Recenze: Ticho

Název: Ticho / Silence

Autorka: Becca Fitzpatrick

Série: Zavržený / Hush, hush

Díl: 3

Počet stran: 415

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Nepřítel našeho nepřítele je náš přítel.

Děj:

Nora je unesena Černou rukou a osvobodit ji může jedině Patch a jeho "technika vyjednávání". Avšak ani jeho bolestivé trhání člověka (no, spíše Nefilim) na kousky Noře nezajistí volnost dřív než na konci léta. Když se Nora konečně octne na hřbitově, kde je pohřben její otec, vyskytne se jeden háček. Nora si nic nepamatuje od doby, kdy potkala Patche. Neví kdo je Patch, co dělala, co bylo ve škole a dokonce ani to, co zjistila o sobě a andělech. Má však dvě vodítka. Černé pero delší než je její paže a černou barvu jako sama noc, která ji s kouzelným slůvkem Andílku hladí po tváři.

Menší seznámení s knihou:

Ticho je třetí díl ze série Zavržený od Beccy Fitzpatrickové. Původně měl být poslední, ale autorka nakonec udělala opět otevřený konec s tím, že čtvrtá kniha vyjde na podzim roku 2012. Kniha patří do kategorie andělů a jak už to bývá, hlavní hrdina je zde navzdory jeho pravé identitě popisován jako bytost která umí milovat a ctít. Avšak žádná sladká břečka z Patche při boji nebude. V knize bude lámat kosti. A to zaživa.

Proč jsem si knihu vybrala:

Od autorky jsem už četla předchozí díly a série mě jednoznačně nadchla. Původně jsem měla mít Vánoce až někdy v dubnu, ale máma mi nakonec řekla, že si můžu pár knížek vybrat. Tahle byla na seznamu "Tohle musím mít!" a jen smlouváním a prosbami jsem rodiče umluvila, abych si ji mohla vyměnit s jinou knížkou, kterou obětuji pod stromeček. A tak jsem ji začala číst už před Vánocemi.

Něco z mých pocitů a celková recenze (především snaživé popisování děje bez spoilerů):

Jako tradičně autorka začíná knihu něčím drastickým, překvapivým a trochu i zmateným. Patch se zde objeví jako vyjednávač a mučedník, jenže pak se najednou ztratí. Musím se přiznat, že ta část, kde nebyl se mi strašně vlekla. Nora je bez Patche úplně ztracená a chudák ani neví, co dělala poslední měsíce. Jak autorka, tak Patch, který má neskutečné charisma mě tím naštvali. Autorka z toho důvodu, že ještě víc mě utvrdila v tom, že sem tam se jí zatemní před očima a píše něco naprosto ohraného a Patch tím, že je tak naivní, když si myslí, že Noře bude bez něj líp. Jakmile se člověk (nebo padlý anděl) do někoho zamiluje (a ještě ke všemu takovou tou věčnou láskou), tak už je zbytečné se odlučovat, když se ti dva stále milují. Patch by si tímhle vědomím ušetřil spoustu problémů a nemusel by Noru neustále přehlížet.

Jak už jsem psala, Nora i když zapomněla na Patche, stále podvědomě tuší, že jí něco chybí a k tomu má několik vodítek, která se rychle rozmnožují.

"Pírko", které je opravdu dlouhé a potom černou barvu, která jí způsobuje růženec na tváři. Ta černá barva ji pronásleduje na každém kroku a postupně se zhmotňuje do černých očí a kadeří, které jsou pro ni tak lákavé. Jenže pořád neví, co to znamená. A když už ano, tak si Patch usmyslí, že s tím něco udělá. Noře pořád zůstává jeden zlozvyk a to přestože si nic z období, kdy byla s Patchem nepamatuje. Neustále se dostává do potíží a Patch i když má hrozně moc práce a starostí, ji musí zachraňovat. V Nořině mysli zaujme však místečko pod jeho skutečným jménem Jev.

I když kniha postrádá Patche, objeví se zde pár osob, které velmi dobře známe. A mezi ně patří Dabria společně se Scottem. Scott Noře pomáhá vzpomenout si na věci, které si nepamatuje, ale zároveň ji dostává do potíží. Nebo spíše něco, co vlastní. U Scotta jsem měla podezření, že Noru nějak zradí, ale moje domněnka nebyla potvrzená. Nemohu si pomoct, ale jsem z toho zklamaná. Z té části, kde se nic neděje a Nora pátrá po svých vzpomínkách, by se pak lépe četlo. Jenže on jako naschvál Noře pomáhá a mně už to pomalu ale jistě leze na mozek. Nesnesu, aby byl u Nory někdo jiný než Patch. Mám je ráda jako hezký páreček.

Jakmile je Patch na scéně, všechno nabírá nový spád a Nora je alespoň trochu obeznámena s nebezpečím keré jí hrozí. Autorka v této části opět nutí čtenáře přemýšlet o tom, kdy do toho praští (doufám, že víte co tím myslím). Bohužel je to snadno prokouknutelný záměr a také ohraný. I když se ale pokládám za puberťačku, která miluje šťástné páry, ke konci jsem nebyla naštvaná, že to autorka takhle pohnojila, ale přímo jsem se smála. Člověk si prvně myslel bůh ví co a nakonec z Nory vylezlo, že... něco. S prominutím se chci vyvarovat spoilerování. :D

Pokud jste ale už vyspělí, tak vám v paměti utkvěje jiná část. Už od začátku bylo jasné, že Nora a Patch se s obyčejnými lidskými životy nespokojí a nakonec se nebude muset měnit Patch, ale Nora. A tak se i stalo. Příběh porušil zákony a já mám opět pocit, že je to až příliš zaujaté vůči hlavní hrdince.

Když o tom teď tak přemýšlím... Buď se ve čtvrtém dílu změní i Patch (přeco to všechno nebude sledovat bez toho, aby cítil, jak se ho Nora dotýká a on jí) nebo se změní oba a budou tím, kým by měl být každý. Člověkem. Bylo by to však divné v obou úřípadech a připadne mi, že autorka zápletku nějak nebude moct rozuzlit až nadejde její čas.

Můj verdikt v několika větách (nakonec z toho vzešel odstavec):

V díle se nazapřel typický styl Beccy Fitzpatrickové a to ten, že dokáže jako jedna z mála autorek dokonale popsat romantiku, ale i děsivé okamžiky. Co jí však chybělo, byla originalita. Ta v mnoha místech pokulhávala a občas jsem měla pocit, že čtu o Edwardovi a Belle. Ani mi tak nevadilo, že to sem tam ztratilo své kouzlo, ale spíše to, že je Patch tak naivní. Kniha byla celkem čtivá, ale uprostřed Nořiny amnézie jsem málem knížkou mlátila o stěnu. Hlavně tahle část příběhu ubrala kouzlo. Obzvlášť protože se v ní nic nedělo. Žádné dobrodružství dokud na scéně nebyl Patch. Co se týče překvapení, autorka v tomhle ohledu nezahálela a postarala se o pár opravdu peprných okamžiků, kdy člověk nad textem doslova koulil očima. Také bych přičetla k dobru, že příběh nekončí napůl přetrhnutým dějem, ale více méně je otevřený a čeká na pokračování. Podle mě je o hodně lepší, když autorka nenechá něco rozseknutého a nutí čtenáře trpět až do dalšího dílu. Obzvlášť když je ten díl až za rok. Čtenáři si stejně koupí pokračování, ať už je to rozseknuté nebo otevřené. Jsou to jen zbytečná muka a nakonec se zjistí, že nebylo proč mýt zamračený obličej. Obálku jsem si asi měla nechat na začátek, ale na mysl mi přišla až teď. Určitě by byla nejhezčí z celé série, jen kdyby ta hlava Patche nebyla tak divná. Patch je totiž ten typ s delšími vlasy a trochu hezčím profilem. Na té obálce je nějaký... umělý.

Hodnocení knihy:

Celá ta záležitost s padlými anděly mi přijde tak trochu jako New Divide od Linkin Parku.