Tento článek je součástí projektu Prázdninové filmobraní, které má na svědomí Kačí a Syki
Název: Hunger Games: Aréna smrti / The Hunger Games
Rok: 2012
Délka: 142 min
Země: USA
Žánr: Dystopie / Sci-Fi / Dobrodružný / Akční / Thriller
V hlavních rolích: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Elizabeth Banks, Josh Hutcherson, Willow Shields, Woody Harrelson, Alexander Ludwig, Amandla Stenberg
Hudba: Danny Elfman
Režie: Gary Ross
Oficiální obsah:
V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska… Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?
Recenze:
Asi bych měla začít tím, jak je ten film perfektní, že ho musíte pustit a bla bla. Jenže je zde malý problém. Já na to nemám sílu. Ten film... Propána, to film ani není! Když jsem ho viděla poprvé v kvalitě kinorip, celý film jsem myslela, že se rozbrečím jako malá holka. Já ale u filmů ani u knížek nikdy nepláču. Ostatním to nezazlívám, ale u mě mi to připadá divné. Už tak jsem dost přecitlivělá, ale bečet u filmu? Nikdy! Proto tohle považujte za obrovský úspěch. Proč jsem recenzi tedy nenapsala už v březnu? Chtěla jsem počkat do té doby, než Hunger Games budou dávat u nás v kině. Nebo ne. Nechtěla. Ale máma mě přinutila. Šve mě to, ubíjí mě to a to nejen z toho důvodu, že jsem film měla vidět až někdy v červenci, ale také z toho, že jsem ho v kině neviděla nikde. Nebudu vám lhát, reálné situace vždycky probrečím. Ale zpátky k tématu. Prostě jsem se rozčílila, nepopírám, slzy začaly téct, a tak se má rodina těšila na skvělý výlev a následné klení při migréně. Takže jsem čekala a když jsem měla do kina jít, nešla jsem. Mám slíbeno, že půjdu ještě do toho kina, co je od nás dál, ale já už na to doslova prdím, protože to odmítají dát na program. Nevýhoda toho, že bydlíte na venkově. Takže tentokrát zabojovalo ulož.to - ty to děláš, já to dělám, tak proč ty tajnosti? Jakmile bylo vše v počítači, titulky byly sloučené a já se chtěla jít dívat na televizi, nešlo to. Byla jsem pěkně rozzuřená z toho, že musím počkat na hlavu rodiny, která přijde až o půl jedenácté večer. Hm... Nakonec jsem se na HG začala tedy dívat v jedenáct celá nadšená ve tmě s rukama pevně na konzoli, kdybych nestihla přečíst titulky. A tak to začalo.
Zamrazilo mě několikrát, poprvé to bylo, jak obyvatelé 12. kraje pozvedli na pozdrav své ruce. Dál to bylo při té kráse kapitolu a dál už končilo to bobulemi. Myslím bobulemi a Senecou a celým tím brilantním závěrem. Ale hezky na začátek. Husí kůži máme tedy za sebe, že? Pokračovala bych tím, jak se film shoduje s knihou. Popravdě... Tohle byl nejlepší film natočený podle knihy, jaký jsem kdy viděla (Twilight ať jde se svým Patizónem k čertu a The Vampire Diaries jsou přece seriál, ne? :D). Štve mě, že museli několik postav vystřihnout a scény zjemnit, jinak by to každému rozdrásalo nervy. Co ale oceňuji, je ten vynikající Casting (kromě "pár" hříček, jako třeba Peeta a Hurikán). Jennifer se mi jako Katniss osvědčila, akorát mi u ní vadila ta světlá pleť a modré oči (čočky by jí snad dát mohli, ne?!), Haymitch je sice jiný, než jsem si ho představovala, ale myslím, že je lepší než v knize, i když s vtípky občas zaostává, Cetkie byla dokonalá aneb "That is mahagony!", i když mohla mít trochu pestřejší růžovou, je to přece Cetkie! A potom je zde Cinna, dokonalý Cinna, kterého jsem si nepředstavovala nijak, protože filmový Cinna byl opravdu skvělý a potom se zmíním ještě o Routě a Prim... Routu jsem si představovala jinak, ale nestěžuji si. Prim se mi jako malá holčička opravdu líbila. A teď Hurikán a Peeta. Hurikán, nebo taky Liam Hemsworth, to je samostatná kategorie o které raději ani mluvit nebudu a Peeta. Hmpf. Proč zrovna tenhle herec? Nevím, většina lidí ho má ráda, ale na mě nepůsobí dobrým dojmem. Ta hranatá a široká čelist se mi k Peetovi prostě nehodí. :-/
Co bych ohodnotila dál je to citové vypětí. Ve většině případů to bylo převedeno na plátno lépe než skvěle, ale ta scéna s květinami a Routou mě zklamala. Málo květin. Měla jí je vplétat i do vlasů. Jennifer hrála dobře, nepopírám, ale tvůrci filmu to prostě nedotáhli do takové míry, aby mě z toho POŘÁDNÉ zamrazilo. Kromě hysterie Katniss ta scéna stála za houby. No dobře, přeháním, ale nebyla prostě podle mých představ. Co mi chybělo bylo, jak měl jeden tvůrce her spadnout do mísy s punčem. A Haymitch pěkně taky! Tolik času navíc by to zase nebylo. :D A vtip by to přidalo zaručeně. Pozitivní na filmu bylo, že bylo vše barevně dobře laděné. Dobře vystihli vybledlé barvy 12. kraje, pestré barvy Kapitolu, ale i temnotu v aréně, které bylo tak akorát. Nemám totiž moc ráda noční scény - nic nevidím. Co mě zmátlo, byl boj s Catem. já tyhle matoucí potičky vážně nemám ráda. Nic nestihnu pochytit a pak bum! - je konec. Což mě přivádí k hudbě.
Znáte takové ty typy filmů, které jsou mizerné, ale mají dobrou hudbu? Tady je to přesně naopak. Celý film tam nezazněje jediná výrazná tónina, která by se vám vryla pořádně do paměti, až na konci slyšíte pravý orchestr a máte tendenci spustit slzy. Proto, když jsem film dnes (včera) sledovala už podruhé, hudbu jsem poslouchala o něco vehementněji a zjistila, že i když ji na první pohled nezaznamenávám, právě v těch chvílích, kdy zní, mrazí mě z toho. Jako například ta scéna, kdy Peeta mává z vlaku obyvatelům Kapitolu. Tvůrci chtěli zdůraznit drsnost celého filmu tím, že hudbu nechali hrát v pozadí, ale pořád nevím, jestli udělali dobře.
Tvůrci omezili i polibky Peety a Katniss a takové ty zamilované blbůstky, co si povídali. Proto jsem se smála, když můj táta brblal, co to tam zase dělají. Nechápal mě a já jsem za to ráda. Což mě přivádí k myšlence... Když Katniss měla vstoupit do arény, do pokoje se nastěhoval i táta a začal se dívat se mnou. Probíhalo to jako obvykle... Co je to za kravinu, já sleduju jen kavalitní filmy a ble ble ble, ale víte co? Díval se dál. Tyhle geny nemám po mámě, to vím jistě. Proto můžu s klidem říct, že to není kravina pro puberťáky, jinak by ten člověk, co si říká dospělý odešel. Na brblání jsem už zvyklá, takže jsem o brala jako průzkum, jestli se na film mohou dívat i starší kategorie. Vypadá to, že jo.
Celý závěr jsem nedýchala a ten zvlověstný podtón při konečné scéně mě navnadil na druhý díl, který bude bohužel až příští rok. Vím, že jsem skákala od věci k věci, ale když jsem z něčeho rozpolcená, tak taky rozpolceně píšu. A ne, nespraví to jeden nebo dva dny vyšumět a až potom psát recenzi. Kdybych psala tento článek v březnu, myslím, že byste se chytali za pačesy a křičeli na celý pokoj, ať nachám toho ječení a chrlení odstavců jeden přes druhý. Tfuj... Šmarjá, já se tolik rozepsala! Proto asi už nemám sílu vkládat obrázky, trailery a kdesi cosi. Podle mě je to stejně zbytečné. Film shlédnete tak jako tak, to vám grantuji, jinak vás večer přijdu navštívit.
Social Icons