Recenze: Zapomenutá

Název: Zapomenutá / Forgotten

Autorka: Catherine McKenzie

Počet stran: 349

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Když Emmě zemře její matka, zhroutí se jí celý svět. Přes to všechno, nebo spíš kvůli tomu odjede na měsíc do Afriky. Tedy s myšlenkou, že tam stráví pouze měsíc... Bohužel, měsíc se zvrtne v půlrok a když už konečně putuje zpět domů do rušného velkoměsta, kde pracuje jako právnička, má přítele a nejlepší kamarádku, zjistí, že ne vše se vrací do starých kolejí. Ne, když si o ní její přátelé myslí, že je nezvěstná, pravděpodobně mrtvá.

První dojmy z obálky:

Úžasná obálka. Líbí se mi ta jednoduchost. Ty žluté šaty a vůbec jak jde Emma po cestě s kufrem... Prostě to má úžasný dojem. Vidět ji v knihkupectví, ihned si knihu koupím už kvůli ní. Moc se mi ale nelíbí, že ten kufr, co Emma nese je takový starý. Pochybuji, že by do Afriky odcestovala s tímto kufrem. A já vím, že jsem hnidopich, ale ty podpatky na mě taky nedělají moc velký dojem. Podpatky v Africe, to by opravdu nebylo to pravé ořechové. Ale budiž, právě to má na dech beroucí obálce svůj díl. Jen mi to prostě trochu nepasuje s dějem.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Popravdě? Fantasy. :D Vážně jsem čekala fantasy. Až když jsem si posléze přečetla jednu větičku z nějaké recenze, že se jedná o "obyčejný" román, věděla jsem, oč jde. A to už mi knížka putovala do schránky. To jsem ale blesk, že?

Menší seznámení s knihou:

Zapomenutá je NA román, od autorky, která napsala bestsellery Spin a Arranged.

O autorce:

Catherine McKenzieová se narodila a vyrostla v kanadském Montrealu, kde také dnes pracuje jako právnička. Napsala už dva romány (Spin a Arranged), které se staly mezinárodními bestsellery, třetím v pořadí je Zapomenutá (Forgotten).

Tato mladá talentovaná autorka se prezentuje jako skvělá vypravěčka, která umí vytvořit příběh,  jenž vás zcela pohltí, vtáhne do sebe jako "černá díra" a nedovolí vám odejít, dokud román nedočtete.

Více informací na: catherinemckenzie.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Kvůli obálce. Anotaci jsem nečetla, protože mi to v tomto případě prostě přišlo zbytečné. Většinou knihy s takovými obálkami jako je tahle zaujmou už prvotní větou, proto jsem neváhala.

Recenze:

Když jsem knihu začala číst, má prvotní myšlenka byla: "Aha, tak tohle opravdu nebude fantasy." Přesto jsem však četla dál, protože pro mě se v poslední době stává hlavní prioritou kniha, která patří do žánru YA. Ale jelikož jsem nedávno narazila na pojem New Adult, budu muset knihy začít dělit na YA a NA. A právě tato patří mezi NA - kniha pojednává o poněkud starší hrdince, která má přes třicet, proto ji opravdu nemohu zařadit do té původní kategorie.

A tím se vlastně dostávám k prvotnímu bodu, který jsem chtěla probrat. Hlavní hrdinka není náctiletá, nýbrž jí pomalu už táhne na čtyřicet (myslím, že to by Emma neslyšela ráda, ale je to tak). Popravdě řečeno, mě tato skutečnost poněkud obcházela. Já si pořád představovala, že je Emmě kolem dvaceti. A ono to vlastně ani tak nebylo obtížné. Netvrdím, že Emma mluvila jako někdo mladší, jen mluvila tak, že jsem si ji mohla představit mladší než je. Pro někoho nedostatek, pro někoho jako já plus.

Zírám na něj.
Nedokážu myslet, mluvit, hýbat se.
Jsem mrtvá.

Na začátku jsem si myslela, že to bude jedna z těch knih, která bude pořád popisovat, co se při pobytu v Africe dělo a samotné začlenění Emmy do života proběhne až někde v půlce ne-li na konci. Chyba. Emma se ihned vrhne do "normálního života" a své vzpomínky na Afriku nám ukazuje až postupně. Právě díky tomu se mi kniha četla až podivně lehce. Řeknu to takto. Pokud by měl být nějaký námět na film, režisérovi bych ihned ukázala tuto knihu. Příběh tak bravurně popsaný je poutavý jako žádný jiný. Dějová linka příběhu jde úplně opačným směrem, než jakým by čtenář očekával. Myslím, že právě to autorka zamýšlela. Udělat příběh netradiční, postavit Emmu před rozhodnutí, a schválně ji poslat tou cestou, kterou byste nečekali. Obyčejně, když se vám naskytne příležitost něco změnit, změníte to. Nechci spoilerovat, ale Emma taková nebude. Prostě ne.

"Nevíte, proč je ta fronta tak dlouhá?"
"Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku."
"Aha."
"Zítra je zavřeno."
"To se dalo čekat."
"Dneska je poslední den v roce, kdy má odtahový parkoviště otevřeno.
A druhýho ledna všechny nevyzvednutý auťáky vydražej."

Po celou dobu, co příběh čtete, jste v jistém napětí. Netvrdím, že je to ten typ napětí, kdy čekáte "útok", ale to spíš ten druh napětí, co Emma se svým životem hodlá udělat. Právě to vás nutí číst dál a dál, dokud nejste na konci. A já bych se teď chtěla zaměřit především na tyl psaní. Podle mě, je toto příkladný styl pro "obyčejné" romány. Tím myslím, že to Emma nepřehání s úvahami, ale ani přímou řečí, zažívá situace, které jsou vtipné, dramatické, ale také takové, které jsou téměř k neuvěření. Přece jen, denně se vám nestává, že vás někdo pustí ve frontě jen kvůli tomu, že vás zná z televize... Tím nemyslím, že by byl příběh neuvěřitelný, jen tím chci říct, že autorka příběh podala velmi netradičně a je obdivuhodné, jak se jí povedl.

Co se mi nelíbilo, bylo něco, co absolutně nevím. Nevím, co v této sekci zmínit a přijde mi to divné, protože obvykle pokaždé něco negativního najdu (pravda, v poslední době tomu tak příliš často není), ale tento román se mi líbil natolik, že nejsem schopna vytknout nelogické souvislosti, nebo něco jiného. Kniha nabízí naprosto vše, co se v ní opravdu vyskytuje. Nemohu si přece stěžovat na rychlý spád, nebo něco podobného, když to v knize ani být nemá. Kniha je jako román naprosto dokonalá a vhodná pro čtení po zimních večerech, protože právě v tomto úseku se děj odehrává. Této knize neuberu ani jednu hvězdičku, protože není za co.

Poučení:

Nač měnit svůj život, když při kritických situacích obyčejně změna přijde sama?

Závěr:

Knihu doporučuji hlavně ženám/dívkám. Je absolutně jedno, jak staré jste, tento příběh si získá každou věkovou kategorii.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri