Recenze: Hrej tajně

Název: Hrej tajně / Playing for Keeps

Autorka: Emma Hart

Série: Hra / The Game

Díl: 2.

Počet stran: 198

Nakladatelství: Galatea

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Aston Banks se nikdy nechtěl zaplést do vztahu s Megan Harperovou – ani té osudné noci. Od dětství ho pronásledují děsivé vzpomínky, se kterými není schopen se vypořádat. Ví, že právě ona by dokázala během chvíle prorazit ochrannou zeď, kterou kolem sebe postavil, aniž by si to uvědomil.

Braden, Meganin dlouholetý přítel z dětství, nad ní drží ochrannou ruku, a ona ho rozhodně neměla v plánu zklamat tím, že si něco začne s Astonem. Když však pozná, že Aston není jen typický frajírek, jakým se zpočátku jevil, už není cesty zpět…

Astonovo dětství bylo horší než si vůbec Megan uměla představit. Její láska je ale mnohem silnější než démoni, kteří ho dennodenně pronásledují. Ani Aston se už dál nedokáže lásce bránit, ale právě díky ní se může svým démonům postavit a porazit je. Konečně má šanci poprat se s tím, co je ukryto hluboko v jeho nitru… s tím, čemu už nikdy nechtěl čelit… s tím, čemu se tak dlouho vyhýbal. S tím vším se ale musí vypořádat tak, aniž by Braden něco zjistil… Uchovat jejich vztah v tajnosti nemohlo být nikdy těžší…

První dojmy z obálky:

Moc hezké, ladící k prvnímu dílu v sérii + nevypadá to tak divně (možná až lacině) jako v originálu. Za mě palec nahoru, i když se mi možná líbí trochu méně než u toho prvního dílu. Červená mi na tento příběh přijde až moc agresivní, přesto si až tak nemám na co stěžovat.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Během dne se obléká do pláště a říká si Super Máma, protože musí zápasit s dvouletým potomkem a dalším, který se chystá na svět. V noci však plášť superhrdinky odloží, naplní si sklenici džusu a píše knihy.

Ráda píše o kouzelných věcech, polibcích a všem, co se hodí do jejích příběhů. Musí v nich povinně vystupovat sarkastické a vtipné postavy a stejně tak i sexy chlapi. Zrovna teď Emma pracuje na takovém množství knih, že se to snad ani nedá spočítat. Hrozně ráda je něčím zaměstnaná – teda pokud nejde o umývání nádobí. Ale zrovna během této neoblíbené činnosti přicházejí k životu její nejlepší nápady…

Recenze:

Hrej tajně je již druhým dílem čtyřdílné série Hra od bestsellerové autorky Emmy Hart. Předchůdce Hrej hráčem mě upoutal natolik, že jsem se vážně těšila na další díl. Moje muka uběhla nečekaně rychle a Hrej tajně se mi ocitlo v rukou koncem května. Příběh jsem zhltla během pár dnů a následující týdny přemýšlela, jak to celé ohodnotit. Hned na začátku řeknu, že to nebylo tak úplně to, co jsem čekala. Ale to už bych předbíhala...

Na prvním díle mě hrozně moc zaujal styl autorky, který byl živý, měl švih a popoháněl vpřed. Když to tak vezmu, sloh mě zajímal vždycky víc než to ostatní a možná právě proto se dívám na knihu trochu lépe, než bych měla. Ne, nebylo to špatné, to vážně ne - já jen že po tom slibném začátku jsem očekávala docela hodně a knihu jsem nakonec trochu přecenila. Co byl kámen úrazu? Čtěte dál.

Nedávno jsem četla S hlavou v oblacích (pejru), která mě rozesmávala napříč tomu, že se v ní poměrně často objevovala sprostá slova. I v Hrej hráčem se objevovala sprostá slova... Tady to bylo ale velmi odlišné. Už odmalička mám vsugerované, že dobrá kniha nemá zapotřebí používat jazyk zedníků na stavbě. A věřte mi, tahle to vážně zapotřebí neměla.

Další věc, co mě možná trochu nemile překvapila, bylo tolik romantiky, že jsem měla pocit, že z knihy ukapává med. Neberte mě špatně, pořád ještě vlastně nevím, jestli mi to vůbec nějakým způsobem vadilo, přesto by se někomu mohlo zdát, že to autorka kapánek přepískla, což je škoda vzhledem ke slibnému debutu. První díl byl, abych tak řekla, lépe vyvážený a hezky dotažený. Tady mi to přišlo, jako by se autorka zastavila na půli své cesty a řekla si: Ne, radši tam vložím více romantické vycpávky, to bude určitě lepší než aby měla kniha o padesát stran méně...  Hm, nebylo. Aspoň ale můžu říct, že do Fifty Shades to má ještě hodně daleko - méně stran, víc psychologie, takže se čtenář minimálně nenudí. A to se taky počítá, ne?

Ale ne, zase tak strašné to nebylo. Mně se to líbilo, vážně, jen jsem nečekala takovou změnu. Je to prostě jiné než díl první, přesto to má svoje kouzlo. Což mi připomíná, že i postavy byly o dost jiné... Objevuje se nám tu komplikovaná a tajemná minulost Astona, kterou se postupně dozvídáme a objevujeme tak tajná zákoutí Astonovy duše. Já vím, na první pohled klišé, ale ono to v příběhu na mou duši funguje. Což mi připomíná, že jsem se vůbec nezmínila, jaká to byla změna být najednou v Astonově hlavě. Já si totiž velmi často nepřečtu anotaci a pak kulím oči na text s tím, že jsem nic takového nečekala. A vlastně, i když si tu anotaci přečtu, tak jsem překvapená, protože ji vnímám jen napůl, aby věděla jestli se jedná o fantasy / psychologický román / červenou knihovnu... No znáte to, thrillery, krimi detektivky a horory poznáte celkem snadno, ale když vidíte na obálce nějaký neznámý pár, jistí si nemůžete být ničím - ale zpátky k tématu. V prvním díle byl Braden a Maddie, teď tu je Aston a Megan. O Astonovi můžu říct jen tolik, že je to komplikovaná osobnost, o Megan... Snad jen tolik, že jako hlavní hrdinka se vám bude určitě zamlouvat. Příběh ze dvou pohledů jsem stejně jako u prvního dílu uvítala.

Závěrem: Kniha se mi líbila, i když překvapivě jinak než bych čekala. Oproti prvnímu dílu možná trochu zklamání, přesto ne tak velké, abych se netěšila na další díl, který by u nás měl vyjít v září. Trochu mrzuté byly ty nadávky, které už byly občas docela na nervy jdoucí, oproti knihám ve svém žánru se ale stále jedná o nadprůměrného jedince.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Galatea