Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti / Miss Peregrine's Home for Peculiar Children

Autor: Ransom Riggs

Série: Sirotčinec slečny Peregrinové / Miss Peregrine

Díl: 1.

Počet stran: 357

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.

První dojmy z obálky:

Úžasná, dechberoucí, prostě perfektní. A i když je to jen detail, líbí se mi, že ta česká obálka má to písmo dobře slaďené, protože na originální obálce jsou ta dvě dolní slova "podivné děti" napsány jinak a to se mi prostě nelíbí. Krom toho, když sundám přebal, kniha je úžasná i bez něj a je nadepsána slovy "Alma LeFay Peregrinová", což se mi líbí asi nejvíc. Nebo ne, nejvíc se mi líbí ty fotografie, které doplňují text. A bacha! Navazují na něj. Klobouk dolů, po grafické stránce je kniha dokonalá. No, vlastně nejen po grafické, ale o tom až v samotné recenzi.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Čekala jsem toho od ní hrozně moc, protože ty recenze na ni byly jednoznačně úžasné. Obsahově jsem od ní očekávala něco hrozně podivného a možná i krapet strašidelného. Když jsem si totiž poprvé pustila trailer, fakt jsem se bála a jeden čas jsem nechtěla knihu ani vidět. Pak jsem na to tedy zapomněla a požádala o recenzní výtisk. Trailer jsem si pustila znovu a znovu jsem se bála a pak jsem otevřela knihu a vykoukly na mě ty děsivé fotografie společně s ještě děsivějším textem. Můžete si jen domyslet, jak perfektně se mi v noci usínalo, když jsem tak hrozný strašpytel, co se lekne i vlastního stínu.

Menší seznámení s knihou:

Kniha, která vzbudila ještě před vydáním ohromný rozruch. V ohnivé aukci na filmová práva zvítězil 20th Century Fox. A teď krouží kolem excelentní Tim Burton, který by se měl ujmout natáčení (moje pozn. Jdu si hodit mašli, protože Tim Burton bude moje smrt).

Menší zajímavost: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je Riggsova prvotina. ;)

O autorovi:

Ransom Riggs se narodil na dvě stě let staré farmě v Marylandu, kde chtěl jako dítě zůstat a stát se farmářem. V pěti letech se však s rodiči přestěhoval na Floridu, v současnosti má svůj domov v kraji podivných dětí – v Los Angeles. Prozatím stačil nasbírat diplomy na Kenyon College a na Fakultě filmové a televizní tvorby University of Southern California, oženit se a natočit několik cenami ověnčených krátkých filmů. Melouchaří jako blogger a autor-cestovatel, jeho eseje z cest Strange Geographies najdete na adrese mentalfloss.com nebo ransomriggs.com. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je jeho první román. V říjnu 2012 vydává Mluvící obrazy a intenzivně pracuje na pokračování Sirotčince a další tajemné knize Arcanum.

Autorův web: ransomriggs.com

Proč jsem si knihu vybrala:

Protože mě zaujalo to, jaký kolem ní byl poprask.

Recenze:

Moje pozn. Jestli si plánujete knihu přečíst, povinně si pusťte ten soundtrack, co je výše uveden.

Máte rádi horory se zakomponovanými prvky fantasy? Pak si tuto recenzi dobře přečtěte, protože v ní s největší pravděpodobností naleznete svého dalšího favorita, nebo přinejmenším následující položku na svém Wishlistu. Ať už s knihou obeznámeni jste, či nejste, mohu vám zaručit, že než vás sama se sebou kniha seznámí, bude už pozdě. Otázka však z ní, zda z tohoto vlivu budete chtít vůbec uniknout...

Když jsem knihu začala číst, odfrkla jsem si a sama sebe se ptala, kde je ten slavný sirotčinec a ta slavná hrozba, co byla v BookTraileru, ale ono pořád nic nepřicházelo. Tedy ne v takové míře, v jaké bych čekala. Nevím proč, ale čekala jsem, že na to autor "vlítne" hned na začátku a už se nemohla dočkat, až se TO stane. Zlom přišel v tom okamžiku, kdy Jacob uviděl souseda svého dědečka. Aneb má prvotní myšlenka: Tady není něco v pořádku. Jaké to překvapení, když se na scéně objevil netvor. To byla zhruba čtyřicátá strana a já, jelikož jsem knihu četla po kouskách (ti co mě znají, vědí, že za hodinu u průměrné knihy nikdy nepřečtu více než dvacet stran), když jsem čekala těch pár minut na autobus, byl to opravdu horor čekat, než se něco stane (aneb to máte tak, když se celá odpoledne musíte učit). A když se něco konečně stalo, tak trochu znepokojeně jsem dojela domů a dál už nečetla. Moje přestávka trvala dva dny, než jsem se znovu odhodlala knihu otevřít. To byl můj poslední okamžik, kdy jsem setrvala v realitě. Sirotčinec jsem posléze četla už nejen na autobusové zastávce, ale také doma, i ve škole. Ještě teď jsem na Riggse naštvaná za to, jakou jsem dostala známku z fyziky, kterou jsem musela posléze opravovat (za tohle mi zaplatíš, ty netvore!).

Od poloviny knihy jsem začala pochybovat o tom, že strašidla neexistují a bála se v posteli jen pohnout. Ti, co knihu četli, si jistě dokáží představit, co se mnou konec knihy udělal (mé uhryzané prsty strachem jsou toho důkazem). Jestli se ptáte na to, zda je Sirotčinec tak moc děsivý, odpověď zní ne, není. To jen já knihu brala trochu jinak, protože na horory nejsem vůbec zvyklá a krom toho mi všichni říkají, že jsem slabší povahy (ha, ha, ha, ne opravdu mě nepřinutíte ve čtení přestat). Nečekejte tedy, že se vám kvůli knize bude chtít skočit z okna, jen se připravte na nějaké ty strašidelné prvky měkčího hororu.

Pokud jste na toto téma četli už více knih, pravděpodobně vás slečna Peregrinová ničím novým neohromí. Podobných nápadů tu bylo už spousta a někomu by se možná mohlo zdát, že autor čerpal z jiných románů. Pokud jste tedy v tomto tématu už zběhlí čtenáři, pravděpodobně vás kniha neohromí. Pokud ale slyšíte o nějakém sirotčinci, či netvorech poprvé, doporučovala bych vám si tuto knihu přečíst co nejdřív.

Co jsem považovala za menší nedostatek, byly popisy postav a celkově hlavního hrdiny. V knize se nesetkáte s jediným popisem vlasů, či očí. Autor se specializoval spíše na popisy jednotlivých scén, a tak si hlavní hrdiny čtenář musí představit sám. Co mě ale trochu zamrzelo, byl celkově jako by odfláklý Jacob. Na začátku jsem nedokázala rozeznat, jestli se jedná o dospělého muže, či mimořádně vyspělého teenagera. Pardon, ale takto šestnáctiletý kluk neuvažuje. I přesto ale autorovi nemohu upřít autorův mimořádný smysl pro skloubení nadpřirozena s realitou. I přestože některé věci působí nedomyšleně, příběh vám velmi snadno dokáže nahnat husí kůži a přimět vaše prsty vyťukat na klávesnici Cairnholm (ne, tento ostrov opravdu není reálný, protože autor jistě ví, že kdyby byl, spousta čtenářů jako já by se nedožila rána).

Někdo by sice mohl namítnout, že autor občas neví, kam skočit, ale právě tato skutečnost dodává příběhu jakousi svižnost a neotřelost. Autor se nezdržuje zbytečnými popisy a to, co není nutné, jednoduše vynechá. Proto i když občas autor působí zmateně, příběh se čte jako by sám od sebe a čtenář opravdu nemá tendenci se od něj odtrhnout. Krom toho opravdu oceňuji dobře popsanou "podivnost“ celého příběhu. Kniha má přesně takovou atmosféru jakou by měla mít a to je přece to nejdůležitější, ne? :)

Závěr:

Nedivte se tomu hodnocení na závěr, i přestože jsem vyjmenovala pár negativ, kniha pro mě zůstává úžasná i nadále. Já jsem zkrátka nenáročný čtenář, ale když po mě někdo chce kritiku, tuto skutečnost musím odstrčit na pár okamžiků mimo dění. Každopádně bych závěrem řekla, že pokud vás kniha jen trochu zaujala, skutečně byste si ji měli přečíst. Stojí to za to. ;)

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Jota