Recenze: Hunger Games: Aréna smrti

Název: Hunger Games: Aréna smrti / The Hunger Games

Autorka: Suzanne Collins

Série: Hunger Games / The Hunger Games

Díl: 1.

Počet stran: 328

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2010

Vazba: Měkká

Děj:

Katniss Everdeen žije jako lovec. Její každodenní náplní života je shánění jídla a mottem "Nezastřelíš, nepřežiješ." Děj se odehrává zrovna, když se ve dvanáctém kraji vybírají splátci na Hladové hry. Ptáte se o co v nich běží? Pokud si myslíte, že o nic pěkného, tak jste to uhodli. 24 splátců - 12 dívek a 12 chlapců - je vpuštěno do přírodní arény, kde se pobíjejí navzájem. Vítěz je pouze jeden a kdo není dost silný, ten zemře. A právě Katniss se do takové dostává... Jenže... Co když Katniss změní hry? Nebo hry změní ji? Toť otázka...

Menší seznámení s knihou:

Trilogie Hunger Games se pomalu, ale jistě stává druhým Stmíváním. Proč? Protože Stmívání zkrátka a jednoduše nemůže věčně být jedinou mánií. Zásadním rozdílem mezi Hunger Games a Stmíváním je to, že čtenáře neoslňuje žádný Edward Cullen, ale samotný příběh. Proto je kniha pokládána za bestseller a také brána vážně. Co si budeme povídat. Twilight má ječící fanynky, ale tohle? Tohle je příběh gigantických rozměrů, který si zaručeně musíte přečíst.

Proč jsem si knihu vybrala:

Hunger Games jsem viděla už dřív. Blogerky o něm psaly samé dobré věci a já si říkala, jestli je to vážně tak úžasné, jak říkají... Bohužel jsem se k četbě odhodlala až těsně před premiérou filmu, který má na stříbrné plátno vplout 21. března. A co jsem vyvodila? To, že se vám kniha vryje pod kůži a nejde ji setřást...

Recenze:

Pokud hledáte příběh, ze kterého byste si něco odnesli, tak jste na jeden právě narazili. Proč se mi ten příběh zdá tak úžasný? Protože se dobře čte, má spád, je napínavý, a co je hlavní... Hlavní hrdinku byste si nemohli nezamilovat. Katniss je zodpovědná a není ten typ dívky, které by plakala a litovala při sebemenší katastrofě. Umí se o sebe postarat a co víc... Uživí i svou rodinu, která sestává z její matky a sestry. Otec jí zemřel v dole na uhlí, a tak, když její matka odmítala cokoliv dělat a jen tak ležela na posteli, hlavu rodiny převzala ona. Už jen za to má můj bezmezný obdiv.

Začněme popořádku... Kniha se píše v 1. osobě, což jak jistě víte já přímo zbožňuju, a tak jsem četbu měla opravdu jako film. Už po 40 stranách jsem byla překvapená z potenciálu autorky, stylu kterým psala... Bylo hodně vidět, že se na příběh připravila a dokázala ho vypodobnit opravdu okázale. Co tím myslím? Že z každé úvahy Katniss a gest ostatních postav nemůžete spatřit nic, co by naznačovalo, že svět není tak krutý, jak ho autorka popisuje. Jenže tady se žádné milosrdenství ani ušetření života nekoná. Bez milosti zde umírá bezpočet lidí hladem, nemocemi... Jako by se svět Panemu přeléval do našeho a vy jste dokázali vidět očima Katniss.

I když zpočátku Katniss ještě není v Aréně, přesto to napětí cítíte ve vzduchu, i když si postavy povídají opočasí. Proto vás kniha nedokáže nudit a já se musím přiznat, že spát vám taky nedá... Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se nedokážete při četbě zastavit... V tom okamžiku, kdy je Katniss ve hře na život a na smrt se mi až zadrhával dech, jak jsem čekala, jestli se něco stane nebo případně zemře ta či ona postava.

Co také musím potvrdit, je to, že jsou Hladové hry opravdu nepředvídatelné. Nikdy nepoznáte, co se má stát, dokud to hlavní hrdinka sama neprozradí. To byl pro mě celkem šok po četbě Pokrevních pout (nebojte se, na tuhle recenzi se také dostane), která se dala snadno předvídat. Když se zamyslím, co mě překvapovalo nejvíc, byl to Peeta Melark. Ten kluk je nevypočitatelný stejně jako počasí. Jednou byl takový a podruhé se z něj stal přesný opak. Já si ho stihla oblíbit až později, protože mě vážně mátl...

Na jednotvárnost si také nejde stěžovat. Pokud jde o arénu, tvůrci her Katniss ohrožují opravdu různorodými způsoby a je překvapivé, že to dokáže přežít... U postav je to podobné. Opravdu se můžete až divit, co všechno se dá dělat v lese za lumpárny. Nebo lépe řečeno... za atentáty...

Hunger Games jsem natolik úspěšné, že se podle nic rozhodli natočit i film. Premiéru má mít 21. března a z traileru vám běhá husí kůže. Obzvlášť ze závěrečných tónů, které jsou v každém traileru vám vynechává srdce. Ráda bych se dala alespoň jeden, jenže to by musela nasázev všechny tři + fotky a já nevím co všechno... Proto sem umístím pouze píseň a něco o filmu si nachystám na příští článek, který můžete očekávat hodně brzo. :) Takže se s vámi prozatím loučím... Zůstaňte naživu...

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment