Recenze: Závist

Název: Závist / Envy

Autor: Gregg Olsen

Série: Prázdná rakev / Empty Coffin

Díl: 1.

Počet stran: 285

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Katelyn je sama, odtrhnutá od všech svých vrstevníků, depresemi přímo přeplněná. Ale i přes tyto skutečnosti je podivné, že zemře ve vaně, do které spadne kávovar. Dvojčata Hayley a Taylor prostě odmítají uvěřit tomu, že to byla nehoda. Proto začnou pátrat. A jak to tak vypadá, ne marně. Sebevražda? Ani náhodou. Nehoda? Až příliš divné. Vražda? To už je jiná...

První dojmy z obálky:
Kdybych se té knihy předtím tolik nebála, kvůli obálce bych si ji snad i přidala dávno na seznam. Ta obálka je prostě nádherná, mrazivá a hlavně zelená - podle mého je to jedna z hlavních barev příhodná pro pořádný horor. Opravdu už kvůli ní byste si knihu měli pořídit. Vsadím se ale o co chcete, že se vám bude příběh líbit úplně stejně. ;-)

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Horor. Děs. Hrůzu. Noční můry. Psycho. A všechna tahle slova, kterých jsem se tak bála, byla mimo mísu. Tedy ano, byl to horor, ale takový dobře napsaný... Ale to ažv recenzi.

Menší seznámení s knihou:

Závist je první díl ze série prázdné rakve, ktterá je u českých blogerů většinou opravdu dobře hodnocená a vychvalovaná. Už jen proto byste se o ni měli zajímat.

O autorovi:

Gregg Olsen v průběhu své kariéry prokázal schopnost vytvořit detailní vyprávění, které čtenáři nabízí fascinující pohled do života lidí (skutečných či smyšlených), kteří se ocitli uprostřed podivných okolností. Nejlépe prodávaný a cenami ověnčený autor Olsen napsal šest románů a osm knih literatury faktu. Gregg Olsen, rodák ze Seattlu a otec dvojčat, žije v Olalla ve Washingtonu se svou ženou, několika kuřaty a dvěma psy: Milem (kokršpaněl zběhlý ze školy poslušnosti) a Suri (trpasličí jezevčík s obrovskou potřebou mít všechno na povel).

Autorův web: http://www.greggolsen.com/

Proč jsem si knihu vybrala:

Popravdě? Já ji vůbec nechtěla. Horory fakt ráda nemám, nečtu je a i když tahle kniha vypadala dobře, ruce jsem od dala pryč. Ale když se mi naskytla příležitost, neodolala jsem a z té zásilky ji rozbalila stejně horlivě jako Banku těl. Teď děkuji bohu, že mi ji nakladatelství poslalo k recenzi, protože ta kniha je opravdu úžasná.

Recenze:

Čtení knihy jsem hodně dlouho oddalovala. Proč? Já myslím, že byste na to určitě přišli sami, ale nač vás nechávat v nejistotě? Bála jsem se jí. Já horory opravdu nečtu a zatím jsem přečetla takové dva, u kterých se nebylo ani možné bát, protože... kdo by se bál vany nebo oslnivě krásných blondýnek? No dobře, někdo asi ano, ale na mě to nijak zvlášť nepůsobilo. Proto, když jsem už viděla jen obálku knihy, bála jsem se opravdu hodně a nahlas jsem si řekla, že si ji NIKDY nepřečtu. No... Nikdy neříkej nikdy - to už jsem se měla naučit dávno od The Fray. A nově také od téhle knihy. Na zadní straně mě ale upoutal (no dobře, trochu i zhrozil) fakt, že jde o příběh inspirovaný podle skutečné události. A k tomu události, která se týkala šikany. Tohle téma mě opravdu zajímá, mám s touto situací zkušenosti (a kdo v dnešní době nemá?), takže jsem se tedy vrhla do čtení. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že to vydala Fortuna Libri a já si říkala, že už kvůli té Bance těl to musím začít číst a zpracovat recenzi. No, a tak se stalo, že jsem přečetla prvních třicet stran, polovinu a celou knihu...

"Mrtví přeci neslyší"
"Jak to víte?"

Na začátku jsem byla značně skeptická kvůli těm neustálým náznakům, že je to jen začátek a že se všechno změní a bla bla bla. Zároveň jsem se ale i bála, ani nevím proč, když tam nic zvlášť děsivého nebylo. Tedy na začátku. Kniha se mi ale četla lehce, líbilo se mi, že má velmi krátké kapitoly, které byly pokaždé opravdu dobře zakončeny a kupodivu mi nevadila skutečnost, že je příběh psán ve třetí osobě. Ani to autorovi nemůžu vytýkat, když vím, kolik pohledů postav se muselo vystřídat. A věřte mi, že jich bylo opravdu hodně. Kniha se mi četla opravdu lehce, líbily se mi ty krásné popisy situace a takové to klasické obkecávání, které by mi asi obyčejně vadilo, ale tady se mi to hodilo. Bylo to tak hezky napsané, že jsem ani nechtěla, aby autor zase přeskočil k základním linkám příběhu. Přímé řeči bylo v příběhu značně méně než těch už výše zmíněných popisů a dumání proč je mravenec nesmrtelný. :D Přesto to ale nevadí a kniha se čte lehce jako pírko - ale to už jsem říkala, co?

"Myslíš, že měla deprese?"
"Deprese? Jak to mám vědět?"

Když se ale kniha rozjela, ta upozornění, že je to jen začátek byla oprávněná. V knize na mě čekalo bezpočet překvapení a věřte mi, že i ti nejlepší detektivové by byli vyvedení z míry. Opravdu, u téhle knihy byste neměli mít předsudky, protože s největší pravděpodobností vás vyvede z omylu. A to velmi brzy. Kromě toho počítejte s tím, že na konci budete ještě překvapenější víc než obvykle. Proto kdo má rád takové ty epické konce, nebo prostě konce, které ve vás zanechají dojem raněného zvířete, kvli tomu, že po ruce nemáte další díl, tahle kniha je pro vás opravdu vhodná.

"Přeju veselé Vánoce! Nedělej nic, co bych neudělal já!"

Kniha je velmi realistická z prostředí na vás čiší ty emoce - dost za to mohou ty skvělé popisy a opravdu je to jako kdybyste byli přímo s hrdiny. Takové knihy přímo zbožňuji, protože se s tím obyčejně pojí ta lehkost čtení, jak už jsem se zmiňovala víše. Mimochodem, v mnoha recenzích jsem se neustále dočítala o tom, jaký je to horor, ale skoro nikde (až na Rodaw u které jsem shlédla to krásné video - samozřejmě nepopírám, že recenzí, kde se tato skutečnost zmiňuje není víc) se blogeři nezmínili o tom, že to není úplně zcela kniha bez... nadpřirozených prvků. Ne, nemám na mysli fantasy, ale prostě takové to lehké nadpřirozeno, které obyčejně do našeho světa nepatří. Proto se nebojte, že jde jen o obyčejný horor. A i když nejsem moc zběhlá v hororech, musím říct, že na mě dílo působilo opravdu originálně - originální díla jsou přece ta nejlepší, ne?

"Proč se se mnou nechceš sejít?"
"Protože nevím, kdo jsi."

Ráda bych se také zmínila o tom, že je tato kniha vhodná i pro ty, co hororům prostě moc neholdují, ale chtěla by si přečíst něco pro YA čtenáře. Jasně, nepopírám, bojíte se, ale je to takový ten lehčí typ hororu, který snese snad i ten největší strašpytel. Tedy pokud si knihu nečtete těsně před spaním okolo půlnoci a okolo vás nezuří bouřka. To je potom kapánek problém, protože se vám za 1. nebude chtít spát a za 2. se budete bát docela hodně, protože si můžete být jisti, že na vaše sny to bude mít dopad zcela určitě. Ráno, nebo spíš odpoledne vzhledem k tomu, jak pozdě usnete, se ale na ni znovu vrhnete i přes ten děsivý opar snů. Kniha je tak napínavá, že odtrhnout se od ní, je opravdu velký problém.

"Máš teď nějaký pocit?"
"Ne, a ty?"

A víte vy co? Já opravdu nevím co mám zkritizovat. Možná, že bych mohla opět poukázat na chybky, které se tentokrát v textu vyskytují podstatně méně než u Banky těl (zlepšení jsem opravdu uvítala, ale pořád to nebylo úplně ono). Já vím, že by se na každé knize mělo najít nějaké negativum, ale tady mi to prostě nejde. Fortuna Libri si k překladu vybírá opravdu skvělé knížky a jak to tak vypadá, brzy jich budu mít od nakladatelství pěknou sbírku. :)

Poučení:

Nikdy neříkej nikdy.

Závěr:

Tato kniha je vhodná snad pro všechny nadšence YA literatury. Nezáleží na tom, jestli máte rádi fantasy, sci-fi, dystopie, nebo jen obyčejné románky, TUHLE knihu si prostě přečíst musíte, i kdybyste nechtěli. Je úžasná, mrazivá a hlavně poutavá a originální. Mazejte hned do knihkupectví, nebo do knihovny a začněte číst, protože tuto knihu na svém seznamu přečtených knih prostě mít musíte. A ten BookTrailer... Ááá! O_O

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri