Používá technologii služby Blogger.
Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura faktu. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemliteratura faktu. Zobrazit všechny příspěvky

„Good Night Stories for Rebel Girls“ byl titul, který na mě zíral z Facebooku v době, kdy vzniklo tohle upoutávkové video na knihu. Tehdy se jednalo o projekt shánějící finanční podporu, takže jsem to bez větší pozornosti odmávla s tím, že nějaké bláznivé feministky zase budou všem cpát, jak jsou chlapi neschopní a vesele si scrollovala dál. Ha, ha, kdyby jen tohle.
Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky jste už na trhu museli zahlédnout. Aby ne, pyšní se krásným grafickým zpracováním, opírají se o skutečné historické osobnosti a bože, jsou tam ty naše milované spisovatelky. Něco takového nejde pokazit, ne, ne.
Ale ano, jde. Předem varuji, tohle je unpopular opinion. A nebude to pěkné.

Proč ano
Abych začala něčím pozitivním, dobrá polovina příběhů vás zaujme a opravdu obohatí. Na stránkách této knihy vás čekají nejen Jane Austen a sestry Brontëovy, ale i vědkyně a hrdinky jako například Marie Curie a Irena Sendlerowa. Bohužel, inspirativní osobnosti a opravdové dámy jako Helen Keller a Astrid Lindgren nejsou jediné, kdo na stránkách této knihy našly útočiště. A nejen Alžběta I. a Evita tomu škodolibě přikyvují.

Tabuizace dějin
Strašná sranda, když si v klidu čtete medailonky a najednou na vás vybafne Coco Chanel. Žena, která využívala muže, spala a sympatizovala s nacisty (tohle si klidně vygooglete), schvalovala antisemitismus a další velmi příjemné záležitosti, které historie a tato kniha milosrdně opomínají.
Ó ano, nechybí samozřejmě ani kontroverzní Evita, nechutné dobyvatelky, které plenily pro peníze a to všechno v úhledném balíčku nadepsaném: „Děti, tohle jsou vaše hrdinky!“

Vezměme si například takovou japonskou císařovnu Jingū, ta má pro sebe nádherně vyhrazenou stránku jen o tom, jak dobývala Koreu. K tomu úchvatný citát:
„Zbraně v rukou, vyzýváme zvedající se vlny, nebude to dlouho trvat a naše flotila se zmocní země pokladů.“
Ano, hlavně nezapomeňte doplnit, že to podle legend byla čarodějka a dítě v sobě nosila tři roky. Vážně. Krveprolití. Sprosté zabírání cizího území. Proč? Navíc, když se o kousek dál zmiňuje korejská královna o pár století mladší. Co kdyby jí ta Japonka vtrhla na území a všechny je zmasakrovala? Co na to Lozen, jedna z posledních válečnic kmene Apačů? Co kdyby proti ní Spojené státy poslaly ženskou důstojnici? Patřila by do této knihy? Taková pocta, dávat hrdinky a ochránkyně svého lidu na stejný piedestal, jako dobyvatele jejich území. Lozen by byla nadšená.
Aby toho nebylo málo, kniha si nebere na paškál jen pochybné historické osobnosti, ale i současnice. Mezi nimi Hillary Clinton a nedávno zesnulá Margaret Tatcher. Ne, opravdu nepotřebuji, aby mi dětská kniha dohazovala pochybné političky coby vzor. Když něco píšu jako pohádku pro děti, očekávám, že budu mít čisté zdroje. Jaký to má smysl, psát o ženě, která zachránila na dva tisíce židovských děti, když hned o pár stránek dál čtu o nacistické sympatizantce?
Och, a zmínila jsem třeba takovou Joan Jett? Super zpráva – drogy, sex a Rock ‚n‘ Roll, mhm. Ještě Pussy Riot by to chtělo.

Kniha jako mediální vliv
Kvanta a kvanta žen z arabských států. Já to beru, jestli cítíte, že dětem chcete naservírovat uprchlíky, teroristy, ženy bojující proti sjednaným manželstvím a Krym, dejte to tam. Ale stačí jeden příběh s danou tematikou, fakt, děcka už tak z toho budou mít hlavy jako melouny (beztak budete dělat miliardu dalších dílů, tak to jen rozkouskujete, no, bože).
Osobně také nechápu, proč tam dávat transgender dítě ze základní školy, Lili Elbe vám nic neříká? Aha, vlastně, tam byste museli vypustit informaci, že se ve svých memoárech považovala za hermafrodita. To my nechceme, my přece informace nevypouštíme!

Feminismus
Na můj vkus bylo až příliš často zmiňováno, jak moc muži ženy utlačovali, v jednom medailonku hned na začátku je dokonce doslova napsáno:
„Nikdy se nevdala – vlastní nezávislosti si cenila stejně jako nezávislosti své země.“
Celkově mi přišlo, že s tím, jak moc je zdůrazňována historická i současná nerovnost mezi mužem a ženou, se to už trochu přehání v neprospěch mužů. Jsou to děti, ne idioti, nemusíte pořád zdůrazňovat, jak moc to měly (a mají, to nezpochybňuji) ženy kvůli mužům na houby, ony si to zapamatovaly z miliardy zmínek, které jste napsali předtím. Fakt, polovina by bohatě stačila.

Jejda, málem bych zapomněla na chuděrku Artemisiu Gentileschi. Na její stránce je větší polovina textu věnována procesu s Tassim, tvorba přitom zabírá ze stránky jen malou část. Ale super, víme o tom, že byla znásilněna. Protože to utváří její charakter. Ne, že by to byl jediný profil ochuzený o důležité informace.
Půvabně působí i výlučně ženská jména ilustrátorek, jen si představte tu poptávku: „Sháníme ženské ilustrátorky, muži nedokážou ženské hrdinky patřičně ocenit, takže jen ženy, sorry.“
Ale to je možná jen můj osobní pocit zesílený předmluvou o genderové rovnosti.

Být úspěšná
Zvláštní, co si pod pojmem „být úspěšná“ autorky někdy představí. Když jste světově proslulá architektka a začnete hysterčit, protože má vaše letadlo malé zpoždění, je v pohodě, že vašemu výlevu nakonec vyhoví, protože, opět cituji:
„Posádka se bránila, že to nepůjde, už mají přece naložená všechna zavazadla. Zaha ale byla neústupná – a nakonec si prosadila svoje. A tak to dopadlo skoro vždycky.
Taková Zaha prostě byla.
Ráda překračovala všemožné hranice a dělala věci, které ostatním připadaly zhola nemožné.“
Nekecám, takhle to tam doslova je, nic jsem nevynechala. Úžasná zpráva – když jste úspěšní, bezohlednost a to, že jste rozmazlení fakani, je vlastně překonávání nemožného. Jestli je na té historce víc, netuším. I kdyby bylo, autorky nic dalšího neuvedly, jako důvěřivý čtenář si tedy odmítám googlit, jestli měla naše architektka nouzi o čas, nebo prostě chytla nerva jako obyčejný pětiletý grázlík.

Závěr
Abyste neodcházeli s pocitem, že si knihu nemůžete koupit, můžete. Pokud jste ale stejně jako já na některé eufemismy přecitlivělí, u prvního čtení se budete pěkně rozčilovat. Přesně tak, první čtení, protože podruhé už budete vědět, které profily vynechat a které si opravdu užít. A ono opravdu je, co si užít – při procházení mi to vyšlo na větší polovinu výjimečných žen, s tím, že se odmítám pouštět do zkoumání pravých tváří některých uvedených osobností, to by byla spíš polovina střídmá.
Tak. A teď chci popravdě vědět – kdo to četl, kdo si to opravdu užil a kdo zaznamenal něco, co páchlo po zdechlině? A jestli jste nečetli, pořád se chystáte, nebo s knihou budete více opatrní?

Oficiální anotace:
Sto krátkých příběhů vypráví životní osudy stovky mimořádných žen z minulosti i současnosti. Umělkyně, sportovkyně, vědkyně, političky a další velké osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie, inspirují malé i velké čtenáře snít velké sny. Seznámíte se s královnou Alžbětou I., módní návrhářkou Coco Chanel nebo s tenistkou Serenou Williams. Každý medailonek navíc doprovází celostránkové portréty od šedesáti výtvarnic z celého světa.
O autorkách:Název: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky (GR)
Autorky: Elena Favilli, Francesca Cavallo
Překlad: Alžběta Franková
Série: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 2 (?)
Počet stran: 212
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná
Francesca Cavallo – oceňovaná spisovatelka a ředitelka divadla, toto její sedmá kniha
Elena Favilli – oceňovaná žurnalistka a podnikatelka
Množství z nás si oblíbilo příběh Claire, která cestovala do minulosti, aby našla svou budoucnost. Ať už v knižní, nebo seriálové podobě, příběh tajemného Skotska a jednoho z nejkrásnějších párů prostě zbožňujeme. Pokud se stejně jako já rádi dozvídáte něco ze zákulisí, nebo jen chcete ohledávat fotky nádherných dobových kostýmů, u průvodce Jak se točí Cizinka, byste měli rozhodně zbystřit. Kniha mapuje první dvě série, seriálu se přitom věnuje hned z několika rovin.
Uvnitř si přečtete detaily o tom, jak se skutečný proces převedení knihy do televizních obrazovek, odehrál, a to od okamžiku, kdy se rozhodlo, že z Cizinky bude seriál, přes první návrhy scénáře až po samotný casting. Nejsou opomenuty lokace, dekorace, dokonce ani ústřední píseň a úvodník seriálu. Doplněny jsou i zvláštnosti, se kterými si jednotliví herci, i štáb museli poradit.
„Neexistuje moc důkazů, že by se dřív nosily rodové tartany. Hodně se o tom polemizuje. V podstatě se většina historiků shoduje na tom, že byly spíše romantickým výmyslem lidí z viktoriánské doby.“
Rozbor seriálu se přitom nesoustředí jen na celkové nesnáze, ale i na konkrétní epizody – každé jsou věnovány čtyři stránky, nechybí ani doprovodné fotky, aby si čtenář mohl vybavit, o který díl konkrétně šlo. Prostor navíc vyplňují detaily o jednotlivých hercích a jejich přístup k uděleným rolím (jedná se vždy alespoň o dvě stránky, v případě Caitriony Balfe kupříkladu pět).
Mými oblíbenými úseky byly studie postav, detaily kostýmů a rekvizit, přitom ale i zajímavosti o přístupu herců k dané situaci, se kterou se v souvislosti se seriálem museli potýkat, nebyly k zahození. Potěšily mě ale i detaily o provedené kaskadérské práci – ne, že by cokoliv mělo na proces navrhování šatů pro druhou sérii (Také se tak rozplýváte nad těmi žlutými květinovými šaty, co měla Claire u dvora na sobě? Bože, a ty klobouky a kabelky – ta, co vidíte nahoře, je obzvlášť vyvedená.), tam jsem opravdu milovala všechny vzory, i zvláštní střihy.
„Říkala jsem Ronovi, že nemáme šanci najít správného Jamieho.“
Pokud jste si seriál proklepli již dříve, může se vám stát, že určitou informaci si přečtete dvakrát, celkově vzato se ale jedná o milý doplněk a ucelenou sbírku zajímavostí s enormním množstvím fotek k tomu. A některé jsou sakra velké. Závěrem – v dané kategorii byste těžko mohli najít vybavenějšího průvodce, v rukou jsem si jich potěžkala přibližně pět, žádný nebyl ale tak zajímavě popsaný jako tento (ono by to ani jinak nešlo, mnohem záživněji působí dvě stránky věnované jedné epizodě, než dvousetstránkové monstrum k jednomu filmu.
Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský
Oficiální anotace:
Bylo jen otázkou času, kdy podle bestsellerů Diany Gabaldon vznikne televizní seriál, neboť příběhy Claire Beauchamp Randall a Jamieho Frasera dychtivě hltají miliony čtenářů po celém světě.Nyní přichází průvodce tímto seriálem, kterého musíte mít! Přeneste se do vesnice ve Skotsku, která je kulisou k příběhu Cizinky. Kniha vás zavede jak do zákulisí, tak přímo do děje. Herci, scénáristé, producenti, hudebníci, kostýmní výtvarníci, technici a mnozí další se s vámi podělí a své zážitky a výzvy, kterým čelili, než se tato vzrušující sága objevila na obrazovce.
V exkluzivních rozhovorech s herci, včetně Caitriony Balfe (Claire), Sama Heughana (Jamie) a Tobiase Menziese (Frank Randall), se dočtete o jejich o nelehkém úkolu věrně ztělesnit nejoblíbenější postavy románů. Výkonný producent a Ronald D. Moore se svěří s tím, jak pracoval tým scénáristů, jak objížděli vytipované lokality pro natáčení i kolik energie stála výroba kostýmů a staveb, aby vše bylo dokonalé. Kniha také zkoumá všechny epizody seriálu prostřednictvím exkluzivních rozhovorů s jejími autory a režiséry, kteří se s vámi podělí o fascinující fakta z natáčení – díl po dílu.
O autorce:Název: Jak se točí Cizinka: oficiální průvodce sériemi 1 a 2
Autorka: Tara Bennett
Překlad: Lucie Chaberová
Počet stran: 237
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem
Tara Bennett je autorka bestsellerů New York Times a novinářka. Jako autorkou nebo spoluautorkou více než 20 oficiálních knih k filmům nebo televizním seriálům, například Zákon gangu: oficiální sběratelská edice, Showrunners: TV show o běhání, Velké nesnáze v Malé Číně, Hranice nemožného (nejlepší kniha na Amazonu za rok 2014), Doba ledová, Lost Encyklopedia a mnoho dalších. Tara také přispívá do časopisů SCI FI Magazine, Total Film, Blastr.com a je americkou editorkou SFX Magazine. Je též profesorkou tvůrčího psaní na Rowan University.
Název: Božská Coco / Mademoiselle Chanel
Autorka: C. W. Cortner
Počet stran: 384
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2015
Vazba: Pevná s přebalem
Coco Chanel je pojem, pod kterým si většina lidí spojuje parfém Chanel No.5. Pokud se alespoň trochu orientujete v módním průmyslu, víte, že tato prostá švadlena figurovala ve vývoji šatníku moderní ženy víc, než kterákoliv jiná osobnost. Jaká ale Gabrielle “Coco“ Chanel byla? Kdo byla?
Nemít Coco za matku švadlenu, nikdy by nejspíš nezjistila, jak šikovné má prsty. Co víc, kdyby hned v útlém věku nebyla sražena na samé dno, nejspíš by nikdy tolik netoužila po úspěchu a samostatnosti, které se v té době dostávalo jen malému procentu těch, co si to opravdu přáli. Obzvlášť, pokud se to týkalo ženy.
Název: Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic / Édith Piaf: Sans amour on n´est rien
Autor: Jean-Dominique Brierre
Počet stran: 230
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2014
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Příběh fenomenální zpěvačky... Ze dna ulice až na vrchol světových pódií
Byl by to neuvěřitelný román – kdyby to nebyl její skutečný život.
Osud, který se stal legendou. Magickou, triumfální i tragickou...
Barvitá dobová mozaika, kterou přišli poskládat Edithini slavní souputníci, mecenáši, kolegové, přátelé, manželé, milenci i rivalové. Marcel Cerdan, Théo Sarapo, Marlene Dietrich, Charles Aznavour, Jean Cocteau, Yves Montand, Georges Moustaki... a mnozí další se svěřují s důvěrnými vzpomínkami. Slavní promlouvají o ještě slavnější.
Edith Giovanna Gassion vzlétla doslova z dlažby pařížské Pigalle až na oběžnou dráhu světové hvězdy. Zrodila se Édith Piaf. A dobyla svět. Celý její osud byl poznamenán bizarními událostmi a tragédiemi, stejně jako divokou stravující vášní. Drobná, jen 147 cm vysoká ženička, za dveřmi svého domova zničená chorobami a závislostmi, zářila na pódiích jako světlice.
Edithina biografie patří k těm, které se čtou bez dechu jako román, a z jejích stránek jako by k nám doléhal její vášnivý, lkavý zpěv.
Bez lásky nejsme nic... A ničeho nelitujme.
První dojmy z obálky:
Krásné, elegantní, tématické, přesně vystihující Edith Piaf... Takto bych se mohla rozplývat donekonečna...
Hodnocení obálky:
O autorovi:
Brierre Jean-Dominique je novinář, který se písňovými texty a hudbou intenzivně zabývá už od roku 1983. Na kontě má již patnáct knih, většinou publikace o písňové tvorbě a jazzu, například Le jazz francais de 1900 a aujourd'huj (Francouzský jazz od roku 1900 až po současnost).Podílel se rovněž na L'Encyclopédie de la chanson française (Encyklopedii, francouzské písně) a Des 50 ans de I'Olympia (50 let Olympie) a je též autorem biografie francouzského herce italského původu herce Fabrice Luchiniho.
Recenze:
O Edith Piaf jsem poprvé slyšela v 9. třídě, kdy jsem konečně měla hudebku, při které jsem se něco dozvěděla (dřív tyto hodiny probíhaly za všeobecného ryku spolužáků, kteří vypadali jako z filmu Obecná škola). V každém případě jsme na ni měli jednu učitelku, která mi byla sympatická už z hodin Českého jazyka, protože uměla výklad podat zajímavým způsobem tak, že člověka zajímal (minimálně na mě to tak v té době působilo). Ironické je, že si zaboha nemůžu vybavit její jméno. Jednoho dne se ale stalo, že jsme měli celých těch 45 minut vymezených pro tuto zpěvačku, na kterou, myslím, měla i jedna spolužačka prezentaci, jen si nejsem tak úplně jistá. Zpěvačka mě zaujala nejdříve jménem, pak svým životopisem a když se začala přehrávat ukázka z její tvorby Non, Je ne regrette rien. V ten okamžik jsem si uvědomila, že už jsem ji někdy dávno určitě slyšela. V ten okamžik jsem se o ni ale dál nijak nezajímala, i když mi její jméno uvízlo v paměti. Pak jsem měla příležitost vzít si k recenzi tuto knihu. A tak se stalo, že jsem hlouběji zabředla do jejího života. A že nebyl jen tak ledajaký.
Bylo by divné, kdybyste teď řekli, že zpěvačku neznáte ani jste o ní nikdy nečetli, proto vám ušetřím ty zbytečné nástiny, které si můžete v případě potřeby přečíst na Wikipedii. Můj vztah k Edit Piaf je, jak už jste jistě pochopili, téměř nulový. Její hudbu neposlouchám, pouze jsem jí zpětně fascinovaná. Knihu jsem si vybrala právě proto, abych se o ní dozvěděla víc. Výsledkem je to, že Edith Piaf pokládám za jednu z těch nejinspirativnějších osobností, o jakých jsem měla prozatím možnost slyšet. Právě proto jsem, ráda, že jsem mohla nahlédnout do jejího života. Samotné zpracování je pak jedna nádhera za druhou.
Už na začátku jsem se zmínila o obálce, takže nepociťuji potřebu se o ní zmiňovat znovu. To, čemu bych se teď chtěla věnovat, je vnitřek knihy. Já osobně nenávidím životopisy. Přijdou mi nudné a nezáživné - mnohem raději si o mnou obdivovaných osobnostech přečtu něco na Wikipedii. Samozřejmě, někdy to nestačí, ale aspoň se nemusím prokousávat celým románem. Tohle byl vůbec první, který jsem přečetla. Vím, že patří do řady biografií, které vydává Metafora, ale žádný další jsem nečetla, takže nemám s čím kromě obálek porovnávat. Faktem ale je, že je to kniha, u které jsem se nenudila, vše mi přišlo zpracované naprosto perfektně a ta francouzština lahodila mým uším, i když jsem ji mnohdy určitě vyslovovala špatně a krkolomně. I těch pár slov, na které jsem tedy pokaždé narazila velmi potěšilo. Absolutně nevím, jestli by se mi jiná kniha z tohoto žánru četla tak lehce, proto s lítostí nemůžu říct, že by to byl unikát. Faktem ale zůstává, že o podrobnostech ze života Edith Piaf jsem celou knihu jen prahla a jsem moc ráda. že jsem si ji jako recenzní výtisk vybrala. Tady krásně vidíme, že předsudky zkrátka škodí - ať už se jedná o biografie, nebo nenáviděnou povinnou četbu.Celý příběh mi přišel velmi věrohodný, zejména podloženými fakty a stejně tak častým přiznáním, že si autor biografie není jistý, jak daný okamžik v Edithině životě skutečně proběhl. To mi na knize přišlo velmi sympatické - autor se nebál říct, že se mu něco nepodařilo přesně zjistit a Edith tak popsal jak nejvěrohodněji mohl.
Zkráceně řečeno, tahle kniha vás povzbudí, rozesmutní a zároveň vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři. Takový výsledek přikládám především tomu, že tento příběh se skutečně stal a alespoň mně tak dodává spoustu inspirace do budoucna. Se zahanbením se musím přiznat, že její hudbu aktivně poslouchat nebudu, co musím ale přiznat, je, že Edith měla skutečně krásný elegantní hlas a stejně tak i písně, které jí přesně "sedly na tělo", jestli víte, co tím chci říct. Její životní příběh si ještě nějakou dobu v duši ponesu a není vyloučeno, že si jej ještě někdy v budoucnu někdy nepřečtu. A teď ještě jednou děkuju, že jsem se nebála do této knihy jít a vážně si ji přečetla. A teď bych se strašně ráda praštila přes ruce a odvážila se knize ubrat alespoň jednu hvězdičku, ale nejde to. Příběh mě zasáhl a změnit se to už nedá. Ano, tomu se říká inspirativní charakter...
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím knihkupectví Knihcentrum
Název: Česká akta X - stopy mimozemských civilizací u nás
Autor: Vladimír Liška
Počet stran: 173
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná
Děj:
Jak už jistě z názvu knihy vypovídá, kniha je na téma UFO. Zodpoví vám otázky, čím se takoví praví ufologové zabývají, ukáže některá setkání s "létajícími talíři" a jinými létajícími objekty, poskytne vám řadu informací o historii UFO, ale kromě toho všeho o vás vyvolá vlastní spekulace o mimozemských civilizacích.
První dojmy z obálky:
Obálka mi zcela sedí k tématu, jenom mi zprvu přišla krapet přeplácaná. Ale když jsem se podívala důkladněji, můžu s klidem říct, že to nemá až tak velké dopady a vzhled knihy.
Hodnocení obálky:
Co jsem od knihy čekala:
Co jsem od knihy čekala? Určitě to, že mi ohledně vesmíru a vůbec mimozemských civilizací několik věcí objasní. Naopak ve mně vyvolala ještě víc otázek.
Menší seznámení s knihou:
Česká akta X je kniha, která by vás měla informovat o dnešní situaci s UFO a svůj účel vlastně splňuje. Je jednou z lepších knih o UFO.
Proč jsem si knihu vybrala:
Řekla bych, že to byla taková chvilková zvědavost, která mě nutila si knihu přečíst.
Recenze:
Trochu se rozmýšlím, čím mám začít, ale myslím, že bude nejlepší vám říct, co Česká akta X vůbec obsahují. Hned na začátku knihy mě přivítala zvláštní, až možná záhadná předmluva, která mě řekla bych, celkem dost zaujala. Prolog obsahoval vyprávění, jak vůbec Čs. AAA (Československá archeoastronautická asociace) vznikla. Řeknu vám, že mě trochu udivilo, že až v roce 1990. Následuje historie UFO - od nejstarších doložených úkazů až po takové ty nejčerstvější. Nemusíte se ale bát, že je toho v textu málo z důvodu, že autor popisuje jen naše dochované spisy, protože Liška do textu zahrnul i dějiny jiných zemí. Dále je zde porovnávání vědy s ufologií, Ufo a parapsychologie, UFO a pábitelé, kde byly zahrnuty osoby, které se někdy o UFO zajímaly natolik, až z toho nakonec vzešla mánie. Poté je zde kapitola o blízkých setkáních v českých zemích. Je to velmi krátká kapitola (k tomuto se více vyjádřím později). Zbytek knihy zaujímají kapitoly Ufologické konspirace (aneb tajné dohody), Ufologie a její potřeba bádání, Stále otevřené otázky a samozřejmě epilog, kde autor uzavírá svou řeč. Ještě bych doplnila informaci, že zhruba v půlce se nachází pár černobílých fotografií, článků a plánků, které se týkají UFA. To jsem rozhodně uvítala."UFO jsou nepochybně jedním z nejzáhadnějších fenoménů,
s nimiž se dnes člověk může setkat."
Musím se přiznat, že jsem z knihy trošičku zklamaná. Kniha ve mně otevřela ještě více otázek, než jsem jich měla před přečtením. Uvítala bych, kdyby se v knize víc popisovaly setkání s UFO, ne jenom tak zkraje. A obzvlášť by mě potěšilo, kdyby se ta setkání odehrávala v Česku, nebo na Slovensku. Ta kapitola o blízkých setkáních v českých zemích je podle mě až moc krátká (10 stran) a přitom by tohle téma mělo být jedním z hlavních. A myslím, že zase tak moc těžké vyhledat něco o UFO v naší republice, není. Také by mi nevadilo popsání pár mýtů - i když třeba nejsou pravdivé, moc hezky se čtou.
"Ufologové, ale ani vědci nejsou neomylní a pravdu
kolem UFO odhalí až budoucnost."
Řekla bych, že je tato kniha s ohledem na žánr jedna z lepších a pokud máte rádi UFO, záhady nebo vás jednoduše stejně jako mě znenadání začala zajímat ufologie a témata s ní spojená, je tato kniha právě pro vás. Nezáleží na věkové kategorii - i mladší čtenáři by s knihou neměli mít problém, autor popisuje tak, aby textu čtenáři rozuměli a nechytali se za vlasy, kvůli tomu, že většině slovům nerozumějí (ovšem nepopírám, že jich pár v knize také najdete, ale bez nich by se UFO popisovalo asi těžko).
Poučení:
Záležitosti s UFO se budou přezkoumávat ještě pěkně dlouho. To vím jistě.
Závěr:
Kniha je jednou z těch lepších a je vhodná pro všechny kategorie čtenářů.
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Alpress
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)












Social Icons