Recenze: Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí

Název: Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí / Gone

Autorka: Lisa McMann

Série: Lovkyně snů / Dream Catcher

Díl: 3.

Počet stran: 220

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Vazba: Měkká

Děj:

Myslíte si, že vidět, o čem ostatní sní, je skvělé? Naopak, je to děsivé, nebezpečné a může vás to stát i život.

Jmenuju se Janie a věřila jsem, že vím, co mě v budoucnosti čeká. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Nesnesu však pomyšlení na to, že stahuju Cabela s sebou. On je skvělý a já na pokraji sil. Musím navždy zmizet, aby mohl žít naplno.

Může můj osud zvrátit cizinec, který mi vstoupil do života? A opravdu mě čeká jen zlověstná budoucnost a ani plamínek naděje na lepší dny? Musím si zvolit, čas běží a jde o život...

První dojmy z obálky:

Celá série má úžasné obálky a utohoto dílu jsem si jistá, že je lepší než ta originální. Já celkově nenávidím obálky, kde jsou židle, nevím proč. Bohužel ale zelenou nahradili růžovou. Což je škoda, trochu mi to splývá s prvním dílem, navíc růžová je trochu... no, holčičí. :D I tak má ale ode mě nakladatelství obrovskou pochvalu za to, jak si s obálkami série pohráli.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Přesně to, čeho se mi dostalo. Skvělý závěr, který ve mně zanechal hlubší dojem.

Menší seznámení s knihou:

Lovkyně snů je sérií, která vypráví o dívce, která proniká do snů. Je plánována i její filmová adaptace.

O autorce:

Lisa McMann je americká autorka narozená 27. února 1968 v Holandsku. Momentálně žije v Arizoně ve Phoenixu. Její první román Wake (Procitnutí) se umístil na předních místech žebříčku najprodávanějších knižních titulů pro děti, New York Times Bestsellers. Inspiraci na napsání knihy získala ve vlastním snu, kde se jí zdálo, že vstoupila do manželova snu. Tato matka dvou dětí se věnuje i psaní povídek, esejí a literatuře faktu. Romány jsou určeny pro mladší čtenáře, povídky ale už pro ty odrostlejší.

Její web najdete na adrese: lisamcmann.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Mám dojem, že se už opakuju, ale poté, co jsem si pořídila první dva díly, nemohla jsem ten třetí a poslední nechat ležet ladem.

Recenze:

Lovkyně snů je jednou ze sérií, které nikdy neumírají a maximálně se vám zaryjí do paměti. Nebo tak to alespoň bylo u mě. Proč se mi tato série tolik líbila? Jak vlastně hodnotím poslední díl Osudové rozhodnutí, ve kterém by se vše mělo vyřešit? Odpovědi jsou na delší povídání, proto nebudu zdržovat.

Janie má "dar". Dokáže vidět a manipulovat se sny jiných lidí. To není až tak zlé, říkáte si. Ale je v tom háček. Čím víc svoje schopnosti Janie využívá, tím víc se jí zhoršuje zrak a cit v rukou. Úplné ztrátě zraku a scvrklým rukám lze zabránit jen jediným způsobem. Úplnou izolací. Kdyby se Janie odhodlala odejít, ztratila by Cabela, chlapce kterého miluje, svou závislou matku i normální život. Co si Janie zvolí? Samotu, nebo temnotu, ze které již nebude nikdy úniku?

V tomto dílu jsem si to uvědomila naprosto přesně. Lovkyně snů není jen o  nadpřirozených schopnostech, ale také o běžných situacích, se kterými se setkává nejedno dítě. Autoři někdy napíšou YA fantasy, kde v hlavní roli figuruje hrdina, který své schopnosti nenávidí a chce je potlačit, ale zbytek už nedomyslí. Já osobně mám ráda příběhy, kde je i něco vedlejšího, něco, co by knihu dělalo jedinečnou i bez toho nadpřirozena. A já si myslím, že kdyby autorka ze série udělala novelu a vecpala tam děj všech tří dílů, jen bez lovců snů, byl by to dobrý příběh, který bych si moc ráda přečetla. A za to autorce děkuju.

Ti, co nečetli první dva díly, by měli vědět, že pokud se knihu rozhodnou číst, měli by počítat s odlišným stylem psaní. Polovina čtenářů jej nenávidí a nemůže si na něj zvyknout, druhá polovina jej obdivuje a je ráda, že autorka takto píše. Já patřím mezi tu druhou polovinu, styl autorky jsem si opravdu oblíbila a jsem za něj vděčná. Jedná se o kombinaci přítomného času a třetí osoby, krátkých vět a neskutečně čtivého textu.

S Lovkyní snů jsme ušli už poměrně dlouhou cestu, víme, k čemu se celou tu dobu schylovalo, ale jedno vám řeknu. Tohle není pohádka. Jsem ráda za to, že na to autorka nezapomněla, a i když příběh nakonec skončil šťastně, problémy nebyly zdaleka vyřešeny. Po těch mnoha zamilovaných fantasy románech to byla osvěžující změna a příběh se dal považovat za mnohem uvěřitelnější, než ostatní příběhy, které jsem v poslední době četla.

Čeho jsem si všimla dál, nebylo pro knihu zrovna pochvalné. Když se ohlédnu zpátky, pamatuji si, jak rychle se mi knihy četly. Aby také ne, když měly tak málo textu na malých stránkách. Faktem je, že je příběh popisován moc zdlouhavě. V knize se vesměs neřešilo nic jiného, než Janiino rozhodování. Jistě, dějové zvraty tu byly, jistě, závěr série mě mile překvapil, ale jsem toho názoru, že by se text dal zkrátit a napsat jako jedna souvislá kniha. Nejsem si jistá, jestli mi tento fakt tolik vadí, každopádně náročnější čtenáři asi moc nadšení nebudou. Což je škody, když si pomyslím, že by trilogii stačilo "scvrknout" do jednoho dílu a bylo by po problému. Takhle je z Lovkyně "jen" dobrý oddechový příběh, u kterého strávíte příjemný večer. Avšak, já osobně si velmi ráda počkám na další autorčinu tvorbu, která k nám snad dorazí spíš dřív než později.

Poučení:

Život není pohádka, ale vždycky se s ním dá něco dělat.

Závěr:

Knihu by si měli přečíst spíš ty mladší generace a možná i ti, co by se čtením chtěli teprve začít, protože Lovkyně snů je druh nenáročné četby a čte se velmi lehce a rychle. tato oddychová četba by měla být v každé správné fantasy knihovničce. Kde jinde najdete člověka se schopností nabourat se lidem do snů, že? :) Odpověď je jasná. U Lisy McMann.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment