Recenze: Útulek pro padlé ženy

Název: Útulek pro padlé ženy / The Whores' Asylum

Autorka: Katy Darby

Počet stran: 446

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Edward Fraser = budoucí kněz nebo akademik. Stephen Chapman = budoucí medik zaměřený na "ženské rozmnožovací orgány". Dva muži, tak rozdílní a plni protikladů mezi sebou najdou kupodivu velmi silné pouto přátelství. Nacházíme se "někde" v období na počátku první světové války - o tom ovšem tato kniha není. Edward Fraser nám vypráví svůj životní srdcervoucí příběh sahající od jeho studentských let přes tragédii Antonia Valentiho, pohled Henryho Herewarda, po zpověď Stephena Chapmana a Anny Sadlerové. Ptáte se, jestli je to nudný příběh, který ani nestojí za zmínku? Ne, to určitě ne. Je to příběh, který vás překvapí, zarmoutí, obohatí novými zkušenostmi a poznáním.

První dojmy z obálky:

Řeknu vám to popravdě. Obálku jsem shlédla až po přečtení knihy. Myslím v elektronické podobě - měla jsem pracovní výtisk. Mě osobně by v obchodě asi vážně nezaujala, ale to já nemůžu hodnotit, protože do této doby jsem neměla o historické knihy vůbec zájem. No, i když je pravda, že Pýcha a předsudek a Na Větrné hůrce jsem si prostě koupit musela. Pro lidi, co mají rádi takovou tu knižní klasiku (i když vážně nevím, jestli se to mezi klasiku počítá, když je to kniha vydaná v roce 2012 (Knižní klub chválím už jen z toho důvodu, jak rychle knihu vydali), je tato obálka ale určitě lákavá a je naprosto shodná s tématem. Proto palce nahoru. :)

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Třetí osoba, nudné prokousávání knihou, nic pro mě... Ale TOHLE mě překvapilo opravdu hodně.

Menší seznámení s knihou:

Útulek pro padlé ženy je kniha sepsaná z pamětí Edwarda Frasera, který skutečně žil a vůbec, všichni v knize žili. Nebo jsem to tak alespoň pochopila. Zdá se téměř neuvěřitelné, že celá ta kniha je napsána podle skutečné události. i když, to už tu recenzuji, raději tedy přeskočíme dál.

O autorce:

Katy Darby studovala anglickou literaturu na Somerville College v Oxfordu. Vzali ji na univerzitu tvůrčího psaní na v Anglii, kde získala cenu Davida Highama. Momentálně vyučuje psaní novel a románů na City University. Žije v Londýně.

Její web: http://www.katydarby.com/

 

Proč jsem si knihu vybrala:

Chtěla jsem si rozšířit obzory a tohle byl jediný způsob, jak se k tomu dokopat. Chápejte, ty výčitky typu "dostala jsi něco ke zpracovaní, tak to musíš přečíst" zaberou pokaždé, ať už dřív nebo později. Tentokrát to tedy bylo později, ale to už zase předbíhám... ProstěJsem si chtěla přečíst knihu tohoto typu a reading copy představovala tu nejlepší možnost.

Recenze:

Po přečtení knihy mám tolik dojmů, že ani nevím, jak je všechny vypsat sem na stránku, jelikož jsem z přečtení knihy celkem vyšťavená. Upřímně jenom doufám, že pochopíte, co se vám budu pokoušet sdělit. :D Tak... Teď můžu začít psát.

 

"S radostí tě poznávám, Chapmane.
Jmenuji se Edward Fraser.
Jak to vypadá, budeme se dělit o tohle doupě.
Půjdeš dál?"

Trvalo mi značně delší dobu, než jsem uchopila knihu do rukou a s protočením očí začala číst. Neočekávala jsem mnoho, prostě jen dílo, které mě nebude bavit, při nejlepším to bude příjemná oddychovka. Jenže už po prvních stranách se mé přesvědčení začalo vytrácet. No, vlstně už po první větě... Očekávala jsem 3. osobu, kterou s oblibou někteří autoři píšou, nevěděla jsem, že je to podle skutečné události a proto mě opravdu překvapilo, když jsemu viděla věty psané v první osobě. Nebudu vám lhát, velmi mě to potěšilo. Tento styl mám radši, protože do postav se tak snadno vcítím. V této knize to nebyl absolutně žádný problém a já začala ignorovat zvuky okolí. Už tato skutečnost značí, že knihu budu brzy považovat minimálně za lepší průměr a bohudík se tomu tak i stalo. Celý příběh je psán stylem vyprávění a vy vlastně čtečte paměti Edwarda Frasera. I když udělal mnoho chyb, já samotná si s ním vytvořila jisté pouto a celkem jsem si ho oblíbila. A ještě zvláštnější je vědět, že opravdu existoval.

