Recenze: Wonderland - Země divů

Název: Wonderland – Země divů / Wonderland

Autorka: Jennifer Hillier

Překladatel: Lumír Mikulka

Počet stran: 377

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná s přebalem

Oficiální anotace:

Země divů (Wonderland) je zábavní park v jednom malém americkém městě ve státě Washington. Park, v němž nechybí dům hrůzy či muzeum klaunů, funguje jako lákadlo pro turisty a současně zdroj obživy pro celé město. Přinejmenším do chvíle, kdy je v jeho areálu objeveno rozkládající se lidské tělo. Onoho dne, kdy je mrtvola nalezena, nastupuje coby zástupkyně šéfa místní policie Vanessa Castrová. A jako kdyby toho stále ještě nebylo málo, mizí rovněž mladý chlapec, který v zábavním parku pracoval. Vanessa, která začíná na obou případech pracovat, zjišťuje, že během posledních deseti let bylo podobných zmizení již více. Řádí zde snad kdosi, kdo unáší a vraždí mladé chlapce? A jak to všechno souvisí se zdejším zábavním parkem? Vanessa se přestěhovala do malého města, aby unikla své vlastní minulosti. Nepostavila ale místo toho sebe i svou rodinu rovnou do středu tajemné hry zákeřného vraha? Jenže tato hra teprve začíná a její konec nedokáže nikdo ani odhadnout…

První dojmy z obálky:

Po přečtení zvlášť děsivá, každopádně na první pohled poutavá a ďábelská, mé představy plně splňuje.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Jennifer Hillier (1974) se narodila v Torontu, kde také prožila první tři desetiletí svého života. Když jejímu manželovi nabídli přeložení do Seattlu, nevěděla, co bude horší: odjet z Kanady či se přestěhovat na Západní pobřeží. Během prvních měsíců strávených na americké půdě napsala svůj první román. Dnes spokojeně žije na břehu Tichého oceánu a jediné, co skutečně postrádá – kromě své rodiny a přátel – je sníh.

Od samého počátku spisovatelské dráhy ji lákají temné thrillery.

www.jenniferhillier.ca

Recenze:

Wonderland – Země divů, slibně znějící thriller s údajně nečekaným rozuzlením a hodně nepěknými klauny. Pokud máte slabý žaludek, ani se do toho nepouštějte, po přečtení vás čeká pár probdělých nocí se slyšinami a pořádnou knižní kocovinou jako třešničkou na dortu. Ale vy, co máte rádi překvapení, děs a hrůzu, vy jste tu správně.

Příběh začíná přímo idylicky. Naštvaný a nedoceněný mladík šplhající na obří ruské kolo pro selfie jeho života. Žádné jištění, téměř ještě tma, skrývání se před hlídačem i vtíravými kamerami. A i když jsou mu selfíčka z výškových budov téměř denním chlebem, nic netučící, že zrovna tohle bude jeho poslední. A už vůbec ne, že právě tohle odstartuje lavinu událostí, o kterých nikdo neměl ani tušení.

Ještě jednou máchl rukou po paprsku, ale minul jej. Jeho prsty hmátly do vzduchu, a když se sevřely, nebylo v nich nic.

Už od první kapitoly mi bylo jasné, že autorka ví, o čem píše. Přesně vystihnuté priority nás mladých „postižených“ sociálními sítěmi, moderní zpracování, bravurní pojetí lidských povah i celkové fungování zábavního parku… Fakt se mi to líbilo, hlavně protože jsem čekala prostoduchý hororový příběh, ze kterého budu mít bobky v gatích, ale nebudu mít zvlášť velkou potřebu pozastavit se nad něčím dalším. Přitom se stal přesný opak – celý příběh je moc pěkně zasazený, každá postava skrývá nějaké tajemství (právě proto nemůžu ukázat na žádného oblíbence) a všechno, úplně všechno se odehrává tak, jak byste to přinejmenším nečekali.

Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla údernější a hrozivější. Krátké kapitoly dodávají tu správnou atmosféru, plynou rychle a správně doléhají. Bohužel se mi ale kvůli této struktuře také často stávalo, že jsem prostě vyplivla a nechtěla číst dál, protože jsem se cítila být příběhovými zvraty zrazená a nerada jsem jsem si představovala, co mě čeká dál. Dojmy po přečtení jsou pak samostatnou kapitolou, knižní kocovinou (takové to, když nemůžete začít číst jinou knihu, protože pořád myslíte na tu předchozí) jsem trpěla a budu nejspíš trpět ještě nějakou dobu.

Nejhorší věc, jaká se může přihodit jakémukoli zábavnímu parku , je možnost, že začne být pokládán za nebezpečné místo. A mrtvé rozkládající se tělo v areálu parku není právě symbol bezstarostné zábavy pro celou rodinu.

Autorce nikdy nezapomenu, jak moje nevinné představy z dětství obsahující legrační klauny (fajn, nikdy mi moc legrační nepřipadali, ale víte, jak to s nevinnými dětskými dojmy myslím) a zábavní parky plné radosti, pěkně uchopila a rozdrtila na padrť. Už nikdy, nikdy klaunovi nepodám ruku, raději co nejrychleji vezmu nohy na ramena a ani za nic se neohlédnu.

Kdybych měla tohle všechno vystihnout jedním slovem, bylo by to „action“, protože tolik děsu, překvapení a intrik v tak krátkém časovém sledu jsem si u knihy neprožila snad za celý rok. Hillier to prostě umí podat, a to je ocenění nejvyšší, protože já horory/thrillery/krimi běžně prostě nečtu a málokdy si nějakého všimnu.

Příběh byl čtivý, děsivý, tajemný, plný překvapení… Skoro přesně takový, jaký by měl být. Za co strhávám dvě hvězdičky ze závěrečného hodnocení, je absence mně sympatické a jedinečné postavy, která by příběh pospojovala. Vanessa byla sice obstojným adeptem, přesto na tento post nedosáhla, proto je mé výsledné hodnocení 8/10 s tím, že kdybych měla hodnocení knihy zaměnit za stupnici strachu, dělalo by to přibližně 1 00 000/10. A to se cení.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet

Kniha vychází 13. dubna, pokud si ji chcete předobjednat, můžete tak učinit na stránkách nakladatelství Baronet