Recenze: Gjorkové - Tajemství minulosti

Název: Gjorkové - Tajemství minulosti

Autorka: Tereza Benešová

Série: Gjorkové

Díl: 1.

Počet stran: 327

Nakladatelství: Krigl

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Dvanáctiletá Nefas vyůrstá celé své dětství u upírů. Teď nastal čas jít domů. Jenže kde je to domů? Odpověď zní pod hladinou oceánu mezi Gjorky. Co jsou to Gjorkové? Bytosti podobné nám lidem, které však umí dýchat pod vodou a kouzlit. Nefas se moc těší, ale jak se brzy ukáže, ne moc oprávněně. Naštěstí stránky podmořského světa nejsou jen černé a Nefas brzy zjistí, že i tam může naleznout spojence.

První dojmy z obálky:

Á moře. Já mám ráda vodu. Já mám moc ráda vodu. :D

Když ji držím v rukou:

Na první pohled opět vidím jen moře. Při bližším zkoumání mi přišlo, že tam vidím jako by střechy domů. Tak trochu doteď nevím, jestli vidím dobře. Každopádně ty kruhy v popředí mě trkly až později. Zobrazují čtyři živly. Tušila jsem, že budou spojená s kouzly, protože živly se vždycky využívaly. V průbehu knihy jsem zjistila CO přesně znázorňují, a to jsem si ji oblíbila dvojnásob. Je sice taková dá se říct jednoduchá, ale jak se říká: v jednoduchosti je krása. Proto si u mě na obálku opovažte stěžovat a uškrtím vás.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Co jsem od ní čekala? Nevím sice odkud jsem věděla, že jde o podmořský svět a kouzla, ale myslela jsem si, že to bude nějaká zbloudilá kopie Hladových přání. Troch ulegrační, když si pomyslím, že to ostatní považují za kopii Harryho Pottera (nebojte se, k tomu se taky vyjádřím). Byla jsem ale ráda, že šlo o úplně něco jiného (ne, teď Hladová přání nekritizuji, ale víte, jak to myslím). :)

Menší seznámení s knihou:

Gjorkové - Tajemství minulosti je první dílo české autorky Terezy Benešové, které by dle mého názoru určitě zasloužilo pokračování.

Proč jsem si knihu vybrala:

Proč? Protože česká jména na obálkách fantasy knih mě neskutečně přitahují. Jsem nadšená z každé YA literatury, kterou nějaký český autor napíše, proto se mi nemůžete divit, když jsem si řekla, že si ji musím určitě přečíst.

Recenze:

Asi bych měla začít prvními dojmy, ale já prvně začnu originalitou, protože mě pár věcí neskutečně štve. Kdokoliv, kdo četl knihu (nebo alespoň kdokoliv kdo četl knihu, napsal recenzi a já si ji přečetla) pořád zmiňuje, jak je podobná s Harrym Potterem. Můj názor? Netahejte mi sem Harryho Pottera, tohle dílo má naprosto originální prvky. Pochybuji, že umí Harry dýchat pod vodou. Uznávám, může to být tím, že jsem knihy HP nečetla, ale co... Viděla jsem filmy a to mi stačí natolik, abych řekla, že si lidé mohou myslet, že jsou to sobě velmi podobná díla a já na to říkám, že bych rovnou mohla vzít nějakou knihu, kde hlavní postavě zemřeli rodiče, kouzlí se tam a říct: kopie HP! Ve spoustě knih je nějaká škola pro magické bytosti, takže opravdu... HP mi sem netahejte.

Když se tak zamyslím, dalším faktorem pro zkoumání jsou děti v knize. Někomu by mohly přijít až příliš vyspělé, ale já jsem ještě před dvěma roky věděla, jaké to je být v jejich kůži, takže můžu hrdě prohlásit, že my děti nejsme tak hloupé, abychom nedokázaly rozumně uvažovat. Pár lidí si nás očividně plete s předškoláky, jinak si ty reakce o "příliš vyspělých dětech" nedokážu vysvětlit. Ale teď už dost nad přemýšlením jiných názorů.

Kniha je psána ve třetí osobě, což by mi za normálních okolností nesedělo, ale u knih s malými dětmi jsem si na to už zvykla. Tady mi to naopak i sedělo a neměla jsem důvod přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby autorka napsala knihu v první osobě. Kniha mi svým stylem nepřišla ani nudná, ale ani strhující. Vystihují to slova oddechová literatura, která se hodí na klidné večery.

Základem jsou popisy, které se v knize vyskytují na každé straně a jsou častější než přímá řeč, nebo vnitřní monology. A jak už jsem výše zmiňovala, ani tady mi to nevadí. Byla jsem nadšená, když jsem v přímé řeči našla plno vtipných situací (áno, mám ráda smích), ale také něco vážnějšího. Zkrátka toho bylo tak akorát.

Určitě stojí za zmínku charaktery postav. No, nebo alespoň jedna postava, která se mi oblíbila. Cassius Ater, chlap, z kterého jsem absolutně nadšená. Už ta vtipná scéna na začátku mi řekla, že nebude jen vedlejší postava a Nefas si ho pěkně vyžere. Mě vůbec nepřipadá tak nevyzpytatelný, jak Nefas přemýšlí. Naopak ho mám hned prokouklého a situace, kterým se Nefas tolik diví mi připadají naprosto normální, když vím, jak uvažuje. Takže až narazíte na Cassiuse, pamatujte, že ho mám v oblibě. :D

Co mi vadilo, bylo, že u každé nedokončené věty byl napsán otazník. Načetla jsem toho celkem dost, a tak si myslím, že ty otazníky byly zbytečné. Pomlčky a mé oblíbené tři tečky mám raději. Co mi přišlo nepřiměřené, bylo to staré známé "ehm". Jasně, beru, když se párkrát použije, ale ze začátku to bylo několikrát za sebou. Pochopila bych to u Nefas jako projevy stydlivosti, ale u dospělých a vůbec ostatních postav? Takhle mi jako by splývaly dohromady. A věřte mi, že to nejsou ty typy v řeči neohrabaných.

Závěr:

Kniha je dobrá pro odpočinek, přesto to však neznamená, že si nenajde čtenáře, kteří si ji opravdu oblíbí. Dle mého názoru si určitě zaslouží pokračování a rozhodně místo v knihovničce, které ta moje už má. Obzvlášť teď na léto je to dobrá volba, protože voda k vodě... To k sobě jde nejlíp. ;)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Krigl