Recenze: Lovkyně snů: Vstříc temnotě

Název: Lovkyně snů: Vstříc temnotě / Fade

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 2.

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Janie Fieldridgeské střední se opět dějí špatné věci. Možná je to vtip, možná ne. Po uhihňaném telefonátu však na scénu přichází Janie, lovkyně snů a jají kluk Cabel. Mají za úkol přijít na to, jestli někteří učitelé opravdu znásilňují studentky. Janie prohledává studentům sny a Cabel jí pomáhá. Má to však jeden háček. Jsou v utajení a svůj vztah najevo dávat nemohou. Proto je všechno těžší. Janie navíc nemá na starost jenom tohle. Pořád nezná plný rozsah svých schopností a proto když dostane zápisník ve kterém jsou popsány štěstí, ale i hrůzy lovců snů, neví co má dělat. Co byste dělali na jejím místě?

Menší seznámení s knihou:

Lovkyně snů: Vstříc temnotě je druhý díl v sérii. Tento příběh si získal mnoho srdcí čtenářů díky originalitě, stylu psaní nebo také oddechovým dojmem. Byly tu lidé, co vidí budoucnost, umí levitovat, ale lidí, kteří vidí sny ostatních? To je něco nového a zajímavého.

Proč jsem si knihu vybrala:

Budu argumentovat tím stejným jako obvykle. Mám první díl! :D Co víc je potřeba? ;D Ale teď už samotná recenze! :)

Recenze:

Po úžasném debutu následuje ještě úžasnější pokračování. Připomeňme si fakta… Janie je lovkyně snů. To znamená, že ve snech nikdy nejste sami. Pokud je nablízku Janie, tak ne. V tomto dílu se Janie bude snažit přijít na původ svých schopností a také jejich využívání. A tak se dostane k tajné agentuře, která momentálně řeší věc se znásilňováním studentek na Fieldridgeské střední škole. Možná byl ten telefonát vtip, možná ne. Ale ať už je to jakkoliv, Janie a Cabel na to musí společně přijít.

Nevím proč, ale jakmile jsem uviděla ten styl autorky, úlevou jsem vydechla a začala bezproblémově číst. Kdo četl už první díl, ví, o čem mluvím. Ten styl je sice zvláštní, ale jakmile si na něj navyknete, budete rádi, když se k němu vrátíte. U Lovkyně snů je to takové to poznávací vodítko, protože když někdo řekne, že to má autorka zvláštně napsané, ostatní si hned na knihu vzpomenou. Ovšem, jenom pokud ji četli.

Nějak jsem opomněla zmínit vztah Cabela a Janie. Kdo pochyboval o tom, že se vyhneme klasické zápletce "Už s tebou nemůžu být"? Jestli jste doufali, zklamu vás. Bude to sice velice krátká pasáž, ale pořád to bude srdcervoucí. Jsem autorce vděčná, že nebyla tak "prdlá" aby to zasadila do celého děje knihy. Co si budeme povídat. Rozchody jsou těžké a číst o nich? To není nic moc příjemného.

Když už jsme u toho smutku… Přečetli jste si ten podnázev? Dřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď vím, že v tomhle příběhu to má hlubší význam. Možná vás ta věc překvapí, možná ne. Já už jsem něco podobného tušila, přesto to byl šok. Napovím vám jen, že nahlížet do snů není žádná legrace a neobejde se to bez následků. To už bych byla raději, kdyby Janie ten "dar" nějak zapudila. Doufám, že třetí díl bude mít šťastný konec, protože Cabel a Janie si ho opravdu zaslouží. Ale teď dál…

Nevím, jak bych celou knihu popsala. Původně jsem měla na mysli dívčí román, ale copak je v dívčím románu schopnost lézt lidem do snů, nebo pasáže typické pro detektivku? Ne. A taky tam není žádný sexuální delikvent. Právě proto z knihy získávám dojem, že je to detektivka pro mladé čtenáře se špetkou fantasy a romantiky.

Víte co mě ale pekelně naštvalo? Ten celkový počet stran. Stejně jako v minulém díle bylo písmo roztáhlé tak, aby to vyšlo na nějakých 200 stran. A pro jednou jsem si mohla vyzkoušet, jaké je to číst 40 stran za hodinu (běžně jich přečtu 20). Takhle jsem celou knihu měla přečtenou velice brzo.

Také bych měla zmínit, že Janie je tu oproti minulému dílu jiná. Nevím, co ji změnilo, ale nevypadá to moc dobře. Připadá mi jako bezmocná holčička, která se z ničeho nic rozhodne řešit vraždu. Vážně, tohle mi k Janie nikdy nesedělo. Vypadá tak křehce a přitom ji autorka zatáhne do detektivky, kde jde o život.

Změnou si ovšem prošel i Cabel. Z pohodového kluka byl občas pěkný žárlivec a sobec. Vím, že žádný kluk není dokonalý, ale potom co mě nadchl v prvním dílu, mě teď tak trochu zklamal. Nakonec tedy povolil, ale že by to bylo, kdo ví jak brzo, to se mi nezdá. Tady by se hodilo přirovnání paličatý jako mezek. A teď mi Cabel ještě připomíná!

Nevím, jestli jsem to zmiňovala v recenzi na Procitnutí, ale jak jsem zjistila, hodně lidí má sklony vyslovovat jméno Cabel jako počeštěný Kabel. Přiznejte se, kdo má takové sklony? :D Já osobně jsem se na začátku divila, ale výslovnost byla pořád… jako originál. Berte to jako anketu a nestyďte se. Pro mě je to jako průzkum. :)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment