Název: Cizinka / Outlander
Autorka: Diana Gabaldon
Série: Cizinka / Outlander
Díl: 1.
Počet stran: 707
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2015
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Zde je příběh, kterým to všechno začalo. Seznámíme se v něm se dvěma pozoruhodnými postavami, Claire Randallovou a Jamie Fraserem. Román je plný vášně a historických zajímavostí a snoubí se v něm dech beroucí dobrodružství s milostným příběhem, vedoucím napříč epochami.
Píše se rok 1945 a Claire Randallová, bývalá armádní zdravotní sestra, se právě vrátila z války, aby se znovu setkala se svým manželem a vydala se na druhé líbánky. Při prohlídce jedné ze starověkých kamenných ruin, které jsou rozesety po celých britských ostrovech, se však dotkne jednoho z menhirů. Náhle je z ní Sassenach – cizinka – ve Skotsku zmítaném válkou a nájezdy klanů v pohraničí, to vše léta Páně… 1743.
Claire je katapultována zpět v čase silami, kterým nerozumí. Ocitá se uprostřed intrik zemanů a špehů. Někteří z nich možná usilují o její život a jiní o její srdce. Právě zde se totiž setká s Jamesem Fraserem, galantním skotským bojovníkem, který ji zahrne láskou tak bezbřehou, že se Claire bude muset rozhodnout mezi věrností a touhou ; mezi dvěma naprosto odlišnými muži ; mezi dvěma životy, které nelze vzájemně skloubit.
První dojmy z obálky:
Sice bych mnohem uvítala tu krásnou a jednoduchou originální, ale ani té filmové nemám vůbec co vytknout. Herci splňují mé představy a zrovna tohle foto mi žádné osypky nedělá, takže za mě palec hore.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Diana Gabaldon je autorkou oceněné ságy Cizinka, popsané magazínem Salon jako „nejchytřejší historický sci-fi dobrodružný a romantický příběh, jaký kdy napsala držitelka titulu Ph.D.“.Doktorka Gabaldon má tři akademické tituly, a to ze zoologie, mořské biologie a kvantitativní behaviorální ekologie, a než se začala věnovat psaní, byla dvanáct let profesorkou na univerzitě se zaměřením na vědeckou výpočetní techniku. Napsala řadu vědeckých článků a učebnic, podílela se jako editorka na vzniku MacMillanovy encyklopedie počítačů, založila vědecký čtvrtletník Science Software a překvapivě napsala také četné texty pro komiksy Walta Disneye. Se svým manželem Douglasem Watkinsem má tři děti, dnes již dospělé, a většinu času tráví ve Scottsdale v Arizoně.
Recenze:
Cizinku jsem očekávala dlouho předtím, než měla vyjít. Věděla jsem, že je seriál Outlander, věděla jsem, že jsou i knihy, které se staly mezinárodními bestsellery. První vydání vyšlo už v roce 1991, u nás v roce 2010. Teď tu máme nový kabátek a předzvěst dalších dílů. A samozřejmě bych to nebyla já, kdybych knihu nelapla hned z balíku a nezačala číst (ten karton může přece vyhodit někdo jiný, že).
Prvních padesát stran jsem louskala hlemýždí rychlostí a s třesem, jaký svět nezažil. Protože, když víte, že hlavní hrdinka skočí v čase do dávného Skotska, tak se pochopitelně nemůžete dočkat, až k tomu dojde a vy uvidíte ten rozdíl, ze kterého vám budou lézt oči z důlků. Došlo na to překvapivě brzy a hned od začátku šlo do tuhého. To jsem samozřejmě ještě nevěděla, že se zatím hlavní hrdinka prochází růžovou zahradou.
Nevím, co knize dodalo tolik na čtivosti, faktem je, že po těch počátečních stranách jsem četla jako nadopovaná veverka a z vyhřáté postele mě dokázalo vyhnat jen máloco. Nepochybuju ani o tom, že za těch 700 stran jsem se stihla přiučit mnoha rostlinám. Biologie, léčitelství a historie byly totiž ty hlavní složky, které držely příběh pěkně pohromadě.
Vykoukla jsem na chodbu. Úplně opuštěná. Žádný zvuk. Ale nebyla jsem tak naivní, abych nevěděla, že jsem sledována. Když jsem šla do zahrady, někdo šel za mnou. Když jsem šplhala po schodech do svého pokoje, viděla jsem za sebou stín. Ne, nebylo mi dovoleno pohybovat se sama bez dozoru a naděje, že se odsud dostanu, vzala za své.
Pohybujeme se v drsném světě, kde stále platí kruté tresty, často vládne bezpráví a leckteré dnešní vynálezy jsou zde zapovězeny. Rovněž zde vládnou naprosto odlišné společenské poměry, jak mezi vrstvami, tak mezi mužem a ženou. Právě teď nejspíš přikyvujete a říkáte si, že tohle už o 18. století dávno víte, ale věřte mi, že úplně všechno ani zdaleka nevíte.
V 18. století bylo normální, že lidé stále věřili v pověry. Například v rámci léčby nebylo nic neobvyklého použít mravenčí vajíčka, prášek z lidské lebky, sušenou ropuchu… úplně jako z kotlíku ježibaby, že? Diana Gabaldon svou knihu podobnými informacemi doslova napěchovala, přesto jako celek působí zcela nenásilně a zpracovává se velmi snadno. Působí zkrátka jako román, kterým by měla být, přesto s notnou dávkou historických podrobností, jež vám nedají spát.Poslední dobou si zvykám na to, že ženské hlavní hrdinky jsou tupé a nesoběstačné. Pokud se nevrhají kolem krku nějakému chlapovi, pište si, že udělají nějakou blbost. Uvedu příklad. V knize jsou určité scény, kdy nějakého nešťastníka bičují, přibíjejí mu ucho na kůl… Tři čtvrtiny hrdinek by jako trubky humanitárně zakročily a ohrozily jak samy sebe, tak odsouzeného. Jenže pak jsou tu hrdinky typu Claire, které si jsou vědomy, že přímo nemohou nic udělat, a tak na to jdou „fikaně“.
Následující úder byl veden do obličeje. Zamrkala jsem a instinktivně zavřela oči. Obr nechtěl svou oběť vyřídit naráz. Byly to naprosto profesionální údery s cílem způsobit oběti co největší bolest, ale ne ji omráčit nebo zmrzačit.
Claire je jedna z těch, které vládnou zdravým rozumem, nebrečí nad zlomeným nehtem a vždy se zařídí podle situace. Pak tu máme Jamieho. Typické slovo pro něj by bylo horal. Rozumí si s koňmi, je to dobrý bojovník, ale zároveň i psanec… Stejně jako Claire a každá jiná postava v příběhu má hloubku. A jelikož obálka knihy je v podstatě spoilerem 200 stran dopředu, myslím, že můžu mluvit o tom, kdo-s-kým-a-jak.
Romantika je tu zpočátku přizpůsobená těžké atmosféře knihy, proto když na ni došlo, byla jsem upřímně překvapená, protože jsem to celé čekala úplně jinak. Cizinku jsem totiž ze začátku pokládala za kvalitnější červenou knihovnu, to ale zdaleka neodpovídá skutečnosti. Cizinka se spíš kloní k historickému románu se špetkou romantiky a notnou dávkou napětí. A kdo by nemiloval Skotsko?
Knihu doporučuji absolutně všem, co mají už plné zuby neschopných hlavních hrdinek a milují Skotsko a historii. Je pravda, že ji ocení spíš ženy, muži by si ale mohli také přijít na své. A teď mi sakra dejte Vážku v jantaru, protože to čekání mě jinak zabije!
PS: Nakladatelství Omega pro nás chystá i omalovánky. 😉
Celkové hodnocení:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega
Social Icons