Autoři: Jiří Urban, Ann Urbanová
Ilustrátorka: Tana Tanko
Série: Deník malé blondýnky
Díl: 1.
Počet stran: 170
Nakladatelství: Ottovo nakladatelství
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná
Děj:
Začínám dnes psát tenhle svůj deník. Né, že by to byl můj nápad, nejsem padlá na hlavu. V dnešní době blogů si píše papírovej deník jenom TT (totální tydýt) a HP (Homo pitomec). Ale chce to máma, tak jí dělám radost. "Deníček si psala už moje maminka, maminka mojí maminky i maminka maminky mojí maminky." říká mi, když vidí, že vejrám jako péro z gauče po babičce. Reportážní a umělecký fotograf Jiří Urban spolu se svojí dvanáctiletou dcerou Ann předkládají úsměvný dokument o životě českých puberťaček a puberťáků, do nějž se ponoří se zájmem i každý dospělák. Humorné situace v obrázcích výstižně zachytila známá ilustrátorka Tana Tanko. Společné dílo obou autorů se bez problémů vyrovná světovému bestselleru Deník malého poseroutky a v mnoha směrech ho i předčí.
Kde koupit Deník malé blondýnky?
První dojmy z obálky:
Pěkně ladí k tématu, navíc se mi líbí ty jednoduché ilustrace. Kdybych v obchodě hledala nějaké dívčí čtení, rozhodně bych podle obálky sáhla právě po této knze.
Hodnocení obálky:
Co jsem od knihy čekala:
Podle anotace určitě něco vtipného a oddychového. A podle názvu něco netradičního, co se nikde moc nevidí. Přiznejme si to - knihu autor většinou nepíše jako deník. Jako takový ten typický deníček znám (zatím) jen Princezniny deníky a Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla. Každopádně mám tyto formy psaní velmi ráda, takže faktem je, že jsem byla celkem nadšená, když kniha přišla.
Menší seznámení s knihou:
Deník malé blondýnky je kniha, která zaujme především mladší čtenáře. Její námět je podobný Deníku malého poseroutky s tím, že je určena především dívkám, které se rády smějí a čtou příběhy někoho v jejich věku. V dubnu se na pultech knihkupectví objeví již druhý díl - Znova ve škole.
O autorech:
Bohužel nic moc jsem o nich nenašla. Myslím, že jediná použitelná informace je, že autorem je především Jiří urban, jeho dcera mu byla spíš inspirací pro napsání Deníku malé blondýnky. Přidám tedy alespoň fotku. :) Kdybyste se chtěli podívat na rozhovor, najdete jej zde.Proč jsem si knihu vybrala:
Protože je psána ve formě deníku a já tak moc potřebovala odpočinek po těch šokujících fantasy. I když, hlavním důvodem je ta obálka - prostě se mi líbilo, jak je růžová a dívčí. Konec konců je mi čtrnáct a i když jsem této knize už trochu odrostla, pořád se o tato témata někdy zajímám.
Recenze:
Napsat recenzi na tuto knihu je nečekaně velmi těžké. Nejraději bych napsala jen: Vtipné, skvělé, dobré na relax, jděte do toho! a raději utekla. Možná je to tím, že v knize není moc textu... Každopádně se budu snažit vylíčit přednosti, ale také nevýhody knihy co nejdetailněji, abyste měli trochu představu, co od ní čekat. Jdeme na to...
Příběh začíná v tom okamžiku, kdy Šárka dostává deník, a začínají prázdniny a končí na začátku školního roku. Není z něj sice moc nadšená, ale poctivě zapisuje své dojmy každý den. Po ty dva měsíce plné horkého sluníčka stihne Šárka čtenáři popsat vesměs celý svůj život a vtipné okamžiky, které by občas dokázaly rozesmát i mrtvolu. Nečekejte však, že v knize najdete nějakého kostlivce ve skříni, tohle kniha o (ne)obyčejném životě teenagerky Šárky a její rodiny občas trochu víc potrefené rodiny.
Čím je kniha charakteristická, je ne moc textu a celkem poměrně dost ilustrací. Na každou stránku připadá nejméně jedna černobílá kresba. V knize jsou znázorněny nejen postavy, ale i některé scény. Většinou tedy ty vtipné. Samozřejmě ten nejcharakterističtější znak je příběh ve formě deníku a v jazyku náctiletých. A právě bych se chtěla na chvíli pozastavit.Co vám říká pojem jazyk náctiletých? V mém případě je to bohužel palba sprostých slov a někdy až nesmyslných nadávek a kopa smíchu. V knize je tento pojem vystižen anglickými pojmy, které jsou napsány tak, jak je hlavní hrdinka Šárka prostě slyší, nebo jak si myslí, že se píšou, takže občas v knize najdete i několik chyb. Dále je v knize mnoho zkratek, pro mě občas podivných výrazů (už začínám mít podezření, že jsem nikdy ani teenagerem ani nebyla) a někdy i pozpátku psaných slov, aby je nemohla její maminka rozluštit (těch výrazů je skutečně pomálu).
Co mě ale překvapilo nejvíc, bylo to nahlédnutí do hlavičky jedenáctileté hrdinky. Nevím, jestli je to mnou a tím, že už jsem moc stará, nebo autorem, ale z nějakého důvodu jsem se každou chvíli musela plácnout do čela. Šárka mi občas lezla na nervy, nepopírám. Šílela z takových drobností, že jsem se občas smála spíš jí, než těm vtipným okamžikům, kterých bylo v knize nespočet. To byl asi ten největší problém, který mě celou tu dobu tížil, ale budiž, pro mladší čtenářky Šárčiny problémy mohou být stejně katastrofické jako pro ni.
Dalším tématem, co bych chtěla probrat, jsou vtipné scény. Některé jsou opravdu skvělé, některé ucházející. Ostatně jako u každé průměrné humorné knihy. Faktem ale je, že po tu dobu Šárčiných prázdnin se nasmějete opravdu hodně. Doporučuji si přečíst ukázku na webu KNIHCENTRUM.cz, ačkoliv podle mě ty nejvtipnější okamžiky nastávají až po několika stranách.
Když se tak na hodnocení dívám, knihu jsem asi moc nepochválila. Ostatně, já už jsem na tento typ knih možná trošičku stará, proto pokud jste mladší čtenáři, popřípadě rádi čtete o teenagerech a máte rádi knihy, u kterých se odreagujete, tato je pro vás ta pravá. A i když já sama Deník malého poseroutky nečetla, myslím, že pokud se vám líbila tato série, bude se vám libit i Deník malé blondýnky.
Poučení:
Omlouvám se, ale kdybych vytáhla své poučení, znělo by to jako bych si do knihy rýpala. Proto protentokrát tuto "pasáž" opět vynechám.
Závěr:
Pokud máte mladší sestru, nebo dceru a nevíte jak ji přivést ke čtení, nebo jednoduše co jí koupit za dárek, měli byste se poohlédnout právě po této knize.
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku knihkupectví KNIHCENTRUM.cz
Social Icons