Název: Ve stínu hvozdu | Autor: Naomi Novik | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Host

Profil knihy na Goodreads

Ve stínu hvozdu na mě vykouklo už před několika lety pod názvem Uprooted, do ruky se mi však nedostala až do doby, kdy jsem se s nadšením dozvěděla, že vyjde u nakladatelství Host. A protože obálka působila vskutku nádherně a nejedna recenze mě odkazovala na retellingy, zakročení z mé strany bylo snad už jen otázkou času.

Pokud byste náhodou podobně jako já nabyli mylného dojmu, že se jedná o další Krásku a zvíře s pár originálními prvky, tak vás (i sebe) musím opravit. Z této pohádky si Naomi Novik vzala snad jen drobnou esenci, mnohem větší hrsti nabrala ze studnice slovanských příběhů a pohádek. Zní to jako folklór? Ó ano, bohaté množství folklóru a zcela unikátní nádech pohádkovosti je této knize vlastní. Ale nepředbíhejme.

Jak už sám název knihy napovídá, co do činění budeme mít s lesy tak temnými, že by je nepozřelo ani samo peklo. Pořádek nad nimi udržuje Drak, čaroděj, který si každých deset let z přilehlých vesnic vybere jednu dívku, aby mu sloužila. Co však nepředpokládá, je kuráž děvčete, které mu cestu zkříží tentokrát, ani sled událostí, které budou následovat.

„Zlo z Hvozdu se umělo šířit nesmírně snadno.“

Jednou z nejsilnějších stránek příběhu je atmosféra. Autorka bravurně vykresluje hrůzu a stísněnost temného Hvozdu, který není jen temnou siluetou na pozadí, nýbrž hlavní hybnou silou příběhu. Posílá stvůry, přemýšlí a kalkuluje, většinu jeho záhad neví dokonce ani sám Drak.

Magie má v příběhu své pevné místo, na menší kouzla patří jednoduché striktní formule, na těžší operace delší souvětí, a to z dobrého důvodu. Jednoduché formule na těžší úkony znamenají větší úbytek sil, část jednoslovného převlékacího zaklínadla vám může místo přepychových šatů vykouzlit jednodušší oděv a pokud ho navíc zahuhláte, dostanete jen hadry. To je ostatně věc, která se mi hned od začátku velmi líbila – pevně stanovená pravidla, která autorka světu nastavila. O to víc se magie hlavní hrdinky jeví jako humorná záležitost, protože je k roztrpčení Draka všechny ohýbá. Proč také děkovat za záchranu, když můžete začít křičet, že dobrý skutek se za daných podmínek ani neměl odehrát. (Nelžu, ti dva po sobě štěkají z pýchy a rozmaru a je to nádhera.)

Hašteření mezi hlavní dvojicí jsem si užila snad ze všeho nejvíc. Dobře, já vím, může se to zdát jako poměrně jednoduchá část příběhu, ale ne v případě Agnieszky a Draka, kteří si lezou na nervy už jen přesvědčením, že jde něco jinak, než si myslí. Chemii autorka zvládala na jedničku a příběhu to dodávalo tu správnou jiskru a hravost.

„Jestli nechceš, aby někdo zemřel, nemlať ho opakovaně po hlavě.“

Ve stínu hvozdu rozhodně není žádná jednohubka, autorka příběh pojala velmi komplexně, přesto však nechybí akce, ani romantika. Jediná chybička, která mi dojem kazila, byla neporazitelnost hlavní hrdinky. Byť se ani jejímu okolí nevyhne utrpení a smrt, v určitých situacích, a to především ve druhé půlce knihy, máte tendenci si říkat, jestli by neměla už padnout vyčerpáním a zda jí věci nevychází až příliš snadno. Na druhou stranu chápu, že tato část je na místě a bylo by velmi těžké ji směrovat někam jinam, proto mi při čtení tato záležitost ani tak nevadila, spíš mi jen uhnula krapet rukou při celkovém hodnocení.

Ve výsledku jsem ubrala dvě hvězdičky, knihu jsem si ale velmi užila a celkově ji zařadila mezi své oblíbence. Svědkem mi budiž ten anglický originál, co jsem si hned po přečtení šla pořídit.

Pokud máte rádi pohádkové high-fantasy míšené s young adult, až se to jako celek jeví spíš jako román pro dospělé, Ve stínu hvozdu by pro vás mělo být to pravé ořechové. Odvážný titulek na obálce, který hlásá, že se může jednat o budoucí moderní klasiku tentokráte určitě není od věci a já smekám před umem autorky, která zvládla vybudovat funkční svět, poutavé postavy a okořenit to správným množstvím akce i množství věcí na zamyšlení. A klaním se i před nakladatelstvím a panem překladatelem, tak povedený překlad jsem už dlouho nedržela v ruce.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host

Oficiální anotace:

Agnieszka miluje své domovské údolí, klidnou vesnici, lesy a průzračnou řeku. Na hranici její domoviny však stojí zlověstný Hvozd plný zlomyslné moci, jehož stín tíživě dopadá na její život.  

Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají lidé z údolí na chladného a nevypočitatelného čaroděje, známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna dívka, která se poté už nedokáže vrátit zpátky do údolí a je z něj navždy vykořeněná.  

Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý tuší, že tentokrát si Drak vezme její nejdražší přítelkyni Kasiu — krásnou,hodnou, statečnou Kasiu, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného… 

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Host.

Název: Talisman pro štěstí | Autor: Helena Hunting | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Baronet

Profil knihy na Goodreads

U Talismanu pro štěstí mi ruka ujela ani ne tak kvůli anotaci, nebo autorce (od které jsem do této chvíle nic nečetla, ale jen se mrkněte na její sérii Pucked), jako spíš kvůli úplně jiné knize. Ó ano, řeč je o sérii Off-Campus, která se mi vybavila přesně ve chvíli, kdy mi pohled zabloudil na obálku. Off-Campus a Talisman pro štěstí jsou přitom knihy obsahově naprosto rozdílné, doopravdy je spojuje snad jen žánr a hokej. Laso bylo ale nahozeno a osud neodvratně zpečetěn.

Talisman přímo ukázkově zpracovává téma druhých šancí. Lila a Ethan bývali dlouholetí přátelé a také něco mnohem víc a byť Ethan tento vztah zahodil s čistým svědomím, Lilu to naprosto zničilo. Když o sobě dá Ethan znovu vědět, Lila je na pokraji zhroucení. Jako by nebyla dostatečně zdrcená z chladného způsobu, s jakým zachází s ní manžel při rozvodovém řízení, ještě se musí dívat, jak na nemocničním lůžku leží muž, kterého miluje jako svého otce a vedle něj stojí Ethan, její první láska a bývalý nejlepší přítel. Z toho navíc velmi brzy vypadne, že by ji chtěl zpátky, nikoliv však ze zcela nesobeckých důvodů.

„Snažím se tě uklidnit.“
„Tím, že mi strčíš jazyk do pusy?“ Kéž by můj hlas zněl spíš nevěřícně než zadýchaně.
„Ale už nepanikaříš, ne?“

Na začátek: Tohle se četlo fakt rychle. Co se týče hokejové tematiky, bude Off–Campus vždy mojí srdcovkou, Talisman ale jako jednohubka funguje skvěle. Hlavní hrdinové vám polezou na nervy přesně akorát, druhou šanci si nikdo nevyžebrá zadarmo a sladký bonus na konec: téma se netočí jen kolem postele. Tedy točí, ale dost věcí si najdete i vedle. Ehm, hlavně co se týče Lily, Ethan je v tomto směru extrémně postelový typ. Ale rozumíme si.

Příběh je psán ich-formou, a to z pohledů Ethana a Lily. Vztah se vyvíjí a postupně nabývá větších rozměrů, věci se přitom řeší i mimo něj. Což je další věc, která se mi v souvislosti s ne-tak-ideálním vztahem velmi líbila. Přestože jsme stále v žánru New Adult a sex hraje důležitou roli, pořád se zde najde i spousta věcí, která až tak růžová není. A to jak osobnosti hlavních hrdinů, které byste občas nejraději profackovali, tak i těžší chvíle, které cukrkandlem zrovna neoplývají.

„Ty mě chceš jenom svléknout.“
„To je do mě tak vidět?“

Jedna věc mi čtení kazila, a to Lilin nekonečný smysl pro dramatičnost. Ocenila bych, kdyby se jí autorka věnovala trochu víc a nechala ji říkat i něco jiného než útrpné nářky kolem vztahu, který měla za ty roky už dávno nechat za sebou (přeci jen byla vdaná několik let). Na druhou stranu bylo skvělé, že Ethanovi tak krásně nakopávala zadnici, jen by to chtělo pevnější kořen nenávisti a více vykreslit osobnost, nejen povrchní omílání toho, co se stalo, že máte pak dojem, že se hlavní hrdinka nemůže jednoduše rozhodnout.

Kdybych to měla shrnout, celkově se jedná o velmi pěknou oddechovku s menšími mezerami, které by se daly vyplnit, přesto pořád moc hezkou a snadno stravitelnou. V New Adult se na rovinu nejedná o nic nového, svůj účel však kniha splňuje a na jedno, nebo dvě odpoledne poskytne cenný odpočinek.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Baronet

Je to láska, nebo je pro něj pouze talismanem pro štěstí?

Lila netuší, co pro ni bylo horší: den, kdy ji Ethan opustil, aby se soustředil na svou hokejovou kariéru, nebo den, kdy se o osm let později vrátil. Rád by navázal tam, kde kdysi přestali, Lila však už není ta samá dívka a ani jí nechce být.

Ethan Kase touží po své někdejší slávě a to znamená získat Lilu zpět. S ní po boku dokáže učiněná kouzla.

Lila ho chce pustit zpět do svého srdce, dozví se však, že Ethanovi nejde o ni, ale o jeho hokejové umění. Jenže Ethan o Lilu už jednou přišel a teď udělá cokoli, klidně obětuje i svoji kariéru, aby Lilu znovu neztratil.

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Baronet.

Název: Kontrakt | Autor: Melanie Moreland | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Baronet

Profil knihy na Goodreads

Musím se přiznat, že Kontrakt jsem měla v originále vyhlédnutý už dlouho, (Goodreads mi zde podsouvá dokonce prosinec 2018), ale nikdy na něj nedošlo. S množstvím new adultek mě proto velmi mile překvapilo, když jsem zjistila, že knihu v češtině vydá nakladatelství Baronet. Premise zní velmi jednoduše – vztah na smlouvu, a to mezi dvěma jedinci, kteří se jinak nemůžou vystát.

Katharine pracuje pro nejhoršího šéfa pod sluncem. Dost o tom svědčí už samotný fakt, že je ve firmě nejlépe placenou asistentkou. Není nikdo, kdo by své přímé podřízené měnil tak často jako Richard VanRyan a co se Katharine týče, jako by na ni měl zvlášť spadeno. Neuběhne den, kdy by jí ze života neudělal peklo na zemi, o to víc se tak jeho nová žádost zdá absurdní. Navíc v situaci, kdy Katharine v podstatě nemá na výběr. Pokud z firmy odejde Richard, dostane vyhazov i ona. A on odejde, protože není nic, co by ho přimělo pracovat pro tu krysu, která mu odepřela dlouho slibované povýšení. Jeho nové vysněné místo má však háček, nachází se v rodinné firmě, kde by mohl uspět jedině jako rodinný typ, ne ten bezohledný přelétavý floutek, jakým ve skutečnosti je. A k tomu potřebuje snoubenku. Konkrétně, příliš hodnou a naivní Katharine, která peče koláčky a na VanRyana působí jako bytost z jiné planety.Abych tam mohl proniknout

„Abych tam mohl proniknout, musím je přesvědčit, že nejsem takový, jak si o mně myslí.“
„Což znamená?“
„Arogantní, sobecký.“

Jestli existuje nějaká kniha, ze které po otevření vytéká duhová břečka chutí podobná karamelu, je to Kontrakt. Přísahám, tohle byla za poslední dobu nejsladší kniha, jakou jsem četla. Srdcebol byl tak akorát, aby navodil atmosféru, řvaní zase přesně takové množství, abyste měli chuť hlavního hrdinu zabít (ráda bych řekla, že jen na začátku, ale on byl moula na zabití i potom), většinu času to však bylo sladké, sladké, sladké. Někdy trochu moc, zejména z pohledu nových nadřízených mi pár dialogů nesedělo, což je přesně důvod, proč jsem srazila jednu hvězdičku a další dvě pak za posledních sto padesát stran, které připomínaly spíš smyčku.

V čem se kniha může právem cítit silná v kramflecích, je nenásilný vývoj vztahu hlavních hrdinů. Richard na samotnou Katharine od začátku nasazuje, její „dokonalost“ nesnáší. Jak se mu postupně svěřuje se svou situací a přizpůsobuje se své nové roli, jejich vztah se začíná pozvolna oteplovat. I v těch nejslunnějších okamžicích však vznikají hádky a nedopatření zapříčiněná odlišnými povahami hlavních hrdinů a hlavním konfliktem, soustředícím se kolem samotného kontraktu. Alespoň do 250. strany je tak celý průběh vztahu velmi přirozený a nenásilný.

„A jediné, co musím udělat, je…“
„…je předstírat, že mě milujete.“

Jak už jsem vytkla, na závěr knihy se situace celkem opakují. Po určitém milníku si říkáte, že už byste ten konec klidně snesli a kniha by ve vašich očích působila mnohem lépe, než je tomu tak v nynější podobě. Celkově se však jedná o krásnou jednohubku (přísahám, těch 400 stran přečtete za dva dny jako nic) s příjemnými hrdiny a dobře vykresleným pozadím zaměřeným nejen na postelové hrátky, jak někdy u tohoto žánru bývá zvykem. Pokud máte rádi „slow burn“ romance, Kontrakt je ukázkovým případem, jak by takový prvek měl v knihách fungovat.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Baronet

Může láska někoho doopravdy změnit? Katharine pracuje pro šéfa Richarda, bezohledného tyrana, který se nikdy neohlíží na nikoho a na nic. Potřebuje práci, a tak musí strpět jeho nekonečné požadavky a ponižování. Jednou však od něj dostane úkol, s nímž rozhodně nepočítala. Její pracovní smlouva teď zní – milenka a snoubenka. Když lásku musí předstírat dva lidé, kteří se nesnášejí, co se asi stane? Drsné napětí a erotické jiskření přerůstá do něčeho nečekaného. Katharine náhle bez svého nenáviděného nepřítele nedokáže žít. Je to vůbec ještě ten starý Richard, nebo se z něj stal někdo jiný? Přežije jejich vztah tento neobvyklý a zrádný kontrakt?

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Baronet.

Když na mě vykoukla novinka od Kylie Scott, bez stresu a vybírání jsem si ji zapsala na wishlist. Od autorky jsem již měla možnost číst sérii Stage Drive, což je jedna z mých oblíbených New Adult sérií, Věř mi mělo tedy podle předpokladů patřit do stejné kategorie. Jaké to překvapení, když se ze zamýšleného New Adult vyklubala Young Adultka s trochu peprnějšími scénami a trochu jiným směřováním děje, než jsem čekala.

Jistě že jsem si nečetla anotaci, u osvědčených autorů se vždycky nechám překvapit. A Kylie Scott mě tentokrát překvapila opravdu hodně, hned na začátku je hlavní hrdinka Edie svědkem loupežného přepadení. Když před jejíma očima zemřou mladí kluci, ani nevěří, že by taková jatka mohla přežít. A pak je po všem, je volná, její nejlepší kamarádka prodá její příběh všem dostupným médiím, John, kluk, který jí zachránil život, je nespravedlivě obviněn a všechno se vrací zpět do normálu. Otázkou zůstává, co se dá po takovém zážitku ještě nazvat normálním životem.

„Neschovávám se,“ opáčila jsem a napila se piva. Fuj. Pořád ho nemám v oblibě, ale nic jiného tu neměli.
Jen se na mě podíval. To je fuk, ať si myslí, co chce.
Chvíli jsme jen seděli mlčky, pozorovali večírek a poslouchali hudbu.
Připadalo mi děsivě správné mít ho po boku. Snažila jsem se ty pocity ignorovat.
„Jestli to musíš vědět, sedím tady na tomhle konci, protože Anders cáká jak magor a já se nechtěla namočit.“ Uhladila jsem si šaty na stehnech. „Je jako kachna při záchvatu nebo co. Je to skoro strašidelný.“

Věř mi nebyla lehká kniha. Od začátku se mi líbilo, že věci popisovala tak, jak by se opravdu mohly stát, žádné autorčino „vyvázla lehce, teď všechny problémy vyřešíme sexem“. Ne. Edie je po takovém zážitku v běžném každodenním životě netrpělivá, nedokáže se na nic pořádně soustředit, neztotožňuje se s běžnými starostmi, které jí dřív připadaly jako středobod vesmíru a nadskakuje při sebemenším šramotu, který ji připomíná tu noc, kdy málem zemřela. Prospěch ve škole přitom bere jako tu poslední věc, která by ji měla zajímat. Proč taky, ve srovnáním s čím si prošla, jsou to malichernosti. Ne, že by pořád nebyla určitou částí sama sebe – pořád ráda čte, nemá ráda davy lidí a cítí se méněcenně kvůli své tloušťce. Obzvlášť při pohledu na Johna.

Samozřejmě, romanci se nevyhneme. Její funkčnost tu zastává právě John, který stejně jako Edie přežil a byl nucen se změnit. Abych vás neuvedla v omyl, v žádném případě se nejedná o vztah typu „přežili jsme, teď spolu musíme být“, Edie s Johnem se vzájemně podporují, a to Johnově temnější minulosti navzdory. Každý z nich se s tlakem přitom vyrovnává jinak, v knize se kromě samotného traumatického zážitku řeší drogy a míra důležitosti denních katastrof, které vlastně žádné katastrofy nejsou.

Život šel dál, nikdo ve výsledku nezemřel. Ředitel řekl, že mi ta zapíší jako trvalý záznam. Trvalý? Ale no tak. Kulky jsou trvalé.

Ani jeden z hrdinů není svatoušek a možná právě proto se s nimi dá tak snadno ztotožnit. Kylie Scott píše velmi čtivě, sama jsem měla často tendenci se smát (dobře, dvakrát jsem vyprskla nahlas, kachna při záchvatu mě bude bavit ještě nějakou dobu), malé plus má i hlavní hrdinka Edie za čtení YA, to byla jedna z věcí, co mi vykouzlila úsměv na rtech.

Asi jediná věc, která knize ubrala na hodnocení, je právě série Stage Drive, kterou jsem opravdu zbožňovala a kde se mi hlavní hrdinové patřičně zažrali pod kůži a vůči které by se mi nezdálo fér, kdybych Věř mi dala víc hvězdiček, než kolik jsem udělila. Na zahnání čtecí krize, dokonce i malé zamyšlení právě nad tím, co je v životě důležité a co už tolik ne, je ale kniha skvělá, obzvláště s ohledem na to, že postrádá tradiční tabu a přikrášlené skutečnosti.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Baronet

Oficiální anotace:

Den, kdy byla držena jako rukojmí při přepadení večerky, otřese celým Ediiným životem. Už nehodlá dál snášet šikanu a snobství na soukromé akademii a přestoupí na státní střední školu, kde se setká s Johnem, klukem, který riskoval svůj život, aby zachránil ten její.

Zatímco si Edie chce užívat, John se naopak touží usadit. Po letech plných večírků a prodávání drog se svým starším bratrem chce vést normální život – chodit včas do školy a začít myslet na budoucnost. Cení si přátelství s Edie, pomáhá jí držet se dál od potíží i rozšiřovat si obzory.

Brzy se však o slovo opět přihlásí temný svět plný nebezpečí, kterému už jednou jen stěží unikli. Poprvé měli štěstí a přežili, podruhé však mohou ztratit mnohem víc – jeden druhého.

Název: Věř mi (GR)
Autor: Kylie Scott
Překlad: Zuzana Ľalíková
Počet stran: 310
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem

Kylie Scott patří mezi nejlepší autorky oceněné časopisy New York Times a USA Today. V roce 2013 se stala nejúspěšnější spisovatelkou romantických příběhů zvolenou komisí společnosti australských spisovatelů romantické literatury (Australian Romance Writer’s Association). Její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Kylie je dlouholetou fanynkou rockové muziky, milostných románů a nízkonákladových hororových filmů. Žije se dvěma dětmi a manželem v Queenslandu v Austrálii. Ráda čte, píše a surfuje na internetu.

Dianu Gabaldon známe především jako autorku Cizinky. Co se týče série Lord John Grey, ani o ní se nedá říci, že s Cizinkou není nijak spřízněna. Žánrově se liší jen nepatrně, pořád se jedná se o historickou bombu, avšak říznutou kapkou mystery. Sám Lord John se v Cizince objevuje jako vedlejší postava, ve své vlastní sérii se mu ale dostává náležitého prostoru. Bratrstvo čepele je už jeho druhý případ, tentokráte roztažený na více, než pěti stech stranách. Těšit se můžeme na dávno uzavřenou, nikoliv však méně bolestnou rodinnou záležitost, několik výhrůžek a staré dobře známé postavy, které máme tak rádi.

„Aberdeen je šedé místo.“ Grey seděl na posteli, pažemi si objímal kolena a pozoroval, jak ze střech mizí poslední zbytky noci. „Kámen. Déšť. A Skoti. Ti zatracení Skoti.“

Přiznám se, po prvním úvodním dílu, který měl dvě stě stran a v nemálo ohledech na svou délku trpěl, jsem od druhého dílu čekala hodně. Mám osobní teorii, že Diana Gabaldon dlouhé knihy prostě potřebuje (ne, že by jí někdo plánoval určitou délku, ale víte, jak to myslím). Jistě, Panicové nebyli špatní, vlastně ani první Lord John si neuřízl žádnou velkou ostudu, ale oproti rozsáhlým románům s dokonale vylíčeným sociálním pozadím a neuvěřitelně reálnou charakteristikou postav, to prostě nebylo ono. Proto mě pohled na pět set stran textu velmi potěšil a navnadil. Což je poměrně vtipné, když uvážím, že dlouhé knihy nijak zvlášť v oblibě nemám.

Ve zkratce, ano, Diana Gabaldon se rozepsat opravdu potřebuje. Z knihy je pořád jemně cítit detektivní žánr, ale mnohem více otupěně. Neřeší se jen případ a zápletka, ale také osudy. Už to není jen další detektivní případ s poměrně líbivým hlavním hrdinou, ale společenský román se silným zázemím v samotných postavách a s tím, co jde autorce nejlépe, a tím je pořádná nálož historie.

„Hrajete karty často, majore?“
„Nijak často.“
„Měl byste. Vidím, že vás není snadné oblafnout.“

Mysleli jste si, že by nám z knihy dokázal zmizet Jamie Fraser? Samozřejmě, že ne, Jamie je nedílnou součástí Lorda Johna stejně jako je Lord John nedílnou částí Cizinky. Dobrá, ta druhá část ve slabším slova smyslu, přeci jen, první dva díly Lorda Johna se odehrávají ve zhruba stejné dějové linii jako část Mořeplavce, kde spolu Jamie a Lord John strávili zatím nejvíce času, ale chápeme se.

Díky délce a možná také apetitu autorky mi příběh přišel mnohem lépe rozvedený a napínavý. A ano, to se týká i LGBT tematiky. Cizinka mi jako primární série pořád sedí víc, pro fanouška původní série je to ale pořád stejně nutná záležitost. Samozřejmě, jen pokud se vám Cizinka opravdu líbí. Nejlépe až do třetího dílu, jinak byste se mohli ztrácet.

Shrnuto, podtrženo, Lord John a Bratrstvo čepele je velmi příjemným pokračováním, které nadchne každého, kdo si oblíbil první díl, nebo hlavní sérii Cizinka. Víc, než cokoliv jiného spadá do historického žánru, pokud tedy máte rádi dějiny, určitě byste měli dát Dianě Gabaldon šanci.

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský

Oficiální anotace:

Název: Lord John a Bratrstvo čepele (GR)
Autor: Diana Gabaldon
Překlad: Kateřina Heřmanová
Série: Lord John Grey
Díl: 2.
Počet dílů v sérii: 3 (+ soubor povídek)
Počet stran: 541
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem

O autorovi:

Doktorka Gabaldon má tři akademické tituly, a to ze zoologie, mořské biologie a kvantitativní behaviorální ekologie, a než se začala věnovat psaní, byla dvanáct let profesorkou na univerzitě se zaměřením na vědeckou výpočetní techniku. Napsala řadu vědeckých článků a učebnic, podílela se jako editorka na vzniku MacMillanovy encyklopedie počítačů, založila vědecký čtvrtletník Science Software a překvapivě napsala také četné texty pro komiksy Walta Disneye. Se svým manželem Douglasem Watkinsem má tři děti, dnes již dospělé, a většinu času tráví ve Scottsdale v Arizoně.

Cestování časem je pro Cizinku již dlouhodobým poznávacím znamením a pokud jste si ho nevšimli v souvislosti s nadšenými ódami čtenářů, velmi pravděpodobně vás jimi strhli diváci stejnojmenného seriálu. Zpočátku poměrně nenápadné přesouvání napříč kontinenty se proměnilo v rozsáhlejší kontext, z kouzelného Skotska jsme odcestovali do honosné Francie, odkud jsme bryskně překonávali mořskou nemoc s nejistou cílovou destinací jménem Jamajka a zakotvili jsme nikoliv na exotických ostrovech, ale velmi mladičké Americe. Stručně řečeno, Jamie a Claire jsou už zase spolu, ale vyhráno rozhodně nemají.

Těžko říci, co pravidelný čtenář série cítí, když se mu do ruky dostane čtvrtá kniha jeho oblíbené série a ona má zase přes tisíc stránek. Trochu té beznaděje, hodně nadšení a taky špetku strachu, co všechno se zase nedozví. Nutno dodat, že v mém případě to bylo mírné očekávání kolem nové lokace, protože život na moři mi opravdu moc nesedl, byť bych na Mořeplavce nebyla schopná říct ani ň (minimálně za tu eskapádu kolem jistého únosce). Za nové prostředí ale ráda jsem. Velmi.

Bubny jsem slyšela dávno předtím, než byly na dohled. Vyzvánění mi dunělo v útrobách, jako bych byla dutá i já.

Už v Mořeplavci bylo krásně řečeno, že si Claire zjišťovala všechno kolem historie Evropy, a to tak důkladně, že opomněla Ameriku. Kdo by si taky pomyslel, že by Jamie zvládnul tak dlouhou cestu na lodi, on a jeho nesmrtelná mořská nemoc byli vždy nekonečným zdrojem humoru.

Jako velký vzdělanec jsem dopředu o Americe 18. století moc nevěděla. Mé znalosti se omezovaly na učebnici dějepisu, která stejně rozebírala spíše Evropu a potom také knihu Jih proti severu (odehrávající se zhruba o sto let později, ale to je maličkost). Se zákeřným zvykem Diany Gabaldon vyhrabávat záležitosti dávno zapomenuté, to vlastně znamenalo téměř nic. Abych vše uvedla na pravou míru, pokud obyčejná třísetstránková kniha se svými (ne)podrobnostmi vypadá jako dezert, Bubny podzimu jsou kalorická bomba. To jen v případě, že jste nečetli žádný díl série, což je v tomto okamžiku nepravděpodobné, protože si čtete recenzi na čtvrtý díl série (ale pokud nemám pravdu, napravit byste to určitě měli).

„Časy se mění a my s nimi. Víš jistě, že o ně nestojíš, Rogere?“

I tentokrát se můžete těšit na Briannu a Rogera, kteří v příběhu působí jako takové malé (ne úplně nutné, pořád mám raději Jaimeho a Claire, i s jejich paličatými hlavami) zpestření obvyklého repertoáru postav. Tedy, pokud otázkou nutnosti není smrtelně důležitá úloha v životech hlavních postav. Maličkost.

Jako obvykle máme na talíři naservírované zápletky, které dalece přesahují jeden díl, k tomu snad tolik, že historie říznutá prvky fantasy a lehce alternativními dějinami dělá smrtící koktejl. Toť vše, co jsem momentálně schopna vyprodukovat. A to stále vlastně nic moc nevím.

Bubny podzimu mi padly do noty mnohem víc, než Mořeplavec, zároveň jsem byla moc ráda, že nenavázal na složitou Vážku v jantaru (politika není nic pro mě), naopak s sebou přinesl zase něco nového, čím si dokázal získat moji pozornost. Nemám problém říct, že jsem vůči Cizince silně zaujatá, protože jsem. Mám ráda knižní sérii, i seriál, kde se hlavní hrdinové chovají mnohem víc nelogicky a paličatě. Historie v učebnicovém formátu mi kvůli své povrchnosti nikdy nesedla, Diana Gabaldon jde na všechno ale konkrétně a s nutnou dávkou lepidla, co všechno spojuje dohromady tak, že se těšíte, kam zabrousíte příště. Pokud jste předchozí díly četli a líbily se vám, doporučuji vytrvat, pokud jste nováčci a Cizinka vás zaujala, za zkoušku nic nedáte. Kromě času, který si na vás tato série pro závisláky vybere, to si pište.

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský

Hrdinka bestselleru Cizinka, Claire, se v Bubnech podzimu vrací společně se svým manželem Jamiem Fraserem, aby společně našli nový život v amerických koloniích. Předchozí román Mořeplavec skončil, když ztroskotali v Georgii v roce 1765, šťastní, že jsou pryč ze Skotska.

Bubny podzimu začínají tam, kde Mořeplavec skončil. Jamie s Claire, Fergusem a Ianem se vydávají do Charlestonu  a Wilmingtonu, než se usadí v kopcích severní Karolíny, kde doufají, že si vybudují nový domov. Ve stejné době zůstává Brianna Ellen Randallová a její nápadník, historik Roger Wakefield ve 20. století. Brianna teď osiřela, když se její matka vrátila do minulosti a ona má problém s tím tenhle fakt přijmout. Také je zvědavá na svého otce, kterého nikdy nepotkala, načež objeví tragický kus historie, který muže ovlivnit štěstí jejích rodičů. Tenhle objev ji přesvědčí, aby se sama vrátila v čase a zachránila svoje rodiče. Roger ji následuje.

Název: Bubny podzimu (GR)
Autor: Diana Gabaldon
Překlad: Anna Křížková
Série: Cizinka
Díl: 4.
Počet dílů v sérii: 9 (?)
Počet stran: 1168
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem

O autorovi:

Diana Gabaldon je autorkou oceněné ságy Cizinka, popsané magazínem Salon jako „nejchytřejší historický sci-fi dobrodružný a romantický příběh, jaký kdy napsala držitelka titulu Ph.D.“.

Doktorka Gabaldon má tři akademické tituly, a to ze zoologie, mořské biologie a kvantitativní behaviorální ekologie, a než se začala věnovat psaní, byla dvanáct let profesorkou na univerzitě se zaměřením na vědeckou výpočetní techniku. Napsala řadu vědeckých článků a učebnic, podílela se jako editorka na vzniku MacMillanovy encyklopedie počítačů, založila vědecký čtvrtletník Science Software a překvapivě napsala také četné texty pro komiksy Walta Disneye. Se svým manželem Douglasem Watkinsem má tři děti, dnes již dospělé, a většinu času tráví ve Scottsdale v Arizoně.

Vždycky když chlap v knížce voní po santalovém dřevu, borovici a zimě, víte, že to bude prostě nářez…

Ha, ha, I’m just kidding.

Asi prvních 200 stran jsem si připravovala proslov o tom, jak je to emková fan fiction na Fantoma opery (M jako mature, čili absolutní sexuální a jazyková otevřenost, ale taky největší sranda, protože tvůrce nic v tvorbě nebrzdí) a člověk to podle toho musí taky hodnotit, ale pak uhodila ukrutná nuda.

Jako fakt, pokud jste někdy četli fan fiction s „M ratingem“, víte, jak neskutečně vtipné situace někteří pisálkové můžou vyvolat. Tohle bylo prostě jen něco, kde se nonstop opakovaly fráze (hot, fuck a breath jsou oblíbenci autorky), scény a vlastně tak všechno dokolečka. Nebylo to zábavný, styl začátečnický a ještě ke všemu to pitomý jméno Adam. A chudinka náš Raoul, takové sadistické zvíře z něj udělat. No, vlastně to bylo funny, svým způsobem, že ano?

Abyste mě chápali, hned na začátku je Raoul (tak jo, tady se jmenuje Raffael) takové prase, že v podnapilém stavu milou sladkou Christine (Isabelle – proč, sakra, Isabelle, bože) zneuctí. A potom dál v textu, když teda na to konečně s tím zjizveným a nekonečně napraveným něžným mužným Adamem konečně skočí, pomyslí si něco ve stylu „Thanks to Raffael, she felt only fullness, no pain.“

Vážně, slovní spojení „Thanks to…“ má reflektovat na skutečnost, že ji někdo znásilnil.

Zbývá jedna záhada bermudského trojúhelníku: Proč pět hvězdiček z deseti? Hm, asi jsem se fakt musela v průběhu smát.

Hm, že bych si od autorky ještě něco přečetla?

Oficiální anotace:

Experience the world’s most enchanting and timeless love story—retold with a dark and realistic twist.

Reclusive and severely scarred Prince Adam Delacroix has remained hidden inside a secluded, decrepit castle ever since he witnessed his family’s brutal massacre. Cloaked in shadow, with only the lamentations of past ghosts for company, he has abandoned all hope, allowing the world to believe he died on that tragic eve twenty-five years ago.

A BEAUTY IN PURSUIT OF A BETTER FUTURE

Caught in a fierce snowstorm, beautiful and strong-willed Isabelle Rose seeks shelter at a castle—unaware that its beastly and disfigured master is much more than he appears to be. When he imprisons her gravely ill and blind father, she bravely offers herself in his place.

BEAUTY AND THE BEAST

Stripped of his emotional defenses, Adam’s humanity reawakens as he encounters a kindred soul in Isabelle. Together they will wade through darkness and discover beauty and passion in the most unlikely of places. But when a monster from Isabelle’s former life threatens their new love, Demrov’s forgotten prince must emerge from his shadows and face the world once more…

Perfect for fans of Beauty and the Beast and The Phantom of the Opera, Beauty of the Beast brings a familiar and well-loved fairy tale to life with a rich setting in the kingdom of Demrov and a captivating, Gothic voice.

Název: Beauty of the Beast
Autorka: Rachel L. Demeter
Série: Fairy Tale Retellings
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: (?)
Počet stran: 340
Nakladatelství: CreateSpace Independent Publishing Platform
Rok vydání: 2017

Rachel L. Demeter žije v krásných kopcích v Anaheimu (Kalifornie) s Teddym, jejím praštěným bobtailem a okouzlujícím hadem Nagini. (Zmijozel!) Líbí se jí psaní hlubších románů, které vyzývají čtenářské emoce a zkoumají vykoupení pomocí moci lásky. Její příběhy jsou temnější, než většina tradičních romantických románů a obsahují výrazný gotický podtón.

Vymýšlení dynamických světů a postav byly její vášní déle, než si dokáže vzpomenout. Než se naučila číst a psát, diktovala své příběhy, zatímco její máma je za ni přepisovala. Má zvláštní vztah k utrápeným hrdinům a nekonvenčním románům a ať už tvoří protagonistu, nebo antagonistu, ujišťuje se, že každá postava dostane duši.

Cestovali jsme časem s Cizinkou, zpátky jsme se dostali s Vážkou v jantaru a do dějin se znovu ponoříme Mořeplavcem. Jamie a Claire jsou po dvaceti letech zase spolu, tentokrát je čekají už „jen“ nástrahy hodny velikosti Mac Dubha.

Jestli nějakým způsobem žijete knihami, o Cizince jste už alespoň jednou slyšet museli. Ode mě jmenovitě dostanete hned na úvod varování, že tohle nebude objektivní recenze. O objektivní recenzi se nejedná už od doby, co jsem s Cizinkou překlenula prvních padesát stran a nehodlám na tom nic měnit. Tak tedy, v pořadí už třetí díl, copak nás čeká tentokrát…

Nebyl dost blízko, aby cítil pižmový pach jelena, ale slyšel zrádné zašustění, když ho zvíře ucítilo a vyrazilo pryč.

Je strašná potupa pět ódy na oblíbenou sérii, když víte, že každý díl vám trvá přečíst několik měsíců. V tomto případě to však není ani nedostatkem čtivosti, ani nedostatečně zajímavými postavami. Pokud jste měli možnost alespoň do jednoho dílu nahlédnout, víte, co myslím pojmem příliš mnoho informací. Opravdu, opravdu hodně informací rozprostřených na stovkách a stovkách stránek, týkajících se drobných zvláštností každodenního života v 18. století, botanických kuriozit, i politického pletichaření, zabaleno hezky do vkusného kabátku novoty a čerstvosti, s jakou na věc nahlíží hlavní hrdinka Claire.

Samozřejmě, jsme už u třetího dílu a změny se dějí. Ano, konečně se dozvídáme, co Jamie s Claire celých těch 20 let dělali. Ani jeden z nich to neměl lehké – Jamie si prošel vyhnanstvím, vězením, i posluhovačstvím, naproti tomu Claire bojovala s očekáváními, která na ni byla jako na ženu kladena, k tomu všemu žila s vědomím, že je Jamie mrtvý a ona se v životě musí posunout dál. Poté, co se dozvídá, že bitvu u Cullodenu jako by zázrakem přežil, se vrací do minulosti, nikoliv však s lehkou hlavou a s obavou, co nakonec najde. Útěchou je jí skutečnost, že její dcera Brianna se už sama o sebe postará.

Vztahy mi v tomto díle přišly ještě lépe popsané, než kdykoliv předtím – Jamie a Claire jako by se po 20 letech odloučení potkali znovu, oba zjišťují, jak moc se ten druhý změnil, i přes události, které je nutí se semknout, se  pak věci dějí postupně a s logickým odůvodněním. I Claiřiny obavy ohledně cestování časem a myšlenky, jak moc jí bude moderní doba chybět, na logičnosti uceleného chování postav jen přidaly.

Když na ten záps konečně narazila, málem ho přehlédla.

Po Vážce v jantaru je Mořeplavec minimálně po jedné stránce lépe stravitelný – konec intrik, věčného dohadování se kdo je, kdo, čí je kdo otec a kdo koho odposlouchává. To je první věc, které si nejspíš všimnete, na mě osobně působila neuvěřitelně uklidňujícím dojmem. S tím se bohužel ale pojil také jeden mínus. Třetí díl v určitých částech ztrácí „drive“, i přes určité vážné situace si totiž s klidem říkáte, že tohle oproti tomu, či onomu nic není (dobře, teď jsem se trochu otřepala při pomyšlení na jednu lékařskou scénu v Mořeplavci), z větší části pak nemáte ani problém, když knihu máte přerušit, protože víte, že se z toho hlavní hrdinové prostě vylížou.

Jak byste si mohli domyslet, není to věc, na kterou bych s Cizinkou byla zvyklá a také proto Mořeplavce považuji za oddechovou část série. Dobře, dobře, epidemie, vrazi a psychopati na vás klasicky čekají taky, ale pořád je to o krapet jiné, než v předchozích dvou dílech. I proto jsem se po dočtení rozhodovala, jestli nemám hvězdičku z hodnocení ubrat, zabránil mi v tom ale výsledný pocit z knihy a také úcta k jedné z mých nejoblíbenějších sérií. Ne, že bych vám tímto povolovala knihu odložit do kolonky opuštěných, protože nepovoluji. Kdokoliv se zálibou v historii a nádherně popsané romantice s jedinečnými postavami by měl Cizinku alespoň zkusit.

Jako celek je Cizinka fenomenální série, jmenovitě Mořeplavec na tom nic nemění, v porovnání s jinými se stále jedná o pořádně nadupanou záležitost, která stojí za přečtení (a ne jedno). Dnes tedy 10/10, s tím, že Bubny podzimu bych už moc ráda držela v ruce. Vážně, vážně moc ráda.

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský

K vášnivému setkání Claire s Randallem došlo již dávno. Před dvaceti lety cestovala Claire zpět v čase do 18. století a do náruče galantního Skota jménem Jamie Fraser. Pak se vrátila do svého století, aby porodilal jeho dítě. Věřila, že v tragické bitvě u Cullodenu zahynul. Přesto jna něj nikdy nezapomněla… a její tělo po něm ve snech stále touží.

Pak Claire zjistí, že Jamie přežil. Vrací se k němu spolu s jejich dcerou a je odhodlaná zůstat s ním v jeho době. Claire si musí zvolit svůj osud a najít odvahu čelit vášni a bolesti, které jí čekají. A také životu nebezpečným intrikám rozpoutaným v rozděleném Skotska. Čeká ji nebezpečná cesta do neznáma, která navždy zpečetí, nebo definitvně zničí jejich lásku.

Název: Mořeplavec
Autorka: Diana Gabaldon
Překlad: Jana Novotná
Série: Cizinka
Díl: 3.
Počet dílů v sérii: 9 (?)
Počet stran: 1141
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

O autorce:

Doktorka Gabaldon má tři akademické tituly, a to ze zoologie, mořské biologie a kvantitativní behaviorální ekologie, a než se začala věnovat psaní, byla dvanáct let profesorkou na univerzitě se zaměřením na vědeckou výpočetní techniku. Napsala řadu vědeckých článků a učebnic, podílela se jako editorka na vzniku MacMillanovy encyklopedie počítačů, založila vědecký čtvrtletník Science Software a překvapivě napsala také četné texty pro komiksy Walta Disneye. Se svým manželem Douglasem Watkinsem má tři děti, dnes již dospělé, a většinu času tráví ve Scottsdale v Arizoně.

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Když někdo utíká před spravedlností, automaticky se považuje za hledaného zločince. Alex není zloděj, ani vrah, jména ale mění jako ponožky a na žádném místě nezůstává déle, než je nezbytně nutné. Jako bývalá výslechová specialistka, která toho ví příliš mnoho, je oddělením považována za nepohodlnou.

Její jedinou šancí na vykoupení se tak stává poslední nedořešený případ, poslední subjekt, který podle všeho tvrdí, že je nevinný a proti kterému svědčí všechny důkazy. Subjekty Alex vyslýchala už mnohokrát předtím, v čem přesně je tedy Daniel Beach jiný?

Stephenie Meyer si své jméno založila především na fenoménu Stmívání. Leckterý skálopevný fanoušek si i dnes vzpomene na to překvapení, když autorka upírské ságy pro teenagery přišla se sci-fi románem Hostitel, který řešil mimozemskou invazi. Jak se zdá, autorku ani doteď zájem o žánrovou diverzitu neopustil – na pultech nyní můžete najít její nový špionážní thriller Specialistka. A co od ní čekat?

Jen vyšla ze cviku, to je všechno, jsou to už tři roky. Proto něco cítí. Proto ji subjekt ovlivňuje. Není to nic jiného, než to, že byla tak dlouho ze hry. Ještě pořád se může dostat zpátky do rytmu.

Především, jako kdykoliv předtím, se připravte na tlustou bichli – jako vždy s pořádnou dávkou romantiky. Ano, přesně tak. Tohle není typická žánrovka, na kterou můžete dnes v oddělení krimi běžně narazit. Samozřejmě, pořád se tomu říká špionážní román a skutečně, něco málo z žánru tam opravdu je, pokud ale čekáte něco na způsob Hostitele, tedy román, kterým si autorka zajistila svou pozici na poli literatury pro dospělé, mohli byste být zklamaní.

Z knihy doslova sálá pomyslný záměr autorky, tedy stavba základů na postavách, se zápletkou, která utváří nikoliv děj, ale jednotlivé charaktery. V rukou se vám však octne něco zcela jiného, něco, co by potřebovalo ještě jednu dávku čtení a korektur.

Abychom si to ujasnili, co se týče Stephenie Meyer, jsem jedna z těch, co by si od ní přečetli i nákupní seznam. S jejím stylem psaní nemám nejmenší problém, jmenovitě Specialistka byla pro mě jednou z nejočekávanějších knih roku. Mírně řečeno, negativně vůči autorce zaujatá rozhodně nejsem. Avšak co se týče její nejnovější knihy, celou dobu jsem měla pocit, že knize něco chybí, nebo přebývá.

V téhle hře, kterou hrála, byla v sázce jen maličkost, to věděla. Jen jeden život. Jen její život.

Dialogů bylo na knihu s podobným tématem zbytečně moc, naopak pomyslná jiskra se nedostavila a dynamika dost často pokulhávala. Nepomohla ani zjevná snaha o rozvedené charaktery a detailněji popsané citové vazby, knize zkrátka na několika místech desítky stránek přebývaly, na jiných jich bylo zase zbytečně málo (především co se týče začátku romantické linky).

Specialistka sama o sobě není špatná kniha. Stále zde můžeme najít působivou zápletku a zvraty, které příjemně překvapí. Kniha je poměrně čtivá, konec čtenáře zajímá a postavy nejsou nijak zvlášť protivné. Přesto žánrová nálepka „špionážní thriller“ hraje spíš druhé housle, přičemž velký důraz je kladen na romantiku. Nečekejte tedy ani tak převratnou myšlenku, co vyrazí dech a změní pohled na svět, jako spíš zajímavý příběh, se kterým strávíte pár večerů.

Pokud máte Stephenii Meyer rádi, není třeba vás burcovat, abyste si knihu přečetli. Pokud ale s autorkou zatím nemáte žádné zkušenosti a kniha vás zaujala, těšit se můžete na dostatečně ztotožnitelné hlavní hrdiny a příběh, který pobaví. Přesto… Pokud opravdu plánujete začít s autorčinou tvorbou pro dospělé, zkuste se nejdříve poohlédnout po Hostiteli.

Oficiální anotace:

Bývalé agentce na útěku před někdejšími zaměstnavateli nezbývá než vzít ještě jeden případ, aby očistila své jméno a zachránila si život. Jen málo lidí ví, že pracovala pro vládu Spojených států. Pro oddělení tak tajné, že nemá ani vlastní název. Coby výjimečná specialistka představuje zároveň jedno z nejtemnějších rizik. A tak když její zaměstnavatelé usoudí, že je pro ně nebezpečná, bez varování po ní jdou. Dávno nemá šanci být dlouho na jednom místě nebo používat stejné jméno. Oddělení už zlikvidovalo posledního člověka, kterému snad mohla důvěřovat. Ale ona stále ví cosi, co ji ohrožuje. Prostě ji chtějí mrtvou a brzy. Pak jí její bývalý šéf nabídne možnost úniku a asi jedinou šanci vymazat ze svých zad obří terč. Znamená to však přijmout ještě jeden úkol. Jenže informace, kterou obdrží, její situaci ještě zhorší. Zatímco se odhodlává postavit se všemu čelem a připravuje se na nejtěžší boj svého života, zjišťuje, že postupně podléhá muži, který pravděpodobnost jejího přežití jen komplikuje. Škála jejích možností se rychle zužuje a ona musí zapojit všechny své výjimečné schopnosti takovým způsobem, o jakém se jí dosud ani nezdálo. Stephenie Meyerová pro tento napínavý román vytvořila vášnivou a fascinující hrdinku se speciální sadou dovedností. A opět ukazuje, proč je jednou z nejprodávanějších autorek na světě.

Název: Specialistka / The Chemist
Autorka: Stephenie Meyer
Překladatelka: Jana Stupavská
Počet stran: 523
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

O autorce:

Recenze psána pro knižní komunitní portál Zeedee

Když letiště Salt Lake City ochromí bouře, Ashley ani Ben se nehodlají smířit s tím, že by na místě měli zůstat déle, než by bylo nezbytně nutné. Ashley, povoláním novinářka, se má vdávat, Ben, chirurg, má před důležitou operací. Ani jeden si nemůže dovolit zpoždění, ve svém spěchu se tak dopustí osudové chyby – najmou si charterový let.

Výsledek na sebe dlouho nenechá čekat. Ztroskotané letadlo, mrtvý pilot a nemilosrdné hory, které stojí mezi nimi a šancí na přežití. Jako naprostí cizinci tak musí přijít na to, jak přežít spolu i mezi sebou.

Možná jste slyšeli o filmu se stejnojmenným názvem, ve kterém zářila Kate Winslet a Idris Elba, možná jste ho dokonce (tak jako já) viděli dřív, než jste si přečetli knihu a možná jste mu nevěnovali pozornost a tuto recenzi čtete jen kvůli knize. Ať tak či onak, tento článek nebude srovnávací – k problematice kniha/film stačí snad jen tolik, že oba formáty jsou čajíčky oproti tomu, co by se mohlo stát doopravdy. Ale nepředbíhejme.

Ashley si odkašlala. „Co to bylo?“
„Horský lev neboli puma americká.“
„Vrátí se zpátky?“
„Řekl bych, že jo.“
„Co chce?“
„Nás.“

Jak už bylo naznačeno, Hora mezi námi je slabší vývar toho, co by se za běžných okolností mohlo stát. Protože běžné okolnosti nezahrnují chirurga s horolezectvím jako volnočasovou aktivitou, ani náhody, které až nápadně řešily většinu kritických okamžiků, které se v knize vyskytovaly. Pokud jste v žánru zběhlí a očekáváte něco, co vám doplní vaše znalosti o přežití v divočině, měli byste hledat jinde. Jestli vám nevadí verze „pro měkkoty“, kde hlavní hrdinové odmítají jíst psa a dostávají dárcovské balíčky v podobě náhodně nalezených chatek, sněžnic a saní, Charles Martin je jasná volba.

„Vy umíte chytat ryby?“
„Jednou jsem to zkoušel.“
„Jak vám to šlo?“
„Chcete vědět, jestli jsem něco ulovil?“
Přikývla.
„Nic.“
„Bála jsem se, že to řeknete.“

Velkou výhodou je, že aby se vám kniha líbila, nemusíte být ani velcí romantici, autor zakládá především na podstatě lidskosti a zpočátku skrytých osudech postav, přičemž sentiment přichází až po suchém humoru. Tedy… až na ty pochybné zvraty, před kterými jste byli již varováni. A samozřejmě, nečekejte, že pocity bezvládí se vám vyhnou, téma je drsné už samo o sobě, ať už máte při ruce chirurga s vybavením do hor, nebo ne.

Na závěr snad jen tolik, že byste neměli soudit knihu podle filmu (ten byl dobrý, ale emoce oproti knize unikaly) a pokud snad ano, knižní předloze byste měli dát druhou šanci. Kromě lépe vysvětlených osobností postav a umně zvládnutých pocitů vás může i lecčím překvapit.

Přichází bouře a provoz na letišti v Salt Lake City je ochromen. Novinářka Ashley je nervózní, že nestihne vlastní svatbu, a na chirurga Bena čekají pacienti. Ačkoli se tihle dva vůbec neznají, objednají si spolu charterový let, aby se navzdory nepříznivému počasí dostali domů včas. Jejich letadlo ale havaruje a oni se ocitají uprostřed zasněžených hor bez naděje na záchranu. Jak dlouho tu budou uvězněni? Jak si obstarají potravu a přístřeší? Hledají k sobě vztah, přehodnocují minulost a čelí krutým nástrahám nemilosrdné divočiny. Dramatický boj o přežití v extrémních podmínkách v nich probudí sílu, o níž neměli tušení… Podlehnou v mrazivé pustině zraněním těla a duše, nebo znovu uvěří v lásku?

Název: Hora mezi námi / The Mountain Between Us
Autor: Charles Martin
Překladatel: Lubomír Veselý
Počet stran: 323
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

Charles Martin je autorem řady knih, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Žije s manželkou a třemi syny na Floridě, má rád rybaření, bojové umění taekwon-do a lov lukem. Nejraději ze všeho píše…

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

Když se u nás kniha Hlavně to nikomu neříkej ukuchtila pod cejchem #booklab, nevěnovala jsem jí moc pozornosti. Přeci jen, Maťa ze Sveta kníh mě před ní varovala předem a kdybych to měla říct na rovinu, sama jsem tak trochu tušila, že tematika šikany nebude nic pro mě, přesto se však ke mně vlivem čiré náhody dostala a svou šanci si u mě vydobyla.

Hned na začátku jsem si ověřila, že je s čím bojovat. Jednak jsem zjistila, že šikana není to, co bych zrovna dvakrát chtěla načínat, druhak protože je sakra těžké z té žumpy vytvořit něco, co by působilo inspirativně. V tomto jmenovaném případě bylo vše, na co jsem dokázala myslet, bezvýchodná situace, ze které buď hlavní hlavní hrdinka vyjde živá, nebo se v průběhu oběsí. Protože deus ex machina, co do příběhu zasáhl, by v reálu obstál jen těžko.

Snažím se nevšímat si jí. Sleduju pestrobarevnou ulici plnou pestrobarevných lidí spěchajících za povinnostmi a podléhám neodbytnému pocitu, že mezi ně nepatřím. Že jsem jiná.

U knih s tímto tématem očekávám rozuzlení, inspiraci, snad i ujištění, že není tak zle, ale… vážně, brát to podle Hlavně to nikomu neříkej, tak budu sedět na zadku, dokud nepřicválá princ na bílém koni. Rozuzlení není totiž postavené na osobním triumfu, ale na živlu, který mají tendenci do YA cpát všichni autoři. Na love story. I když to působí vyumělkovaně, i když to logicky nikdy nemůže fungovat, i když se prvoplánově mělo jednat o něco úplně něco jiného. Prostě tam dáme milého klučinu a všechno se vyřeší.

„Tvoje tvář mě vždycky určitym způsobem fascinovala. Jsi krásná navzdory tomu, že je to nelogické… s jizvou bys neměla bejt… a v tom je tvoje zvláštnost. No, ale krása není o logice, co?“
„Krása,“ odfrknu a musím se na něj zase podívat, abych zjistila, zda nežertuje a nepokouší se mě ponížit jako moji spolužáci. „Nevím, o co ti jde, ale radši toho necháme. „Jestli se pokoušíš bejt milej, nemusíš, nemáš důvod skládat mi nesmyslný komplimenty.“

Upřímně, kdyby se mě někdo zeptal, do jaké kategorie bych knihu zařadila, netuším, co bych měla odpovědět. YA určitě. Ale takové to klišoidní, co všechno řeší láskou? Ne, na to se zde všechno ohledně šikany až moc rozebírá. Ale co tedy? Na konci to má seznam Linek bezpečí, na začátku vzkaz, abychom nemlčeli, ale příběh vyznívá úplně jinak. Holka, která je utiskovaná a zakřiknutá, pravděpodobně i distingovaná… Jaká je šance, že si jí v této životní fázi někdo všimne a tím spíš, že si s ní někdo vyjde? A i kdyby, kolikrát by se tohle řešení zvládlo uplatnit? Jedno procento úspěšnosti? Půl procenta? Setina procenta? A co ten zbytek? Ten si může zavolat na přiložená čísla na Linku bezpečí?

Se stylem autorky jsem v zásadě neměla problém, majoritní výhrady mám ale k příběhu a postavám. Eva mi lezla na nervy snad od samého začátku (Vážně, hned v první scéně jdou ti, co ji šikanují po ulici – totálně na šrot – a ji při pohledu na jejich „rozverné“ chování popadne smích. Jak se s tímhle chcete ztotožnit?), ale co hůř, v jejím okolí jsem nemohla narazit na žádnou dostatečně silnou berličku, od jaké bych se v textu odrážela dál. Agresoři byli zvládnutí dobře, uvedené situace jsem si v reálu představit dokázala, ale všechno ostatní pro mě bylo spíš nepředstavitelné.

Jestli s autorkou začínáte, vřele doporučuji Adaptaci. Hlavně to nikomu neříkej pouze tehdy, pokud vás láká mix klišé love story a šikany, přesto si nejdřív raději přečtěte ukázku.

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Název: Hlavně to nikomu neříkej / Len to nikomu nepovedz
Autorka: Miroslava Varáčková
Překlad: Jan Hanzlík
Počet stran: 238
Nakladatelství: Slovart / #booklab
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

Miroslava Varáčková, oblíbená slovenská autorka dystopií a young adult literatury, má doma tři chlapy a psa. Když všechny ráno vypraví do práce a do školy, přesouvá se ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se vypraví sama se svými hrdinkami. Jejich cíl není nikdy dopředu jasný, ten objevují společně a jejich společné zážitky formují nejen Mirku, ale i její hrdinky. Adaptace je Mirčina desátá kniha.

Miroslavu Varáčkovou můžete sledovat i na Facebooku