Recenze: Tak padne náš svět

Název: Tak padne náš svět / The Way We Fall

Autorka: Megan Crewe

Série: Padlý svět / Fallen World

Díl: 1.

Počet stran: 312

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Náš svět napadl nový virus. Bohužel to není nic na způsob chřipky, která by se dala přejít mávnutím ruky, ale něco, co bere mnoho životů. Kaelyn žije na ostrově se svou rodinou a přáteli, brzy se má však vše změnit. Jakmile začínají umírat lidé, vláda vyhlásí karanténu pro celý ostrov. Nikdo nesmí odjet, nikdo nesmí přijet. Kaelyn už nebojuje jen proti zákeřné nemoci, ale také proti ostatním, kteří mají stejně jako ona hlad. Vše ale není jen černobílé - ke Kaelyn se přidávají nečekaní spojenci. Přesto však není zcela jisté, zda přežije. Virus bere vše. A bere všem.

První dojmy z obálky:

Hm, je sice stejného rázu jako ta originální, ale dali tam lepší obrázek. Opravdu se mi líbí víc než ta originální, proto palce nahoru. :) Kromě toho se mi ale líbí také umístění jména autorky - je jinde naž na originálu. Zmínila bych se i o vnitřní stylistice knihy, která je opravdu více než mrazivá a výstižná.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Hodně, hodně, hodně moc dobrý příběh. A to především kvůli tomu, že je to dystopie a dystopie, jak známo, nyní vládnou světu. A já mám ráda dystopie. Takže jsem očekávala celkem opravdu hodně. Ale pojďme se přesunout dál.

Menší seznámení s knihou:

Tak padne náš svět první díl dystopické trilogie, která je založena především na viru, který bere všechno a bere všem (ano, nedávno jsem shlédla film Válečný kůň). Nač ale opakovat, že si kniha získala mnoho čtenářů, když je zcela jasné, že se musíte rozhodnout sami, jestli si ji přečtete, nebo ne?

O autorce:

Megan Crewe se narodila v kanadském Torontu kolem konce roku 1980 a vyrůstala zde s rodiči a mladším bratrem. Vždy milovala příběhy - když byla malá, žebrala po tátovi čtení oblíbené knihy "s hlasy," což znamenalo, že každá postava měla jiný hlas. A tak nebylo překvapením, že netrvalo dlouho, než začala tvořit své vlastní příběhy. Fantasy, sci-fi a nadpřirozeno ji fascinovalo celý život, což je pravděpodobně důvod, proč jsou tyto žánry u jejích knih nejčastější. Na York University dokončila svůj titul z psychlogie, přesto však celou dobu věděla, že romány jsou to, na co se opravdu chce soustředit.

Nyní stále žije v Torontu, s manželem a třemi kočkami. Pracuje jako behaviorální terapeut pro děti a mládež se speciálními potřebami. Ve volném čase cvičí kung-fu a ráda cestuje. Svou přítomností již poctila Velkou Británii, Číny, Itálii, Japonsko, Francii, Nizozemsko a Turecko.

Navštívit ji můžete na jejích oficiálních stránkách http://www.megancrewe.com/

Proč jsem si knihu vybrala:

Důvody byly celkem tři:

První: Úžasná obálka

Druhý: Instinktivní pocit z dystopie typu: Tohle musím mít!

Třetí: Naprosto mrazivý začátek anotace.

Recenze:

Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, že to vlastně ani není dystopie. Po delším přečteném úseku jsem ale pochopila, že je má domněnka špatná, protože se o budoucnost vlastně jedná. I když nejde o klasickou dystopii, protože ta se vyznačuje především tím, že se lidé snaží vytvořit ze světa něco dokonalého, přitom jsou všichni utlačováni. Zde jde ale o něco zcela jiného a to o smrtelný virus. Nejdříve bych tedy promluvila (napsala) o stylu knihy, který se mi více než líbil.

Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit.
Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat
svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří
přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.

Celá kniha je psána formou deníčku šestnáctileté Kaelyn. Možná právě proto se dá kniha pokládat za originální nápad. Nerada to totiž říkám, ale i přestože si to nechci přiznat, základní myšlenka knihy příliš originální není. Virus, který bere životy tu byl už mnohokrát a není žádným novým námětem na knihu. Toto by mohl být pro některé celkem akutní problém. Já zatím ale knihu, kde by byla podobná myšlenka načetla, protože tento typ knih se mi většinou nelíbí. Takže zastánci sci-fi raději ruce pryč od knihy, protože by vás to nemuselo nadchnout. Tato kniha by ale mohla potěšit fanoušky dystopií a YA literatury a vůbec čtenáře, kteří o tomto tématu běžně nečtou, ale přesto by si ale něco takového rádi přečetli. Proto nastražte uši i oči, protože chvály se na tuto knihu dostane více než dost. Proč vlastně? Protože je skvělá, úžasná, kolosální, nebo se mi zkrátka a jednoduše líbila. A to hodně.

"Aha, takže co s nima budou dělat?
S těma zvířatama, co je pochytají?
Vezmou jim vzorky krve nebo co?"
"Krevní test je málo, Kae, musí je zabít."

Tak padne náš svět mě samozřejmě neuchvátilo jen kvůli stylu deníčku (i když ve stylu hraje i velkou roli dopisová forma), ale spíše tím, jak všechno dokázala Megan podat. Realisticky, zajímavě, čtivě. Ano, já vím, že tohle opakuji poslední dobou skoro u každé recenze, bohužel nemůžu za to, že poslední dobou narážím na samé dobré knížky (no dobře, pro mě dobré), ale předem vás upozorňuji, že se chystám i na Čísla 2 - kdo četl recenzi na první díl, jistě pochopí, proč se má připravovat na atomovou bombu, ale alespoň tím sama sobě dokážu, že ne všechny knihy se mi líbí. Ale teď zpět k tématu. Autorka příběh podala prostě a zkrátka tak, že jsem měla pocit, jako by se tato varianta konce světa mohla co nevidět stát (i když to je vlastně i oprávněná myšlenka vzhledem k tomu, k jakému datumu se blížíme :D). Chci říct, že jsem knihu přečetla skutečně jedním dechem. A to je celkem zvláštní vzhledem k tomu, že bylo v knize více popisováno, co Kaelyn udělala/neudělala a vůbec její úvahy, než přímá řeč.

"Je téměř jisté, že se to přenáší vzduchem."
"To znamená, že už víte víc? Už brzo budete vědět, co to je?
"Těžko říct, teď když se do toho vložilo ministerstvo."

Teď jsem si ale uvědomila, že jsem se o Číslech nezmiňovala jen tak. Když jsem byla totiž na začátku knihy (Tak padne náš svět), začalo se tam mluvit trochu nespisovně. Mně samozřejmě ihned na mysli vytanula vzpomínka na Čísla a opravdu jsem se bála pokračovat, ale bohudík to byla taková ta nespisovná řeč povrchového typu. Proto mi nevadila, ale nedalo by se říct, že by mě potěšila. Na druhou stranu by vás ale potěšit mohla, protože dnes nespisovně mluvíme skoro všichni. Tedy až na ty, kteří bydlí okolo Zlína (nechápu, jak dokážete vydržet mluvit neustále spisovně - máte můj obdiv). Každopádně jsem to chtěla zmínit jako mírné negativum, ale když tak nad tím přemýšlím, nevím, jestli to můj názor na knihu nějak poupravuje.

"Co to dělají?"
"Koukaj, jak to tady zvládáme."

Netvrdím tedy, že je tato kniha něčím přelomovým, vysoké hodnocení si ale opravdu zaslouží. A to především protože kniha dokáže překvapit. Já sice nevím jak vy, ale já mám překvapivé knihy ráda. Už od začátku jsem sice čekala, že například někdo (ne, neměla jsem typ kdo) zradí skupinu dobrodinců, kteří pomáhali ostrovu (jak, to už si musíte přečíst v knize), ale skoro pokaždé jsem skončila s minimálně pozvednutým obočím. V nejhorším případě mi rostly oči z důlků, ale to už je vedlejší. Jen vám chci říct, že ti z vás, co bývají rádi překvapeni, by tuto knihu mohli uvítat. Mě tedy překvapila opravdu hodně. Ty dvě hvězdičky jsem knize ubrala především, protože mi přišlo, že nebyla tak kolosální, aby si je zasloužila. Kdybych hodnocení knihy ale náhodou upravila, nedivte se tomu, u této knihy by to bylo celkem normální. Počítám, že tak do měsíce se dostaví výčitky svědomí, že jsem jí nedala o hvězdičku víc.

Poučení:

V nouzi se ukáže, kdo je tvůj přítel.

Závěr:

Knihu nedopuručuji milovníkům sci-fi, nebo těm, co o tomto tématu četli už více věcí a mají ho už plné zuby. Naopak ji ale doporučuji těm, kteří na toto téma ještě nečetli nic a mají rádi dystopie, které překvapí. Jen bych ještě chtěla podotknout, že je kniha spíš pro mladší čtenáře, proto dospělí raději ruce pryč. I když to platí asi pro téměř všechny knihy typu YA.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont