Autor: Lissa Price
Série: Banka těl / Starters and Enders
Díl: 1.
Počet stran: 343
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevná
Děj:
Svět tak jak ho známe, je pryč. Dospělí zemřeli, zůstali pouze Mladší a Starší. Callie patří mezi bezprizorní Mladší. Co to znamená? To je jednoduché. Callie nemá absolutně na nic žádné právo. Dokonce ani na základy potřebné k životu jako je práce a domov. Znamená to, že nemá žádné žijící rodiče, prarodiče nebo jakéhokoliv zákonného zástupce. Má jen bratra. A ten je k tomu všemu nemocný. Callie potřebuje peníze. Jinak je s ní i jejím bratrem dříve nebo později konec. A Banka těl představuje jediné východisko. Bohužel, obavy Callie ohledně Banky těl jsou oprávněné, a tak se z jednoduchého "usínání" stává boj o život. A to nejen o svůj.
První dojmy z obálky:
Pche... Oni tam vážně dali jen černobílou kresbu? /přepínám na jinou stránku, o chvíli později ale překliknu zpátky/ I když... To modré oko je celkem poutavé. Hm, asi si ji napíšu na seznam. Jenom ty vlasy působí trochu uměle.
Pozn.: Po přečtení pořád nevím, jaký je význam toho hnědého a modrého oka. Možná to ale znázorňuje nájemce a dárce v jednom těle. Nebo lépe řečeno Callie.
Hodnocení obálky:
Co jsem od knihy čekala:
Od knihy jsem čekala takový lepší průměr, ale to co se z ní vyklubalo, to... to daleko přesahuje lepší průměr.
Menší seznámení s knihou:
Banka těl: Mladší patří do kategorie dystopií. Věřili byste tomu, že je to PRVNÍ DÍLO autorky? Já tedy ne. Všechno v knize je tak precizní, přesné a já tomu prostě nedokážu uvěřit. Jak tohle může být začátkem spisovatelské kariéry Lissy Price, to daleko přesahuje mé vědomí. A ještě ke všemu mi autorka připravila takový šok, že je to JEN DVOUDÍLNÁ SÉRIE. Tohle mi udělala naschvál, to vám povídám. Mohla napsat alespoň trilogii! Ale jen dva díly? To mě opravdu mrzí. Ale když budeme mít štěstí, napíše spin-off sérii (ok, už by to sice nebylo ono, ale když ona píše tak dobře), tedy pokud nebude jako Suzanne Collinsová, která je tvrdohlavá jako mezek a v HG prostě nehodlá pokračovat.
O autorce:
Lissa Price studovala fotografii a kreativní psaní, ale svět se jí otočil naruby díky jejímu skvělému učiteli. Kráčela se slony v Botswaně, plavala s tučňáky na Galapágách a spolu s tisíci nomády pozorovala západ slunce v Gudžarátu v Indii. Obklopovaly ji stovky afrických buvolů v Jihoafrické republice a naslouchala nejtiššímu pěveckému sboru na světě - když pozorovala stovky divokých sviňuch na pobřeží Oahu. Tančila v hliněné chatrči na svatbě v Indii a popíjela čaj s nejproslulejší celebritou v Kjótó. Když začala psát, nalezla nejpřekvapivější cestu k myšlenkám svých čtenářů. Žije na úpatí kalifornských kopců s manželem, kde je příležitostně navštěvuje jelen. Navštívit ji můžete na www.lissaprice.com
Proč jsem si knihu vybrala:
Když kniha vyšla, pár blogerů na svých Facebookových stránkách zveřejnilo příspěvky, jak jsou překvapení a nadšení. Podívala jsem se tedy na GoodReads a víte co? Žádný český bloger nešel pod 4 hvězdičky. To mě přesvědčilo, že si ji mám pořídit. No, a tak jsem už jen vyčkávala. A když se mi dostala do rukou? No, jen se podívejte...
Recenze:
Ne, ne, ne! Nééé! To mi nemůžeš udělat Lisso! Nemůžeš ten díl takhle ukončit! Já tě uškrtím! /odstavce plné hysterie raději smazány/ Tak, teď jste viděli mou reakci po dočtení knihy. Ale půjdeme na to od začátku, co vy na to?
"Kam jedeme?"
"Kdo ví? Určitě ale půjde o něco nebezpečného a nejspíš i přihlouplého."
"Prostě se proletíme."
"Jen tak v autě?"
"Ne tak úplně."
Už od samého začátku mi bylo jasné, že kniha do průměru asi zapadat nebude. Nejprve to bylo: "Pod čtyři hvězdičky nejdu." a potom: "Pod 5 hvězdiček nejdu." A nakonec? "Pod šest hvězdiček z pěti nejdu." :D Takže asi tak. Co se týče příběhu, na začátku se nic zvláštního nedělo. No, nic zvláštního... Bylo to takové uvedení do děje, ale nic převratného. Potom to přešlo ve vážně zajímavá překvapení. A pak v klinickou smrt. Opravdu, tato kniha je plná překvapení, téměř u každého konce kapitoly jste napjatí, co se bude dít dál a většinou vás vždycky čeká něco, co jste nečekali. Bohužel, své klinické smrti jsem prožívala i uprostřed kapitol, nejenom na koncích. A teď se dostáváme ke čtivosti.
"Jak se to říká: Mládí je pro mladé škoda?
A co ty Callie, půjdeš do toho nastálo?
S tímhle tělem? Nebo s nějakým jiným?"
"Co je špatného na tomhle?"
"Nic, rozhodně nic."
Knihu jsem četla 9 dní. Na první pohled to vypadá, že jsem četla příliš dlouho, ale věřte mi, že to byla opravdu jízda a že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Samozřejmě, párkrát jsem shlédla nějaký film, povídala si s rodinou, ale myslím, že můžu s klidem říct, že jsem rozhodně klidná nebyla. :D Je neskutečné, jak autorka dokáže skvěle psát. Je to takový ten obyčejný poutavý styl, který vás nenudí, i když zrovna Callie stojí jako solný sloup a přemýšlí. Určitě za to ale může i ta vyrovnanost mezi přímou řečí a vnitřními monology. No dobře, no. Monology možná trošičku převyšují. To ale nemění nic na věci, že se to vážně pěkně čte. Mimochodem, kniha je psána v 1. osobě, která se alespoň podle mě čte nejlépe. Samozřejmě netvrdím, že to tak musí být u všech lidí. Jsme přece každý jiný. :) To už ale odbočuji od tématu.
"Nájemkyně se stane vámi. Určitě víte,
že počítače pomáhají lidem bez končetin pohybovat umělýma rukama.
Stačí, aby na něco pomysleli, a ruka se začne pohybovat.
Tohle je velmi podobné."
Co se mi vážně líbilo, byla ta "vymakaná" technika. Právě to mi v dystopiích, které jsem četla (Hunger Games a Divergence) opravdu chybělo. Chci říct, moc novinek tam nebylo, ale tady... tady je prostě vidět, jak velkou má autorka fantazii. Robotický pes, holografický rámeček, tenké inteligentní lano, čidla... To všechno v knize najdete. A to je jen pár věcí. Mým názorem ale je, že bych nechtěla, abychom měli všude čidla, na která bychom museli mávat, aby byla voda teplejší, nebo aby se rozsvítila světla atp. Takhle jednoduše stisknu tlačítko a světla se rozsvítí. Pohnu držákem (nebo kohoutky) a vodu mám podle svého gusta. Mávat na čidla jako nějaký pitomec se mi nezdá jako pokrok. Co mi tam ale scházelo, bylo automatické řízení auta jako v Úžasňácích. :D Já vím, já vím... Asi toho chci příliš, ale tohle mi zrovna do budoucnosti pasuje.
"Slyšela jsi jména těch, které vybrali. Byl snad někdo z nich mladší?"
"Ne."
Co mi přišlo těžké, bylo se rozhodnout, na čí straně stojím. Ano, ano. I zde je milostný trojúhelník, i když zprvu ne tak výrazný a je extrémně těžké ukázat na toho nebo tamtoho kluka, kterému fandíte. Je zde milý Blake (i když vzhledem ke konci ho vlastně vůbec neznám) a ochranářský a příjemný Michael, se kterým jsem se ani nestačila pořádně seznámit. Pro angličtináře mám ale dobrou zprávu. Autorka napsala Portrait of a Starter, krátký 30 stránkový e-book, který nás s Michaelem seznamuje. Koupit si ho můžete zde. Jedno vím ale jistě. Už jsem to říkala a psala několikrát, ale zopakuji to. Láska nikdy nevzniká z dlouhodobého přátelství. Člověk má až příliš zaryto, co jako malé děti vyváděli a i přesto, že daného člověka opravdu miluje, pokud je na blízko někdo jiný, koho myslíte, že si vybere? Přes to nejede vlak a stojím si za tím. Ale víte co? Už mám jasno v tom, komu fandím. :) Team Blake! Akorát mi dost láme srdce, když takhle Michaela zavrhuji. Není o nic horší než Blake.
"Jsi si jístá, že se ten Mladší dostal pryč? A nezraněný?"
"To jsem neřekla. Jen jsem slyšela, že se dostal ven."
Tyler plakal. Já plakala. Muži plakali.
Negativum jsem neuvedla téměř žádné a nejspíš to jediné na co si na knize můžu stěžovat, jsou ty chybky v textu jako jsme místo jsem, chtěl místo chtěla, ale kdo by to mohl nakladatelství vyčítat? Sama jsem jednou překládala šest stránek anglického jazyka a myslela jsem, že umřu. Takže já osobně jim to nemám za zlé, naopak jsem jim vděčná, že něco tak dobrého přeložili do češtiny (jak já obdivuji ty překladatele a korektory). :)
Co si myslím, že se s příběhem stane v dalším díle:
Tady si netroufám absolutně nic říkat. Tedy, vlastně počkat. Myslím si, že Callie skončí s Blakem - nespoileruji, to jsou jen mé domněnky, takže klídek. :) :D Nic dalšího ale raději typovat nebudu.
Poučení:
Nikomu nevěř, dokud ti k tomu nedá dobrý důvod. A i poté se měj na pozoru. Jak se to říká? Důvěřuj, ale prověřuj.
Závěr:
Tato kniha je vhodná pro mladší i starší (zajímavá shoda slov s ohledem na knihu, co?) čtenáře, kteří mají rádi dystopie. Právě tato kniha je ideálním příkladem toho, jak by měla správná dystopie vypadat. Drsně a až příliš reálně. Ano, Banka těl: Mladší pro mě sice není tak božská jako Hunger Games, ale musím říct, že jí už dýchá na paty. Nejraději bych jí dala 11 hvězdiček. Už teď vám ale můžu zaručit, že z ní budete opravdu nadšení.
PS: Nezapomeňte se podívat na BookTrailer. I když jsou tam Callie a její bratr jiní, než jsem si je představovala, může vás upoutat.
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri
Social Icons