Recenze: Cinder

Název: Cinder / Cinder

Autorka: Marissa Meyer

Série: Měsíční kroniky / Lunar Chronicles

Díl: 1.

Počet stran: 386

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Cinder je kyborg. Co je to kyborg? Představte si, že máte havárii. Jedinou možností, jak vám pomoci, je nahradit ty části těla, které už nebudou schopny normální funkce jako doposud, "robotickými" náhražkami. A právě tito kyborgové jsou losováni. K čemu? Náš svět sužuje příšerná nemoc - letumóza - na kterou není lék. Vědci se snaží přijít na to, jak zabránit hromadnému úmrtí a co víc. Snaží se zabránit tomu, aby zemřel jejich císař. Bohužel, pokroky nejsou téměř žádné. A jak do toho zapadá již zmíněná Cinder? Tak, že byste to ve snu ani nečekali.

První dojmy z obálky:

Sakra. Ona je jiná, než ta originální. A mně se ta noha na podpatku tak líbila. I když... Ne, nelíbila se mi zase tak moc. Tal kost mi lezla na nervy. Bohužel ale byla lepší než ta naše česká. Plus má ale za tak krásné fialové pozadí. A za ten motiv takových... Jak to mám nazvat? Nejlepší bue říct, že myslím "to" co má Cinder na své pravé ruce. Ten účas ale působí kapánek divně. A bohužel jí ty šaty dělají boky. Ona nemá boky. Ona je plochá jako pravítko. Nemá ženské tvary. Proto u mě obálka ztrácí pár bodů. Přesto ale celkový dojem není špatný.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Hodně. Očekávala jsem od ní hodně. Víte, když mi můj "šestý smysl" sdělí, že to bude FAKT dobrá kniha a že ji musím mít, tak to pokaždé stojí za to. A hádejte, co. Opět se mi mé očekávání vyplnilo.

Menší seznámení s knihou:

Kniha Cinder je prvním dílem ze série Měsíční kroniky. Tato série je plánována jako tetralogie a pokračování tohoto příběhu se bude jmenovat Scarlet. Slyšíte správně, bude. Kniha v originálu vyjde až v roce 2013. Sice už v únoru, ale ti co Cinder četli, mi jistě dají za pravdu, že je to úmor. Mimochodem... No, i když, to si nechám až k samotné recenzi. :)

O autorce:

Marisse Meyerové je 26 let. Na svém kontě má novelu "The Phantom of Linkshire Manor," která vyšla ve sborníku gotických romancí Bound in Skin (Cats Curious Press, 2007), a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což jí získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyerová je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje (viz její foto v kostýmu princezny Zeldy!). Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem (a dvěma kočkami) v Tacomě ve státě Washington v USA.

Autorčin web:  www.marissameyer.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Proč, proč... Protože jsem ji už dřív viděla v AJ a zaujala mě, proto když vyšla u nás, na seznam jsem ji zapsala téměř okamžitě. A vyčkávala. A vyčkávala. A znovu vyčkávala. A pak bum! Bylo to tady.

Recenze:

Když jsem knihu začala číst, byla jsem opravdu zmatená. Jak si mohla vytrhnout nohu? - To byla má první myšlenka, když jsem byla na začátku té úžasné knihy, co snad ani knihou není. Co tím chci naznačit? Určitě to, že autorčina fantazie je bezmezná. Já jsem zatím v žádné YA knize nečetla o světu, kde by byli roboti, kyborgové a společně s nimi koexistovali i lidé. Právě proto byl pro mě tento svět neuvěřitelně odlišný. A hlavně zajímavý. Pokud tedy hledáte něco originálního, o čem jste s největší pravděpodobností ještě nečetli, Cinder vás může upoutat stejně tak jako mě. Dávejte si ale pozor, na začátku vám může vyskákat nespočet otázek, doporučuji ale u knihy vydržet, protože vše potřebné se brzy dozvíte. Nebo alespoň já se všechno potřebné dozvěděla.

"Byl dostatečně zdvořilý na to, aby ji neupozorňoval, že má na čele skvrnu od vazelíny."
"Ó, to snad ne!"
"A co? Jsem mechanička. Ušpiním se. Jestli chtěl, abych se kvůli němu vyfintila, měl mi zavolat předem."

Na začátku mě zamrzelo, že je kniha psaná ve třetí osobě - tj. Cinder udělala to a tamto... Nelíbilo se mi to. A to vůbec. Vy mě už určitě znáte a víte, že mám raději knihy, kde se píše v osobě první a já mám úvahy hrdiny jako na dlani. Po pár stranách Cinder jsem ale zjistila, že mi to vůbec, ale vůbec nevadí. Tento styl psaní jenom podpořil to, co knize dávalo "šťávu". Byly zde popisovány především situace, kde se s postavami něco dělo. Úvahy, deprese a vůbec všechny vnitřní pochody zde byly je okrajově a já si smlsla především na přímé řeči a již výše zmiňovanému popisování situace. Třetí osoba zde byla ale záměrně. Autorka párkrát prostřídala pohled Cinder, prince Kaie a také "někoho" dalšího. To mi umožnilo seznámit se se světem Cinder ještě o trochu lépe. Co to tedy zapříčinilo? Neprostou nemožnost se od knihy odtrhnout. Jenže já hloupá chtěla knihu číst jen tehdy, když bylo kolem půlnoci. No, myslím, že si dokážete představit, jak to dopadlo. Má kovová lampička byla rozsvícená pěkně dlouho, případné mušky, které přitáhlo světlo bylo sežehnuty (a to doslova - výhoda toho, když se vám pokaždé lampička rozhoří jako v peci) a moje máma mě pokaždé musela upomínat, abych šla už konečně spát. Yep. To je potom legrace, co?

"Tohle není vznášedlo. Je to auto. Poháněné benzinem."
"Vážně? Myslela jsem, že auta byla víc... já nevím, asi nóbl."

Co mi přišlo zláštní, bylo pořád si připomínat, že je hlavní hrdinka Cinder na východě a v jejím okolí nejsou Evropané, ale Asiati. Ne, tím nemíním, že je to špatně, ale sami mi musíte dát za pravdu, že je to nezvyk. Proto, když byl na scéně princ Kai nebo kdokoli jiný, pořád jsem si je představovala jinak, než vypadali. Pro ty, co ale žijí v Asii to může být výhoda... Tedy až na Cinder, která Evropankou skutečně je.

"Nepřibližujte se s tím ke mně."
"Nebude to bolet, slečno Linh."
"To mě nezajímá. Nechte moji hlavu na pokoji. Já nejsem žádný z vašich pokorných dobrovolníků."

A teď konečně přišlo na řadu to, co jsem vám už chtěla sdělit v kolonce Menší seznámení s knihou. Pro vás to bude určitě odhalení, které byste nečekali (ha, ha). Kniha je moderním zpracováním Popelky. Tadá! Napovědět vám už ale mohl i název knihy. Cinder - Cinderella. Popelka. Mimochodem, může mi někdo říct, proč si pořád nedokážu zapamatovat, jak se to v angličtině píše? To by mě milá paní učitelka hnala... Ale teď zpět k příběhu. Ta podobnost s popelkou se mi na knize líbila snad nejvíc. Nemusím vám ale snad říkat, že i tak budete v několika okamžicích opravdu překvapeni. Cinder má s Popelkou společné opravdu jen takové ty hrubé základy. Tím míním... Posluhovačka své zlé nevlastní matky a jejich sester, princ... Odlišností ale může být už jen to, že jedna ze sester je hodná. Alespoň já jsem četla příběh popelky ve verzi, že obě sestry byly zlé. Jen pro zajímavost, další díly budou pokaždé o jiné hlavní hrdince a budou na motivy Červené Karkulky (Scarlet), Rapunzel - ne, počeštěná Locika se mi opravdu nelíbí (Cress) a Sněhurky (Winter). Já nevím jak vy, ale už tyto skutečnosti mi přivodily husí kůži.

"Něco mi tady chybí."
"Co? Co vám tam chybí?"
"Malá zelená světluška."

Ještě bych chtěla poukázat na to, že by se vám mohlo líbit, jak dokáže být Cinder a hlavně Kai sympatický. Nebo alespoň mě sympatičtí připadali. Myslím, že je to rozhodně lepší, než když máte celou dobu chuť hlavní hrdiny zabít. Cinder ani Kai si na nic prostě nehráli. Očekávali to nejhorší a já vím, že bych to neměla říkat, ale právě tahle vlastnost dělá hlavní hrdiny opravdu sympatické. Ten, kdo očekává od světa to nejhorší, je také nejlépe připravený. To mi připomnělo Hostitele a větu "Jen blázni mohli přežít. Normální lidé neměli šanci." Nebo alespoň tak nějak to tam bylo.

"Neměl byste mít ochrannou masku?"
"Pročpak? Jste nemocná?"

Myslím, že je načase poukázat i na negativa. Nebo spíš negativum. Připadalo mi, že u pár pasáží se autorka inspirovala pohádkovým příběhem popelky až příliš. Opravdu, pár věcí bylo na dystopii až příliš růžových. Bum! A najednou je všechno v pohodě. Tohle by se v dystopiích stávat nemělo. Opravdu ne. To je z části ten důvod, proč jsem knize trochu ubrala na hodnotě. Dalším důvodem ale bylo, že jsem postrádala tu potřebnou jiskru, co by knihu udělala takovou, jaké je třeba Hunger Games, Banka těl, Twilight (ne, této posedlosti se opravdu nikdy nezbavím), nebo třeba Vampýrská akademie. To ale neznamená, že mě kniha zklamala. Naopak. Od knihy jsem očekávala hodně a ona mi také hodně dala. Dokonce víc, než jsem očekávala.

Poučení:

I když se zdá, že už je všechno beznadějné, může přijít světlo.

Závěr:

Ti, co nad knihou pořád váhají, váš strach je zbytečný. Jděte do toho. Kniha je opravdu úžasná a originální. Hodí se hlavně pro ty, co mají rádi dystopie a jejich spád, drsnost (ok, té tady není tolik, kolik by bylo za potřebí, ale určitá dávka se knize bohudík dostala) a poutavost. NENÍ JEN PRO TEENAGERY. Proto pokud jste už starší, ničemu to nevadí.

PS: Krásným BookTrailerem to jen začíná. :)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont