Recenze: Bratrstvo: Vyděděnci

středa 15. srpna 2012

Název: Bratrstvo: Vyděděnci / The Outcasts

Autor: John Flanagan

Série: Bratrstvo / Brotherband Chronicles

Díl: 1.

Počet stran: 402

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Pozn.: Dávám sem oficiální anotaci, protože jsem tak trochu mimo a vím, že tak ještě delší dobu zůstanu, takže se nezlobte.
Ve Skandii existuje pouze jediná cesta, jak se stát bojovníkem. Chlapci jsou vybíráni do skupin zvaných bratrstva a musejí podstoupit tříměsíční výcvik v námořnických dovednostech, ovládání zbraní a bojové taktice. Bratrstvo stojí proti bratrstvu a soutěží spolu v řadě úkolů. Vítěz může být jen jeden.
Když se Hal Mikkelson, syn skandijského otce a araluenské matky, stane nedobrovolným vůdcem bratrstva vyděděnců, musí se tohoto úkolu zhostit, jak nejlépe umí. Bratrstvo Volavek se silou ani počtem sice nevyrovná dalším dvěma skupinám, ale jeho členové mohou svou vynalézavostí, důvtipem a odvahou všechny jen překvapit.

První dojmy z obálky:

Středověk. Hnědá. Kožešiny. Hm, to bude něco, co se milovníkům klasické fantasy bude líbit.Každopádně sedí k tématu a musím uznat, že je opravdu krásná. Navíc je mnohem hezčí, než co mají v originálu. :)

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Trochu víc, ale ne tolik, aby to bylo nějaké nadlidské dílo. Mé očekávání kniha tedy rozhodně splnila a řekla bych, že i předčila. :)

Menší seznámení s knihou:

Bratrstvo: Vyděděnci je kniha od autora Hraničářova učně. Tato série byla velmi úspěšná a alespoň dle mého názoru jsou Vyděděnci lepší. Čtenáři Johna Flanagana rozhodně nebudou zklamaní. Kromě toho je Bratrstvo ze stejného světa jako Hraničářův učeň.

O autorovi:

John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše novou sérii "Bratrstvo".

V roce 2012 by se měl o této sérii natáčet celovečerní film.

Autorův web: http://www.rangersapprentice.com/

Proč jsem si knihu vybrala:

Zprvu jsem ji ani neměla na seznamu. V balíčku se mi prostě ocitla jako malé překvapení, které jsem si celkem oblíbila. :)

Recenze:

Pfff... Jak začít? Takhle jsem se ptala už x krát, co? A pokaždé jsem si odpověděla sama. Bohudík. Ale teď už bych ráda přešla k příběhu. :) Když jsem knihu dostala, nechtěla jsem si ji přečíst. Nemám ráda klasické fantasy, to moc dobře víte. Protože je ale od Johna Flanagana, autora, který napsal Hraničářova učně, přinutila jsem se od ní očekávat trošičku víc (to jsem ale už říkala v chvástačce, že? :) Hraničářova učně jsem sice vůbec nečetla, ale byly na něj dost kladné ohlasy, co se týče blogerů. :) Navíc anotace taky nebyla zrovna nudná a Bratrstvo je ze stejného mozku, takže proč ne?

"Představ si, že by to byla Tursgudova čelist!"
"Tak, teď chci, abys zkusil ještě něco jiného.
Udeř mě levičkou a pak okamžitě pokračuj pravým hákem.
Pořád jdi po něm. Použij hák a vyřiď ho."

Po přečtení knihy jsem byla velmi mile překvapena. Ano, přiznávám, ty dlouhé popisy situace mi vadily, stejně jako u Paoliniho, mým jediným štěstím ale bylo, že nebyly TAK dlouhé. Daly se prostě snést, čímž si kniha zasloužila jedno malé bezvýznamné plus. No dobře, to plus představovalo pár bodů, ale jinak nic velkolepého. Jak jsem očekávala, opět mě přivítala třetí osoba. Dalo by se říct, že jsem si na ni už zvykla, takže mi žádný problém nečinila.

"Ta ruka mě občas bolí."
"To je mi líto. Jsem si ale jistá,
že než jsi o ni přišel, zažil jsi bolest mockrát.
A vypořádal ses s ní."
"To je pravda."

Ha! A kdo si teď myslí, že je to klasické fantasy? Všichni? Takže jste se nachytali? To je problém, protože to vlastně žádné klasické fantasy není. Měli byste spíš očekávat víc prvky z YA literatury. Možná právě proto se mi ta kniha líbila. Tedy, ne že by to bylo něco epického, ale je to takový ten typ knihy, co se vám prostě zalíbí. :) Líbilo se mi, jak autor popisuje vše realisticky - vezměte si třeba ty námořní výrazy, co byly vysvětleny hned na začátku. Mám ráda takové ty autory, co nejdřív prozkoumají prostředí a až poté píšou. Na pár takových, co nevěděli, jaké žblechty na papír píší, jsem už narazila a nebylo to nic pěkného. Takhle jsem si připadala, jako bych v té knize přímo byla. A to se mi moc líbí. Kromě toho ta slovní zásoba… Neobyčejné používání slov, ale ne tak, aby jim obyčejný čtenář nerozuměl. A to je moc dobře. :)

"Myslím, žes je trochu vylekal."
"To je taky správně.
Neměli by je poušťět ven s tak špičatými klacky.
Jsou víc nebezpeční sami sobě než někomu jinému."

Co knize chybělo, byla určitě nějaká zápletka, která by mi vyrazila dech. Jasně, pár překvapení nám autor do knihy přichystal, ale nepočítejte s ničím extra. Řekla bych, že kniha je spíše takovým úvodem na začátek celé série. Když jsem se ale ptala čtenářů Hraničářova učně (neptejte se mě, kde jsem je nabrala, oni si mě více méně našli sami) a oni mi jej nadšeně popisovali, nemohla jsem si pomoct a začala jej srovnávat s Bratrstvem. A hádejte, na jaký jsem přišla závěr? Myslím, že bratrstvo je ještě lepší. A ne, určitě to není tím, že by mi to popisovali špatně, nebo dokonce nezapáleně. Na to můžete vzít jed. Bratrstvo mi přijde prostě propracovanější, realističtější a já nevím, co všechno… V knize je prostě poznat, že má autor už pár literárních děl za sebou.

"Páni! Bjorn měl pravdu! Něco tady smrdí!"
"Překvapuje mě, že tím nosem rozplácnutým po celém obličeji vůbec něco cítíš."
"To sedlo, Stigu!"

Také bych se chtěla ještě zmínit o postavách. Našla jsem si hned několik favoritů. Myslím, že bude stačit, že jako číslo jedna jsou u mě dvojčata. Nevím, co mě na nich zaujalo, ale když byli na scéně, hned jsem se cítila příjemněji. :) Dvojčata jsou prostě… Jak to říct? Je nemožné si jich nevšimnout? A pokud to nejsou vyloženě zloduši, tak nezamilovat. :D Co jsem chtěla ale hlavně zdůraznit, bylo, že postavy autor udělal… No, prostě normálně. Víte jak to myslím, ne? Postavy byly prostě jako v normálním světě, žádné načinčané postavičky, které jsou až moc dokonalé, nemají špatné vlastnosti… Proč vám to vůbec říkám? Protože když jsem nedávno četla úryvek z nějaké knihy, lezlo mi na nervy, jak bylo znát, že autorka udělala své postavy podle nejvyšších hodnot krásy.

"A proč je hluboká strouha lepší?"
"Protože se do ní vejde víc vody."
"Co je tak úžasného na širší strouze?"
"Protože když je širší, vejde se do ní víc vody."
"Takže, do hlubší strouhy se vejde víc vody..."
"A do širší strouhy se vejde víc vody?"
"Vy nemožní, užvanění hlupáci, jedna je širší,
druhá je hlubší - takže do obou se vejde ÚPLNĚ STEJNĚ VODY!"
"To je pravda. To mě nenapadlo."
"Ani mě."

Toto dílo si určitě získá mnoho čtenářů a myslím, že právě Bratrstvo může leckteré čtenáře přivést na klasické fantasy nebo na YA literaturu. I když si myslím, že to bude spíš ta první možnost, druhá není zcela vyloučena.

Poučení:

Někdy je důležitější mozek než svaly.

Závěr:

Knihu bych doporučila věrným čtenářům Flanagana, ale i těm novějším, kteří si pořád nejsou jisti, jestli si příběh mají, nebo nemají přečíst. Pamatujte, tato kniha není jen obyčejné fantasy. Je v ní víc, než se zdá. :)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont