Recenze: Marcelo ve skutečném světě

Název: Marcelo ve skutečném světě / Marcelo in the Real World

Autor: Francisco X. Stork

Počet stran: 302

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Marcelo je spokojený s tím, co má. Právě mu začínají prázdniny a on má nastoupit na brigádu do Patersonu a starat se o poníky. Co víc by si mohl přát? Bohužel jeho otec není moc nadšený z toho, že se se skutečným světem nestýká, a tak Marcelovi zařídí práci na léto v jeho právnické firmě. Když Marcelo bude pracovat vzorně, nechá ho si vybrat mezi střední školou Paterson a školou Oak Ridge. Marcelo už předem ví, co si vybere. Jenže co když ho okolnosti donutí k něčemu jinému?

První dojmy z obálky:

Opravdu nádhera. Působí až nadpřirozeným dojmem. Ty hvězdy, ta skrýš a to všechno ostatní... Prostě nádhera. A to ooznačení kapitol. Moc dobře promyšlené. Jenom mě trošičku naštvalo, že se ten lesklý potah při čtení kapánek setřel - to se mi stalo asi poprvé.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Čekala jsem od ní, že se něco přiučím v ohledu aspergerů a to se taky stalo. Bohužel jsem zjistila, že nejen můj bratr je Asperger, ale že i já mám pár drobnůstek, které se vymykají kontrole. Bohudík to je ale v normě. Rozhodně jsem ale nečekala tak originální příběh.

Menší seznámení s knihou:

Marcelo ve skutečném světě je třetí dílo mexického autora, kterého proslavila především tato kniha. Přirovnává se k Forrestu Gumpovi, ale podrobnosti raději až později.

O autorovi:

Vlastní jménem Francisco X. Arguelles se narodil roku 1953 v Monterrey v Mexiku. K sedmým narozeninám dostal od svého adoptivního otce Charlese Storka přenosný psací stroj, protože již dříve doma oznámil, že se chce stát spisovatelem. Po několika letech potulování po Mexiku se rodina přestěhovala do Spojených států. Avšak i zde se jim materiálně nedařilo, situace se ještě zhoršila, když Charles Stork zemřel při automobilové nehodě, to bylo Franciscovi 13 let. Avšak i přes nepřízeň osudu dokázal vystudovat Harvard, obor latinskoamerické literatury, a zároveň práva na Columbia Law School. Poté se živil jako právník, avšak na svůj plán stát se spisovatelem nikdy nezapomněl. V průběhu let vydal pět románů.

Více informací o autorovi i jeho knihách najdete na www.franciscostork.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Proč? To je snad jasné už z toho, co jsem psala výše. Chtěla jsem se prostě něco přiučit o Aspergerech a porovnat to s bráchou.

Recenze:

Ok, čím začít? Asi začátkem, že? :D Dobře, dost vtípků, pojďme se podívat na příběh. Když jsem Marcela začala číst, překvapilo mě, že mi vůbec nevadil mužský pohled. Obyčejně bych byla zamračená, ale já vám nevím... Marcelo mě nějak upoutal. Myslím, že to bude hlavně těmi vnitřními úvahami, které mě opravdu fascinovaly. A to především tím, jak byly dobře popsané. Abych to uvedla na pravou míru, v knize se NIKDY nenudíte, Stork píše opravdu bravurně a mně se jeho styl moc líbí. A víte co? Příběh je psán v 1. osobě. A mně to sem dokonale pasuje.

"Neříkej mi, že sis ty činky přivezl v batohu."
"Ano."
Pak není divu, že mi málem ruplo v zádech, když jsem ho vytahovala z jeepu. Tvůj páníček je pěknej blázen, Namu. Musím si udělat kafe."

V této knize najdete snad úplně všechno, co by měl správný psychologický román obsahovat. Romantickou zápletku špetku detektivního rázu a i malilinkatý kousek fantasy. Nemyslím tím čarodějnice, upíry, nebo vlkodlaky, ale Marcelo má takovou zvláštní schopnost. Může slyšet hudbu. Ne naši hudbu, ale opravdovou hudbu. Já tomu s oblibou říkám hudba srdce. Tóny Marcelovy vnitřní hudby jsou zakládány především na jeho emocích. Právě proto jsem si ji tak pojmenovala. Marcelo ji tedy pojmenoval jako VH (vnitřní hudba), ale to už trošičku odbočuji. Teď mám na plánu ohodnotit autorovy znalosti ohledně Aspergerova syndromu.

"Nejsem si jistý."
"Čím?"
"Marcelo není tak rychlý jako Jasmine."
"Marcelo marní čas mluvením , když by mohl pracovat."

Teď mi to s ohledem zpět přijde kapánek komické, ale když jsem knihu četla, neustále jsem koukala na bratra a přemýšlela, co má s Marcelem společné. Špatná orientace, agresivita (o té se Marcelo zmínil ve spojení s dětstvím), nervozita... To všechno můj bratr splňuje do puntíku. To, co bylo pro mě nové, bylo Marcelovo přemýšlení, co má říct. Když jsem se na to bratra ptala, odpověděl mi, že má ten stejný problém, ačkoliv já jsem do té doby ani nezaznamenala, že občas váhá, co má říct. A to byla jen špička ledovce. Co tím chci naznačit? Stork se v Aspergerech vyzná lépe než doktoři a popíše takové věci, které jsem neměla šanci někde jinde zjistit.

"Správný tón zní správně a špatný tón zní špatně."

Co mi v příběhu chybělo, bylo nějaké to rozuzlení "vztahu" Marcela a "někoho" - nechci spoilerovat. Očekávala jsem nějaký pořádný závěr a to, že se dají dohromady jenže autor tam jen "něco" (těch uvozovek je tentokrát nějak moc, co?) naznačil a konec. Šluz. To mě celkem dost zamrzelo a když jsem knihu ukládala do knihovny, pořád jsem přemýšlela, jestli si autor přece jen nechystá nějaké pěkné pokračování. Bylo by to super a rozhodně by bylo o čem psát. Zajímal by mě život Marcela po tom všem co si musel projít. Mimochodem, to mi připomíná... Když jsem knihu dočetla, připadalo mi, že ani není možné, co se do té knihy vešlo a jak lehce se četla.

Ti co se knihy bojí především kvůli tomu, že ji hodně lidí srovnává s Forrestem Gumpem, se bojí zbytečně. Tyto dva příběhy mají maximálně tak svůj instinkt zlepšit náš svět. Abych to řekla normálně, jsou oba dva velmi, velmi dobří lidé, kteří by si zasloužili uznání a ne neustálé ponižování. Dějově ani stylisticky nemají společné shola nic. Takže opakuji. Nebojte se toho, je to úplně jiné než Forrest Gump. Sice to porovnávám pouze s ohledem k filmu a ukázky z knihy, ale můžu vám říct, že už z toho poznám, jak moc se Forrest Gump a Marcelo od sebe liší.

Poučení:

Chováme se hrozně. My všichni. Měli bychom se stydět. To je to, co mě napadá prvně. Potom je zde jedna taková věc: I když správné rozhodnutí vyžaduje určité oběti, měli bychom pomoct. A jak se pozná správné rozhodnutí? Správný tón zní správně a špatný tón zní špatně.

Závěr:

Marcela doporučuji absolutně všem. Je to takový milý příběh, který nadchne a neurazí. Ať už máte rádi fantasy, sci-fi, detektivky, dobrodružné knihy, nebo cokoliv jiného, tahle kniha vás zaujme. Je dobrá pro menší změnu, ale i pro ty, kteří mají psychologické romány opravdu rádi. Přeji vám příjemně strávené chvilky nad knihou.

Hodnocení knihy: