někde jinde podobnou stavbu postavy viděla. A kdybych to měla říct hodně drsně, Divotvůrce se ve výsledku pohyboval na hranici mezi „slabší verze něčeho“ a „stejně je to mnohem lepší, než tuna blbostí, co dnes vychází“.

Plný počet hvězdiček tentokrát rozdat nemůžu, postavy jsou příjemné, ale mají své nedostatky, v moři dalších navíc poměrně snadno zapadnou. Na další pokračování to ale stačí, když nic, u čtení se budete příjemně bavit a na rozdíl od jiných v této kategorii budete opravdu zvědaví, jak to dopadne. Navíc, iluze a triky dnes v literatuře  (a obecně fantasy) letí, že ano, koho by to tedy nelákalo.

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihcentrum

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan’Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.

Název: Divotvůrce (GR)
Autor: Sebastien de Castell
Překlad: Peter Kadlec
Série: Divotvůrce
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 6
Počet stran: 402
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

O autorovi:

Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu, The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele.

Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Po Rudé královně, kterou jsem až na pár chybek úplně zbožňovala, jsem tohle absolutně nečekala. Jasně, všichni tvrdí, že je to vycpávkový díl, ale abych se celých těch 57 stran třásla touhou trhat listy, to sakra ne.

Vážně, za těch pár desítek stran, kdy je Mare mezi rudými, jí ego narostlo do nebeských výšin, cca 50x zmínila, že je nepřemožitelná bohyně blesku / je výjimečná / je nejmocnější / je tváří rebelie a další triliardu ptákovin a zároveň si 60x s údivem pomyslela, že před ní všichni ustupují. Což je přinejmenším nesmysl, lidi na vás nemůžou zírat a ustupovat vám z cesty 24/7, i když jste podělaná egoistická mrcha, co si sakra myslí, že je bohyní všeho.

Od chvíle, kdy Mare šlápla mezi rudé, to bylo velké HELL TO THE NO.

Já sakra rebelie miluju, nemám nic proti vyvoleným, Katniss Everdeen je jedna z mých absolutně nejoblíbenějších hrdinek, ale tohle je strašně moc na sílu. Takže the end, se sérií končím. A jdu se zahrabat do hromady polštářů, protože to znamená, že si nemůžu pořídit tu nádhernou speciální edici prvního dílu, po které koukám už několik měsíců, ani ten podělaný čtvrtý podepsaný díl, na který skrblím už od nového roku.

Krev Mare Barrowové je rudá jako většiny obyčejných lidí. Má ale nadpřirozené schopnosti jako Stříbrná, dovede ovládat blesky, což je zbraň, kterou chce královský dvůr získat pod svou kontrolu. Sice ji obvinili, že to vše jen předstírá a je prachsprostá podvodnice, ale jí se podaří uprchnout od Mavena, prince a přítele, který ji zradil. A Mare zjistí něco vskutku překvapivého – není jediná Rudá, kdo má podobné schopnosti. 

Pronásledovaná Mavenem, z nějž se nyní stal pomstychtivý král, vyráží pátrat po rudostříbrných bojovnících, aby je vyzvala k souboji s jejich utlačovateli. Ale nehrozí snad Mare nebezpečí, že se z ní stane přesně taková zrůda, které se pokouší porazit? Nezlomí ji váha životů, jež je nutné položit ve jménu revoluce?

Název: Křišťálový meč
Autorka: Victoria Aveyard
Překlad: Alžběta Kalinová
Série: Rudá královna
Díl: 2.
Počet dílů v sérii: 4
Počet stran: 416
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná s přebalem

Victoria Aveyard se narodila a vyrostla v East Longmeadow v Massachusetts, na malém městě známém snad jen pro ten nejhorší kruhový objezd v celých Státech. Přestěhovala se do Los Angeles, kde na Univerzitě Jižní Kalifornie vystudovala scenáristiku a dodnes tam žije, přestože tam člověk nepozná, jestli je léto, nebo zima. Momentálně píše knihy i scénáře a svoji kariéru používá jako výmluvu, aby mohla číst hromady knih a koukat se na spousty filmů.

Zdroje obrázků:

https://www.publishersweekly.com/pw/by-topic/childrens/childrens-authors/article/65625-q-a-with-victoria-aveyard.html

Gabrielovo inferno se mimo jiné zaměřilo na Danteho Alighieriho, Florentská trilogie pak pracuje se Sandrem Botticellim. Na rozdíl od Gabriela se však už nepohybujeme jen a pouze na poli romancí, ale i v lehkém paranormálnu. Temný Říman, finále celé trilogie, uzavírá dějovou linku a loučí se s už nám dříve představenými postavami. A co se týče celkového dojmu…

Pokud jste od spisovatele už něco četli, víte, co čekat – romantiku, romantiku a opět romantiku. Jako stávající čtenáři ani nejspíš nepotřebujete vědět, na co se u této série připravit, pokud ale teprve začínáte, měli byste být smířeni s otevřenými milostnými scénami, a také špetkou fantasy. Pokud bychom měli být konkrétní, zabrousíme zde především do upířího oddělení.

Potřebovala ochránit svou sestru. Musejí se do Říma dostat živé.
Zleva se ozval křik a Ravenin věznitel zvolnil. Vyšplhali na jakýsi příkrý, skalnatý kopec a ušli ještě okolo dvaceti kroků, než ji hrubě shodil na zem.

Celou recenzi si můžete přečíst na KNIHCENTRUM revue

Oficiální anotace:

Temný Říman je poslední díl trilogie. Opět se setkáváme s charismatickou, ale fyzicky postiženou Raven, florentským princem a ostatními upíry, Gabrielem a Julií. William vede komplikovanou válku proti jiným upírům a diplomaticky lavíruje na hraně ve vztahu s Kurií, Raven bojuje o život své sestry i o svou lásku, prožívá útěky i návraty.

Název: Temný Říman / The Roman
Autor: Sylvain Reynard
Překladatelky: Hana Netušilová, Kristýna Vyhlídková
Série: Florentská trilogie / The Florentine
Díl: 3.
Počet dílů v sérii: 3 (+ prolog Princ)
Počet stran: 301
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

O autorovi:

Sylvain Reynard je anonymní kanadský autor série románů o profesorovi Gabrielu Emmersonovi, který je předním odborníkem na díla Danteho.

Spisovatel do svých románů zařazuje renesanční dobu, umění, architekturu a hlavně město Florencii. Do svých románů zakomponovává: sex, lásku, víru a vykoupení.

Svůj první román z trilogie vydal pod jménem Gabrielovo Inferno. Další úspěšné díly Gabrielův Očistec a Gabrielův Ráj následovaly rychle za sebou. Napsal také samostatné knihy Princ a Temná Raven.

Knihy Sylvaina Reynarda jsou oblíbené po celém světě, a tajemné i tím, že autor skrývá svou identitu.

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Kaz Brekker, krkavec, co se neštítí žádné práce, Inej, špionka, která dokáže splynout se stínem, Nina, griša smrtička, Matthias, trestanec na černé listině, Jesper, pistolník a hazardér a Wylan, pyrotechnik a zhýčkaný syn obchodníka. Začátek špatného vtipu? Ne, ideální spolupráce na nesplnitelném úkolu, na který by se nikdo jiný nezmohl. Vloupačka do Ledového paláce si totiž nežádá speciálně cvičené jednotky, dokonce ani někoho se ctí, naopak, Ledový palác si žádá protřelé kriminálníky.

Smrt na jazyku a panická snaha dohledat slovníček s výslovností pojmů a jmen, i tak mohou vypadat vaše první čtenářské dojmy. Na co má však Leigh Bardugo talent, je udržení pozornosti. Její mimořádně silnou stránkou jsou zejména do detailů vykreslené charaktery, a to tak dokonale, až je nesnadné se s některým z nich neztotožnit. Tohle a pak ukázkově zvládnutá světotvorba společně s poutavým stylem si vás pojistí na několik set stran dopředu.

„Osud má své plány, Kazi.“
„Byl to osud, co tě vyrvalo od rodiny a hodilo do domu rozkoše v Ketterdamu? Nebo jen prachsprostá smůla?“

Jen málokdy se stává, že úspěšné knihy plní do poslední tečky to, co od nich čekáme. To je i případ Leigh Bardugo, která dějovými zvraty nedokázala překvapit tak často, jak by podle všeho chtěla. Stačí odhalit princip, jakým trousí informace a tři čtvrtiny toho, co se na vás řítí, už dopředu tušíte. Chybou českého vydání jsou pak špatně vyvedené korektury, které nelahodí oku, ani mysli – zvlášť nesmyslné vsuvky ich-formy, neukončená přímá řeč a opakující se překlepy i faktografické chyby jsou opravdu matoucí.

Kaz se zasmál. „Jaký je rozdíl mezi sázením ve Vraním klubu a spekulacemi na burze?“
„To první je krádež, to druhé obchod.“
„Když člověk přijde o peníze, stěží to bude rozlišovat.“

Pokud jste ve fantasy alespoň trochu zběhlí, Šest vran definitivně stojí za vaši pozornost. Nejedná se ani o typickou young adult slaďárnu pro dívky (a to nejen kvůli tomu, že romantiku byste museli hledat pod lupou), ani o naoko drsňácké řeči teenagerů, co ve skutečnosti neví, co dělají. Naopak, většinu času na věk hlavních hrdinů, i na zařazení žánru budete zapomínat. Jestli by mohly být události překvapivější? Ano. Jestli by čtení mohlo být intenzivnější? Ne.

Pokud hledáte originální fantasy s jedinečnými (anti)hrdiny a něco, co v podobné kombinaci jinde nenajdete, Šest vran je přesně pro vás. S počtem stránek si navíc můžete být jisti, že vám čtení jen tak nedojde.

Ketterdam – rušné přístavní město, kde se dá za peníze koupit naprosto cokoliv. Nikdo to neví lépe než Kaz Brekker, fenomenální podvodník a zloděj. Neštítí se žádné špinavé práce a dokáže vybruslit z každé situace. Jednoho dne dostane nabídku, na kterou by kývl jen šílenec. Pohádková odměna však několikanásobně převyšujevšechna nebezpečí, která ze sebevražedné zakázky plynou. Sám to ale nezvládne. Bude potřebovat další pomocníky… Trestance prahnoucího po pomstě. Zázračného střelce se slabostí pro hazardní hry. Černou ovci z prominentní rodiny na útěku z domova. Špiónku pohybující se neslyšně jako stín. Dívku využívající svoji krásu jako smrtící zbraň. Šest nebezpečných psanců se pokusí o nemožné – vloupat se do Ledového paláce, nejstřeženější pevnosti světa. Kdo z nich přežije? Jaká tajemství vyplavou na povrch? Odvrátí nebezpečí, které hrozí světu?

Název: Šest vran / Six of Crows
Autorka: Leigh Bardugo
Překladatelka: Julie Žemlová
Série: Šest vran / Six of Crows
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 2
Počet stran: 381
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

Leigh Bardugo se narodila v roce 1985 v Jeruzalémě, ale vyrůstala již ve Spojených státech v Los Angeles. Po ukončení studií na Yaleově univerzitě pracovala v reklamě, jako novinářka a nakonec i jako maskérka a odbornice na zvláštní efekty. Nyní žije a tvoří v Hollywoodu, kde je možné ji čas od času zaslechnout, jak zpívá se svou hudební skupinou. Už své tři první krátké příběhy zasadila do složitého fantasy světa Grišů, který je inspirován carským Ruskem a který není snadné si představit.

V roce 2012 vydala první díl trilogie Griša, který se okamžitě stal bestsellerem listu New York Times. Šest vran se setkalo s nadšeným ohlasem u čtenářů, stejně jako jeho v česku chystané pokračování nazvané Crooked Kingdom.

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Když Alenku Bellovou varovali, aby se po setmění nikde netoulala, spíš než na příšery uvěřila na otcovu chorobnou paranoiu. Není se tedy čemu divit, že v onu osudnou noc, kdy s rodiči a malou sestrou Em projíždějí kolem tolik obávaného hřbitova, je na vině jen a jen ona. Kdyby nenaléhala, Em by se nakonec musela smířit s tím, že recitál proběhne bez ní, auto by nehavarovalo a oživlé mrtvoly by si nepochutnaly na jejich mase. Alenka se před touto událostí bála mnoha věcí, žádnou z nich ale nebyla noc.

Oficiální anotace, i můj „výcuc“ prvních třiceti stránek vás právě teď vřele nabádají k tomu, abyste si mysleli, že už tak dostatečně temná a bláznivá Alenka se bude potýkat s ještě většími děsy, než kdy dřív. I Gena Showalter se vás od začátku do konce bude zoufale snažit přesvědčit, že se jedná o jednu z nejtemnějších young adult knih, na jakou jste v poslední době narazili.

„Jsem Ali,“ zopakovala jsem.
„Skvělé. Já jsem Kathryn, ale všichni mi říkají Kat. Ale opovaž se dělat nějaké vtipy o kočkách, jinak ti ublížím. Svými drápy.“ Mávla na mě dlouhými prsty se zaoblenými nehty. „Mňoukat jsem přestala už dávno.“

To by ovšem Alenka zmítaná depresí a sebeobviňováním ze ztráty rodiny nesměla hned v dalším okamžiku slintat nad specifickým objektem zájmu, jakým Cole Holland. Cole Holland, reprezentativní kus mužského pokolení se zvláštníma fialovýma očima, úžasně svalnatou a nepochybně mužnou muskulaturou, do kterého se Alenka zamiluje na první pohled a který ji od jejích tragických myšlenek dokáže odloudit dokonce lépe, než její nová nepřiměřeně hlasitá kamarádka Kat, co smutek považuje za smrtelnou nudu, terapeutka, která by měla vědět, co dělat, nebo starostliví prarodiče připravení jí s jejím břemenem kdykoliv pomoci. Jak? Stačí jeden neopětovaný pohled.

Najdete zde všechno – hlasitou, nádhernou a naprosto coolovou holku, co si naši hlavní hrdinku ochotně složí pod své ochranné křídlo, její kult stejně nádherných kamarádek, co ve skutečnosti hledá pátou do počtu (a naše otřesená a nemluvná Alenka v ošuntělých hadrech je pro ně z nějakého neznámého důvodu ten nejzajímavější objekt v širokém okolí), ředitelku doktorku Wrightovou, co nové studenty jako tvrdá (ale coolová) obchodnice, kterou bezpochyby je, hned po uvedení svého tvrdě vydřeného titulu varuje, aby ji neoslovovali ani příjmením, ani jakýmkoliv úctyhodným oslovením kromě oné vydřené doktorky, drsňácký objekt zájmu, nad kterým hlavní hrdinka slintá, intriky, žabomyší války, lásky, žárlivé scény a kluky, hlavně kluky. Coolové kluky. A coolové holky. A coolové ředitelky. Dokonce i coolovou střední, co má ve školních barvách snad i toaletní papír. Pokud se ovšem studenti nespokojili s tygříma ušima, jejich coolového maskota.

Budova sama o  sobě byla rozlehlá a  trochu děsivá, protože, páni, Tygři brali svoje školní barvy vážně. Tolik černé a zlaté jsem nikdy neviděla. Černé cihly střídaly zlaté. Rostla tu spousta stromů, ale i ty byly pomalované, kmeny černě, listy zlatě. K hlavnímu vchodu vedl betonový chodník s černozlatými tygřími tlapami. Přede dveřmi stál detektor kovů, na který někdo připevnil tygří uši a fousky, takže i detektor měl tygří obličej.

Ráda bych vás ujistila, že se kniha alespoň dobře čte, ale okolnost, že jsem ji četla déle než měsíc, hovoří za vše. Dialogy často vyhlížejí nereálně, popisy emocí, které vůbec nepůsobí upřímně, doprovázely každou jednotlivou scénu a narušovaly charaktery i pozice, ve kterých by se jednotlivé postavy měly nacházet. Zombie a tolik očekávaná atmosféra plná strachu jsou zde jen jako nutný nefungující přídavek.

A Říše divů? Tu raději ani neočekávejte, například populární scéna s bláznivým čajovým dýchánkem je zde vyobrazena jako teenagerská party s disko koulí a pivem.

Alenka v říši zombií by mohla být jedním z dalších průměrných dívčích románů, výrazné nedostatky z ní bohužel ale činí spíš podprůměr. Líbit by se mohla v případě, že hledáte něco nenáročného se špetkou fantasy a spoustou romantiky. Nic převratného však nečekejte.

Oficiální anotace:

Kdyby někdo řekl Alence Bellové, že se jí v jednom úderu srdce změní život, vysmála by se mu. Aby se z jejího šťastného života stala tragédie? Ale no tak. Jenže to je přesně to, co se stalo a trvalo to přesně jeden úder srdce. Jedno mrknutí, jeden nádech, jedna sekunda… a všechno, co znala a milovala, bylo pryč.

Její otec měl pravdu. Příšery existují.

Aby pomstila svou rodinu, musí se naučit bojovat s nemrtvými. A aby přežila, musí začít věřit největšímu rebelovi ze všech – Coleovi Hollandovi. Ale i Cole skrývá tajemství, a jestli si Alenka nebude dávat pozor, může se ukázat, že tahle tajemství jsou nebezpečnější než samotné zombie.

Název: Alenka v říši zombií / Alice in Zombieland
Autorka: Gena Showalter
Překladatelka: Pavla Kubešová
Série: White Rabbit Chronicles
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 4
Počet stran: 322
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Vazba: Měkká

Gena Showalter je autorka bestsellerů New York Times a USA Today, například strhující série Lords of the Underworld, dvou sérií pro dospívající čtenáře – Everlife a White Rabbit Chronicles – a skvělé série Original Heartbreakers. Byla nominována na ceny National Reader’s Choice a RITA. Její romantické povídky byly otištěny v časopisech Cosmopolitan a Seventeen a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Pokud se o ní chcete dozvědět více, navštivte její stránky genashowalter.com.

Když SimonTEEN v únoru zveřejnil oficiální upoutávku na jednu neznámou knihu od neznámé autorky, běhal mi mráz po zádech. Tehdy jsem tu lákavou novinku jménem The Beast Is an Animal podvědomě přesunula do odpadní roury, s tím, že si počkám, jak si povede a v případě nouze ji odtamtud zase vylovím. První příjemné překvapení nastalo v okamžiku, kdy nakladatelství Slovart oznámilo, že knihu vydá v češtině, to druhé zase ve chvíli, kdy mi byla nabídnuta k recenzi.

Protože jsem si téměř stoprocentně jistá, že samotná upoutávka vydá za tisíc slov, hned na začátku vás ve čtení utnu a pošlu do nejzazších míst článku (prostě tam úplně na spodku), abyste si ji pustili. Hotovo? Tak teď to hodnocení.

Poblíž chatrče ucítily krev a také bolest a hrůzu, ale tentokrát ten pach nebyl příjemný a ony zrychlily krok. Dveře chatrče byly dokořán. Možná do nich stará koza v noci strčila. Její krev tvořila velkou kaluž přesně v místě, kde se během teplých dní tak často vyhřívala na slunci. Zbytek jejího těla vlci odtáhli.

Kniha mi svým laděním hodně připomněla animované pohádky, které tvoří studio Laika, jmenovitě Koralínu a Kubo a kouzelný meč. Pokud jste viděli alespoň jednu z nich (hlavně tu druhou, ta první je spíš na způsob Tima Burtona), jistě mi dáte za pravdu, že i když jsou dětem relativně přístupné, jsou okamžiky, kdy sedíte ztuhlí strachy a neodvažujete se ani dýchat. Ani tady bych to neviděla na omezení věku, dokonce ani v rámci young adult a na tu nálepku „horor“, jakou si za dobu své vlastní existence stihla vysloužit. Kniha je nádherné temná, takovým způsobem, že vás čas od času nechá napnuté skoro až bezdůvodně, nikdy ale takovým způsobem, že byste se museli neskrývaně bát.

Bestie tě vyčenichá
až tě spoutá spánek
pustíš ji dál
a z tvé mámy
bude uplakánek

Chválu už máme, teď ty mínusy, které mě přinutily strhnout dvě hvězdičky. Aby si kniha vysloužila plné skóre, musela by obsahovat víc zvratů. Jistě, to, že akce není zrovna autorčina poznávací značka, vám docvakne už po pár desítkách stran, přesto si nemůžete pomoci po ní netesknit. Tyto výpadky pojmem nuda sice nenazvala (přeci jen, když jsem měla čas, tak jsem četla jako divá), kniha ale nepochybně spadá do kategorie příběhů, které si sice užíváte, ale víte jakým způsobem by šly vylepšit.

Bestie je zvíře bych vřele doporučila těm, kdo jsou z mnohadílných fantasy psaných jako přes kopírák otrávení a s klidným svědomím i jedincům, co si na horory příliš nepotrpí. Já sama jsem strašpytel prvního řádu, a přesto jsem se v knize ani jednou nedobrala okamžiku, kdy bych si řekla, že toho mám dost. Velké plus u mě má autorka i za to, že se neuchýlila k typické blbárně, jakou skýtá insta-love, nebo milostné trojúhelníky. Na závěr snad už jen upřímná modlitba, aby svou další knihu dopsala brzy.

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Martinus

Název: Bestie je zvíře / The Beast Is an Animal
Autorka: Peternelle van Arsdale
Překladatelka: Barbara Hajná
Počet stran: 367
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

O autorce:

Peternelle van Arsdale bývala redaktorkou, vzorně pečovala o knihy a nikdy si nemyslela, že nakonec také jednu napíše. Jenže pak dostala jednoho dne nápad, z něhož se postupně vyvinul příběh a nakonec vznikl román Bestie je zvíře. Žije v New Yorku, kde dnes pracuje na své druhé knize. Více o ní najdete na její stránce peternellevanarsdale.com.

---

---