"Poslyšte, taky byste si mohl očistit ty zablácený boty, a vůbec.
Ten koberec je nový, víme?"

Samozřejmě styl je jen jedna z těch mnoha informací, které potřebujete vědět, abyste si knihu přečetli. Neočekávejte žádná fantasy - to už jste doufám vyrozumněli, ale pro jistotu to zopakuji, protože se mi už stalo, že jsem doporučila jednu "normální knihu" a daná osoba mi vyčinila, že to není nic z toho, co čekala. To, že se jí i přesto kniha líbila, je už věc vedlejší. Chci vám prostě sdělit, že to není obyčejný příběh (ha, ha, už se celkem dost opakuju, že?), ale ten typ knihy, po jejímž dočtení máte takový ten prázdný pocit, který značí pozitivní názory. Netvrdím, že je to něco epického, jen je to kniha, kniha, která stojí za více přečtení a která by měla zaujmout.

"Nech mě tady, starý brachu.
Teď už to zvládnu.
Nedělej si starosti, už se nepokusím podvést osud.
Poznám, kdy jsem prohrál."

Chtěla jsem se hlavně zmínit o tom, že je kniha hned na začátku psána tak, abyste byli v obraze (kdopak četl Smečku a byl ze začátku celý na větvi z toho, že vůbec neví o co jde?). Tohle jsem velmi ocenila, zejména z toho důvodu, že můj mozek se opravdu nerad namáhá, když musí všechny dílky puzzle skládat dohromady sám. A jsem si jistá, že nebude jediný. :)

"Co to bylo?"
"Zůstaň ležet. Nevstávej."
"Zdálo se mi to, Stephene? Ten křik?"

Jsem si ale jistá, že vás bude zajímat i to, jak moc je kniha shodná s tím, co "bylo". V tomto směru nemusíte mít žádné starosti. Kniha je napsána tak, že jsem neměla ani nejmenší pochybnosti ohledně prostředí a vůbec celé té společnosti. Působilo tona mě velmi realisticky a já nevím jak vy, ale já si dobrou knihu představuji přesně takto. Právě díky této skutečnosti se mi četla velmi lehce a opravdu jsem neměla ani sebemenší nutkání knihu odložit.

"Nu, mladý pane doktore.
Domyslela jsem si, že jste nepřišel na společenskou návštěvu.
Nebo že byste si chtěl znovu pronajmout pokoj, kde jste se tuhle v noci prospal?"
"Přišel jsem vyrovnat dluh."

Nevím, jestli se to dá počítat negativum, ale... Mně prostě přijde až neuvěřitelné, co se v té knize dělo. Jenom třešničkou na dortu je Edward se Stephenem a jejich přátelství. Já nevím, ale nějak to postrádá logiku. Vím, že se to skutečně stalo, ale prostě tomu nejde věřit. Na jedné straně mi přijde věrohodné prostředí, ale na straně druhé mi pár věcí nesedí. Chvilkami mi to kazilo celkový dojem, protože jsem nad tím přemýšlela víc, než je zdrávo. Proto knize nedávám plný počet bodů, neznamená to však, že se mi nelíbila. Proto čtěte, čtěte a čtěte. :)

Poučení:

Poučení? Ehm... Vypisovat je tu všechna by mi zabralo asi celý rok. Nechcete si to raději přečíst? :D

Závěr:

Tato kniha se hodí rozhodně víc pro dospělé, nehodí se pro teenagery, kteří mají rádi fantasy, YA, dystopie a další podobné žánry, protože tato kniha je s historie a je spíš "obyčejného" typu. Pokud si ale chcete stejně jako já rozšířit obzory, nebo máte jednoduše rádi tento typ knih, měli byste si ji přečíst. Určitě vás nezklame. :)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí Reading Copy nakladatelství Knižní klub

Zdroje (zbytek Unsplash):

WeHeartIt (@HerBrightSkys)