Recenze: Hra o trůny – Grafický román, Svazek 1

Název: Hra o trůny - Grafický román, Svazek 1 / A Game of Thrones: The Graphic Novel, Volume 1

Autor: George R. R. Martin

Ilustrátor: Tommy Patterson

Série: Píseň ledu a ohně / A Song of Ice and Fire

Díl: 1.

Počet stran: 240

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Pět vlčat pro pět dětí. Ale moment! Ono je zde ještě jedno. Je to albín - jako stvořený pro Jona Sněha. Uplyne nějaká doba a z vlčat jsou vlci. Právě v tuto chvíli přijíždí na Zimohrad, hrad, kde už dlouho vládne král Robert spolu s královnou, synem a dalším příbuzenstvem. Začíná to nabídkou, která se neodmítá. Čím to ale končí?

První dojmy z obálky:

V elektronické podobě mi připadala taková… Já nevím, zapůsobila na mě jako u průměrné knihy, i když je pravda, že už ta vrána mě zaujala. Ale když jsem ji uviděla naživo, panečku, to je něco jiného. Ta vrána je geniální a ty kresby v pozadí jsou nádherné. A čím jsem nejvíc nadšená? Že je stejná jako ta originální. A co si budeme namlouvat. Originální obálky jsou (většinou) ty nejkrásnější.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Všichni říkali, jak je série Píseň ledu a ohně bezva a jak se jim to líbilo (dokonce mi v Narozeninové soutěži ve formuláři někdo vyplnil, že bych si ji měla přečíst), jenže mě to z nějakého důvodu moc nelákalo. Myslím, že to bude tím, že jsem přečetla Eragona a udělala si určitou představu, jak vypadá klasické fantasy. Bylo to moc zdlouhavé a ty popisy mě vyčerpávaly. Proto jsem si řekla: Ne! Tohle číst nebudu, zemřela bych nudou nad sáhodlouhými texty jako u Eragona. Grafický román ale představuje něco, co si můžu přečíst, aniž bych zavírala oči. Seriál jsem nechtěla - většinou bývá horší než kniha. Vím, že je Grafický román určitě osekaný o několik scén, ale to je přesně to, co potřebuji a co si můžu v bezpečí přečíst.

Menší seznámení s knihou:

Ehm… Myslím, že každý zarytý fanoušek fantasy zná Píseň ledu a ohně a přinejmenším ví, že je to velmi prodávaná série, která si získala mnoho ocenění a chvály. Zkrátka je to jeden z těch bestsellerů, který by si měl každý čtenář fantasy přečíst, nebo přinejmenším vidět jako seriál. Bohudík, já toto kritérium splnila a přečetla příběh v grafickém románu, který mi dal možnost pochopit, proč je tento příběh tolik opěvovaný.

Proč jsem si knihu vybrala:

Proč? Ha, ha, to je snad už jasné. S tímto příběhem jsem se seznámit prostě musela stůj co stůj.

Recenze:

Co na tom, proboha, všichni vidí? Tohle byla má první myšlenka po přečtení několika stran. Myslela jsem si, že tento názor mi vydrží až do konce knihy. Spletla jsem se. Knihu jsem načala předevčírem a navzdory tomu, že jsem si ve čtvrtině příběhu uvědomila, že mi začíná třeštit hlava a migréna se hlásí o pozornost, nechtěla jsem z neznámého důvodu přestat číst. Celá zamračená jsem si v polovině šla pro obklad a hned poté se do čtení opět pustila. Vím, migréna není nic, čím bych se měla chlubit, ale myslím, že to k této recenzi patří. Alespoň si máte proč říct "tak to ta knížka (grafický román) vážně stojí za přečtení" - a věřte, že vážně stojí. Když mi do konce zbývala zhruba čtvrtina, musela jsem jít spát - nedokážete si představit jaká to pro mě byla muka, když jsem pořád myslela na to, co ta daná postava bude mluvit, jak se tato a tamta situace vyvine… Bohudík jsem ale nakonec usnula (po hodině přemýšlení a dumání nad příběhem). Můžete třikrát hádat, co se dělo, když jsem vstala. Ani jsem nesnídala a už si v mých rukou hnízdila Hra o trůny. A věřte mi, že jím opravdu ráda. Když jsem tedy všechny ty bubliny a nádherné kresby zpracovala, byla jsem opravdu ráda, že byl příběh převeden do komiksové podoby.

"Prostí lidé se nestarají o to,
jak velcí páni hrají hry o trůny,
pokud mají svůj mír."

Co se týče chytlavosti příběhu, máte už doufám jasno. Teď bych chtěla poukázat na originalitu díla a další stránky příběhu (ke kresbám a dalším detailům se dostanu také, nebojte). Myslím, že už teď je z příběhu celkem patrné, že autor na své fantazii nešetří a vydává ze sebe to nejlepší. Mám ráda příběhy, kde se objevují nové bytosti, které tu ještě nebyly. Asi mi dáte za pravdu, že i když je příběh sebelépe nap

saný a použije třeba ohrané upíry, trochu to snižuje hodnotu díla pro čtenáře, kteří jich mají už po krk. Tady se můžete maximálně setkat s draky, kteří v příběhu ale stejně nehrají žádnou velkou roli. Ne, vlastně počkat… Jsou tu ještě trpaslíci. Bohudík to ale nejsou vousatí mužíčci z podzemí, ale normální lidé. Tedy, pokud nepočítám jejich výšku. Můžete se zde ale setkat s jinými, měchozubci, ostrozubci, zlovlky a dalšími bytostmi.

"Zima se blíží."

Autor příběh zasadil do středověku a takové té temné, studené atmosféry. Většinou dominuje stranám bílá pokrývka sněhu a celkem kruté zimy. Ze začátku jsem nevěděla, jestli mám autora pochválit, nebo zkritizovat, za to, že v příběhu používá až moc vřelé sourozenecké vztahy (ano, rozumíte tomu správně). Ale pak jsem si se zamračením musela přiznat, že se to ve středověku opravdu dělo. Proto si chválím autorovu schopnost vystihnout středověk opravdu do detailů.

"Modlitby někdy bývají vyslyšeny."

A tím se dostávám k části kreseb, barev a vůbec práci, bez které by tento grafický román nikdy nevznikl. V tomto ohledu nejsem žádný znalec, ale myslím, že vám ale poskytnu takové informace, které toužíte vědět. Po stranách si můžete všimnout, jakékrásné kresby se v knize nacházejí. Nečetla jsem knihu a nevím, jak se dané postavy a situace popisovaly, ale jsem si stoprocentně jistá, že na tomto projektu odvedli všichni vynikající práci.

"Král, kterého jsem si vzala, by mi do západu slunce položil na postel vlčí kůži."
"Musel by být kouzelník, když nemáme vlka."
"Jenže my máme vlka."

Začnu základními kresbami Tommy Pattersona, které by vyvolaly emoce i u chladného balvanu. Ty obrázky jsou tak nádherné, že i kdyby se vám Píseň ledu a ohně nelíbila, grafický román si musíte už kvůli nim pořídit. Spousta ilustrátorů má někdy problém se odtrhnout od té své základní představy stejných rysů obličejů (viděli jste grafický román Vampýrské akademie? Člověk tam nerozezná ženský obličej od mužského), s tím však Tommy neměl problémy ani v nejmenším. Každé ztvárnění postavy bylo jedinečná a bohatá na výrazy v obličeji - dokázal plně vystihnout jejich emoce, které se v daném člověku odehrávají. K tomu se oprostil od seriálové podoby a všechno udělal podle knižní předlohy a představ George R. R. Martina, tak jak by to u správného grafického románu mělo být. Co se mi na něm ale líbilo ještě víc, bylo to nádherné pozadí, na které se někteří vykašlou a zaměří se na postavy. Ne. Tommy vychytal všechno do posledního detailu. Co mě ale udivilo, bylo, že do svých kreseb zahrnul i nahá těla. Tím myslím opravdu nahá těla, ne "jenom" odhalený dekolt ženy. Brala jsem to ale jako fakt a skutečnost, že to do příběhu prostě patří. Ou… Asi budu muset pohnout, jinak ta recenze bude nekonečná.

"Pamatuj, kluku. Všichni trpaslíci možná jsou bastardi."
"…ale ne každý bastard musí být trpaslík."

Takže Tommyho jsem probrala. Teď bych se ráda zmínila o koloristovi Ivanu Nunesovi, tvůrci adaptace Danielu Abrahamovi a textaři Marshallu Dillonovi (ano, i toho pokládám za důležitého). Ivan a jeho barvy umožnilo nejeden obrázek vidět jako živý. Opravdu si s barvami vyhrál, ani nemluvě o dokonale vystiženém úhlu světla. Čtenáři to možná berou jako samozřejmost, ale mě vážně uchvátilo, že podle úhlu světla zařídil i odstín pleti postav, nábytku a vůbec všech těch věcí, které byly na obrázcích precizně rozmístěny. Daniel Abraham velmi dobře vložil do příběhu to potřebné a důležité. Bohužel i jeho skvělá práce nedokázala stačit Georgi R. R. Martinovi, autorovi klasické podoby příběhu, který ve svém příběhu zmínil snad tisíc postav (to jsou jeho vlastní slova). Nevím, jestli bych u klasické knihy byla stejně zmatená, jisté ale je, že jako nový čtenář této série jsem se občas ztrácela u jmen postav. To je snad jediné negativum, které můžu zmínit. Opravdu, velmi často mi to vadilo a proto si myslím, že by bylo lepší číst grafický román až po "normální" knize - tedy pokud se vám takové bichle chtějí číst, pokud ne, nevadí, zase tak moc vám to grafický román nekazí. Proč si myslím, že je důležitý i textař Marshall? Má na starost všechny bubliny a já si myslím, že by vám určitě vadilo, kdyby vám některá z nich zakrývala zásadní věci. Přestože je většina obrázků zaplněna mnoha nástroji, nábytkem a různými kulisy, Marsahall textové bubliny dokázal rozmístit tak, aby vám v rozhledu nic nepřekáželo.

*** *** *** *** ***

Tak… Po všem tom rozpitvávání knihy můžu říct, že je to má nejdelší recenze. Všechny tyhle informace jsem ale považovala za nezbytně nutné, a tak doufám, že jsem vás s nimi neunudila k smrti (ha, ha - to říká ta, která nemá ráda dlouhé popisy).

Co si myslím, že se s příběhem stane v dalším díle:
Ano, ano. Nová kolonka pro rozvoj mé představivosti alias taková malá tipovačka do budoucnosti. Není to jisté, takže se nemusíte bát, že spoileruji. Myslím si, že draci určitě získají zpět svůj lesk a také si myslím, že zemře ještě mnoho postav. A nevím, proč mám tak divný pocit, ale… nedivila bych se, kdyby Jon přešl na stranu těch zlých postav. Měl by k tomu své důvody a já bych to i pochopila. Naopak je mi divné, že nechá po sobě tolik šlapat…

Poučení:
A další - to jsou novoty, co? Nikdy si nepěstujte přílišnou závisislost v knihách George R. R. Martina, protože je největší pravděpodobnost, že se vám to vymstí. To stejné platí i v reálu.

Závěr:
Pokud jste moc líní, na to, abyste si přečetli knihu, ale seriálem jste tak nadšení, že si toužíte přečíst něco, co se podobá knižní předloze, určitě sáhněte po tomto grafickém románu, protože stojí opravdu za to. A vůbec…, i kdybyste měli za sebou jen knihy, nepochybuji o tom, že toužíte zjistit, jak vypadají vaše oblíbené postavy ve formě komiksu.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont