Recenze: Pět dní

Název: Pět dní / Five Days Left

Autorka: Julie Lawson Timmer

Počet stran: 363

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná

Děj:

Strhující příběh o lásce, přátelství, odpovědnosti, odvaze, o síle vzepřít se ranám osudu.

Zbývá pět dní - pět dní do fatálního rozhodnutí, jež ukončí utrpení hlavní hrdinky, ale ovlivní i život její rodiny a přátel. Sebevědomá, ctižádostivá právnička Mara jednoho dne zjistí, že trpí nevyléčitelnou Huntingtonovou chorobou, která postupně ničí nejen její tělesnou schránku, chování a vzhled, ale především její intelektuální schopnosti. Dá si slib, že vydrží do chvíle, kdy už nebude moci žít důstojně a stane se pro svou dceru a manžela i pro rodiče nesnesitelnou přítěží. Není to snadné rozhodnutí, ale Mara je odhodlaná slib dodržet a na osudovou chvíli se systematicky připravuje.

Na internetu se virtuálně sblíží se Scottem. I on stojí před bodem zlomu. I jemu nemilosrdně běží čas a blíží se chvíle, kdy se bude muset rozloučit s chlapcem, o nějž se společně se svou ženou staral, když si chlapcova matka odpykávala trest ve vězení.

První dojmy z obálky:

Absolutně skvěle plní svůj úkol, je nádherně jednoduchá a já jsem z ní stejně jako z celé knihy totálně na větvi. A musím říct, že se mi líbí víc než originál.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Julie Lawson Timmer vyrůstala ve Stratfordu v Ontario a nyní žije v Ann Arbor v Michiganu s manželem Danem, jejich čtyřmi dospívajícími dětmi a dvěma špatně vychovanými labradory. Přes den pracuje jako právnička, v noci se stává spisovatelkou matkou a macechou, příšernou kuchařkou a nováčkem v CrossFitu. Pět dní je její první román.

 

 

 

Recenze:

Přiznávám bez mučení, že knihy jsem si všimla především díky obálce. Poté, co jsem přestala slintat, jsem se mrkla na dobře znějící anotaci a Goodreads. Velkým překvapením pro mě bylo, že Pět dní u nás mělo vyjít opravdu jen malý okamžik po originálu. V tom okamžiku bylo rozhodnuto – tu knihu si prostě přečíst musím.

Ještě než něco načnu, musím říct, že tohle bylo sakra, sakra, sakra hodně dobré a celé mě to dostalo. A to i v případě, že se pomalu začínám na knihy o chorobách dívat trochu skepticky. Přeci jen, toto téma se poslední dobou ždímá opravdu hodně. ALE zpátky k tématu.

Dva pohledy, dva různé příběhy, dvě velká trápení – to je to, co knihu plně vystihuje. Mara vypráví o nemoci, jež jí změnila život a kvůli níž si chce na své narozeniny, které má za pět dní vzít život. Scott si společně se svou ženou vzal na rok do péče malého chlapce Curtise, kterého se po té době bojí dát z rukou ze strachu, že v péči své matky neprožije plnohodnotný život. Ano, máte pravdu, připravte si kapesníčky. A taky něco, do čeho byste mohli v případě potřeby praštit.

Absolutně nechápu, jak je možné, že je to autorčina prvotina. Styl má totiž pěkně vypsaný, téma zpracované bravurně a s potřebnou dávkou emocí. Nutno poznamenat, že není možné, aby se její kniha nestala bestsellerem, protože příběh má všechno, co by mít měl. A popravdě, tuhle recenzi píšu už strašně dlouho, protože se mi píše strašně špatně, a to především kvůli tomu, že se mi pořád ještě chce tupě zírat do zdi.

Z čeho autorku podezřívám, je, že s Huntingtonovou nemocí musela přijít do styku osobně. Vždycky obdivuji, s jakou grácií dokáží autoři takové ty emocionální věci popsat a tohle je jedna z nich. A stejně jako u každého jiného příběhu se prostě zamyslet nad tím, co mi kniha přinesla. A na tu otázku nedokážu jednoznačně odpovědět, protože moje nová přihrádka jménem Pět dní se stále ještě utváří.

Kromě čtivého stylu, kterým je kniha napsána, v knize najdete i internetové příspěvky psané Marou a Scottem. Mně osobně tento způsob komunikace hodně připomínal knihu Rendez-vous v Paříži, kde si hlavní hrdinové psali dopisy. Jakékoliv takové zpestření obecně určitě vítám.

Co se týče sympatií vůči hlavním postavám, vážně oceňuji, že Scott i Mara měli srdce na pravém místě. Nedokážu s jistotou říct, koho z nich jsem si oblíbila víc, snad jen tolik, že jeden z nich měl větší dávku neštěstí než ten druhý a mě vážně mrzí, že to nedopadlo trochu jinak. Tolik, tolik lidí na světě si nic takového nezaslouží a já mám pocit, že to pokaždé odnesou ti hodní. Dobře, tohle už byl možná trošku spoiler, za to se omlouvám.

Pět dní se bezpochyby zapíše do mé paměti a popravdě řečeno, hned po Zlodějce knih je to jedna z nejemotivnějších knih, které jsem tento rok četla. Stejně jako jiné knihy od Fortuny Libri bych Pět dní nedoporučovala teenagerům, ale spíš těm už trochu vyzrálejším čtenářům. Celkově pak nemám nejmenší důvod ubrat knize byť jen jednu hvězdičku.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri