Recenze: Žítkovské bohyně

Název: Žítkovské bohyně

Autorka: Kateřina Tučková

Počet stran: 456

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká / Pevná

Děj:

Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

První dojmy z obálky:

Jednoduchá, zajímavá, nemám co dodat. :) Kdyby na mě vykoukla v knihkupectví a já nevěděla oč jde, určitě bych se o ni začala zajímat.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Kateřina Tučková (nar. 1980) vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, v současné době pracuje jako kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který obdržela cenu Magnesia Litera 2010 — Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Je autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008).

Recenze:

Žítkovské bohyně - jak na vás tento název působí? Na mě rozhodně tajuplně a nadpřirozeně. A právě v tomto duchu se nese celá kniha. Kdo jsou Žítkovské bohyně? Jsou to ženy, které skutečně pomáhaly nemocným za pomoci přírody a občasného zaříkávání.

Proč jsem si Žítkovské bohyně chtěla přečíst? Protože už když vycházela, věděla jsem o ní a jen jsem čekala, jak se uvede. A ona nezklamala. Právě díky této knize získala autorka řadu ocenění, která mě přesvědčila, že kniha za to, abych si ji alespoň jednou přečetla opravdu stojí. Neřekla bych, že jsem čekala na nějaký fantasy příběh, spíš mysterii od české autorky, která jistě bude vědět, jak psát. A nepletla jsem se. Z knihy se vyklubal opravdový diamant.

Čeho si na knize zároveň cením, ale i opovrhuji, je autorčina znalost historie. Muselo jí dát neskutečně mnoho práce si všechny ty materiály obstarat a především zpracovat tak, aby všechno sedělo. Ovšem, někdy jsem měla pocit, že je v knize namísto normálních lidí jeden profesor vedle druhého. Ok, já mám ráda profesorské řeči a ještě radši mám, když si z nich něco zapamatuju a poučuju s nimi ostatní (což byl zrovna tento případ), ale právě kvůli tomuto nedostatku kniha neměla tu správnou atmosféru. Všichni přece nemohou mluvit spisovně jako rození akademici, mezi lidmi je vždycky někdo, kdo uvažuje i mluví trochu "hloupěji", resp. průměrně. Právě tato skutečnost mě ale přesvědčila o tom, jak musí být autorka chytrá. Jinak by velmi pravděpodobně nebylo možné psát tak odborným jazykem, kde zaostávám i já, která mám ráda "literární spisovnost".

Když ale pominu tu odbornou řeč, Kateřina Tučková píše opravdu hezky. No, hezky je slabé slovo, píše velmi... hm... realisticky? Ano, to je to správné slovo. A s touto skutečností souvisí právě příběh, který byl alespoň dle mého názoru vymyšlen skvěle a věrohodně. Román si přitom nezakládá na akci, ale spíše na propracovanosti, která ji vesměs celou řídí a dodává jí šmrnc.

Čím se kniha odlišuje od ostatních, je "jinakost" hlavní postavy. Vlastně když tak nad uvažuji, odlišuje se všemi postavami, které v knize figurují. Autorka si totiž moc nezakládá na emociální stránce, ale spíš na té, kde jsou akademické znalosti. Tím nechci říct, že jsou Žítkovské bohyně odborná literatura, to rozhodně ne, ale faktem je, že k ní mají slušně nakročeno. Už jen hlavní hrdinka Dora je velmi uzavřená a nepříliš sdílná o sobě samé. Možná právě proto mám pocit, že kniha patří do jemně nadprůměrné literatury, kde ji nelze hodnotit plným počtem hvězdiček.

Po dočtení máte pocit úplného vyšťavení (jestli víte, co tím myslím), kdy musíte přemýšlet nad celým příběhem knihy, nebo jednoduše postav. Autorka dává prostor vaší fantazii, cž se mi zároveň líbí, ale také protiví. Žítkovské bohyně nejsou YA literatura, ani fantasy a vlastně nejsou ani určeny přímo pro mladé čtenáře, nemůžu vám ale s jistotou říct, jestli byste knihou opovrhovali, nebo ne. Právě proto si myslím, že jsou ta ocenění oprávněná - kniha si dokáže získat každého, kdo alespoň trochu čte a má rád neobyčejné a propracované romány. Kateřina Tučková má kvůli svým skvělým vypravěčským schopnostem osm hvězdiček, které si plně zaslouží.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního e-booku nakladatelství Host