Recenze: Oškliví

Název: Oškliví / Uglies

Autor: Scott Westerfeld

Série: Oškliví / Uglies

Díl: 1.

Počet stran: 317

Nakladatelství: Triton

Rok vydání: 2010

Vazba: Měkká

Děj:

Představte si, že žijete ve světě, kde je vše dokonalé, jen vy jste oškliví. Proč? Je vám méně než šestnáct. A v právě takové situaci se momentálně nachází Tally. Bohužel (nebo bohudík?) jí život zkomplikuje její nová kamarádka Shay, která ještě není rozhodnutá, zda se vůbec chce stát krásnou stejně jako Tally. Právě to ji vede k útěku na místo zvané Kouř, kde žijí oškliví - lidé, kteří odmítli operační zákrok a společně s ním i nový a dokonalý život. Jsou to rebelové a Tally přemýšlí, zda se k nim společně s Shay nepřidá. Je tu ale i ta možnost, že Shay přesvědčí, aby se vrátila a absolvovala operaci. Tally se musí rozhodnout. A to rychle. Čas je neúprosný.

První dojmy z obálky:

Obyčejná obálka, která mě ani tak moc nazujme. Ono, když se kniha také jmenuje Oškliví, je těžké vybrat obálku, která zaujme. Myslím, že vzhledem k tématu je dokonalá, ale faktem je, že by mě v obchodě zřejmě nezaujala. Proto bohužel musím srazit hodnocení.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

O této knize už vím velmi dlouho a velmi dlouho jsem se také přesvědčovala, že to nebude nic zvláštního, ale navzdory té ne moc poutavé obálce mě k ní něco přitahovalo. Myslím, že to ani tak není autora, který napsal úžasného Leviatana, protože jsem o ní věděla již dřív. Až tento rok, jsem se pořádně porozhlédla a dozvěděla se, že je to dystopie. Čekala jsem tedy něco úžasného a dechberoucího, protože takové dystopie jsou a vždycky budou.

Menší seznámení s knihou:

Oškliví je kniha napsaná rukou nadaného Scotta Westerfelda, který napsal například Leaviatana, kterého vydalo nakladatelství Knižní klub. Již Leviatan je projevuje autorovou velkou fantazií, právě proto byste si měli přečíst i Ošklivé. Tato série má celkem čtyři díly, které jsou již v prodeji.

O autorovi:

Scott Westerfeld je autorem pěti vědeckofantastických románů pro dospělé, dvou sérií pro mladší čtenáře (Midnighters, Uglies), tří románů (So Yesterday, Peeps a Last Days) a několika povídek. Pochází z Texasu a střídavě žije v New York City a v australském Sydney.

Jeho stránky můžete najít na adrese http://scottwesterfeld.com/

Proč jsem si knihu vybrala:

Jak jsem již psala, něco mě k této knize táhlo, ale zásadní zlom nastal, když jsem si přečetla Leviatan a Behemót. Pár týdnů poté jsem totiž opět natrefila na tuto knihu a důkladněji si přečetla jméno autora. Svitlo mi a já si ji zařadila na seznam. A rozhodně ne bezdůvodně.

Recenze:

Už když jsem začala číst Ošklivé, věděla jsem, že to nebude obyčejná kniha. Ostatně, kdo v první větě napíše „nebe mělo barvu kočičích zvratků“? :D Tím nemyslím nic špatného, jen vám tím chci říct, že už první věta je nabitá něčím, co upoutá. Něčím, co ostatní autoři nepíší. Tedy pokud nepočítám Čísla a jejich autorku Rachel Ward. Bohudík má tato kniha s její knížkou společnou opravdu pouze první větu. Obsahem je to úplně něco odlišného. A jak se mi tedy kniha četla? Čtěte dál...

