Recenze: Indigové kouzlo

sobota 28. září 2013

Název: Indigové kouzlo / The Indigo Spell

Autorka: Richelle Mead

Série: Pokrevní pouta / Bloodlines

Díl: 3.

Počet stran: 328

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2013

Vazba: Měkká

Děj:

Povinnost je jedna věc. A láska druhá. Co když ale jdou proti sobě?

Mladá alchymistka Sydney chrání královninu sestru Jill před zabijáky a spolu s ostatními přáteli v utajení studuje na elitní škole v Palm Springs.

Není to ale zdaleka vše, čím se její mysl zaobírá: nedokáže v sobě potlačit city k Adrianovi. Ví sice, že je naprosto nepřípustné, aby jakožto člověk chodila s vampýrem, ale copak si může v něčem takovém poručit?

Zároveň Sydney pátrá po zběhlém alchymistovi Marcusi Finchovi, který zřejmě střeží veliké tajemství indigového kouzla. A možná má i informace o tom, že alchymisté Sydney celý život lhali a jen ji využívali...

První dojmy z obálky:

Všechny obálky Pokrevních pout jsou úžasné. Ovšem, zrovna na této obálce mi přijdou ty "tři hlavy" poněkud... přeplněné. Naživo to ale není zas až tak strašné, naopak, v knihkupectví by mě titul zaujal.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Richelle Mead bydlí v Seattlu a je mimo jiné autorkou veleúspěšné série knih Vampýrská akademie. Když zrovna nepíše příběhy o sukubě Georgině nebo volné pokračování Vampýrské akademie, dívá se na béčkové filmy, vymýšlí kuchařské recepty a kupuje si hromady oblečení.


Recenze:

Indigové kouzlo je v pořadí již třetím dílem spin-off série Pokrevní pouta, která navazuje na Vampýrskou akademii. Já osobně řadím knihy Richelle Mead mezi ty nejlepší. Proč by taky ne? Umí skvěle psát, umí napínat, umí překvapit, ale především ví, jak nás čtenáře zaujmout. Prvním faktorem jsou její skvělé reference, kdy se najde jen velmi málo čtenářů, kterým by se  její knihy nelíbily (resp. nelíbila Vampýrská akademie), dále pokračujeme přes skvělé obálky až po úžasné hlášky. Odpověď zní ano, tyto knihy jsou vážně dobré. A jak je na tom Indigové kouzlo? To vám hned povím.

Oproti Pokrevním poutům a Zlaté lilii si Indigové kouzlo ponechává především poklidný ráz, kde se autorka spíše zaměřuje na hlavní postavy a jejich vztahy. Ale nebojte - k harlequinkám má příběh ještě velmi daleko. To by nebyla Richelle, kdyby do příběhu nezapojila alespoň malou akci. Zní vám to nudně? To jste mě asi špatně pochopili - u této série se nudit prostě nemůžete. Proto od knihy sice očekávejte něco klidnějšího, avšak nespoléhejte na to, že byste u ní usnuli. Na to je Richelle až moc skvělá spisovatelka.

Že zním jako někdo, kdo je vůči sérii zaujatý? Rozhodně. Já zaujatá byla a vždycky budu - Vampýrská akademie byla jedna z mých prvních knížek, co jsem četla. Proto ode mě očekávejte spíš chválu než negativní kritiku.

V mnoha knihách jsem již vypozorovala jednotvárnost charakterů, v tomto případě je to ale přesně naopak. Pamatujete se na Rose Hathaway? Ano, přesně tak - ta tvrdohlavá dívčina, co všem velmi ráda nakopávala zadky (ještě teď je jistě nakopává) a pustila si pusu na špacír, kdykoliv to na ni přišlo. Sydney, hlavní hrdinka Pokrevních pout je jejím přesným opakem - je upjatá, uznává autoritu a řídí se všemi možnými pravidly jen aby byla dobrou alchymistkou. O to víc mě fascinuje, s kým se ji rozhodla dát autorka dohromady. Už v Pokrevních poutech mi bylo jasné, že se stane to, co se má stát, ale popravdě řečeno, celá ta myšlenka vztahu Adriana Ivaškova, zapřisáhlého průšviháře a MOROJE se Sydney Sageovou, alchymistkou a ČLOVĚKEM, kterého učili, aby nenáviděl každou nadpřirozenou bytost nikdy jí nevěřil, mi přijde krapet šílená. Ještě teď mám pochybnosti o tom, jestli si Richelle záměrně neřekla: Ha! Tohle všem čtenářům způsobí psychickou újmu! Tak je dáme dohromady... Na druhou stranu jsem ale ráda, že tak učinila, protože já sama Adrianovi nikdy nepřála to, co se mu stalo. Ano, Dimitrij je úžasný, ale Adrian taktéž. Zaslouží si vlastní štěstí, ať už ho bude muset hledat kdekoli. A to mě přivádí k myšlence, ke které jsem se chtěla dostat.

Na tomto díle se mi hrozně líbilo, že ukázal Adriana v pravém světle a ukázal nám jeho osobnost, která u Rose neměla šanci prodrat se na povrch. Jediná věta, která mě napadá, je, že Adrian je prostě Adrian. Nevím, jak by si ho dokázal někdo neoblíbit, proto tuto menší "změnu ve scénáři" vítám s otevřenou náručí a jsem vděčná za to, že Indigové kouzlo je poněkud odlišnější.

Závěr? Osm plně zasloužených hvězdiček s tím, že příštímu dílu dám ráda i tu devátou. Ačkoliv bych velmi chtěla, aby Pokrevní pouta byla jako Vampýrská akademie, popravdě si myslím, že už to není ono. Tuto spin-off sérii beru jako něco oddychového, co má dodat Vampýrské akademii definitivní konec. V každém případě se těším na díl čtvrtý, který by měl vyjít již 14. února - mimochodem ve stejný den, kdy je premiéra filmu Vampire Academy: Blood Sisters. :)

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Domino