Název: Ve stínu hvozdu | Autor: Naomi Novik | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Host

Profil knihy na Goodreads

Ve stínu hvozdu na mě vykouklo už před několika lety pod názvem Uprooted, do ruky se mi však nedostala až do doby, kdy jsem se s nadšením dozvěděla, že vyjde u nakladatelství Host. A protože obálka působila vskutku nádherně a nejedna recenze mě odkazovala na retellingy, zakročení z mé strany bylo snad už jen otázkou času.

Pokud byste náhodou podobně jako já nabyli mylného dojmu, že se jedná o další Krásku a zvíře s pár originálními prvky, tak vás (i sebe) musím opravit. Z této pohádky si Naomi Novik vzala snad jen drobnou esenci, mnohem větší hrsti nabrala ze studnice slovanských příběhů a pohádek. Zní to jako folklór? Ó ano, bohaté množství folklóru a zcela unikátní nádech pohádkovosti je této knize vlastní. Ale nepředbíhejme.

Jak už sám název knihy napovídá, co do činění budeme mít s lesy tak temnými, že by je nepozřelo ani samo peklo. Pořádek nad nimi udržuje Drak, čaroděj, který si každých deset let z přilehlých vesnic vybere jednu dívku, aby mu sloužila. Co však nepředpokládá, je kuráž děvčete, které mu cestu zkříží tentokrát, ani sled událostí, které budou následovat.

„Zlo z Hvozdu se umělo šířit nesmírně snadno.“

Jednou z nejsilnějších stránek příběhu je atmosféra. Autorka bravurně vykresluje hrůzu a stísněnost temného Hvozdu, který není jen temnou siluetou na pozadí, nýbrž hlavní hybnou silou příběhu. Posílá stvůry, přemýšlí a kalkuluje, většinu jeho záhad neví dokonce ani sám Drak.

Magie má v příběhu své pevné místo, na menší kouzla patří jednoduché striktní formule, na těžší operace delší souvětí, a to z dobrého důvodu. Jednoduché formule na těžší úkony znamenají větší úbytek sil, část jednoslovného převlékacího zaklínadla vám může místo přepychových šatů vykouzlit jednodušší oděv a pokud ho navíc zahuhláte, dostanete jen hadry. To je ostatně věc, která se mi hned od začátku velmi líbila – pevně stanovená pravidla, která autorka světu nastavila. O to víc se magie hlavní hrdinky jeví jako humorná záležitost, protože je k roztrpčení Draka všechny ohýbá. Proč také děkovat za záchranu, když můžete začít křičet, že dobrý skutek se za daných podmínek ani neměl odehrát. (Nelžu, ti dva po sobě štěkají z pýchy a rozmaru a je to nádhera.)

Hašteření mezi hlavní dvojicí jsem si užila snad ze všeho nejvíc. Dobře, já vím, může se to zdát jako poměrně jednoduchá část příběhu, ale ne v případě Agnieszky a Draka, kteří si lezou na nervy už jen přesvědčením, že jde něco jinak, než si myslí. Chemii autorka zvládala na jedničku a příběhu to dodávalo tu správnou jiskru a hravost.

„Jestli nechceš, aby někdo zemřel, nemlať ho opakovaně po hlavě.“

Ve stínu hvozdu rozhodně není žádná jednohubka, autorka příběh pojala velmi komplexně, přesto však nechybí akce, ani romantika. Jediná chybička, která mi dojem kazila, byla neporazitelnost hlavní hrdinky. Byť se ani jejímu okolí nevyhne utrpení a smrt, v určitých situacích, a to především ve druhé půlce knihy, máte tendenci si říkat, jestli by neměla už padnout vyčerpáním a zda jí věci nevychází až příliš snadno. Na druhou stranu chápu, že tato část je na místě a bylo by velmi těžké ji směrovat někam jinam, proto mi při čtení tato záležitost ani tak nevadila, spíš mi jen uhnula krapet rukou při celkovém hodnocení.

Ve výsledku jsem ubrala dvě hvězdičky, knihu jsem si ale velmi užila a celkově ji zařadila mezi své oblíbence. Svědkem mi budiž ten anglický originál, co jsem si hned po přečtení šla pořídit.

Pokud máte rádi pohádkové high-fantasy míšené s young adult, až se to jako celek jeví spíš jako román pro dospělé, Ve stínu hvozdu by pro vás mělo být to pravé ořechové. Odvážný titulek na obálce, který hlásá, že se může jednat o budoucí moderní klasiku tentokráte určitě není od věci a já smekám před umem autorky, která zvládla vybudovat funkční svět, poutavé postavy a okořenit to správným množstvím akce i množství věcí na zamyšlení. A klaním se i před nakladatelstvím a panem překladatelem, tak povedený překlad jsem už dlouho nedržela v ruce.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host

Oficiální anotace:

Agnieszka miluje své domovské údolí, klidnou vesnici, lesy a průzračnou řeku. Na hranici její domoviny však stojí zlověstný Hvozd plný zlomyslné moci, jehož stín tíživě dopadá na její život.  

Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají lidé z údolí na chladného a nevypočitatelného čaroděje, známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna dívka, která se poté už nedokáže vrátit zpátky do údolí a je z něj navždy vykořeněná.  

Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý tuší, že tentokrát si Drak vezme její nejdražší přítelkyni Kasiu — krásnou,hodnou, statečnou Kasiu, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného… 

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Host.

Název: Klan | Autor: Adrienne Young | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Fragment

Drsňácká hlavní hrdinka, zamlžené hory, bitevní vřava plná smradlavých vikingů, ale také syrová atmosféra, to všechno jsou kvality, na které Klan aktivně láká, ve výsledku však dosahuje jen některých z nich. Světlými stránkami příběhu jsou skvěle vykreslené akční scény a příležitostné záblesky vikinské kultury, většinou se ale jedná o neurčitě historickou knihu s příliš jednoduchou zápletkou, která jde na věci přímočaře a dá se shrnout do jedné věty.

Postavy nemají téměř žádné povahové rysy a celkově se řídí spíš podle očekávání než podle vlastního úsudku. Knihu jsem také četla poměrně dlouho, celkově bych ji proto zařadila mezi průměr vhodný pro ty, co do historického žánru příliš nezabloudili a nemají s čím porovnávat.

Název: Naslouchej noži | Autor: Patrick Ness | Rok vydání: 2018 | Nakladatelství: Slovart

Profil knihy na Goodreads

Todd žije ve světě, kde je každodenní realitou Hluk. Hluk obklopuje všechno a všechny, hospodského, starostu, vašeho psa i divokou zvěř. Mysleli byste si, že ve světě, kde slyšíte myšlenky každé žijící bytosti, je nemožné si udržet tajemství. Myslí si to i Todd, až do dne, kdy narazí na ticho. Ohlušující ticho, které postrádá logiku všeho, co mu bylo dosud známé. Ticho, které ho vyžene z domova do světa, o kterém nevěděl, že ještě existoval.

„Todde?“ Vidím na Mancheem, jak je vystrašenej. „Co je to, Todde? Co je to?“
„Cítíš něco?“
„Cítím ticho, Todde,“ štěkne a pak se rozštěká hlasitěji. „Ticho! Ticho!“

Když se to vezme kolem a kolem, Naslouchej noži není v knižním světě žádnou novinkou. Poprvé u nás vyšla kniha pod názvem Hlas nože, nyní vychází u Slovartu s novým kabátkem, i překladem. Pro někoho, kdo se těší na filmové zpracování (2019) naprostá nutnost. A protože jsem se sériemi tradičně pozadu, první díl stíhám až pár měsíců před premiérou. Otázkou zůstává: Co na tuhle deset let starou knihu dnešní čtenáři?

Naslouchej noži se může od pohledu jevit jako něco mezi dystopií a sci-fi. Nebudeme si nic nalhávat, kkdyž dojde na dystopie, automatickou reakcí je obranný mechanismus. Naštěstí, Ness si zde ke klasické ya dystopii spíš jen čichnul a celek přiklonil spíš k lehčímu sci-fi. Kdybych měla výsledek k něčemu přirovnat, tak s upřímným srdcem říkám, že tahle kniha nemá ekvivalent.

Ne, nikdy jsem nic podobného nečetla, styl Nesse je zde nanejvýš zvláštní (což je výkon, pokud jste četli Nesse, víte, že má zvláštní styl už sám o sobě), hlavní hrdina je většinou protivný, 99% času nevíte, co se děje a celou dobu jste napnutí jako kšandy, ačkoliv se děj skládá především z jednoho prvku.

Patrick Ness se s dialogy nijak nepáře a když se to tak vezme, ani nesmí, když je hned na začátku řečeno, že všichni slyší myšlenky všech. Nechybí přitom ani hezké a nehezké zvraty, a taky pěkně nehezký konec, za který mám ještě teď chuť knihu spálit a popel utopit v řece. U jednoho nejmenovaného překvapení jsem se beze srandy rozbrečela a nechtěla pokračovat dál, protože žádná, ŽÁDNÁ literární smrt/zvrácená událost mě nepřipravila na to, co udělal Ness v této knize. Ale nebudeme spoilerovat.

Natočím hlavu a naslouchám ještě víc.
V hluku je díra.
Což nejni možný.

Příběh byl neskutečně svěží, dokázal dodat hodně svého a mezi ostatními v žánru si svoje místečko u mě vydobyl právě svou netradičností. Určité výhrady ale bohužel mám. Ta primární pramení z nedostatečně zajímavých postav, které by mi přirostly k srdci. Těm jsem fandila spíš kvůli jejich nezkaženosti, než kvůli jejich osobnosti. Stejně tak mi zpětně vadí fakt, že zásadní okamžiky této knihy sestávaly především z poznání, jak Nový svět funguje, zbytek by se dal popsat jedním odstavcem. Výhoda Nesse je, že i za těchto okolností si mou pozornost dokázal udržet a děj si nastavil tak, aby se v dalších dílech mohl rozepsat a hlavní postavy více přiblížit. Ne, že bych měla odzkoušeno, druhý díl mě zatím pořád čeká.

Když knize udělím 7 hvězdiček, jsem zvyklá recenzi zakončit slovy, že se jedná o pěknou jednohubku na jeden večer a že se vám bude určitě líbit. Tohle není jednohubka, naopak, nebýt výše zmíněných výhrad, Naslouchej noži by mělo ambice stát se jednou z mých oblíbených knih. V souvislosti s faktem, že se jedná o trilogii, se nebojím říct, že šlo o pouhý rozjezd a že další díly určitě ještě překvapí. K tomu ostatně nahrává i konec, protože haló, nevím, jak se to stalo a nevím co se stane teď. A bude film. Bude film, bude film, bude film. Po knize byste se tedy měli určitě alespoň poohlédnout.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

První díl napínavé dystopické trilogie oceňovaného autora Patricka Nesse, který si získal přízeň čtenářů po celém světě. Představte si, že žijete ve městě, kde každý dokáže slyšet vaše myšlenky. Představte si, že jste ustavičně obklopeni myšlenkovým mrakem – Hlukem, který spojuje mysli všech obyvatel města a nikdy vás nenechá na pokoji. Pro dvanáctiletého Todda je to každodenní realita. Ale ve chvíli, kdy začne odpočítávat dny, které mu zbývají do třináctých narozenin, nalezne něco zdánlivě nemožného: místo, kde Hluk neexistuje. Todd nechtěně objeví tajemství, která měla zůstat navždy ukrytá, a musí i se svým věrným psem prchnout, aby si zachránil holý život. Je ale vůbec možné uniknout pronásledovatelům, když kvůli Hluku dokáží slyšet každou myšlenku?

Recenzní výtisk poskytnut nakladatelstvím Slovart

Když na mě vykoukla novinka od Kylie Scott, bez stresu a vybírání jsem si ji zapsala na wishlist. Od autorky jsem již měla možnost číst sérii Stage Drive, což je jedna z mých oblíbených New Adult sérií, Věř mi mělo tedy podle předpokladů patřit do stejné kategorie. Jaké to překvapení, když se ze zamýšleného New Adult vyklubala Young Adultka s trochu peprnějšími scénami a trochu jiným směřováním děje, než jsem čekala.

Jistě že jsem si nečetla anotaci, u osvědčených autorů se vždycky nechám překvapit. A Kylie Scott mě tentokrát překvapila opravdu hodně, hned na začátku je hlavní hrdinka Edie svědkem loupežného přepadení. Když před jejíma očima zemřou mladí kluci, ani nevěří, že by taková jatka mohla přežít. A pak je po všem, je volná, její nejlepší kamarádka prodá její příběh všem dostupným médiím, John, kluk, který jí zachránil život, je nespravedlivě obviněn a všechno se vrací zpět do normálu. Otázkou zůstává, co se dá po takovém zážitku ještě nazvat normálním životem.

„Neschovávám se,“ opáčila jsem a napila se piva. Fuj. Pořád ho nemám v oblibě, ale nic jiného tu neměli.
Jen se na mě podíval. To je fuk, ať si myslí, co chce.
Chvíli jsme jen seděli mlčky, pozorovali večírek a poslouchali hudbu.
Připadalo mi děsivě správné mít ho po boku. Snažila jsem se ty pocity ignorovat.
„Jestli to musíš vědět, sedím tady na tomhle konci, protože Anders cáká jak magor a já se nechtěla namočit.“ Uhladila jsem si šaty na stehnech. „Je jako kachna při záchvatu nebo co. Je to skoro strašidelný.“

Věř mi nebyla lehká kniha. Od začátku se mi líbilo, že věci popisovala tak, jak by se opravdu mohly stát, žádné autorčino „vyvázla lehce, teď všechny problémy vyřešíme sexem“. Ne. Edie je po takovém zážitku v běžném každodenním životě netrpělivá, nedokáže se na nic pořádně soustředit, neztotožňuje se s běžnými starostmi, které jí dřív připadaly jako středobod vesmíru a nadskakuje při sebemenším šramotu, který ji připomíná tu noc, kdy málem zemřela. Prospěch ve škole přitom bere jako tu poslední věc, která by ji měla zajímat. Proč taky, ve srovnáním s čím si prošla, jsou to malichernosti. Ne, že by pořád nebyla určitou částí sama sebe – pořád ráda čte, nemá ráda davy lidí a cítí se méněcenně kvůli své tloušťce. Obzvlášť při pohledu na Johna.

Samozřejmě, romanci se nevyhneme. Její funkčnost tu zastává právě John, který stejně jako Edie přežil a byl nucen se změnit. Abych vás neuvedla v omyl, v žádném případě se nejedná o vztah typu „přežili jsme, teď spolu musíme být“, Edie s Johnem se vzájemně podporují, a to Johnově temnější minulosti navzdory. Každý z nich se s tlakem přitom vyrovnává jinak, v knize se kromě samotného traumatického zážitku řeší drogy a míra důležitosti denních katastrof, které vlastně žádné katastrofy nejsou.

Život šel dál, nikdo ve výsledku nezemřel. Ředitel řekl, že mi ta zapíší jako trvalý záznam. Trvalý? Ale no tak. Kulky jsou trvalé.

Ani jeden z hrdinů není svatoušek a možná právě proto se s nimi dá tak snadno ztotožnit. Kylie Scott píše velmi čtivě, sama jsem měla často tendenci se smát (dobře, dvakrát jsem vyprskla nahlas, kachna při záchvatu mě bude bavit ještě nějakou dobu), malé plus má i hlavní hrdinka Edie za čtení YA, to byla jedna z věcí, co mi vykouzlila úsměv na rtech.

Asi jediná věc, která knize ubrala na hodnocení, je právě série Stage Drive, kterou jsem opravdu zbožňovala a kde se mi hlavní hrdinové patřičně zažrali pod kůži a vůči které by se mi nezdálo fér, kdybych Věř mi dala víc hvězdiček, než kolik jsem udělila. Na zahnání čtecí krize, dokonce i malé zamyšlení právě nad tím, co je v životě důležité a co už tolik ne, je ale kniha skvělá, obzvláště s ohledem na to, že postrádá tradiční tabu a přikrášlené skutečnosti.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Baronet

Oficiální anotace:

Den, kdy byla držena jako rukojmí při přepadení večerky, otřese celým Ediiným životem. Už nehodlá dál snášet šikanu a snobství na soukromé akademii a přestoupí na státní střední školu, kde se setká s Johnem, klukem, který riskoval svůj život, aby zachránil ten její.

Zatímco si Edie chce užívat, John se naopak touží usadit. Po letech plných večírků a prodávání drog se svým starším bratrem chce vést normální život – chodit včas do školy a začít myslet na budoucnost. Cení si přátelství s Edie, pomáhá jí držet se dál od potíží i rozšiřovat si obzory.

Brzy se však o slovo opět přihlásí temný svět plný nebezpečí, kterému už jednou jen stěží unikli. Poprvé měli štěstí a přežili, podruhé však mohou ztratit mnohem víc – jeden druhého.

Název: Věř mi (GR)
Autor: Kylie Scott
Překlad: Zuzana Ľalíková
Počet stran: 310
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem

Kylie Scott patří mezi nejlepší autorky oceněné časopisy New York Times a USA Today. V roce 2013 se stala nejúspěšnější spisovatelkou romantických příběhů zvolenou komisí společnosti australských spisovatelů romantické literatury (Australian Romance Writer’s Association). Její knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Kylie je dlouholetou fanynkou rockové muziky, milostných románů a nízkonákladových hororových filmů. Žije se dvěma dětmi a manželem v Queenslandu v Austrálii. Ráda čte, píše a surfuje na internetu.

Knihu můžete zakoupit u nakladatelství Slovart

Když se u nás kniha Hlavně to nikomu neříkej ukuchtila pod cejchem #booklab, nevěnovala jsem jí moc pozornosti. Přeci jen, Maťa ze Sveta kníh mě před ní varovala předem a kdybych to měla říct na rovinu, sama jsem tak trochu tušila, že tematika šikany nebude nic pro mě, přesto se však ke mně vlivem čiré náhody dostala a svou šanci si u mě vydobyla.

Hned na začátku jsem si ověřila, že je s čím bojovat. Jednak jsem zjistila, že šikana není to, co bych zrovna dvakrát chtěla načínat, druhak protože je sakra těžké z té žumpy vytvořit něco, co by působilo inspirativně. V tomto jmenovaném případě bylo vše, na co jsem dokázala myslet, bezvýchodná situace, ze které buď hlavní hlavní hrdinka vyjde živá, nebo se v průběhu oběsí. Protože deus ex machina, co do příběhu zasáhl, by v reálu obstál jen těžko.

Snažím se nevšímat si jí. Sleduju pestrobarevnou ulici plnou pestrobarevných lidí spěchajících za povinnostmi a podléhám neodbytnému pocitu, že mezi ně nepatřím. Že jsem jiná.

U knih s tímto tématem očekávám rozuzlení, inspiraci, snad i ujištění, že není tak zle, ale… vážně, brát to podle Hlavně to nikomu neříkej, tak budu sedět na zadku, dokud nepřicválá princ na bílém koni. Rozuzlení není totiž postavené na osobním triumfu, ale na živlu, který mají tendenci do YA cpát všichni autoři. Na love story. I když to působí vyumělkovaně, i když to logicky nikdy nemůže fungovat, i když se prvoplánově mělo jednat o něco úplně něco jiného. Prostě tam dáme milého klučinu a všechno se vyřeší.

„Tvoje tvář mě vždycky určitym způsobem fascinovala. Jsi krásná navzdory tomu, že je to nelogické… s jizvou bys neměla bejt… a v tom je tvoje zvláštnost. No, ale krása není o logice, co?“
„Krása,“ odfrknu a musím se na něj zase podívat, abych zjistila, zda nežertuje a nepokouší se mě ponížit jako moji spolužáci. „Nevím, o co ti jde, ale radši toho necháme. „Jestli se pokoušíš bejt milej, nemusíš, nemáš důvod skládat mi nesmyslný komplimenty.“

Upřímně, kdyby se mě někdo zeptal, do jaké kategorie bych knihu zařadila, netuším, co bych měla odpovědět. YA určitě. Ale takové to klišoidní, co všechno řeší láskou? Ne, na to se zde všechno ohledně šikany až moc rozebírá. Ale co tedy? Na konci to má seznam Linek bezpečí, na začátku vzkaz, abychom nemlčeli, ale příběh vyznívá úplně jinak. Holka, která je utiskovaná a zakřiknutá, pravděpodobně i distingovaná… Jaká je šance, že si jí v této životní fázi někdo všimne a tím spíš, že si s ní někdo vyjde? A i kdyby, kolikrát by se tohle řešení zvládlo uplatnit? Jedno procento úspěšnosti? Půl procenta? Setina procenta? A co ten zbytek? Ten si může zavolat na přiložená čísla na Linku bezpečí?

Se stylem autorky jsem v zásadě neměla problém, majoritní výhrady mám ale k příběhu a postavám. Eva mi lezla na nervy snad od samého začátku (Vážně, hned v první scéně jdou ti, co ji šikanují po ulici – totálně na šrot – a ji při pohledu na jejich „rozverné“ chování popadne smích. Jak se s tímhle chcete ztotožnit?), ale co hůř, v jejím okolí jsem nemohla narazit na žádnou dostatečně silnou berličku, od jaké bych se v textu odrážela dál. Agresoři byli zvládnutí dobře, uvedené situace jsem si v reálu představit dokázala, ale všechno ostatní pro mě bylo spíš nepředstavitelné.

Jestli s autorkou začínáte, vřele doporučuji Adaptaci. Hlavně to nikomu neříkej pouze tehdy, pokud vás láká mix klišé love story a šikany, přesto si nejdřív raději přečtěte ukázku.

Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti…

Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno.

Název: Hlavně to nikomu neříkej / Len to nikomu nepovedz
Autorka: Miroslava Varáčková
Překlad: Jan Hanzlík
Počet stran: 238
Nakladatelství: Slovart / #booklab
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem

Miroslava Varáčková, oblíbená slovenská autorka dystopií a young adult literatury, má doma tři chlapy a psa. Když všechny ráno vypraví do práce a do školy, přesouvá se ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se vypraví sama se svými hrdinkami. Jejich cíl není nikdy dopředu jasný, ten objevují společně a jejich společné zážitky formují nejen Mirku, ale i její hrdinky. Adaptace je Mirčina desátá kniha.

Miroslavu Varáčkovou můžete sledovat i na Facebooku

Na Lásku v prachu hvězd (Our Chemical Hearts, chcete-li) jsem se těšila prakticky od chvíle, kdy jsem zjistila, že u nás vyjde. Vím, co máte na mysli – podle hodnocení si můžete vybrat miliardu čtenějších knížek, než je zrovna tato, ale znáte to, když po něčem delší dobu koukáte, jen těžko se toho pocitu, že to potřebujete, zbavujete. Když jsem pak měla možnost být na YOLI narozeninách a do rukou se mi kniha dostala měsíc před vydáním, nebylo dvakrát těžké uhodnout, co budu při zpáteční cestě vlakem dělat.

Vždycky dělám tu chybu, že si s sebou knihy na cesty neberu, když jsem tedy okolnostmi příležitostně nucena neokupovat okno a koukat do mobilu, ve kterém nic není, dokážu se nudit k smrti. Jaká to radost, že jsem s sebou něco na čtení fakt měla a v nastalé venkovní tmě nemohla rozpoznat nic, co by mě rozptylovalo od čtení. Abych to zkrátila, za ten jeden večer jsem přečetla 200 stran a když jsem se dnes probudila s chybějícími končetinami, co ležely stále někde na trati, za krátké odpoledne jsem přečetla zbytek. A jaké to tedy bylo?

„To myslíš vážně?“ řekl jsem. „Je tam strouha. Slouží jako odvodní kanál při bouřkách.“
„Zkratka,“ odvětila Grace pouze a ponořila se hlouběji do tmy.
„Chci říct, nemáš problémy s tou nohou, nebo tak něco?“ musel jsem za ní zavolat a navíc jsem netušil, jestli bylo politicky korektní vůbec zmínit, že jsem si všiml, jak kulhá. „Země je tady vážně hrbolatá!“
„Zkratka!“

Přísahám, že jsem čekala slaďák. Něco na styl Eleanor a Parka, kupříkladu, ale ve výsledku to bylo něco úplně jiného. Autorka načala těžké téma, jehož samotné naznačení by vám prozradilo celkem zásadní milník děje, takže k němu řeknu snad jen tolik, že je určitý důvod, proč hlavní hrdinka Grace kolem sebe rozsévá samé otazníky a Henry jí to tak děsně žere, že do toho spadne rovnou po hlavě.

„Cpali ti do hlavy všechny ty kecy typu láska je trpělivá, láska je vlídná už co jsi byl kluk. Ale láska je věda, kámo. Chci říct, že to je jen chemická reakce v tvým mozku. Někdy ta reakce trvá po celý život, opakuje se znova a znova. A někdy ne. Někdy vybuchne jak nějaká supernova a pak začne opadat. My všichni máme jen chemická srdce. Dělá to z lásky něco míň úžasnýho?“

Kniha měla v mých očích dvě chyby. Možná jednu, ta druhá je jen můj osobní názor. První: Některými částmi mi to až moc připomínalo Greena. Troufám si říct, že obsahově znám většinu jeho tvorby a ačkoliv jsem začala Hazel a Gusem a skončila Willem Graysonem (Willy Graysony…?), poznám, když je mu něco podobné. Schéma tajemná dívka a kluk, co se ji snaží vyřešit/spravit nebyl tedy až tak dobrý námět, protože ona osnova tu už mnohokrát byla. A s tím úzce souvisí i druhý problém. V momentě, kdy jsem tuto šablonu prohlédla (asi na třicáté straně, kdyby se někdo ptal), jsem věděla, jak to celé skončí. A aby toho nebylo málo, já přesně tenhle typ konců nemám ráda. Přísně vzato je to u podobného tématu knih ten jediný přijatelný, protože pak už zbývá snad jen nepřijatelné klišé, stejně mě ale nakonec mrzí, že zrovna ta druhá alternativa nebyla použitá, protože jsem pak zničená a zlomená.

Když to vezmu kolem a kolem, na to, že se jednalo o autorčinu prvotinu, to byl úspěch. Styl byl úsporný, přesto nepostrádal zajímavé metafory (popis umění psaní jako vestavěný radar, kam dát do věty čárku si asi nechám zarámovat) a hlavně posouval děj kupředu. Až budete Lásku v prachu hvězd držet v rukou, vsadím se, že ji ještě před spaním budete mít přečtenou. A i když velmi nerada přirovnávám knihy k jejich slavnějším protějškům, pokud máte rádi Johna Greena a jeho Papírová města, nebo Hledání Aljašky, tohle je přesně ta kniha, kterou si po nich rádi přečtete.

Oficiální anotace:

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby.

Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.

Název: Láska v prachu hvězd / Our Chemical Hearts
Autorka: Krystal Sutherland
Překladatel: Ondřej Kronich
Počet stran: 300
Nakladatelství: YOLI
Rok vydání: 2017
Vazba: Měkká

Krystal Sutherland je Australanka, ale žila i v Hongkongu nebo Nizozemsku (bylo tam super, ale znáte to, zima). Od dětství se chtěla stát spisovatelkou a sny jsou od toho, aby si je lidé plnili… teda, ona Krystal napsala zatím jen jeden román, ale pilně pracuje na tom, aby se to změnilo. A protože Láska v prachu hvězd se stala rychle mezinárodním bestsellerem, je jasné, že z ní bude velká hvězda!

Za poskytnutí reading copy děkuji nakladatelství YOLI

Hodnocení knihy:

Znáte ty knihy, co nepozorovaně vyjdou, vy je přehlédnete a pak se s překvapeným výrazem vrátíte ke jménu autorky s tím, že vám zní až podezřele povědomě? Ano, Nebezpečné lži patří mezi ně. Becca Fitzpatrick si u nás své jméno udělala především andělskou sérií Zavržený, nedávno u nás ale vyšel i její samostatně stojící román Černý led, thriller, ve kterém hlavní hrdinka musí zdolat hory, aby přežila. Žánrově se Nebezpečné lži blíží spíš druhé zmíněné knize. Autorka se zde soustředí na program na ochranu svědků, nechybí detektivní zápletka, a jak už bývá zvykem, ani romantická linka.

Autorčiny knihy mám přečtené všechny, ani teď po tolika letech se nestydím říct, že je jednou z mých oblíbenkyní. Charakteristická je pro mě velkým množstvím dialogů, které kralují nad popisy a silným ústředním párem. Nebezpečné lži v sobě navíc mají i dobrou transformaci charakteru, něco, co jsem u minulých děl postrádala, zejména když v Černém ledu nastal spíš efekt velkého třesku, než aby se něco v této věci dělo postupně. Ale hezky popořádku.

Když jsem míjela skleněné dveře knihovny, máma byla sjetá v křesle. Prášky měla rozsypané po konferenčním stolku. Než jsem stačila pocítit zhnusení, můj pohled zachytilo něco za ní. Zírala jsem na mužské tělo. Byl zastřelený, jako při popravě.
Byla jsem příliš ochromená na to, abych křičela.

Stejně jako všechny předchozí knihy autorky se i Nebezpečné lži četly nadprůměrně rychle. Všechno se točí kolem tajné identity a naprosto nečekaně, lží. Dobře vyobrazené je zde i prostředí Nebrasky a maloměstský život v Thunder Basin, kam se Stella poté, co byla svědkem vraždy, uchyluje do bezpečí. Přestože se nejednalo o knihu, co by odrazovala nudnými popisy, neměla jsem nejmenší problém si ta nekonečná kukuřičná pole a život mezi nimi i s detaily představit.

„Budeš tu v bezpečí.“
Čekal na odpověď, ale oba jsme věděli, že v bezpečí nejsem. Každé ráno jsem se budila s myšlenkou, jestli mě dnes Danny nenajde.  
„Budeš bydlet u Carminy Songsterové. Je to bývalá policistka. Velmi schopná. Ví o tobě pravdu a bude tě krýt.“
„Co když ji nebudu mít ráda?“
„Carminu má rád každý. Říkají jí babi. Celé město jí tak říká.“

I přes mnoho kladů, jež na knize spatřuji, se autorce ani tentokrát nepodařilo mě překvapit. Ačkoliv nejsem zrovna člověk, co by obvykle hádal na první dobrou, hrubé náčrty příběhu jsem uhodla poměrně brzy. Pokud jste tedy ten typ čtenáře, co nesnáší thrillery, které se dají snadno odhadnout, kniha není nic pro vás – skutečnost, že se do toho míchá i young adult nepočítaje. Naopak líbit by se měla těm, co mají rádi danou věkovou kategorii, dobře čitelné příběhy a zajímavé zápletky. A jestli znáte něco z tvorby Beccy Fitzpatrick a třeba se vám z ní i něco líbilo, s klidem v duši bych po ní sáhla. Hlavně jestli se jednalo o Černý led.

Nebezpečné lži jsou natolik čtivé, že si dokážu představit, že i pro největší zarputilce je téměř nemožné prohlásit je za úplnou ztrátu času. Autorka si zajímavě pohrává s programem na ochranu svědků, druhou identitou, řeší i otázku drog a neopomíná ani love story, bez toho, aby byla vnímána jako násilná vsuvka, nebo nepatřičný doplněk. I když přiznávám, že bych byla raději, kdybych tolik věcí netušila už dopředu, v rámci young adult se jedná o velmi příjemnou jednohubku.

Poté, co se stane svědkyní vraždy, je středoškolačka Stella Gordonová v zájmu své bezpečnosti poslána do Nebrasky, což se jí ani trochu nezamlouvá. Najednou je pro ni těžké být neustále ve střehu a brzy si musí poradit s opravdovou hrozbou. Její nepřátelé jsou blíž, než si myslí.

Název: Nebezpečné lži / Dangerous Lies
Autorka: Becca Fitzpatrick
Překladatelka: Lucie Jiránková
Počet stran: 347
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2016
Vazba: Měkká

O autorce:

Pak se na čas rozhodla spisovatelskou dráhu opustit ve prospěch ještě dobrodružnější profese. Umanula si, že bude agentkou CIA, ale naštěstí jen do chvíle, kdy si přečetla memoáry skutečné agentky a změnila názor. Mezi její záliby patří běhání, slídění ve výprodeji po botách, nebo sledování detektivních filmů v televizi. Žije v Coloradu se svou rodinou.

Více informací na: beccafitzpatrick.com

Knihu můžete zakoupit na stránkách Knihkupectví u Mobi

Autorka: Michaela Schmiedlová

Počet stran: 419

Nakladatelství: Databook Publishing

Rok vydání: 2016

Pouze jako e-book

Oficiální anotace:

Hlavní hrdinkou příběhu je čerstvě jednadvacetiletá dívka, bývalá nadějná krasobruslařka, která byla kvůli autonehodě nucená pověsit svou sportovní kariéru na hřebík. Pere se sama se sebou, její vztah s rodiči není zrovna ideální… zkrátka nic v jejím životě není takové, jaké si představovala. Do toho potkává svého idola, svou velkou platonickou lásku několikanásobného olympijského vítěze, sjezdaře, Dominika Výborného. On je jediným aspektem její minulosti, který si dovolila zachovat.

Recenze:

Od jistého období miluju filmy zaměřené na krasobruslení. Ledové ostří, Princezna ledu… To všechno je symbol dokonalosti, které se hlavní hrdinové snaží dosáhnout. Já sama nemám základy bruslení, ani gymnastiky, proto mi to, co někdo dokáže vytvořit na ledě, přišlo vždycky nádherné a inspirující (někdy i nedosažitelné, ale vy víte, jak to myslím). Když jsem si četla anotaci na Bronzovou medaili, hned jsem věděla, že i přes množství knih, které mě tu čeká, si knihu musím přečíst.

Začneme něčím pozitivním. Všichni hrdinové krasobruslařských filmů (Proč jsem, proboha, nečetla žádnou stejně zaměřenou knížku?) chtějí dosáhnout něčeho nemožného, co se nikomu před nimi nikdy nepodařilo. Obvykle se jedná o legendární skok, jindy je to zase zlatá medaile, účast na šampionátu… Nikdy jsem ale nikoho z nich neviděla říct, že se spokojí s něčím jiným, než dokonalostí. Jak hlavní hrdinka Aurora hned na začátku vysvětluje, v rámci hokeje jsou stříbrní medailisti vždycky nešťastní. Vždy se totiž musí smířit s prohrou, zato ti bronzoví vždy svůj poslední zápas vyhrají. A zlatá…, no, to je prakticky nedosažitelný milník. Ano, asi v tu chvíli jsem si usmyslela, že si tuhle knížku užiju.

Netuším jestli to zvládnu, jestli ještě vůbec umím stát na ledě. Jestli jsem to za tu dobu nezapomněla… Celá se chvěju nervozitou.

Chemie mezi hlavními protagonisty se mi moc líbila, nic agresivního, přesto však zábavného a rozhodně ne černobílého. Což mi připomíná, že musím smeknout před charakteristikou postav – autoři, co debutují, obvykle nezvládají jejich vykreslení na takové úrovni, aby se jim dalo věřit. Jednotlivé charaktery tvořily vrstvy a podle své povahy se také většinou řídily, navíc v průběhu řešily mnohem víc, než jen jeden gigantický problém, co si pro ně někdo obvykle namyslí.

„Hledáš někoho?“ po celém těle mi naskočí husí kůže.
Můj večer se najednou jeví mnohem lépe než před pěti minutami. Co však potřebuju, je změna postoje. Takže… Dominik se mě ptá, jestli někoho hledám? „Tebe sportovče,“ otáčím se na něj a ukazováčkem mu laškovně dloubnu do hrudi.

Jestli to tak můžu říct (a myslím, že můžu, jaký spoiler byste z toho asi vyluštili?), konec byl nadmíru zábavný. Nebudu tvrdit, že se nápad řadil k těm otřepaným, protože na pozvednutí sama sebe není nikdy pozdě a všichni potřebujeme někdy tak trochu postrčit, nebo si zpříjemnit špatný den nějakou pěknou jednohubkou bez toho, aby působila zbytečně moc přeslazeně, nebo nuceně optimisticky.

Tak tedy: nápad skvělý, zpracování občas trochu pokulhávalo (přeci jen, když je někomu 21, neměl by už mít pubertální nálady), ale když to budu brát jako celek, při tvrzení, že jsem se fakt bavila, se necítím ani trochu shovívavě, nebo snad provinile.

Celkové hodnocení:

Autorka: Jasmine Warga

Překladatelka: Michaela Večerková

Počet stran: 252

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2016

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Když máte pocit, jako byste místo srdce měli zoufale bezednou černou díru, která všechno spolkne, jaký smysl má každé ráno znovu vstávat? Aysel už nechce žít – čeká jen na vhodný okamžik, aby se rozžehnala se životem. Nemá ale odvahu udělat to sama. Když se přes internet seznámí s Romanem, zdá se, že našla skvělého komplice, aby uskutečnila svůj záměr. Jenže při plánování společné smrti Aysel začíná cítit, jak moc se na setkání s Romanem těší, jak lehké a plné světla dokáže její srdce být. A najednou je pomyšlení, že by to všechno skončilo, nesnesitelné… Aysel se pustí do boje. Za svůj život, za jeho život, za jejich lásku…

Autorka: Francesca Zappia

Překladatelka: Simona Klára Kučerová

Počet stran: 363

Nakladatelství: YOLI

Rok vydání: 2016

Vazba: Měkká

Oficiální anotace:

Co když jsem si tě vymyslela?

Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou?

Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?

Autorka: Caroline Wallace

Překladatelka: Jaroslava Novotná

Počet stran: 324

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná s přebalem

Oficiální anotace:

Chceme-li, aby náš život měl šťastný konec, musíme najít jeho začátek.

Marta je ztracená. Je ztracená od chvíle, kdy ji jako miminko našli v kufru ve vlaku. Od té doby čeká v kanceláři ztrát a nálezů na liverpoolském nádraží. Je to už šestnáct let a Marta, které dali jméno Ztracená, stále doufá, že se o ni někdo přihlásí. Celou dobu Martu vychovává žena zvaná Matka, bigotní manipulativní tyranka, pro niž jsou všechny příjemné stránky života jen dílem Satana. Navzdory tomu si Marta zachová ničím nezkalenou víru v dobro a málem na svou naivitu doplatí, ale s pomocí přátel nakonec dokáže nástrahy zlého světa překonat.

Na první pohled fantaskní příběh, který se odehrává prakticky celý na liverpoolském nádraží sedmdesátých let, se mohl docela dobře stát. Autorka stránky své knihy zaplňuje svéráznými hrdiny a napínavými dějovými linkami, ať už je to vzrušující nález kufříku údajně obsahující předměty skupiny Beatles, či objevování tajuplných chodeb pod městem, a jak sama přiznává, její kniha je „milostným dopisem městu Liverpool“. A především je to příběh hledání vlastní identity. Je to příběh ztrát a nálezů. Příběh podobající se pohádce, viděný čistýma očima dívky, která si dokázala vytvořit svůj vlastní magický svět mezi zdmi rušného nádraží, mikrosvět, v němž čtenář spolu s Martou a jejími přáteli objevuje celý vesmír.

Autorka: Sita Brahmachari

Překladatelka: Barbara Hajná

Série: Mira Levenson

Díl: 1.

Počet dílů v sérii: 2

Počet stran: 299

Nakladatelství: Slovart

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná

Oficiální anotace:

Dvanáctiletá Mira pochází z chaotické, umělecké a přímočaré rodiny, kde je někdy těžké získat si pozornost. Zatímco se zdraví její milované babičky Josie zhoršuje, Mira začíná objevovat tajemství svých blízkých a zároveň získává tajemství vlastní. Přitahuje ji záhadný Jide, kluk, který zjevně skrývá problematickou minulost a stejně jako artyčok si kolem srdce vypěstoval tvrdý ochranný obal. Mira sice prožívá svůj první žal, ale také poznává podivuhodný a často tajuplný okolní svět. Tento neobyčejně poctivě a vnímavě napsaný román zkoumá křehkou rovnováhu – která se někdy mění v nespravedlnost – mezi životem a smrtí, ale především oslavuje přátelství, kulturu a život.