Název: Adaptace / Adaptácia
Autorka: Miroslava Varáčková
Překladatel: Jan Hanzlík
Počet stran: 263
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná s přebalem
Oficiální anotace:
Zoya měla všechno – domov, přátele, rodinu… A pak lidstvo zdecimovaly války. Teď nemá nic. Přišla i o svůj domov. Ale přizpůsobila se. Vpřed ji pohání jen naděje, že ji vzácná mapa dovede do posledního útočiště na Zemi. Lidé zkoušení válkou a nemocemi se také přizpůsobili novému světu a bojují o každou minutu života. Osamělá dívka putující neznámou krajinou je pro ně snadnou kořistí. Když Zoje pomůže neznámý Šimon, poruší tím křehkou rovnováhu poválečného společenství a musí za to zaplatit životem. A tak se Zoye vydává na cestu zničenou krajinou s nadějí, že ji mapa po jejím mrtvém kamarádovi skutečně dovede před brány města, kde ještě vládne lidskost. Tedy měla by…
Dystopická verze budoucnosti v nejnovějším románu Miroslavy Varáčkové Adaptace má až nebezpečně blízko k realitě, která může zabušit na dveře už zítra.
První dojmy z obálky:
Úplně. Perfektní. I ten font. A víte co? konečně po dlouhé době knihy, co je hlaďoučká i před přebalem, takže si na ni nemusím brát spešl obal, abych ji neodřela. A když ten přebal sundáte, vykoukne na vás minimalistické řešení obálky. A uvnitř… Uvnitř je mapa.
Hodnocení obálky:
O autorce:Miroslava Varáčková, oblíbená slovenská autorka dystopií a young adult literatury, má doma tři chlapy a psa. Když všechny ráno vypraví do práce a do školy, přesouvá se ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se vypraví sama se svými hrdinkami. Jejich cíl není nikdy dopředu jasný, ten objevují společně a jejich společné zážitky formují nejen Mirku, ale i její hrdinky. Adaptace je Mirčina desátá kniha.
Miroslavu Varáčkovou můžete sledovat i na Facebooku
Recenze:
Když se řekne dystopie, prsty obou rukou vám nebudou stačit na to, abyste vyjmenovali ty nejpovedenější. Co se týče české a slovenské scény, váš problém by v tu chvíli nabyl přesně opačného významu. Slovenská autorka Miroslava Varáčková píše už nějakou tu dobu. Nejprve to byly romance, pak i něco málo ze soudku fantasy, putovali jsme i přes dystopii Prežila som svet, pár young adultovek až k Adaptaci, pořád ještě čerstvé a vonící novotou. A protože recenze na tuto krásku nemůže chybět, měli bychom se jí v tomto článku podívat na zoubek.
Co se týče mě a Adaptace, den, kdy spatřila světlo světa, nešel ignorovat. Řeč je už o slovenském originálu, který mě zaujal natolik, že jsem si ho připsala na seznam přání, aniž bych věděla, že si jako první kniha od Varáčkové vyslouží český překlad. A protože mateřština je pocitově vždycky lepší, při pohledu na ediční plán Slovartu jsem zahájila vítězný pokřik.
Svět Zoyi je typické post-apo. S tím rozdílem, že nad všechna očekávání nudného úvodu a zdlouhavého zasvěcování do fungování alternativního světa, jsme prostě a jednoduše vhozeni do vody. Kdybych nevěděla, že autorka píše své knihy tak, že dopředu neví, kam ji zavedou, myslela bych si, že je to záměrné okořenění obvykle stereotypního stylu autorů, v tomto případě jsem ale měla úsměv navrch hlavy, protože tato metoda očividně neprospívala pouze jí, ale i mně jako čtenáři, protože knihám, kde tápete, se zpravidla říká detektivky, a to je děsná škoda.Nezbývá nám příliš mnoho času na přemýšlení, musíme začít konat. Anebo se vzdát, pomodlit se poslední otčenáš a užít si zbývající minuty, než oheň pronikne dovnitř anebo se začnou bortit zdi.
Nejenže jsem ještě v polovině tak docela nevěděla, o co go, celou dobu jsem byla jako na trní a i když drobné zákruty příběhu většinou vypadaly stereotypně, ne jednou mě hlavní (i vedlejší) hrdinové překvapili.
„Mám ti furt dokola děkovat za pomoc? Dělá ti to dobře na ego? Nebo co?“
„Ne. Ale neuškodilo by, kdybys ze sebe přestala dělat hrdinku a přizpůsobila se okolnostem. Nikdo z nás není nepřemožitelnej. A ty už vůbec ne.“
Jako správný dystopický román, i Adaptace slušně hraje na city, díky blízkému poutu čtenáře s hlavními hrdiny o to přesvědčivěji. Lehce mrazivě na vás myšlenky a popisy působí už od začátku, stejně podstatnou část příběhu zabírá i láska k bližnímu, ukázkový případ byl vztah Simona a jeho sestry Emily, ta byla na něm v podstatě závislá a Simon měl k ní větší pouto, než jaké sourozenci za normálních okolností mívají. Vztahy takto osiřelých jedinců na mě paradoxně v takových knihách působí s největší silou. Ani zde tomu nebylo jinak.
Kde bych trošičku ubrala na plynu, je romantika. Tu jsem vzhledem k autorčině tvorbě očekávala, přesto mi chvílemi přišlo, že zbytečně zabírá místo a mohlo by jí být o kapku méně. Obzvlášť druhá polovina knihy jí byla dost nabitá, a i když jsem ústřední dvojici fandila, bez některých scén bych se obešla a celkově možná i tu povahu vztahu trošičku upravila…
Adaptace má svých pár vad na kráse, přesto si svého čtenáře umí získat. Kniha je plná napětí, akce, romantiky, nepostrádá svižnost a perfektní atmosféru. Přirovnání jako takové pro vás nemám, avšak z mého subjektivního pohledu se může s klidem postavit mezi své zahraniční brášky, protože na to má. Navíc, když víte, že pochází z rukou slovenské spisovatelky, budete o to hrdější.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart
Social Icons