Autorka: Sarah J. Maas
Překladatelka: Ivana Svobodová
Série: Skleněný trůn / Throne of Glass
Díl: 1., 2.
Počet dílů v sérii: 6
Počet stran: 387, 396
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, 2016
Vazba: Měkká
Skleněný trůn
V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.
Půlnoční koruna (bacha, spoilery pro ty, co nečetli první díl)
Celaena se stala královou bojovnicí a má za úkol pro něj dělat tu nejšpinavější práci. Ovšem sama dobře vím, že král je mimořádně krutý a jeho chování ovládá tajemné zlo. Proto se snaží odhalit jeho tajemství, ale přitom mu nezavdat příčinu, aby ji podezíral. Rozehrává tak smrtelně nebezpečnou hru, v níž jde nejen o její život, ale i o život všech jejích přátel. A jedné noci se stane to, čeho se nejvíce obávala a co její živit rozmetá na kousky.
První dojmy z obálek:
Nádherné, obě dvě. Díky bílé vysoce kontrastní a výrazné (i když u Půlnoční koruny nadpis trochu zaniká, tam bych ponechala tu krásnou stříbrnou barvu písma ze Skleněného trůnu), jednoduché a přesto efektivní. Navíc je vidět, že se myslelo i na zadní strany a toho si cením.
Hodnocení obálek:
Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu série Throne of Glass napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v třiadvaceti jazycích.
Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College s titulem v tvůrčím psaním a s vedlejší religionistikou.
Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží.
Recenze:
Série Skleněný trůn vyvolala mohutné ohlasy už v roce 2012. Od té doby uplynulo už hezkých pár překladů, nadšených čtenářů a několik pokračování. První díl nám odkrývá začátek příběhu Celaeny, smrtící bojovnice, která má výměnou za svou svobodu zvítězit nad 23 vrahy, zloději a zločinci. Jenže Celaene neoplývá jen nabroušeným ostřím a skvělým výcvikem, ale také city – a to začíná přerůstat v obrovský problém.
Příběh pro naši hlavní hrdinku nezačíná zrovna růžově – v rukou půl tuctu stráží očekává to nejhorší. (Nejen) do její hlavy se dostáváme prostřednictvím er-formy. Autorka si pro svůj děj vymyslela celkem pěkné reálie, i zápletku. Musím pochválit její lehký styl (který by mě obyčejně přinutil knihu přečíst na jeden zátah, tady jsem měla ale nesnáze s povahou hlavní hrdinky), vtip a už sice několikrát zpracovanou, přesto stále funkční tematiku Selekce, Hunger Games a dalších young adult, co si pohrávají s určitým „výběrem postav“, buď na vyvražďovačku v arénách, nebo pohádkovou cestu za bohatstvím, slávou a drahou polovičkou. Nebo možná obojím.
„Vy šlechtici si sice při sázení na nás užijete kupu zábavy, ale jinak mi to klání připadá zbytečné. Proč mě nenajmete rovnou?“
„Jak jsem řekl, musíš dokázat, že jsi toho hodna.“
Na Skleněném trůnu mi přišla nejhorší přemíra citu a přesto silou vydržovaná představa hlavní hrdinky jako nemilosrdné vražedkyně, která se o sebe umí postarat. Tyto dva aspekty lidského charakteru nejdou dohromady – namísto toho, aby Caleana bojovala, prezentovala přesně tu chladnokrevnou a odměřenou, kvůli tomu co ji život naučil, až nad míru řešila své city a celou otázku života a smrti vnímala na můj vkus jen okrajově. Proto byl pro mě první díl zklamáním a spíš zbožným přáním, aby se to všechno v Půlnoční koruně zlomilo a já dostala to, co mi bylo slibováno.
„Ale magie už nemá moc.“
„Nová magie ne. Ale král nedokáže vyhladit stará kouzla vytvořená pomocí dávných sil, jako jsou znamení Sudby. Tato pradávná kouzla jsou stále účinná, zvlášť ta, která přinášejí život.“
Zmiňovaná Půlnoční koruna, ve kterou jsem skládala veškerou naději mi uklidnila nervy. Autorka tu působí vypsaněji, příběh netahá a naši Caelinu tolik nepřetěžuje srdečními záležitostmi. Syndromu Mary Sue se sice ještě pořád nezbavila, ale k jejímu dobru jde skutečnost, že s ním umí mnohem lépe pracovat.
Půlnoční koruna je dějově drsnější, rychlejší a údernější. Nestačila jsem se divit, jak odlišné pocity jsem z ní naproti Skleněnému trůnu měla. Ty tři věty napsané na zadní straně obálky, kterým jsem se těsně po přečtení jejího předchůdce vysmívala, dokonale sedí. Původní záměr po Půlnoční koruně už dál nepokračovat, mě opustil dávno předtím, než jsem ji stihla dokončit. Autorce tleskám za to, jak bravurně se jí povedlo pokračování Celiaenina „dobrodružství“ zpracovat. A to i přestože pracovala s větším počtem stran. Jak jinak to nazvat, než jedno velké „epic adventure“, mě nenapadá.
Kdybych mezi sebou měla Skleněný trůn a Půlnoční korunu porovnat, bez zaváhání by u mě zvítězila koruna. Hodnotit sérii jako takovou je vzhledem k množství chystaných dílů sice zatím zbytečné, ale už teď musím říct, že si mě autorka získala. Dědička ohně by měla vyjít už za měsíc, takže moje imaginární přesýpací hodiny nebudou navíc odsypávat dlouho.
Hodnocení Skleněného trůnu:
Hodnocení Půlnoční koruny:
Knihy můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Martinus:
Social Icons