Co mě do obličeje uhodilo jako první, byla informace, že je kniha psána ve třetí osobě. Vy víte, že já tuto osobu moc nemusím, ale ono je to na druhou stranu dobře. Alespoň když uvážím, že autor jen těžko vystihne mysl ženy. A tímto prostřednictvím se vyhne úvahám, které by knize v některých případech (nevím, jak je na tom Scott, Leviatan byl také ve třetí osobě) jen uškodily. Jelikož jsem ale od autora něco v tomto stylu četla, přišlo mi to normální. Scottovi je tento styl vlastní, proto se kniha také tak čte.

"Tak do toho. Svezeme se na horské dráze."
"Jak?"
"Na prkně. Ale musíš letět rychle. Když letíš pomalu, je to nebezpečné."
"Proč?"
"Uvidíš."

I když se na začátku knihy nic zvláštního nedělo, myslím, že můžu s klidem říct, že se i přesto četla poutavě. Právě to mám na knihách ráda – dokáží upoutat už jen tím, jak jsou napsané. Proto, „když už se něco opravdu děje“, děj vás upoutá natolik, že musíte číst téměř bez přestávek. A to je celkem obdivuhodné, když uvážím, že je kniha plná popisů.

A tím se dostávám k části Scottova dech beroucí fantazie. V Leviatanu jsem se přesvědčila, že tento autor má opravdu velkou představivost. Neřekla bych, že to bylo v této knize stejné, ale můžu prohlásit, že jiným způsobem opět ukázal, že jeho knihy stojí za to číst.

Každý říká, že první dystopií byly Hunger Games. To je ale krutá lež. Už jen Inkarceron byl publikován dříve. A když se teď dívám na datum vydání Ošklivých, uvažuji, jestli právě tato kniha nedala základy dystopiím. Faktem ale je, že o žádné jiné knize v tomto žánru vydané dříve než je tato, nevím. Právě to mě teď nutí říct, že Scott má opravdu brilantní myšlení, protože možná právě ta jeho kniha je jednou z prvních moderních dystopií na světě. Nevěřím sice tomu, že je úplně původní, ale jednou z těch prvních určitě ano.

"Pomoz nám, Tally."
"Jak vám mám pomoct?"
"Najít ji. Najít je všechny."

Pro každého je jistě velmi důležitá kompatibilita hlavního hrdiny se čtenářem. Nebudu vám lhát, ze začátku budete mít chuť Tally rozčtvrtit. Dalo by se říct, že je téměř posedlá vidinou krásy a vším tím okolo. Jenže to máte asi tak, jako kdyby vás vychovali zloději. Také byste byli posedlí kradením. Proto se dá tato posedlost pochopit. Směrodatným pro čtenáře je, jak se hrdinka zachová, když odhalí pravdu. Můžu vám s klidem říct, že si ji s postupem příběhu oblíbíte a to je hlavní, ne? :)

Myslím, že vás jistě bude také zajímat (obzvlášť dámy) zda se v knize objeví i romantika. Odpověď zní ano, ale kdybyste se mě zeptali, jestli je hlavní náplní příběhu, odpovím vám, že ne. Romantika je spíš něco vedlejšího, co v tomto příběhu pomalu ani nečekáte (ostatně stejně jako v Leviatanovi) a překvapí vás, když se v něm něco takového objeví. Romantika ale přijde spíš až na závěr a bude opravdu spíš něčím vedlejším. Hlavní náplní jsou totiž záležitosti s ošklivými a krásnými. Ostatně, těmito záležitostmi příběh i končí. Varuji vás předem, že byste si s prvním dílem měli rovnou pořídit i druhý, protože konec vás nenechá v klidu. Ale to je přece dobře ne?

Poučení:

Dokonalost ke štěstí nestačí.

Závěr:

Kniha je vhodná především pro mladší čtenáře. Nemyslím tím úplně nejmladší, ale spíš ty, kteří s dystopiemi chtějí teprve začít. Myslím, že tato kniha je dobrým začátkem a rozhodně nezklame. Jak by také mohla, když je od Scotta Westerfelda, že? :)

Hodnocení knihy: