Recenze: R.U.R.

Název: R.U.R.

Autor: Karel Čapek

Počet stran: 128

Nakladatelství: Omega

Rok vydání: 2013

Vazba: Měkká

Děj:

Slavná antiutopická divadelní hra Karla Čapka z roku 1920, ve které poprvé zaznělo slovo robot, náleží do žánru sci-fi. Ústředním tématem je zkáza lidstva skrze příliš vyspělou techniku, která se vymkla kontrole. Aby se lidé zbavili nutnosti pracovat, stvoří si umělé sluhy–roboty, kteří se však vzbouří a lidstvo vyhladí. Nakonec ale dvojice těchto umělých stvoření, původně neschopná citů, mezi sebou objeví lásku a s požehnáním starého vynálezce se stanou novým Adamem a Evou.

První dojmy z obálky:

Co jsem se tak dívala na obálky jednotlivých edic, musím říct, že u mě opět zvítězila Omega, ačkoliv ani tato nevypadala nijak zle. A i když nemůžu tvrdit, že jsem z této obálky nějak extrémně nadšená, nemůžu popřít, že se mi líbí. Proto palec nahoru.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Karel Čapek (1890 – 1938) je oprávněně řazen mezi nejvýznamnější české intelektuály dvacátého století. Ukončil studium filozofie v Praze, vzdělání si doplnil v Berlíně a Paříži. Většinu života se věnoval novinařině a literární tvorbě, patřil mezi blízké přátele prezidenta Masaryka. Měl velmi široký umělecký záběr. Spolu s bratrem Josefem psal divadelní hry, vydával cestopisy a unikátní politické statě, stal se jedním z prvních autorů českých vědeckofantastických románů. Jeho dílo je kvintesencí humanismu. Jako jeden z prvních varoval svět před hrůzami nacismu. Zemřel na plicní otok několik měsíců před vznikem protektorátu.

Recenze:

Nevím, jestli jsem o R.U.R. slyšela nejdřív od rodičů nebo od učitelů, jedno je ale jasné. O knize jsem věděla už nějakou dobu. Když se to tak vezme, není to nic zvláštního - Karel Čapek se proslavil nejen u nás, ale i v cizině, a to nejen svými knihami. Česká republika je velmi malá země a pomyšlení, že právě od nás pochází slovo robot je (alespoň pro mě) trochu divné. Když se to tak ale vezme, smysl to dává - jdeme do „roboty“ nebo jdeme „robotovat“.

Zkrátka a dobře, Čapek má ode mě úctu. A to už vlastně od útlého věku, kdy jsem přečetla Dášeňku. Což mi připomíná, že se budu muset zase prohrabat rodinnou knihovnou a najít tu maličkou knížečku, co zaujala i dítě, které nečetlo skoro nic jiného než Disneyovky... Ale zpět k R.U.R..

Absolutně mě překvapilo, že se jedná o divadelní hru. Vážně, po celou tu dobu, co jsem na R.U.R. nechtěně narážela jsem žila v domnění, že se jedná o tlustou nudnou bichli. Ale to jsem si myslela vlastně téměř o všem.

Teď když mám knihu přečtenou, nestačím žasnout. Moc se mi líbila hlavní myšlenka - co dělá člověka člověkem i to, jak geniálně Čapek předběhl svou dobu. Třeba scéna kde se popisuje, jak se nerodí děti kvůli vysoké pohodlnosti. Trklo mě to, když mi někdo řekl, že se v Japonsku na rozdíl od ostatních zemí děti už příliš nerodí. Proč asi? Nebo lidstvo obecně – za pohodlím se budeme hnát tak dlouho, až nás to zabije. Nemůžu než souhlasit, všimněte si, jak se stresujeme, nakládáme si toho na sebe čím dál tím víc a to je proto, abychom se měli lépe. A přitom jsme čím dál tím víc nešťastnější a nešťastnější. A to žil Karel Čapek v době, kdy to s námi nebylo tak hrozné.

Co se týče stylu psaní autora, ten snad není ani třeba příliš rozmazávat. Já se ale přesto zmíním, protože mě občas trochu vylekal. Jak by také ne, když je v textu najednou tolik nespisovných slov, až se vám z nich točí hlava. Ale ne. Tak hrozné to nebylo. Přinejmenším to nepůsobilo tak strojeně jako u některých knih, které jsem četla. Naopak mi to sem tam přišlo i k duhu. Zejména pak u služky Heleny, která tak působila neskutečně venkovským dojmem. Což mě přivádí k charakteru jednotlivých postav. Moc se mi líbilo, že si Čapek dal záležet na rozdílném chování jednotlivých osob. Tím míním jejich vyjadřování, které se dalo pokaždé odlišit od ostatních – možná právě proto jsem se ani nezdržovala jmény postav, která byla napsána před jejich dialogy a přeskočila hned k větám. A vzhledem k tomu, kolik postav v jednom dialogu hned bylo, se jednalo o úctyhodný výkon.

Co mě naopak zklamalo, byly občas nelogické posunky příběhu. Příkladem může jít scéna, kdy Helena uhrane absolutně všechny muže v místnosti, kteří jí po pár minutách známosti jeden po druhém chtějí předložit nabídku k sňatku. A ještě více nelogické bylo, když jednu z těch nabídek Helena vyslyšela. Ostatně právě proto jsem si kolikrát uvědomovala až přílišnou nereálnost běžných životních situací, které mi trochu zkazily výsledný dojem z knihy.

Vzhledem k občasné nelogičnosti R.U.R. nehodnotím plným počtem bodů – když ale pohlédnu na výsledné dílo, musím říct, že se mi kniha vážně líbila. Nehledě na to, že už konečně vím, odkud pochází slovo Robot (které jen tak mimochodem vymyslel Josef Čapek, bratr Karla Čapka, který jej poté přenesl na papír). Závěrem bych snad jen chtěla říct, že bych si moc přála vidět R.U.R. v divadle. Můj zážitek by byl tak kompletní.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Omega