Název: Naslouchej noži | Autor: Patrick Ness | Rok vydání: 2018 | Nakladatelství: Slovart

Profil knihy na Goodreads

Todd žije ve světě, kde je každodenní realitou Hluk. Hluk obklopuje všechno a všechny, hospodského, starostu, vašeho psa i divokou zvěř. Mysleli byste si, že ve světě, kde slyšíte myšlenky každé žijící bytosti, je nemožné si udržet tajemství. Myslí si to i Todd, až do dne, kdy narazí na ticho. Ohlušující ticho, které postrádá logiku všeho, co mu bylo dosud známé. Ticho, které ho vyžene z domova do světa, o kterém nevěděl, že ještě existoval.

„Todde?“ Vidím na Mancheem, jak je vystrašenej. „Co je to, Todde? Co je to?“
„Cítíš něco?“
„Cítím ticho, Todde,“ štěkne a pak se rozštěká hlasitěji. „Ticho! Ticho!“

Když se to vezme kolem a kolem, Naslouchej noži není v knižním světě žádnou novinkou. Poprvé u nás vyšla kniha pod názvem Hlas nože, nyní vychází u Slovartu s novým kabátkem, i překladem. Pro někoho, kdo se těší na filmové zpracování (2019) naprostá nutnost. A protože jsem se sériemi tradičně pozadu, první díl stíhám až pár měsíců před premiérou. Otázkou zůstává: Co na tuhle deset let starou knihu dnešní čtenáři?

Naslouchej noži se může od pohledu jevit jako něco mezi dystopií a sci-fi. Nebudeme si nic nalhávat, kkdyž dojde na dystopie, automatickou reakcí je obranný mechanismus. Naštěstí, Ness si zde ke klasické ya dystopii spíš jen čichnul a celek přiklonil spíš k lehčímu sci-fi. Kdybych měla výsledek k něčemu přirovnat, tak s upřímným srdcem říkám, že tahle kniha nemá ekvivalent.

Ne, nikdy jsem nic podobného nečetla, styl Nesse je zde nanejvýš zvláštní (což je výkon, pokud jste četli Nesse, víte, že má zvláštní styl už sám o sobě), hlavní hrdina je většinou protivný, 99% času nevíte, co se děje a celou dobu jste napnutí jako kšandy, ačkoliv se děj skládá především z jednoho prvku.

Patrick Ness se s dialogy nijak nepáře a když se to tak vezme, ani nesmí, když je hned na začátku řečeno, že všichni slyší myšlenky všech. Nechybí přitom ani hezké a nehezké zvraty, a taky pěkně nehezký konec, za který mám ještě teď chuť knihu spálit a popel utopit v řece. U jednoho nejmenovaného překvapení jsem se beze srandy rozbrečela a nechtěla pokračovat dál, protože žádná, ŽÁDNÁ literární smrt/zvrácená událost mě nepřipravila na to, co udělal Ness v této knize. Ale nebudeme spoilerovat.

Natočím hlavu a naslouchám ještě víc.
V hluku je díra.
Což nejni možný.

Příběh byl neskutečně svěží, dokázal dodat hodně svého a mezi ostatními v žánru si svoje místečko u mě vydobyl právě svou netradičností. Určité výhrady ale bohužel mám. Ta primární pramení z nedostatečně zajímavých postav, které by mi přirostly k srdci. Těm jsem fandila spíš kvůli jejich nezkaženosti, než kvůli jejich osobnosti. Stejně tak mi zpětně vadí fakt, že zásadní okamžiky této knihy sestávaly především z poznání, jak Nový svět funguje, zbytek by se dal popsat jedním odstavcem. Výhoda Nesse je, že i za těchto okolností si mou pozornost dokázal udržet a děj si nastavil tak, aby se v dalších dílech mohl rozepsat a hlavní postavy více přiblížit. Ne, že bych měla odzkoušeno, druhý díl mě zatím pořád čeká.

Když knize udělím 7 hvězdiček, jsem zvyklá recenzi zakončit slovy, že se jedná o pěknou jednohubku na jeden večer a že se vám bude určitě líbit. Tohle není jednohubka, naopak, nebýt výše zmíněných výhrad, Naslouchej noži by mělo ambice stát se jednou z mých oblíbených knih. V souvislosti s faktem, že se jedná o trilogii, se nebojím říct, že šlo o pouhý rozjezd a že další díly určitě ještě překvapí. K tomu ostatně nahrává i konec, protože haló, nevím, jak se to stalo a nevím co se stane teď. A bude film. Bude film, bude film, bude film. Po knize byste se tedy měli určitě alespoň poohlédnout.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

První díl napínavé dystopické trilogie oceňovaného autora Patricka Nesse, který si získal přízeň čtenářů po celém světě. Představte si, že žijete ve městě, kde každý dokáže slyšet vaše myšlenky. Představte si, že jste ustavičně obklopeni myšlenkovým mrakem – Hlukem, který spojuje mysli všech obyvatel města a nikdy vás nenechá na pokoji. Pro dvanáctiletého Todda je to každodenní realita. Ale ve chvíli, kdy začne odpočítávat dny, které mu zbývají do třináctých narozenin, nalezne něco zdánlivě nemožného: místo, kde Hluk neexistuje. Todd nechtěně objeví tajemství, která měla zůstat navždy ukrytá, a musí i se svým věrným psem prchnout, aby si zachránil holý život. Je ale vůbec možné uniknout pronásledovatelům, když kvůli Hluku dokáží slyšet každou myšlenku?

Recenzní výtisk poskytnut nakladatelstvím Slovart

Po Rudé královně, kterou jsem až na pár chybek úplně zbožňovala, jsem tohle absolutně nečekala. Jasně, všichni tvrdí, že je to vycpávkový díl, ale abych se celých těch 57 stran třásla touhou trhat listy, to sakra ne.

Vážně, za těch pár desítek stran, kdy je Mare mezi rudými, jí ego narostlo do nebeských výšin, cca 50x zmínila, že je nepřemožitelná bohyně blesku / je výjimečná / je nejmocnější / je tváří rebelie a další triliardu ptákovin a zároveň si 60x s údivem pomyslela, že před ní všichni ustupují. Což je přinejmenším nesmysl, lidi na vás nemůžou zírat a ustupovat vám z cesty 24/7, i když jste podělaná egoistická mrcha, co si sakra myslí, že je bohyní všeho.

Od chvíle, kdy Mare šlápla mezi rudé, to bylo velké HELL TO THE NO.

Já sakra rebelie miluju, nemám nic proti vyvoleným, Katniss Everdeen je jedna z mých absolutně nejoblíbenějších hrdinek, ale tohle je strašně moc na sílu. Takže the end, se sérií končím. A jdu se zahrabat do hromady polštářů, protože to znamená, že si nemůžu pořídit tu nádhernou speciální edici prvního dílu, po které koukám už několik měsíců, ani ten podělaný čtvrtý podepsaný díl, na který skrblím už od nového roku.

Krev Mare Barrowové je rudá jako většiny obyčejných lidí. Má ale nadpřirozené schopnosti jako Stříbrná, dovede ovládat blesky, což je zbraň, kterou chce královský dvůr získat pod svou kontrolu. Sice ji obvinili, že to vše jen předstírá a je prachsprostá podvodnice, ale jí se podaří uprchnout od Mavena, prince a přítele, který ji zradil. A Mare zjistí něco vskutku překvapivého – není jediná Rudá, kdo má podobné schopnosti. 

Pronásledovaná Mavenem, z nějž se nyní stal pomstychtivý král, vyráží pátrat po rudostříbrných bojovnících, aby je vyzvala k souboji s jejich utlačovateli. Ale nehrozí snad Mare nebezpečí, že se z ní stane přesně taková zrůda, které se pokouší porazit? Nezlomí ji váha životů, jež je nutné položit ve jménu revoluce?

Název: Křišťálový meč
Autorka: Victoria Aveyard
Překlad: Alžběta Kalinová
Série: Rudá královna
Díl: 2.
Počet dílů v sérii: 4
Počet stran: 416
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná s přebalem

Victoria Aveyard se narodila a vyrostla v East Longmeadow v Massachusetts, na malém městě známém snad jen pro ten nejhorší kruhový objezd v celých Státech. Přestěhovala se do Los Angeles, kde na Univerzitě Jižní Kalifornie vystudovala scenáristiku a dodnes tam žije, přestože tam člověk nepozná, jestli je léto, nebo zima. Momentálně píše knihy i scénáře a svoji kariéru používá jako výmluvu, aby mohla číst hromady knih a koukat se na spousty filmů.

Zdroje obrázků:

https://www.publishersweekly.com/pw/by-topic/childrens/childrens-authors/article/65625-q-a-with-victoria-aveyard.html

Patrick Ness si u mě udělal zvláštní místo knihou Volání netvora. Samozřejmě, původní nápad pocházel z pera již bohužel zesnulé spisovatelky Siobhan Dowd, proto jsem se dlouhou dobu potýkala s pochybami, zda se mi bude líbit i jeho originální tvorba. Svoje mínění jsem poprvé otestovala s knihou My ostatní tu prostě žijem. Ta se mi velmi líbila, přesto se jednalo o zcela odlišné zpracování, než jaké jsem od Nesse měla tendence očekávat. S již upravenou představou o Nessově tvorbě jsem se pustila i do knihy Něco víc. Mohu se jen dohadovat, jestli mi příběh sedl víc právě kvůli nabitým zkušenostem, nebo mi jednoduše mohl mnohem víc nabídnout, ve výsledku už ale zůstává jen dojem. A ten dojem je mimo jiné nanejvýš matoucí.

V posledním mohutném nápřahu se ho zmocní proud. Nejprve ho kousek odtáhne a pak s ním mrští hlavou o skálu. Narazí do ní s ohromující silou rozbouřeného oceánu v zádech. Už nedokáže ani zvednout ruce, aby se pokusil ten náraz zmírnit.

Něco málo k Nessově stylu. NIKDY nic nedostanete naservírované na stříbrném podnose.  Významy skryté mezi řádky, otevřené, nebo nevyjasněné konce a spousta, spousta otázek, jež si budete klást ještě dlouho poté, co některou z jeho knih dočtete. Co se týče románu Něco víc, platí to obzvlášť. A abych poníženě přiznala barvu, já sama jsem po přečtení měla dojem, že jsem mezi řádky nevyčetla vše, co jsem měla. Zábavné na tom je, že u young adult jsem v poslední době zvyklá na přesný opak.

Naslouchá tichu.
Nic. Vůbec nic kromě jeho dechu. Žádné bzučení elektřiny nebo šustění v regálech.
I když zvuk roztříštěných dveří by nejspíš každého tady uvnitř umlčel.
Vyčkává. Ale pořád nic neslyší.

Chápu, že si teď říkáte, že o knize toho zatím mnoho nevíte a že to vypadá na pěknou rádoby filozofickou míchaninu, ale tak to vůbec není. Nebyl okamžik, kdy bych se u knihy nudila, postrádala dějové zvraty, nebo si stěžovala, jakým směrem se příběh ubírá. A když to tak vezmu, ono to bez toho napětí ani nešlo, věci se opravdu začaly vyjasňovat až ke konci, jinak jsem většinou jen tápala a přemýšlela, co s tím vším hodlá Patrick Ness provést.

Něco víc mě naplno přesvědčilo o Nessových kvalitách, které jsem mu možná nevědomky odpírala. Víte co, říkáte si, že zpracoval myšlenku jiné autorky, tak si v podvědomí automaticky odškrtnete, že byste se do budoucna měli mít před jeho tvorbou na pozoru – co když umí dobře psát, ale nemá dobré nápady?. Nikdo mi nemusí připomínat, jak povrchní a předpojatá jsem zčásti byla, young adult, middle grade a nepochybuji, že i literatura pro dospělé Patricku Nessovi nedělá sebemenší problémy. I dnes, kdy už je řada témat vypotřebovaná přemýšlí hbitě a originálně a to všechno umí brilantně převést na papír. A jestli vás ani tohle všechno nepřesvědčilo, kniha má díru v obálce, tak si ji koukejte pořídit. Ale hlavně taky přečíst.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

Seth se topí, zoufalý a osamělý v posledních okamžicích svého zápasu s rozběsněným mořem. Pak ale procitne. Nahý, hladový a žíznivý, ale při vědomí. Jak je to možné? Vybavuje si přece, jak se mu lámaly kosti, jak mu pukla lebka při nárazu o skalisko. Jakto, že je teď tady? A co je tohle vlastně za podivné místo? Seth začíná pátrat po odpovědích, v naději, že možná není úplně sám, že se neocitl ve svém soukromém pekle, kterého se tolik bojí, že tu možná je… něco víc.

Znepokojující a podmanivý příběh, překračující hranice Young Adult literatury.

Název: Něco víc / More Than This
Autor: Patrick Ness
Překladatelé: Jan Březovský, Tereza Nuckollsová
Počet stran: 343
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná

O autorovi:

Autorka: Joelle Charbonneau

Překladatelka: Alžběta Kalinová

Série: Univerzita výjimečných / The Testing

Díl: 1.

Počet dílů v sérii: 3

Počet stran: 299

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2016

Vazba: Měkká

Děj:

Cia právě ukončila střední školu a napjatě očekává, jestli bude vybrána do celostátního programu pro nejnadanější studenty. Pouze oni totiž mohou studovat na univerzitě v Tosu a pomáhat obnovit válkou zničenou zemi. Musí však obstát v testování, kterým projdou jen ti opravdu výjimeční. Cia tu šanci dostane. Těsně před odjezdem se jí otec svěří s útržky děsivých vzpomínek, které má na testování on. Radost z úspěchu vystřídají strach a nejistota. Cia začíná tušit, že ji čeká tvrdá zkouška, ve které nepůjde jen o znalosti, ale i o to dobře se rozhodovat a správně odhadnout lidi. Když opouští město, v uších jí zní otcova zoufalá rada: „Cio, nevěř vůbec nikomu“. Hlavou víří pochybnosti, zda rozhodnutí vydat se do Tosu bylo správné a zda se ještě někdy vrátí domů…

Autorka: Miroslava Varáčková

Překladatel: Jan Hanzlík

Počet stran: 263

Nakladatelství: Slovart

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná s přebalem

Oficiální anotace:

Zoya měla všechno – domov, přátele, rodinu… A pak lidstvo zdecimovaly války. Teď nemá nic. Přišla i o svůj domov. Ale přizpůsobila se. Vpřed ji pohání jen naděje, že ji vzácná mapa dovede do posledního útočiště na Zemi. Lidé zkoušení válkou a nemocemi se také přizpůsobili novému světu a bojují o každou minutu života. Osamělá dívka putující neznámou krajinou je pro ně snadnou kořistí. Když Zoje pomůže neznámý Šimon, poruší tím křehkou rovnováhu poválečného společenství a musí za to zaplatit životem. A tak se Zoye vydává na cestu zničenou krajinou s nadějí, že ji mapa po jejím mrtvém kamarádovi skutečně dovede před brány města, kde ještě vládne lidskost. Tedy měla by…

Dystopická verze budoucnosti v nejnovějším románu Miroslavy Varáčkové Adaptace má až nebezpečně blízko k realitě, která může zabušit na dveře už zítra.

Autorka: Amy Tintera

Překladatelka: Jana Hejná

Série: Reset / Reboot

Díl: 2.

Počet dílů v sérii: 2

Počet stran: 357

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná

Oficiální anotace:

Wren 178 si myslela, že se své lidskosti nadobro zbavila už před pěti lety. Když tehdy zemřela a vstala z mrtvých po 178 minutách jako resetka, získala nové užitečné vlastnosti, které z ní učinily dokonalého vojáka Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění (KLEZ). Pak se ale objevil Callum 22 a rázem všechno převrátil vzhůru nohama.

Po útěku od KLEZ jsou oba připraveni začít nový život v rezervaci pro resety. Jenže Micah 163, reset, který rezervaci řídí, má temnější plány: chce vyhubit lidi. Všechny. Micah celé roky buduje armádu resetů a nyní je připraven zahájit invazi do měst. Callum je odhodlán lidi chránit. Wren už nechce o boji nikdy ani slyšet.

Na jedné staně stojí Micah, na druhé KLEZ. Wren a Callum váhají někde uprostřed mezi nimi. Zdá se, že jim zbývá jen jedna možnost…

Autorka: Marissa Meyer

Série: Měsíční kroniky / Lunar Chronicles

Díl: 3,5.

Počet stran: 188

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2015

Vazba: Měkká

Děj:

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.

Marissa Meyerová, autorka ságy Měsíční kroniky, odhaluje v knize Nejkrásnější ze všech život své magnetizující záporné hrdinky, nezapomenutelný příběh o lásce a válce, zradě a smrti.

První dojmy z obálky:

Oproti originální je o mnoho lepší. Hrozně se mi líbí ty „kouzelně“ třpytivé mraky v detailu, protože to vypadá vážně pohádkově. podivně na mě působí samotná Levana, u které bych mnohem radši viděla nějaký závoj a něco, co by nenaznačovalo, že je za zrcadlem nahá (což je nepravděpodobné, ale působí to tak) + chybějící nos. Aspoň náznak nosu, prosím! Takhle to působí divně. Jednoznačně nejkrásnější část obálky je tedy zrcadlo a začarovaný les.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Autorčin web: marissameyer.com

Recenze:

Na Levanu jsem zanevřela v podstatě hned, co jsem se s ní v Cinder, prvním dílu Měsíčních kronik, setkala. Jaké to překvapení, když se autorka rozhodla napsat novelu jenom o ní. Čekala jsem cokoliv, ale rozhodně ne tohle. Ošklivým zvykem autorů je hlavní záporné hrdiny ospravedlňovat, ale předpokládám, že účel zde byl naprosto opačný. A výsledek? Komplikovaný.

Hned na začátek říkám, že Nejkrásnější pro mě byl nejslabší díl série. Není to ani tak vina Marissy, jako spíš hlavní hrdinky Levany. Postavám se obvykle věnuji až ke konci recenze, nicméně jelikož Levana byla ústředním tématem knihy, nelze se jí vyhnout. Navíc tím nejsilnějším pojítkem knihy jsou právě jednotlivé charaktery.

Jako by nestačilo, co se šuškalo. Že mladá princezna vůbec není krásná, naopak je ohyzdně znetvořená po nějaké tragické nehodě v dětství. A jaké je to vlastně požehnání, že se na ni nikdo nebude muset dívat. Jaké štěstí, že umí tak dobře ovládat své kouzlo a jejich vzácný dvůr nemusí snášet pohled na její ošklivost.

Zastávám ten názor, že si z vykonaného zla někoho jiného může každý vzít něco jiného. Může se stát, že se stanete hodnou a vážně utiskovanou Cinder, nebo Cress, anebo někým úplně jiným. Levanu jsem litovala jen v jedné scéně. Ze 180 stran byl jen okamžik, kdy jsem ji litovala. Ten zbytek se mi hnusila. Levana byla zvrácená i v okamžicích, kdy měla být „hodná“. Celý vývoj knihy jsem vlastně čekala – co jsem nevěděla ze Cinder, to jsem si domyslela od klasické Sněhurky. Přesto varuji, že příští odstavec může spoilerovat. Jestli se příliš bojíte, přeskočte na další.

O královně Channary jsem si tak nějak vždycky myslela, že musela být hodná. Ve skutečnosti byla snad skoro stejně zlá jako Levana. Navíc byla pro svůj lid opravdu hroznou panovnicí. Když porodila dceru, přinutila svou švadlenu nechat si odstranit nohy, jen aby jí mohla nepřetržitě šít šaty. Na rozdíl od Levany ale svou dceru upřímně milovala.

Oni všichni mohli vypadat jakkoli.
Proč ona také nemůže být kýmkoli? Proč nemůže být jedinou osobou, kterou by si přála být?
Problém byl možná v tom, že se jí ještě tak úplně nepodařilo zjistit, kdo ta osoba je.

Co mi přišlo zajímavé, byly poměry na Měsíci. Téměř vše zahalené ve lži a povrchnosti tak, že ani nechápu, jak zde mohl žít nějaký člověk s dobrými úmysly. Stejně tak nechápu, jak z Winter mohla vyrůst tak hodná dívka. A že Cinder je kompletně jiná, než její biologická rodina.

Nejkrásnější mi přijde jako dobrý doplněk k sérii, navzdory tomu, jak moc jsem si po něm Levanu a její famílii zhnusila. Kniha se mi navzdory autorčině stylu četla velmi těžko, Levana a Channary na vás spolehlivě přenesou pořádnou dávku temnoty, až se vám udělá husí kůže. Přesto… Je to Marissa. A kniha do série hezky zapadá. Nezbývá už nic jiného, než vyhlížet Winter.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Egmont

Autor: Andrew Fukuda

Série: Hon / The Hunt

Díl: 2.

Počet stran: 344

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Vazba: Měkká

Děj:

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.

Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.

Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…

První dojmy z obálky:

Líbí se mi ještě víc než ta od prvního dílu, navíc ta modrá je vážně krásná.

Hodnocení obálky:

Andrew Fukuda se narodil v Manhattnu a byl vychován v Hong Kongu. Poté co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, Fukada začal pracovat v Manhattonském „čínském městečku“ spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon, první kniha v nové sérii, byla koupena St. Martin’s Press a vydaná v květnu 2012. Předtím než se Fukada stal autorem na plný úvazek, byl sedm let prokurátorem. Momentálně se svojí rodinou žije na Long Islandu.

Spoustu zajímavých novinek najdete na adrese andrewfukuda.cz

Recenze:

Kořist jsem začala netrpělivě očekávat prakticky hned se zaklapnutím první knihy Hon. Z té jsem byla nesmírně nadšená, protože popravdě… kdo dnes píše o upírech negativně? Fukuda patří mezi tu menšinu autorů, která si zachovala zdravý rozum a o těchto stvořeních píše jako o děsivých stínech noci. Co je na tom však zvláštní, je žánr, do kterého trilogii zasadil, upíří dystopii byste totiž v knižním světě hledali jen velmi těžko. Hon nám popsal svět, v němž se jako mor rozmnožili upíři. Samozřejmě, nebyla by to žádná sranda, kdyby zde nebyli přeživší. Jedním z nich je Gen. Gen má před upíry pečlivě vybudovanou vizáž, stačí ale jediný okamžik a najednou se mu všechno sesype jako domeček z karet. A pak tu máme ten cliffhanger. Ach ano, to je Hon ve zkratce.

Oproti prvnímu dílu pokračujeme ve svižnějším rytmu, základní fakta známe, zaměřujeme se tedy na vývoj příběhu. Ostatně, právě to mnohým na prvním dílu vadilo. Seznamování se se systémem byla natolik velká překážka, že někteří knihu ani nedočetli. Já osobně to sledovala s masochistickým uspokojením, Gen a jeho pravidla pro přežití byla hodně drsná, ale svým způsobem zajímavá. Přestože Kořist naproti Honu působí o dost nadupaněji, opět byste měli počítat s trochu pomalejším rozjezdem. Pravá zábava totiž začíná až po pár kapitolách.

Co trochu vázlo, byly logické souvislosti. Hon mě zarážel hlavně Genovou neschopností utéct, kdybych pátrala trochu důkladněji, jsem si jistá, že bych toho našla víc. Pro náročnější čtenáře nic příjemného.

Velkou výhodou této trilogie je vynechání romantické vložky. YA knihy jsou romantickými žvásty přehlcené (ne že bych byla proti, ale změna se vždycky hodí), trilogie Hon je v tomto ohledu naprosto jiná. Základy jsou tvořeny akcí a napětím, láska je zde opravdu jen sporadicky.

A závěr? Závěr vás jednoduše nechá tupě civět do textu a říkat si co to sakra bylo. Ze všeho nejhorší jsou na tom ty otázky. Zjednodušeně řečeno, ve třetím dílu si Fukuda bude muset dávat pořádnýho majzla, aby je dokázal zodpovědět všechny.

Kořist navázala přesně tam, kde Hon skončil, a poskytla nám další nezapomenutelný zážitek. Pokud stále ještě váháte s prvním dílem, měli byste znát případné „rizikové faktory“. A jestli pár nesrovnalostí, může se vám dostat čtivého a originálního díla. Minimálně já bych si knihy s chutí přečetla klidně znovu, prostředí a atmosféra působily naprosto dokonale. A závěrečný díl? Ten by měl sakra vyjít co nejdřív!

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment

Autorka: Gemma Malley

Série: Deklarace / The Declaration

Díl: 1.

Počet stran: 255

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013

Děj:

Velká Británie, rok 2140. Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika – největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace – každý obyvatel může mít jen jedno dítě… Kdo zákony poruší, bude potrestán. Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za „Přebytečnou“. Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

První dojmy z obálky:

Absolutně úžasná, ta černobílá se k příběhu úžasně hodí a ten krátký odstavec hned zaujme. Oproti té minulé má navíc výhodu, že nepůsobí tak dětsky a všimne si jí více čtenářů. Určitě skvělá volba.

Hodnocení obálky:

Gemma Malley studovala filozofii na publicistické univerzitě předtím, než pracovala jako žurnalistka. Psala pro několik finančních časopisů a pravidelně přispívala články do časopisů jako jsou Company Magazine a The Sunday Telegraph. Poté se začala věnovat službám, jako jsou pomoc seniorům v Ofstedu nebo výcviku vodících psů. Je vdaná za Marka, ředitele přípravné školy (školky) v severozápadním Londýně.

Recenze:

Sakra, sakra, sakra. Jestli se mi něco vybaví pod pojmem dystopie, pak to bude tohle monstrum, co do mě zaťalo drápy už při první zmínce o Přebytečných. A z dálky přitom vypadalo tak nevinně… Ostatně právě to taky byla má prvotní myšlenka, když jsem viděla, jak je kniha tenoučká – že to bude slabý odvar těch velikánů, které jsem měla možnost číst. Samozřejmě, předsudky obvykle klamou a já se neměla nechat strhnout, protože jsem knihu podcenila. Šeredně.

Deklarace smrti ukazuje děsivé prostředí, kde každé dítě, které není prvorozené, zažívá učiněná muka. Proč? Protože lidstvo konečně došlo ke svému vytouženému cíli. Jsme nesmrtelní, jediné, na co si musíme dávat pozor, je pravidelná dávka léků a Přebyteční, ti, jenž zalidňují naši planetu. Ach ano, oni to nemají co dělat. Neměli by mít právo žít. Tak proč tu vlastně jsou?

Zcela pravděpodobně vám v hlavě poletuje ta jedna jediná myšlenka: „Další z řady dystopií, může být ještě vůbec něčím originální?“ Moje odpověď: Rozhodně. Protože za 1. Deklarace smrti byla vydána ještě před tou bombou, kterou odstartovaly Hunger Games a za 2. Sakra, musím to říkat ještě jednou? U téhle knihy umřete!

Hlavní postavy nejsou ničím výjimečné, minimálně na naše poměry ne. Výjimečná je však situace, do které je autorka zasadila. V tak krutých podmínkách bych čekala, že před sebou budu mít nějaké zuřivé zvíře (ne že by se mu Anna chvílemi nepodobala), přesto i v takovém prostředí nalezneme cit. Uf, nechápu, proč jsme tak zkažení. A fakt, že jsme, protože mít v rukou něco tak převratného, situace by nepochybně až na pár drobných odchylek vypadala podobně.

Styl autorky je velmi strohý, perfektně sedí na věk hrdinky a možná právě proto bych si troufla knihu nabídnout i mladším čtenářům. Hm, ne moc mladým. Naproti tomu ti starší (můžu se už počítat taky za ty starší?) ocení především pozadí příběhu a vykreslení společnosti. Deklarace smrti je, řekla bych, tak na půli cesty. Kdyby autorka trochu přitlačila na pero, mohla by ta dystopická bomba vybuchnout o rok dřív. Přesto já osobně si myslím, že se jedná o jedno z těch lepších děl.

Pokud teprve začínáte a hledáte po nějakém adeptovi, Deklaraci smrti bych si určitě zapsala na seznam, to stejné pak platí pro ty, kteří chtějí zasvětit třeba své mladší sourozence nebo obdarovat někoho, kdo tomuto žánru zatím moc nedal. A jelikož si tuhle poznámku nemůžu odpustit, zvažte i Hunger Games, protože jestli potřebujete zapůsobit na první dojem… Znáte to, s nečtenáři je to vždycky boj. Pro zkušenější čtenáře svým způsobem možná dystopická jednohubka, ale to své si zde jistě najdou. Nezaujatě bych knihu hodnotila 7/10, za ten mrazivý nádech si ale troufnu na 9/10. Já vím, neměla bych, ale já a dystopie… Znáte to.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment

Autorka: Sarah Crossan

Série: Dech / Breathe

Díl: 2.

Počet stran: 279

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně.

První dojmy z obálky:

Bezchybná, nádherná, zelená... Skvělá grafická práce.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Recenze:

Bože, já tak miluju dystopie... Ještě víc pak ty lepší, které dokáží nějakým způsobem vyčnívat. Dech a vzdor mezi ně určitě patří - vlastně bych řekla, že se řadí do těch pěti mých nejoblíbenějších, což je celkem úspěch, vezmeme-li v úvahu, že první díl jsem četla teprve měsíc zpátky. A upřímně, po tomto maratonu mám pusu pořád někde dole u nohou, neustále zírajícíc na tu poslední stránku.

Můj stav zapříčinilo hned několik věcí. Tou první je absolutní a neodvratná touha zakrýt si hlavu polštářem, protože příběh vypadá až příliš realisticky - osobně sama dost řeším, jak moc jde naše příroda do háje a my nejsme schopni chovat se k ní uctivě, protože kovy a plasty jsou nám očividně mnohem bližší. A mně je to líto, protože pak musím mít obavy, že skončíme podobně jako v této knize. Jasně, má to své občas trochu nelogické chyby, ale znáte to - svým oblíbencům odpustíte cokoli.

Silnou stránkou jsou jak v Dechu, tak ve Vzdoru postavy. Ty jsou velmi výrazné, proto není pochyb o tom, že si je čtenář bude pamatovat ještě velmi dlouho po přečtení. V tomto díle konkrétně tou nejvýraznější, která přibyla, byl Ronan. Pro nás čtenáře to znamená jednak nový charakter, který můžeme prozkoumat, rovněž však i nový pohled, ze kterého je kniha psaná. Pokud jste četli první díl, víte, že se vyprávění jednotlivých postav střídá, co mi doteď vrtá hlavou, je, že nepoužila er-formu, která v takových případech obvyklá. Namísto toho si vybrala tu "ich" a doplnila ji přítomným časem, což pro některé může být zvláštní už samo o sobě. Někomu se možná i stane, že mu přímo nesedne, záleží ale hlavně na tom, jak moc jste ochotni experimentovat. Mně osobně ten přítomný čas poté, co jsem přečetla Jsem roztříštěná přijde asi nejbližší a velmi často jej vyhledávám. Vím ale, že všeobecným stereotypem je ten minulý čas, proto raději varuji dopředu.

Až na ty již zmíněné nedostatky mi prostředí knihy přijde dobře zpracované - najdete zde jak nové vynálezy budoucnosti, tak i typickou pokřivenou logiku dystopií. Stejně tak vám bude občas až děsivě zle, protože budete vědět, že až tak moc daleko od takového kolapsu nejsme. Druhý díl konkrétně je stejně dechberoucí jako díl první, plný překvapení a zvratů, které vám nedají spát (v tomto případě doslovně, mám kruhy pod očima jen kvůli této potvoře). A samozřejmě také koncem, který se dá vystihnout pouze jedním slovem. KONEC - vím děsně originální.

Dilogii Dech (omlouvám se, pořád mi není jasné, jestli to mám nazývat duologii, dilogii nebo něco úplně jiného) bych doporučila samozřejmě milovníkům dystopií a možná i těm, kteří ještě nic z tohoto žánru nečetli - byl by to jistě skvělý začátek. Naopak ti, co jsou už pomalu k tomuto žánru skeptičtí by měli dát ruce pryč, protože k vašemu zklamání to stále není kniha, která by se vyrovnala vašim legendárním Hunger Games - nutno podotknout, že jestli budete smýšlet takto, pravděpodobně si do smrti nepřečtete ani ten slabikář.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Baronet

Autorka: Richelle Mead

Série: Věk X / Age of X

Díl: 2.

Počet stran: 452

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2014

Vazba: Měkká

Děj:

Justin a Mae nadále plní svou misi, pak ovšem dojde k zásadnímu zlomu v běhu událostí. Jsou přiděleni k delegaci Luciana Darlinga, Justinova starého přítele a zároveň tak trochu protivníka.Společně se vydávají na území Arkádie,nebezpečného souseda RUNA.

V tamní společnosti jsou ženy stále majetkem mužů a náboženství a vláda splývají v jedno. Justin, který se sám ještě těžce smiřuje s vlastním bohem,zde objevuje skutečně mocné síly.Mezitím Mae, která jen velmi neochotně hraje roli Justinovy milenky, plní vlastní soukromou misi: hledá svou nevlastní neteř, které se její rodina před lety zřekla a nechala ji unést za hranice.

Ani jeden z našich hrdinů si zpočátku nevšimne, že jejich snaha zastavit v Arkádii návrat bohů může být velmi brzy zmařena...

O autorce:

V češtině všechny Richelliny knihy vydalo nakladatelství DOMINO. A co vaše oblíbená autorka dělá, když zrovna nepíše? Sleduje pokleslé reality show, cestuje, ochutnává neobvyklé koktejly a kupuje si oblečení. Spoustu oblečení. Svědomitým pitím kafe se dopracovala k závislosti na kofeinu. S tou už se smířila. Nadále se však snaží bojovat s tendencí odkládat věci tak dlouho, jak je to jenom možné.

První dojmy z obálky:

I když je obálka velmi krásná, pořád musím pokukovat po té originální, která je prostě nádherná. Celkově ale dokže určitě zaujmout.

Hodnocení obálky:

Recenze:

Ano! Další kniha od Richelle! Ano, máte pravdu, ke štěstí stačí velmi málo. V každém případě, pokud Richelle ještě neznáte, jedná se o autorku Vampýrské akademie a Sukuby. Že nevíte, co za série to je? Ale jděte, to vám nesežere ani ten pes. Co vám ovšem mohlo uniknout, je první díl této série. Ten byl narozdíl od jiných knih Richelle trochu jinak laděný a pro mě osobně se stal menším překvapením, protože jsem čekala něco možná trochu jiného. V závěru se mi ale líbil, proto jsem nebojácně sáhla i po Nesmrtelné koruně. Co mě na této nové sérii udivuje, je ten počet stran, protože kdo čte Richelle déle, ví, že psala spíš kratší knihy okolo 300 stran. Tohle jsou takové zábavné bichličky, které jsou v porovnání s těmi staršími docela legrační. Obecně si můžeme všimnout, že v průběhu let se postupně stránky vršily. Ale abych neodbíhala, raději pojďme prozkoumat tuto krásku...

A opět musím opěvovat skutečnost, že se mi kniha četla téměř sama, protože přeci jen je to jeden z nejdůležitějších aspektů knihy. A věřte, že na těch 450 stran je to vážně úspěch. Vrcholem pak je, když vás konec kopne do zádele a dá zcela nový monstrózní pojem slovíčku cliffhanger. Což mi připomíná, že nutně potřebuju další díl. A prosím, hlavně z toho nedělejte zase šestidílnou záležitost, já už pomalu nemám místo! Ale tak fajn, vyhážu skříň... K čemu taky šaty, že?

Jestli jste se tedy rozhodli první díl vynechat z toho důvodu, že jste se báli, jestli vás to nezklame, tak na vás teď musím apelovat, že si to sakra nemůžete nechat ujít. I když je to z trochu jiného soudku, než obvykle, mě osobně Richelle Mead nepřestává překvapovat. Nesmrtelnou korunu bych určitě doporučila jak zarytým fanouškům autorky, tak i těm novým, co s ní nemají moc zkušeností. Jedná se o trochu jinou dystopii, která však podle mého dokáže vyniknout. Ve finále pak ubírám jednu hvězdičku, protože ve srovnání s jinými v této kategorii to ještě není úplně vypilované. I tak je to ale určitě krásné hodnocení. A teď chci další díl, prosím! Hned!

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Domino

Autor: Ann Brashares

Počet stran: 219

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2014

Vazba: Měkká

Děj:

Dodržuj pravidla. Pamatuj, co se stalo. Nikdy se nezamiluj.

Sedmnáctiletá Prenna se přistěhovala do New Yorku, když jí bylo dvanáct. Nepochází však z jiné země, ale z jiné doby – z budoucnosti, v níž nemoc přenášená komáry zmutuje ve smrtící pandemii, která zabije stamiliony lidí a obrátí celý svět v ruiny.

Všichni, kdo unikli z budoucnosti do současnosti, musejí dodržovat přísná pravidla: nikdy nesmějí prozradit, odkud pocházejí, nikdy nesmějí zasáhnout do dějin a nikdy se nesmějí sblížit s nikým mimo svou komunitu. Prenna poslušně dodržuje, co jí bylo nařízeno, a věří, že tím může předejít nemoci, která má jednoho dne začít pustošit Zemi.

Ale všechno se změní, když se Prenna zamiluje do Ethana Jarvese.

První dojmy z obálky:

I když nad obálkou musím pořád dokolečka slintat, nedokážu se ubránit pocitu, že ta originální by byla přeci jen lepší. Ale nebudu pořád jen brblat, i ta naše určitě dokáže zaujmout. :)

Hodnocení obálky:

O autorce:

Zamilovala si svojí práci a už nikdy se nevrátila zpátky na fakultu aby dodělala školu a namísto toho zůstala několik let v New Yorku, kde pracuje jako spisovatelka na plný úvazek. Nyní je matkou tří dětí.

Recenze:

Na knihu Tady a teď jsem se těšila už velmi, velmi dlouho. Vlastně už od okamžiku, kdy se na Facebookových stránkách objevila zpráva, že mají více verzí obálek a že my čtenáři máme příležitost vybrat, která se nám líbí nejvíce. Zvítězila tato, mnou nejvíce chtěná a jak jste už četli výše, naprosto úžasná. Za to velké nadšení může především kniha Včera Tě budu milovat, protože ta se mi vážně zaryla pod kůži a ještě teď na ni vzpomínám. Tady a teď… Hm, řekněme, že si jsou tyto dvě knihy podobné a zároveň nejsou, ale to už vám určitě muselo být jasné hned, co jsem načala nějaké to porovnávání. V každém případě mě dost překvapilo, že se jedná o knihu z dílny autorky série Sesterstvo putovních kalhot, kterou jsem sice nečetla, ale už poměrně dlouho o ní vím. Možná i proto jsem se na ni tak těšila.

Nepopiratelnou skutečností je, že se kniha čte vážně velmi hladce. Navíc těch 200 stran přímo nahrává k tomu, aby vše plynulo lehce, a vy jste měli knihu přečtenou za chvilku. A když o tom tak uvažuju, tohle je asi to nejpozitivnější, co o ní můžu říct.

Při čem jsem se fakt musela někdy smát (a to jsem teda celkově vzato ještě pořád v pubertálním věku), byla ta slaďárna, co byla do celého příběhu vložena. Hádám, že za to může hlavně počáteční očekávání ne-tak-moc-sladkého-románku, bohužel po celý příběh jsem tímto očekáváním byla ovlivněná, proto jsem občas vážně nevěřícně koukala na text, jestli si autorka ze mě dělá srandu nebo ne. Já jen… Ze začátku to prostě nevypadalo na něco tak přeslazeného. Ale dobře, toť můj problém, ten kdo se se zamilovanou částí příběhu smíří, určitě celé dílo ocení víc než já.

S tím bohužel ale souvisí ta věc, že byl celý příběh jako by nedotažený. Ano, původní nápad byl určitě skvělý, a kdyby autorka ten základní kámen příběhu dala trochu víc do popředí, určitě by se mi to líbilo víc. Takhle musím říct, že je to prostě jeden z těch zamilovaných románků s vedlejším tématem, aby se neřeklo. Jistě, určitá myšlenka tu je, ale na rozdíl od již výše zmíněné knihy Včera Tě budu milovat, mě to prostě neposadilo na zadek.

Prenna mi velmi často připomínala tu scénu z Obecné školy, kde kluci olízli namrzlé zábradlí, jen aby zjistili, jestli se jim vážně přilepí jazyk. Přesně taková je i Prenna – je to taková ta typická zbojnice, která ať už chce nebo nechce, vždycky prostě poruší pravidla a nadělá si tím problémy i tam, kde by je obyčejně neměla. Doteď nevím, jestli mi to přijde vtipné, nebo otravné.

Nakonec snad jen tolik, že pokud máte rádi romantické knihy se špetkou „něčeho jiného“, určitě by se vám Tady a teď bude líbit. Pokud čekáte něco jiného, raději sáhněte po Včera Tě budu milovat, které na rozdíl od Tady a teď má mnohem víc co do sebe. Celkově bych ji pak doporučila nenáročným čtenářům, v opačném případě by vás mohla zklamat.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Egmont