Recenze: Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic

Název: Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic / Édith Piaf: Sans amour on n´est rien

Autor: Jean-Dominique Brierre

Počet stran: 230

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Příběh fenomenální zpěvačky... Ze dna ulice až na vrchol světových pódií

Byl by to neuvěřitelný román – kdyby to nebyl její skutečný život.

Osud, který se stal legendou. Magickou, triumfální i tragickou...

Barvitá dobová mozaika, kterou přišli poskládat Edithini slavní souputníci, mecenáši, kolegové, přátelé, manželé, milenci i rivalové. Marcel Cerdan, Théo Sarapo, Marlene Dietrich, Charles Aznavour, Jean Cocteau, Yves Montand, Georges Moustaki... a mnozí další se svěřují s důvěrnými vzpomínkami. Slavní promlouvají o ještě slavnější.

Edith Giovanna Gassion vzlétla doslova z dlažby pařížské Pigalle až na oběžnou dráhu světové hvězdy. Zrodila se Édith Piaf. A dobyla svět. Celý její osud byl poznamenán bizarními událostmi a tragédiemi, stejně jako divokou stravující vášní. Drobná, jen 147 cm vysoká ženička, za dveřmi svého domova zničená chorobami a závislostmi, zářila na pódiích jako světlice.

Edithina biografie patří k těm, které se čtou bez dechu jako román, a z jejích stránek jako by k nám doléhal její vášnivý, lkavý zpěv.

Bez lásky nejsme nic... A ničeho nelitujme.

První dojmy z obálky:

Krásné, elegantní, tématické, přesně vystihující Edith Piaf... Takto bych se mohla rozplývat donekonečna...

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Brierre Jean-Dominique je novinář, který se písňovými texty a hudbou intenzivně zabývá už od roku 1983. Na kontě má již patnáct knih, většinou publikace o písňové tvorbě a jazzu, například Le jazz francais de 1900 a aujourd'huj (Francouzský jazz od roku 1900 až po současnost).

Podílel se rovněž na L'Encyclopédie de la chanson française (Encyklopedii, francouzské písně) a Des 50 ans de I'Olympia (50 let Olympie) a je též autorem biografie francouzského herce italského původu herce Fabrice Luchiniho.

Recenze:

O Edith Piaf jsem poprvé slyšela v 9. třídě, kdy jsem konečně měla hudebku, při které jsem se něco dozvěděla (dřív tyto hodiny probíhaly za všeobecného ryku spolužáků, kteří vypadali jako z filmu Obecná škola). V každém případě jsme na ni měli jednu učitelku, která mi byla sympatická už z hodin Českého jazyka, protože uměla výklad podat zajímavým způsobem tak, že člověka zajímal (minimálně na mě to tak v té době působilo). Ironické je, že si zaboha nemůžu vybavit její jméno. Jednoho dne se ale stalo, že jsme měli celých těch 45 minut vymezených pro tuto zpěvačku, na kterou, myslím, měla i jedna spolužačka prezentaci, jen si nejsem tak úplně jistá. Zpěvačka mě zaujala nejdříve jménem, pak svým životopisem a když se začala přehrávat ukázka z její tvorby Non, Je ne regrette rien. V ten okamžik jsem si uvědomila, že už jsem ji někdy dávno určitě slyšela. V ten okamžik jsem se o ni ale dál nijak nezajímala, i když mi její jméno uvízlo v paměti. Pak jsem měla příležitost vzít si k recenzi tuto knihu. A tak se stalo, že jsem hlouběji zabředla do jejího života. A že nebyl jen tak ledajaký.

Bylo by divné, kdybyste teď řekli, že zpěvačku neznáte ani jste o ní nikdy nečetli, proto vám ušetřím ty zbytečné nástiny, které si můžete v případě potřeby přečíst na Wikipedii. Můj vztah k Edit Piaf je, jak už jste jistě pochopili, téměř nulový. Její hudbu neposlouchám, pouze jsem jí zpětně fascinovaná. Knihu jsem si vybrala právě proto, abych se o ní dozvěděla víc. Výsledkem je to, že Edith Piaf pokládám za jednu z těch nejinspirativnějších osobností, o jakých jsem měla prozatím možnost slyšet. Právě proto jsem, ráda, že jsem mohla nahlédnout do jejího života. Samotné zpracování je pak jedna nádhera za druhou.

Už na začátku jsem se zmínila o obálce, takže nepociťuji potřebu se o ní zmiňovat znovu. To, čemu bych se teď chtěla věnovat, je vnitřek knihy. Já osobně nenávidím životopisy. Přijdou mi nudné a nezáživné - mnohem raději si o mnou obdivovaných osobnostech přečtu něco na Wikipedii. Samozřejmě, někdy to nestačí, ale aspoň se nemusím prokousávat celým románem. Tohle byl vůbec první, který jsem přečetla. Vím, že patří do řady biografií, které vydává Metafora, ale žádný další jsem nečetla, takže nemám s čím kromě obálek porovnávat. Faktem ale je, že je to kniha, u které jsem se nenudila, vše mi přišlo zpracované naprosto perfektně a ta francouzština lahodila mým uším, i když jsem ji mnohdy určitě vyslovovala špatně a krkolomně. I těch pár slov, na které jsem tedy pokaždé narazila velmi potěšilo. Absolutně nevím, jestli by se mi jiná kniha z tohoto žánru četla tak lehce, proto s lítostí nemůžu říct, že by to byl unikát. Faktem ale zůstává, že o podrobnostech ze života Edith Piaf jsem celou knihu jen prahla a jsem moc ráda. že jsem si ji jako recenzní výtisk vybrala. Tady krásně vidíme, že předsudky zkrátka škodí - ať už se jedná o biografie, nebo nenáviděnou povinnou četbu.

Celý příběh mi přišel velmi věrohodný, zejména podloženými fakty a stejně tak častým přiznáním, že si autor biografie není jistý, jak daný okamžik v Edithině životě skutečně proběhl. To mi na knize přišlo velmi sympatické - autor se nebál říct, že se mu něco nepodařilo přesně zjistit a Edith tak popsal jak nejvěrohodněji mohl.

Zkráceně řečeno, tahle kniha vás povzbudí, rozesmutní a zároveň vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři. Takový výsledek přikládám především tomu, že tento příběh se skutečně stal a alespoň mně tak dodává spoustu inspirace do budoucna. Se zahanbením se musím přiznat, že její hudbu aktivně poslouchat nebudu, co musím ale přiznat, je, že Edith měla skutečně krásný elegantní hlas a stejně tak i písně, které jí přesně "sedly na tělo", jestli víte, co tím chci říct. Její životní příběh si ještě nějakou dobu v duši ponesu a není vyloučeno, že si jej ještě někdy v budoucnu někdy nepřečtu. A teď ještě jednou děkuju, že jsem se nebála do této knihy jít a vážně si ji přečetla. A teď bych se strašně ráda praštila přes ruce a odvážila se knize ubrat alespoň jednu hvězdičku, ale nejde to. Příběh mě zasáhl a změnit se to už nedá. Ano, tomu se říká inspirativní charakter...

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím knihkupectví Knihcentrum