Recenze: Všude manžel o dvou kůrkách

Název: Všude manžel o dvou kůrkách

Autorka: Alena Jakoubková

Počet stran: 219

Nakladatelství: Moba

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná

Děj:

No co, snad se zase tolik nestalo… brání se Michal výčitkám své ženy Isabely. Má na mysli to, že nakazit manželku nemocí, o které se ve slušné společnosti nemluví, není přece důvod k rozvodu. Isabelu jeho postoj samozřejmě rozzuří a rozhodne se, že se pomstí. Chce dát manželovi ochutnat jeho vlastní medicínu – a začne si domů vodit jednoho milence za druhým. Její metoda je úspěšná. A navíc docela zábavná. Isabela zjišťuje, že „sbalit“ chlapa je maličkost, když od něj neočekáváte a nechcete nic jiného než trochu sexu.

První dojmy z obálky:

Hezčí než ta u prvního vydání, jen mě maličko štve, že žena na obálce nemá zelené oči jako hlavní hrdinka v knize. Ale jinak je to takové hezká luxusní klasika. 🙂

Hodnocení obálky:

O autorce:

Alena Jakoubková píšící též pod pseudonymy Anita Pilar a Aliena de Longhe, je autorkou deseti knih, jedenáctá je připravena k vydání a na dvanácté usilovně pracuje. Povoláním je literární redaktorka, k vydání připravuje zejména publikace o umění a historii. První kniha jí vyšla v roce 1999; ačkoli si vždy přála psát romány, osud jí z počátku přihrával jiné žánry. Na jedné straně Ostrov ve znamení tygra a draka, reportážní kniha o Tchaj-wanu, na druhé Hubnout musíš od hlavy, kniha, v níž popsala, jak se jí podařilo v padesáti letech zhubnout skoro dvacet kilo – a váhu si udržet. Svou tvorbou záměrně oslovuje ženy. Chce jim okořenit život romantikou a nabídnout oddechové čtení bez krve a násilí.

Recenze:

Všude manžel o dvou kůrkách jsem si vybrala kvůli názvu. A kvůli autorce. A kvůli tomu, že jsem o „Dopadlo to špatně…vzali se“ a podobné nervy drásající tituly zakopávala na každém kroku. Protože já miluju trefné, vtipné a originální názvy. A nejlíp, když jsou to všechna tři přídavná jména dohromady. A tak jsem po nabízeném „Manželovi“ skočila.

Přiznám se, že jsem očekávala něco na styl Kateřiny Petrusové – smrtelně vtipné, k udušení se cukrem, neskutečně čtivé. Tedy ano, očekávala jsem hodně. A neřekla bych, že by se má očekávání vyloženě nenaplnila, jen to bylo tak na půl plynu. Celou knihu mi šrotovalo v hlavě, jestli se mi to líbí, nebo ne. A musím říct, že doteď nemám ani zdání. Asi deset stran jsem si říkala, že mě to vážně baví a nejspíš to za pár hodinek dočtu, pak se něco pokazilo, hlavní hrdinka mi začala lézt na nervy a já nevěřícně zírala, jak moc se ta paluba houpe.

Hlavní protagonistka Izzie si mé sympatie získala nejvíc na začátku knihy, což je celkem paradox, když uvážím, že právě v tomto úseku se naše zprvu hodná a věrná žena v domácnosti udělá rajdu (ne že by na to neměla právo, ale k jejímu charakteru se mi to prostě vůbec nehodí), a pak s čistým svědomím udělat to samé, co její manžel jí. Takže jo, minimálně z jedné poloviny to byla pěkná mrcha. Hodně melodramatická, nutno poznamenat. Se skepticismem jsem pak koukala na její talent ihned si najít chlapa a důraz na to, jak moc dokonalá je.

Zkrátka, naše Izzie se umí perfektně oblékat, líčit, za každých okolností se chová jako dáma (ta její povrchnost mi fakt vadila), je sebevědomá fotografka, baví ji veškeré domácí práce a samozřejmě po pitce nikdy nezažívá bolehlav. A absolutně vždycky si do sekundy najde chlapa. Jedinou skvrnou byli její rodiče a možná charakter, ten ale dokázala umně maskovat. A pak jsou tu ty světlé části, kdy se chová normálně a vás prostě baví číst její eskapády s tím, že k ní chováte i jisté sympatie. Takové chvilky jsem měla pochopitelně nejraději.

Kniha je dělena na menší úseky, má 219 stran, za týden ji budete mít tedy přežvýkanou, i kdybyste nechtěli. Co se týče samotného stylu, autorka moc ráda přirovnává muže k známým osobnostem, někdy i postavám z filmů (Jean Reno, Sandokan…), doteď nevím, jestli mě to štve, nebo to oceňuju, protože v knihách se moc takových „popisů“ nevyskytuje. Časté jsou i některé lidové výrazy, o nějaké „nu,“ tedy není nouze. Kniha nepostrádá ani humor, Isabela se umí dostat do těch správných trablů a při závěrečné scéně se budete popadat za břicho. Tentokrát mi dokonce ani nevadilo, že vše bylo uzavřené tak náhle a konečná známost dostala jen asi posledních deset stran,

Když vynechám své rozporuplné pocity k hrdince, můžu s čistým svědomím prohlásit, že by se vám kniha jako oddechová četba líbila. Čte se poměrně rychle, občas se i zasmějete, i když intelektuálně vás nijak neobohatí. Pokud hledáte něco, u čeho nemusíte přemýšlet, kniha by se vám mohla hodit, v opačném případě nikoliv.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum