utor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců / Inheritance
Díl: 4.
Počet stran: 672
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Vazba: Měkká
Děj:
Eragon je dračí jezdec. On a jeho dračice Safira překonali mnoho překážek, aby došli ke svému cíli. Avšak zdá se, že ten se čím dál víc vzdaluje a cesta k němu je těžší a těžší. To že je Galbatorix silnější si uvědomují stále víc, ale přesto se odmítají zastavit, protože finální bitva je tady. A není čas na žádné zbabělé kousky. Na své straně mají Vardeny, elfy, trpaslíky a dokonce i bojovné urgaly, kteří dřív byli proti lidem a vedli s nimi boje na život a na smrt. Bude tohle všechno stačit, nebo je Galbatorix porazí a krutovláda bude trvat ještě několik století?
Menší seznámení s knihou:
Odkaz dračích jezdců je jedna z nejznámějších sérií na světě. Vychází již v 50 zemích světa a bylo prodáno více než 20 000 000 výtisků. Snad každý, kdo má zájem o draky a jiné fantasy, si tuto knihu přečetl nebo ji alespoň zná. Tihle draci jsou totiž všude. Navíc já osobně tuhle sérii už pokládám za klasiku mezi fantasy.
Proč jsem si knihu vybrala:
Vlastním dárkový box se třemi díly, navíc můžu potvrdit, že je to zajímavá série a draci jsou tu strašně hezky popsaní. Obzvlášť Safira - ta je opravdu nádherná. Takže očekávaný 4. díl jsem si pořídila jako reading copy, kterou mohlo získat 50 blogerů. Já jsem to stihla, a tak vám přináším recenzi ještě před vydáním knihy.
Recenze:
Jak už jste jistě zjistili z mého popisu, hlavním problémem je stále Galbatorix a jeho nezměrná síla, které se nevyrovná téměř nic. Eragon to však musí dokázat, i kdyby měl zemřít. A jeho dračice Safira to ví také. Jenže jak to má dokázat? Ani všichni jezdci v dávných dobách proti němu a jeho křivopřísežníkům nemělo šanci. Jeho kouzla jsou těžko odhalitelná a tohle je jeden z důvodů, proč je jeho porážka nadlidským úkolem.
Ani v Inheritance se nevyhneme přepínání postav. Může se to zdát jako výhoda, jenže je to naopak utrpení. Paolini má ve zvyku najednou udělat blik! a v tom nejlepším děj utnout. Na někoho to má ten účinek, že čte rychleji a rychleji, na mě to mělo spíš odpuzující účinky, protože mi děj připadal náhle nudný a nezajímavý. Co je proti drakovi Trnovi nějaké obléhání Aroughs? Rorana mám ráda a ve druhém dílu mi byl sympatický, navíc jsem si ho oblíbila více než Eragona, ale po tomhle se mi už nezdá tak ideální. Jasně, pořád ho mám ráda, ale… No nic, pokračujeme dál. :D
Mnou tolik obdivovaná Angela je tu pořád záhadná a ještě víc obdivuhodná. A co Solembum? Chcete vědět, jak se mu vede? Vede se mu dobře, navíc jeho milí přátelé zde sehrají velice důležitou úlohu. Navíc se zde postarají částečně o vtip. A neobvyklost. Tedy v tom smyslu, že kočkodlaci nikdy nevystrčili svůj čumák na světlo a teď najednou povstali. No povstali… Jestli to tak tedy můžu říct/napsat.
Nejvíc mi asi vadilo to Paoliniho obkecávání, jako obvykle. Kdybych mohla, tak překopu celou knihu od základů a poničím její kouzlo. Vím, že jsem divná, jenže já si zkrátka nemohu pomoct. Moc napětí se snadno přelévá v nudu a neměnnost. Mám ráda rychlé akce a reakce, hodně přímou řeč a tohle je ta odchylka, která jiným přináší slast a jiným jako mě utrpení.
Teď by se hodil závěrečný odstavec, že? Asi bych měla napsat, že si to máte přečíst co nejdříve, protože zameškávat závěrečný díl Inheritance je hřích. Jenom malé upozornění. Nemějte Paolinimu za zlé tak jako já, že všechno rozepisuje. ;)
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment
Social Icons