Autorka: Tereza Janišová
Ilustrátor: Petr Vyoral
Série: Erilian
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 3
Počet stran: 268
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevná s přebalem
Oficiální anotace:
Členy Velké rady se stanou jen ti nejlepší a nejváženější čarodějové. Někteří neváhají získat jedno ze zlatých křesel v Kruhovém sále i za cenu zločinu. To ale mladičká čarodějka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Studium na Univerzitě magických věd, tajemný cizinec s uhrančivým pohledem i nečekané odhalení vlastní minulosti… Nemalé sousto pro jednu sedmnáctiletou zrzku, jíž magie obrátí život vzhůru nohama.
První dojmy z obálky:
Nádherná, nádherná práce. Stejně tak doplňující ilustrace do textu perfektně zasazené a jedinečné. Fakt tleskám nad celkovou grafickou úpravou, takhle by to mělo vypadat.
O autorce:
Tereza Janišová (* 30. 5. 1989, Praha) je mladá česká spisovatelka a autorka fantasy trilogie ERILIAN. Kromě psaní se Tereza věnuje architektuře, grafice a tvorbě ilustrací. Absolvovala výtvarně zaměřené gymnázium, v roce 2015 promovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze a v současnosti pracuje na své další knize.
Můj názor:
Sérii Erilian jsem u sebe skladovala snad celá staletí, pořád čekajíc, kdy se ke knihám dokopu. Vyvrcholilo to loňským Světem knihy, kde jsem si nechala první díl podepsat a zároveň sama sobě slíbila, že je všechny brzy přelouskám. No, řekněme, že jsem to o trochu přetáhla, ale nakonec se přeci jen stalo. A musím říct, že jsem byla velmi mile překvapená.
Upřímně, Město čarodějů nezačalo nijak epicky, ani efektně, jako spíš smutně. Ve hře byl jeden sirotek, záhadami opředené vraždy a zatraceně roztomilá kouzla. Ony vlastně žádné šokující zvraty popravdě ani nebyly zapotřebí. Tajemství toho, proč jsem šla dnes spát o půl páté ráno s asi šedesáti nedočtenými stranami (to mám z toho, že knížky začínám číst pozdě v noci) a mozkem pracujícím na plné obrátky, spočívalo v autorčině fantazii. Já vím, tohle můžete tvrdit o spoustě knih, ale tentokrát fakt nekecám – bude se vám to líbit.
Mezi mě a mé opilé spolužáky se z čista jasna sneslo cosi velikého, tmavého a opeřeného. Tvor se vzepjal na zadních a zatnul do země ostré drápy. Zamával obrovskými křídly tak mohutně, až to Muarela i jeho kamarády odfouklo.
Já miluju pohádky a tohle jedna velká pohádka opravdu byla. Ohňové tance, rozverné magické vsuvky, i představa magií poháněného města, to všechno na mě působilo extrémně příznivě. Stejně tak osobitá móda, kterou jsem si ještě před čtením všude možně studovala a áchala, jak moc pěkně vymyšlené to všechno je.
Přestože mi Tereza Janišová připadala jako rozená vypravěčka, drobnou vadou na kráse byly občas neobratně podané dialogy. Nebylo to nic strašného a v celkovém měřítku vlastně ani výrazně postřehnutelného, jen byla znát ta drobná nejistota začínajícího autora. Další díly mám zatím na čekačce, takže nemůžu zatím porovnat, ale už teď dopředu tuším, že tam bude velký pokrok.
V knize jsem našla všechno, co bych od daného žánru čekala – perfektně propracovanou představu o tom, jak by věci měly fungovat, očividnou lásku k vlastnímu dílu, sympatické a zapamatovatelné hlavní hrdiny, lehkou love story, pestrost jednotlivých scén a nakonec jako třešničku na dortu jeden pěkný gigantický zvrat. Takže za mě velké tlusté ano.
Hodnocení knihy:
Social Icons