Používá technologii služby Blogger.
Zobrazují se příspěvky se štítkemmystery. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmystery. Zobrazit všechny příspěvky

Dianu Gabaldon známe především jako autorku Cizinky. Co se týče série Lord John Grey, ani o ní se nedá říci, že s Cizinkou není nijak spřízněna. Žánrově se liší jen nepatrně, pořád se jedná se o historickou bombu, avšak říznutou kapkou mystery. Sám Lord John se v Cizince objevuje jako vedlejší postava, ve své vlastní sérii se mu ale dostává náležitého prostoru. Bratrstvo čepele je už jeho druhý případ, tentokráte roztažený na více, než pěti stech stranách. Těšit se můžeme na dávno uzavřenou, nikoliv však méně bolestnou rodinnou záležitost, několik výhrůžek a staré dobře známé postavy, které máme tak rádi.
„Aberdeen je šedé místo.“ Grey seděl na posteli, pažemi si objímal kolena a pozoroval, jak ze střech mizí poslední zbytky noci. „Kámen. Déšť. A Skoti. Ti zatracení Skoti.“
Přiznám se, po prvním úvodním dílu, který měl dvě stě stran a v nemálo ohledech na svou délku trpěl, jsem od druhého dílu čekala hodně. Mám osobní teorii, že Diana Gabaldon dlouhé knihy prostě potřebuje (ne, že by jí někdo plánoval určitou délku, ale víte, jak to myslím). Jistě, Panicové nebyli špatní, vlastně ani první Lord John si neuřízl žádnou velkou ostudu, ale oproti rozsáhlým románům s dokonale vylíčeným sociálním pozadím a neuvěřitelně reálnou charakteristikou postav, to prostě nebylo ono. Proto mě pohled na pět set stran textu velmi potěšil a navnadil. Což je poměrně vtipné, když uvážím, že dlouhé knihy nijak zvlášť v oblibě nemám.
Ve zkratce, ano, Diana Gabaldon se rozepsat opravdu potřebuje. Z knihy je pořád jemně cítit detektivní žánr, ale mnohem více otupěně. Neřeší se jen případ a zápletka, ale také osudy. Už to není jen další detektivní případ s poměrně líbivým hlavním hrdinou, ale společenský román se silným zázemím v samotných postavách a s tím, co jde autorce nejlépe, a tím je pořádná nálož historie.
„Hrajete karty často, majore?“
„Nijak často.“
„Měl byste. Vidím, že vás není snadné oblafnout.“
Mysleli jste si, že by nám z knihy dokázal zmizet Jamie Fraser? Samozřejmě, že ne, Jamie je nedílnou součástí Lorda Johna stejně jako je Lord John nedílnou částí Cizinky. Dobrá, ta druhá část ve slabším slova smyslu, přeci jen, první dva díly Lorda Johna se odehrávají ve zhruba stejné dějové linii jako část Mořeplavce, kde spolu Jamie a Lord John strávili zatím nejvíce času, ale chápeme se.
Díky délce a možná také apetitu autorky mi příběh přišel mnohem lépe rozvedený a napínavý. A ano, to se týká i LGBT tematiky. Cizinka mi jako primární série pořád sedí víc, pro fanouška původní série je to ale pořád stejně nutná záležitost. Samozřejmě, jen pokud se vám Cizinka opravdu líbí. Nejlépe až do třetího dílu, jinak byste se mohli ztrácet.
Shrnuto, podtrženo, Lord John a Bratrstvo čepele je velmi příjemným pokračováním, které nadchne každého, kdo si oblíbil první díl, nebo hlavní sérii Cizinka. Víc, než cokoliv jiného spadá do historického žánru, pokud tedy máte rádi dějiny, určitě byste měli dát Dianě Gabaldon šanci.
Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský

Oficiální anotace:
Diana Gabaldon, autorka úspěšné série Cizinka, vrací do hry jednu z nejzajímavějších postav: Lorda Johna Greye. Gabaldon splétá dohromady soukromý a veřejný život – zdrcující rodinné tajemství, milostný vztah s potenciálně katastrofálními následky a válku dvou světů. Je to už sedmnáct let, co byl lordův otec, vévoda Pardloe, nalezen mrtvý s pistolí v ruce – obviňován, že jako jakobitský agent navždy pošpinil čest celé rodiny. Nespoutaní duchové minulosti se vrací na scénu. Bratr Lorda Johna dostal stránku chybějící stránku z deníku svého zesnulého otce a John je přesvědčen, že se někdo rodině Greyových vysmívá. A tak se obrátí na jediného muže, kterému může důvěřovat: skotského Jakobita Jamese Frasera. Ale je válka a osobní záležitosti musí jít stranou. Navíc Fraserovo vlastní tajemství zkomplikuje život lorda Johna. James Fraser nakonec získá chybějící kousek skládačky a lord John se musí rozhodnout, zda čest jeho rodiny stojí za riskování vlastního života.Název: Lord John a Bratrstvo čepele (GR)
Autor: Diana Gabaldon
Překlad: Kateřina Heřmanová
Série: Lord John Grey
Díl: 2.
Počet dílů v sérii: 3 (+ soubor povídek)
Počet stran: 541
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná s přebalem
O autorovi:
Diana Gabaldon je autorkou oceněné ságy Cizinka, popsané magazínem Salon jako „nejchytřejší historický sci-fi dobrodružný a romantický příběh, jaký kdy napsala držitelka titulu Ph.D.“.Doktorka Gabaldon má tři akademické tituly, a to ze zoologie, mořské biologie a kvantitativní behaviorální ekologie, a než se začala věnovat psaní, byla dvanáct let profesorkou na univerzitě se zaměřením na vědeckou výpočetní techniku. Napsala řadu vědeckých článků a učebnic, podílela se jako editorka na vzniku MacMillanovy encyklopedie počítačů, založila vědecký čtvrtletník Science Software a překvapivě napsala také četné texty pro komiksy Walta Disneye. Se svým manželem Douglasem Watkinsem má tři děti, dnes již dospělé, a většinu času tráví ve Scottsdale v Arizoně.
Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský
Najdete ji téměř v každé knize. Není důležitá a zpočátku snad ani ničím výjimečná, dokonce byste řekli, že nepovšimnutelná… vedlejší postava. Přesněji řečeno, vedlejší postava, která se k autorovu peru z neznámého důvodu přimkne a tak dlouho trvá na vlastní knize, až ji dostane. Jednou z nich je i lord John Grey, charakter, který jsme spatřili už ve Vážce v jantaru a který si v zářné budoucnosti (minulosti?) série Cizinka ještě několik významných rolí střihne. Už tady v prvním díle očekávané trilogie je ostatně patrné, že se z univerza, kde spolu Jamie s Claire a lord John koexistují, jen tak nepohneme.
Kvalitní červená knihovna, tak se mnohdy hovoří o Cizince a přesně tak se nahlíží i na další díla Diany Gabaldon. Ohoho, jenže my běžní smrtelníci na něco zapomínáme – Diana Gabaldon miluje, když své čtenáře může překvapit. A proto si dnes rozebereme historický detektivní román. Ne, fakt nekecám.
To, že má u nás Liane Moriarty díky románu Manželovo tajemství dobré renomé, je všeobecně známá věc. U nás byl poprvé publikovaný v roce 2014, během tří následujících let nakladatelství Ikar vydalo dalších pět románů, z nichž Poslední výročí je v českých knihkupectvích nejaktuálnější, na HBO vplula minisérie podle jedné z jejích nejčtenějších knih Sedmilhářky a filmové společnosti zakoupily práva hned na tři další knihy, které napsala. Poslední výročí si světovou premiéru odbylo už v roce 2006, řadí se tak k raným pracím autorky, které svým počtem prodaných výtisků sice nebodují tak jako ty novější, avšak přesto mají úspěch velký natolik, že jiní autoři mohou blednout závistí. Ostatně, už tehdy se mohlo tvrdit, že Moriarty psát prostě umí.
O tom, že autorka není žádný troškař, se můžete přesvědčit hned na začátku. Široké spektrum postav vás ochromí v podstatě po pár stránkách, a pokud jste pořádkumilní jedinci, je vysoce pravděpodobné, že i pobídne k tomu, abyste si zapsali jejich jména a základní charakteristiku. Pokud vám však další díla této australské senzace nejsou cizí, můžete tušit, že toto nutkání brzy zmizí. A jestli ne, vězte, že vás její styl brzy polapí.
A co všichni na té Moriarty mají? Především, její knihy jsou realistické, do toho můžete rovnou počítat i Poslední výročí – podivná vzplanutí vášně jako z červené knihovny jsou zde tabu, uměle nastavené dialogy neexistují a místo plytkého děje se vám dostává umně vypracované zápletky. K tomu trocha inteligentního humoru, větší trocha různorodých postav a máme tu, jak se říká, bestseller.„Láska je rozhodnutí.“
„Rozhodnutí?“
„Přesně tak. Rozhodnutí. žádný pocit. A to si právě vy mladí neuvědomujete. Proto se taky v jednom kuse rozvádíte. Bez urážky, má drahá. A teď už vypni ten hloupý kazeťák a já ti udělám toasty se skořicí.“
Konkrétní zápletka se vám zde může zprvu zdát otřepaná, nenechte se však zmást, Sophie není jediná, kdo se v této knize bude se záhadou potýkat. Tou první a prozatím nejméně pochopitelnou je, proč jí prateta jejího ex, proboha, odkazovala svůj dům. Uvědomovala si vůbec, do jak prekérní situace ji dostane? Když dědictví odmítne, všichni ji budou mít za blázna, a když ne… Kdo ví, kolik nepřátel si nadělá. Takové rozhodnutí může mít vliv na celou řadu budoucích událostí, takových, které je třeba lepší nechat spát.
„Zemřela Thomasova tetička Connie. A vypadá to, že mi ve své závěti něco odkázala.“
„No to je od ní ale milé! Je to něco hezkého?“
„Ano. Její dům.“
Sophie není jediná postava, které se dostaneme do hlavy. Er-forma je zde využívána jako mistrovský nástroj a ačkoliv to tak ze začátku působit nemusí, později se z pouhých prostředníků a vedlejších postav stávají reálné osoby. A to je právě to něco, co tvorbu Liane Moriarty odděluje od ostatních – nikdy, o žádné postavě nemůžete tvrdit, že by byla vedlejší, protože v takové kategorii ostatní spisovatelé obyčejně schovávají svoje ploché kreatury, které nikoho nezajímají.
Autorka dokáže čtenáře napínat až do konce. Záhady se odkrývají pomalu, mezitím nám poskytuje čtení plné nenuceného humoru, zajímavě se vyvíjejících vztahů a taky trochu té pověstné romantiky (samozřejmě, žádné do slunce západu, to by nebyla Moriarty).
Sic se Poslednímu výročí plný počet bodů udělit nedá, a to hlavně z důvodu, že by to šlo celé zkrátit, jedná se o další skvělé čtení na dlouhé letně-podzimně-zimě-jarní večery, které rozproudí krev, zapojí veškeré mozkové závity a překvapí. Teď už jen zůstává otázka, co za pecku si na nás Ikar připraví příště.
Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský
Oficiální anotace:
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby.Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá?
Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!
Název: Poslední výročí / The Last Anniversary
Autorka: Liane Moriarty
Překladatelka: Šárka Kadlecová
Počet stran: 396
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná s přebalem
O autorce:
Liane Moriarty (*1966) je australská spisovatelka, žijící v Sydney. Živila se jako marketingová manažerka, poté zkoušela sama podnikat a coby copywriterka na volné noze psala všechno možné, od televizních reklam po texty na nejrůznější webové stránky.Ač se beletrii ve volném čase věnovala už od mládí, první kniha jí vyšla až v roce 2005. Je autorkou několika románů a série knih pro děti, které vydala pod pseudonymem Nicol Berry, jimž se paradoxně většího úspěchu dostalo ve světě než doma v Austrálii.
Zatím nejúspěšnějším titulem Liane Moriarty je Manželovo tajemství z roku 2013 (The Husband´s Secret, česky Ikar 2014). Kniha se hned druhý týden po vydání vyhoupla na 1. místo prestižního žebříčku bestsellerů New York Times, prodalo se jí přes milion výtisků ve více než 35 zemích po celém světě a byla zařazena mezi nejlepší tituly Amazonu v roce 2013. Vedle něj vydal Ikar ještě romány Na co Alice zapomněla. (What Alice Forgot, 2010, česky 2015), Sedmilhářky (Little Lies, 2014, česky 2015), Zamilovaná hypnotizérka (The Hypnotist´s Love Story, 2012, česky 2016) a Tři přání (Three Wishes, 2005, česky 2016).
Že knihy častokrát své čtenáře nachytají na krásnou obálku a vkusné grafické zpracování, není žádná novinka. Vlastně si jen těžko dokáži vybavit něco jiného, než Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, příběh vytvořený ze zapomenutých fotografií z náhodných blešáků. Příběh, který dal vzniknout celé trilogii, filmu a dnes i doplňujícím povídkám ze světa podivných. Že si matně vzpomínáte na nějakou knihu, co na vás svítila z knihkupectví? Ano, tohle bude pravděpodobně ona.
Hned na začátek vás musím varovat, že tato recenze nebude objektivní. Původní sérii jsem si zamilovala od prvního dílu, film s Timem Burtonem přivítala s nadšením a oznámení o další doplňující knize uctila tím, že se ze mě stalo jedno velké uslintané monstrum. Takže mezitím, co se teď kocháte ilustracemi, já si dovolím pět ódy (na radost).
„Nechci být neslušný,“ řekl muž, „ale my tohle nejíme.“
„Vím, že je to skromná hostina,“ řekla farmářka Sally, „a vy jste nejspíš zvyklí na královské hody, ale tohle je všechno, co máme.“
„Tak to není,“ odpověděl muž, „obiloviny, zelenina, zvířecí maso – naše tělo je jednoduše nedokáže zpracovat. A kdybychom se přinutili to sníst, budeme ještě zeslábější.“
Povídky podivných si pamatujeme jako tři objemné svazky, co málem povalily samotnou Bronwyn, dnes se můžeme podívat i dovnitř – samozřejmě, jen na některé z nich, Millard nám chytře sesbíral deset povídek, jež považoval za ty nejdůležitější a nejzajímavější. Snad jako varování, že se nejedná o žádné pohádky pro děti vložil hned na začátek tu nejmorbidnější z celého souboru. Přesto, jinak než hororové pohádky plné ponaučení, bych je nenazvala.
Příběhy jsou leckdy matoucí a moudrost z nich plynoucí není často ta přímá, na kterou jsme zvyklí – nekraď, nezabíjej, nezlob… Svým stylem mi kniha velmi připomínala tři příběhy, které vyprávěl Netvor Connorovi (Volání netvora, kdybyste nevěděli, také moc hezky ilustrovaná výpravná kniha), nádherná ukázka toho, že nic není černobílé a pravda bývá často ukrytá pod vrstvami toho, co chceme vidět. A tak se stane, že mnohdy ani stejně podivný vás nepochopí, skupina, nebo určitá definice neurčí lidi, ani jejich vztahy k vám a pomoc si vás najde z úplně jiného směru, než byste čekali.
Holubi samozřejmě věděli, že válku s lidmi nemohou vyhrát – ani nechtěli. (Kdo by jim odhazoval drobty k jídlu, kdyby lidé umřeli?) Ale holubi jsou mistři sabotáže a chytrou kombinací otravování a vandalismu zahájili celá staletí trvající boj, kterým udržovali lidi při zemi, kam patří.
Čím si můžete být jistí, je, že vás kniha nepustí. Mluvím ze své vlastní zkušenosti, kolem knihy jsem kroužila tak dlouho (dobře, nemohlo to být déle, než jeden týden), až jsem si řekla, že alespoň nakouknu a třeba si dám vždy jednu povídku před spaním. Hned na první stránce jsem si uvědomila, že těch necelých 170 stránek budu mít přečtené ještě tentýž večer. Nakonec to bylo tak rychlé, že jsem pak stihla ještě víc než dvouhodinový maraton s Cizinkou.
Osobně se mi nejvíc líbila povídka o první ymbrině (jednoduše protože nádherně vysvětluje, co vlastně tyto podivné ženy s časem dělají a jak vznikají), vtipná byla i ta o demokratických holubech od Svatého Pavla s vysvětlivkou, proč nám holubi na všechno kálejí a vedou s námi válku, moc se mi líbily i zapomenuté okamžiky historie, které se Ransom Riggs (pardon, jasně že Millard) rozhodl do knihy vložit. Některé z nich byly totiž vskutku podivné.
Někde jsem nedávno četla, že díla autorů by se měla číst podle data, kdy vyšla, ne podle pořadového čísla v sérii a takto bych na vás chtěla apelovat i zde. I když souvislosti byste pochopili bez jediné přečtené knihy, mnoho krás byste objevili až po zkompletování série. Knihu hodnotím 10/10 s tím, že z ní mám snad ještě silnější dojmy, než z původní trilogie. Doporučuji všem fanouškům Ransoma Riggse, i těm, kterým učarovalo grafické zpracování. Mít něco takového v knihovně je vážně pocta.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Jota.
Oficiální anotace:
Také vás vždy zajímalo, kde se vzaly podivné děti ze Sirotčince slečny Peregrinové?
Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.
Ransom Riggs se s vámi – díky pečlivé editorské práci jednoho z podivných, Millarda Nullingse – podělí o některá tajemství z dějin podivných. Ti, kdo četli napínavé příběhy o slečně Peregrinové a jejích chráněncích, si tuto laskavou knížku jistě nenechají ujít.
Navštivte také webovou stránku se všemi aktuálními informacemi ze světa podivných dětí – www.sirotcinecslecnyperegrinove.cz.
Název: Povídky podivných / Tales of the Peculiar (Miss Peregrine’s Peculiar Children
Autor: Ransom Riggs
Ilustrátor: Andrew Davidson
Překladatelka: Marie Voslářová
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové / Miss Peregrine’s Peculiar Children
Díl: 0,5.
Počet dílů v sérii: 3 (čtyři, pokud počítáte tyto povídky)
Počet stran: 167
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Vazba: Pevná
O autorovi:
Ransom Riggs je autorem bestsellerů vyhlášených časopisem New York Times – trilogie o podivných dětech slečny Peregrinové. Narodil se na farmě v Marylandu a vyrůstal na jižní Floridě Vystudoval literaturu na Kenyon College a film na University of Southern California. Žije v Los Angeles se svou ženou, autorkou bestsellerů Tahereh Mafi.
Název: Knihovna duší / Library of souls
Autor: Ransom Riggs
Překladatelka: Bronislava Grygová
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové / Miss Peregrine’s Peculiar Children
Díl: 3.
Počet dílů v sérii: 3
Počet stran: 496
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná s přebalem
Oficiální anotace:
Podivuhodné dobrodružství podivných dětí pokračuje třetím dílem tam, kde druhý díl skončil: v londýnské podzemce, do které se infiltrovaly stvůry a ve které je netvor, k němuž Jacob našel klíč v podobě „netvorštiny“. Vlak, do něhož stvůry násilím nahnaly podivné děti i některé ymbryny, dávno zmizel v tunelu. Zůstala však pachová stopa a k Emmě a Jacobovi přibyl podivný pes Addison, který sice nosí brýle, ale čich mu slouží dobře.
Tak začíná poslední (zatím? doopravdy?) velká mise našich podivných a podivuhodných přátel. Na nebezpečné výpravě za osvobozením svých druhů potkávají Jacob a Emma další podivné, laskavé i kruté, poznávají zradu, nebezpečí závislosti, závist i chorobnou touhu po moci. Na konci musí Jacob volit, který z obou světů mu bude domovem. Anebo ho čeká překvapivé řešení? Odpověď naleznete v knize, v níž text opět skvěle doplňují dobové fotografie, některé více než zvláštní – zkrátka podivné.
Název: Pád / The Fall
Autor: R. J. Piñeiro
Počet stran: 404
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
„Prvotřídní thriller z pera zkušeného profesionála. Loni jsme tu měli román Marťan od Andyho Weira, letos přebírá pochodeň Pineirův Pád.“
Open Letters Monthly
Připravuje se TV seriál
Jack Taylor odjakživa potřeboval k životu dobrodružství a adrenalin. Pro vládu testoval výzbroj a výstroj v nejrůznějších drsných prostředích, od vyprahlých pouští přes hlubiny oceánů po ledové vrcholky hor. Až mu byla i samotná Země malá…
Dalším krokem v Jackově slibné kariéře je zvlášť extrémní kousek – na vlastní kůži vyzkouší možnost strategických výsadků z kosmu. A nejde o „pouhý“ skok ze stratosféry, jaký absolvoval Felix Baumgartner nebo Joseph Kittinger. Jack se chystá vrhnout se do prázdna až z nesmlouvavé žhavé termosféry, překonat rychlost zvuku a čelit řadě předvídatelných nebezpečí: vzplanutí v atmosféře, selhání výstroje či vlastního organismu.
Jenže na to, co ho čeká dole na Zemi, ho žádný výcvik nepřipravil!
První dojmy z obálky:
Dechberoucí, originální… Má úplně všechno, co by měla správná obálka mít. Z toho by si mohlo vzít leckteré nakladatelství příklad.
Hodnocení obálky:
O autorovi:
Rogelio J. Pineiro se narodil na Kubě a vyrůstal ve Střední Americe, na konci sedmdesátých let minulého století přesídlil do Spojených států. Vystudoval elektroinženýrství a pracoval v oboru mikroprocesorů. V počítačovém průmyslu působil až do roku 2011, odkdy se plně věnuje psaní knih.Literaturu miloval od dětství, četl v každé volné chvilce, a tak se s nadšením a nasazením sobě vlastním pustil do psaní. Je autorem řady románů, např. Conspiracy.com, Firewall, Cyberterror, Shutdown, Ultimatum.
R. J. Pineiro má i pilotní průkaz, černý pásek v bojových uměních, je nadšenec do zbraní, sportovní potápěč a cestovatel – projel Evropu, Asii i Ameriku.
Oženil se se svou školní láskou Lory, umělkyní a návrhářkou šperků. Mají syna Camerona a žijí v Austinu v Texasu.
Autorské stránky: www.rjpineiro.com
Recenze:
Pineirův Pád láká na podobnou tematiku jako Marťan, (přiznejme si to) nebývale krásnou obálkou a příslibem TV seriálu. Mělo by se jednat o knihu plnou napětí a překvapení, řadit do žánru sci-fi, dnes tolik podporovaného (obzvlášť po tolik úspěšném zmiňovaném Marťanovi, Gravitaci a Interstellaru). Já sama se musím přiznat, že jsem čekala ledacos. Něco geniálního, něco na chlup podobného Marťanovi… Ale sakra, tohle fakt ne.
Žádný Marťan, žádné očekávané zdlouhavé létání roztáhnuté přes polovinu knihy… Ne, tohle není sci-fi, jaké si představujete. Tolik vyzdvihovaný pád z termosféry se opravdu koná, netrvá ale víc než pár desítek stran (přesně 43). To, co na mě čekalo poté, jsem nečekala vůbec. Mám osobní limit nepopisovat děj nad 50. stranu knihy, proto neřeknu, co tak monstrózního se Jackovi po dopadu na Zemi stane, v každém případě nečekejte Marťana. Ani vesmír. Nebo spíš ne nutně.
Jack se znovu nadechl osvěžujícího vzduchu, poslouchal pumpy a sledoval rychle rostoucí Zemi, jako by hrál nějakou videohru s vypnutým zvukem.
Jsem ráda, že se nejednalo o super rychle napsanou napodobeninu Marťana, ale něco úplně jiného. Přesto, pár podobností tu ve spojitosti s žánrem sci-fi pochopitelně je. Hned na začátku je poznat, že autor neblábolí o ničem, co by si důkladně neprostudoval a pokud ne, tak nevaří z vody. Technické informace a „zajímavosti ze světa vědy“ čekejte tedy určitě, ne však na úkor příběhu. Autor totiž dobře pamatoval na to, že píše beletrii a nezabýval se nepodstatnými detaily.
Kniha je psána v er-formě, díky tomu můžeme „snadno“ přepínat mezi jednotlivými hrdiny. Přesto se musím přiznat, že mi konkrétně tento aspekt knihy občas činil potíže. Stavy zmatení byly velmi časté a než jsem přepla, chvíli mi to trvalo. Ale velké plus za to, že to autor dokázal využít i ve svůj prospěch a těmito změnami úhlů pohledu udělal příběh barvitější a řekla bych i lépe uchopitelný. Kdyby se jednalo jen o Jacka, o hodně bychom při čtení přišli.Měl by to prostě přijmout. Hluboko uvnitř věděl, že věci se nakonec vždycky nějak vyřeší, dokud se bude držet rozumu, řídit se svým výcvikem a zůstane v klidu.
Autor si zakládal na tom, aby psal výhradně o věcech, které znal. Nešel přes čáru, věděl o čem píše, a tak určitá nezasvěcenost v některých ohledech není v příběhu vůbec patrná. Román tak působí realisticky a perfektně mu to šlape Je akční, napínavý, někdy i hrozivý. Líbilo se mi to, a to hodně, navzdory tomu, že knihy způsobující husí kůži nutně nevyhledávám. Marťan to sice není, ale nápad a zpracování to má špičkové.
Příběh Jacka Taylora ve výsledku zasahuje hned do několika literárních žánrů. Poprvé, sci-fi. Podruhé, thriller. Potřetí krimi. Počtvrté horor (i když pro většinu čtenářů možná ne, já jsem na tyhle věci prostě citlivka). Raději nepočítám, kolik témat používá. V každém případě, kdybych to všechno měla splácat dohromady a vystihnout to jedním slovem, pak je to jedno obrovské puzzle. Někdy trochu hůře poslepované (autor by musel být génius, aby si všechny podrobnosti uhlídal), jindy trochu stereotypní (klišé, ach to klišé), i přes všechny chyby to je ale dílo, které překvapí a nadchne. Za mě tedy 9 hvězdiček se smeknutým kloboukem za to, co se podařilo autorovi vytvořit.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet
Název: Podivné město / Hollow City
Autor: Ransom Riggs
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové / Miss Peregrine
Díl: 2.
Počet stran: 419
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Deset podivných dětí prchá před armádou obludných monster.
A pomoci jim může jen jediný člověk – jenže ten je uvězněn v těle ptáka.
Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou lék pro svou milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jenže ve městě ničeném válkou číhají nečekaná překvapení na každém rohu. A než Jacob dovede podivné děti do bezpečí, musí učinit důležité rozhodnutí, které se týká jeho lásky k Emmě Bloomové.
Sirotčinec slečny Peregrinové vtáhne čtenáře do imaginárního světa telepatie a časových smyček, cirkusových triků a vlkodlaků – do světa obydleného „podivnými“ dospělými, vrahounskými stvůrami a bizarními druhy zázračných zvířat. Stejně jako v prvním díle v sobě i druhá část Podivných dětí spojuje napínavou fikci s dosud nepublikovanými dobovými fotografiemi a nabízí tak jedinečný čtenářský zážitek.
První dojmy z obálky:
Krása, krása, krása. Stejně tak je naprosto úžasné grafické zpracování uvnitř (a nejsem sama, kdo to říká), díky kterému koukáte jako puk už jen na začátku nové kapitoly. A nezapomínejme na černobílé fotografie, které živě doprovázejí příběh a nutí mě ptát se, jestli je autor doplnil až po napsání románu nebo se jimi inspiroval, neb ta podobnost s danou situací je možná až trochu podivná.
Co docela úzce souvisí s obálkou, je název. Zcela upřímně nevím jestli by nebylo vhodnější ponechat originální Město netvorů, i když chápu, že díky Podivnému městu si čtenář ihned pospojuje souvislosti mezi prvním a druhým dílem. Fuh, ukázka jak příšerné dilema kolikrát určitě musí být překladatelem.
Hodnocení obálky:
O autorovi:
Ransom Riggs vyrostl na Floridě, ale nyní je jeho domovem kraj podivných dětí – Los Angeles. Byl odkojen duchařskými příběhy a britským humorem, což zřejmě vysvětluje, proč píše právě takové příběhy, jaké píše. Existuje nenulová možnost, že je právě teď u vás doma a pozoruje vás z úkrytu pod postelí. (Běžte to prověřit. Počkáme na vás.)Pokud ho nenajdete tam, můžete se s ním setkat prostřednictvím Twitteru @ransomriggs nebo na ransomriggs.com
Moje poznámka: Ransom Riggs se oženil s Tahereh Mafi, autorkou dystopie Jsem roztříštěná, proto pokud jste to doteď nevěděli, tady to je.
Recenze:
Po dlouhém dvouletém mučení tu je konečně druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti, jediného hororu, který jsem byla kdy ochotna číst. Že tahle recenze bude určitě zaujatá? To tedy bude, sakra, protože je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Tak, výstražný maniacký smích bychom měli, teď se dáme do práce.
I když jsem se ke grafickému zpracování vyjádřila už výše, musím zopakovat, že když vás nezaujme obsah, můžete vzít jed na to, že ty fotografie a zdobené stránky uvnitř ano. Co je důležité vědět, je, že jsou tyto „podivné“ fotografie stejně jako v jedničce naprosto synchronizované s textem a doplňují tak vaši představivost. Pro toho kdo ji má menší velká úleva, pro ty větší snílky příjemné osvěžení.
Co mě zaujalo hned na začátku, byl autorův styl. Neberte mě špatně, první díl jsem samozřejmě četla, přeci jen si teď už do detailů nevzpomenu, jak na mě Sirotčinec působil. Proto jsem si po celé Podivné město neustále opakovala mantru „ten chlap je génius“. Jak jinak byste vysvětlili pocit, jako by vám příběh vyprávěl samotný hlavní hrdina Jacob někde u krbu? Odpovím si sama. Nevysvětlili.
Ze všeho nejlepší na této sérii shledávám atmosféru, při které máte někdy pocit, že si uděláte bobek do gatí a jindy zase, že jen ta samotná podivnost dětí a příběhu uvalí na svět za oknem mlhu a déšť, tak charakteristickou pro Velkou Británii. A jako by toho nebylo málo, v knize se musejí vyskytovat ty podivné děti.Nevím proč, ale na začátku knihy jsem neustále přemýšlela, jestli těch podivných dětí nebylo v prvním díle víc, proto jsem taky nejméně půl hodinky listovala prvním dílem, přičemž jsem došla k závěru, že ty ostatní děti z fotografií jsou nejspíš v jiných smyčkách nebo byly postupně schlamstnuty mými milovanými netvory. V tomto případě hádám spíš to druhé. Co jsem ale chtěla říct, je, že naprosto zbožňuju schopnosti levitující Olivy a ohnivé Emmy. Nezanedbatelný je rovněž osobitý styl Horáce a přímo na nervy jdoucí sarkasmus Enocha. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na Millarda (ostatní podivné děti, které jsem nezmínila, mi prosím odpusťte), neviditelného chlapce, který mě pokaždé něčím rozesměje – už jen to že si bez ostychu kolikrát chodí nahatý, mě dovádí k neskutečnému smíchu. Osobnostně je mi řekla bych nejbližší, neustále mě fascinuje ten jeho až podivný smysl pro detail. Rovněž nezanedbatelná je Emma a její vůdčí schopnosti. Z nových postav si zatím netroufám nikoho vybrat.
Co bych nechtěla opomenout, je, že upřímně doufám v brzké vydání třetího dílu, protože jinak si osobně dojedu za Riggsem a nakopu mu tu línou spisovatelskou zádel. Osobně si myslím, že ať už do budoucna tento autor napíše cokoli, já si to zaručeně přečtu.
Celkově hodnotím tento díl za úspěch, protože splnil má vysoká očekávání a opět mě přiměla zdravě se bát (alespoň o něčem, můžu prohlásit, že mě nezadrží v cestě na záchod). Také bych chtěla zdůraznit, že to není to typické romantické YA, kterých je dnes jako hub po dešti, tudíž si knihu mohou přečíst všichni, kdo mají rádi fantasy s nádechem strašidelna. Dokonce si troufám tvrdit, že v jakémkoli věku – jinak řečeno, jestli si to nepřečtete, tak vám to stejně jako té holce u zubaře, co se ptala na obsah, prostě vnutím. Obzvlášť, když se chystá filmové zpracování pod taktovkou Tima Burtona.
Hodnocení knihy:
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Jota
Název: Ve stínu černých ptáků / In the Shadow of Blackbirds
Autorka: Cat Winters
Počet stran: 342
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?
První dojmy z obálky:
Jedním slovem nádhera. A tím nemyslím jen obálku. Grafické zpracování je vážně nádherné - stejně tak jako u Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Dívka na obálce skvěle vystihuje hlavní hrdinku i povahu příběhu + čtenář alespoň ví, jak vypadá Juliův plakát mnohokrát zmiňovaný uvnitř knihy.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Cat Wintersová v roce 2013 vydala svou prvotinu, román Ve stínu černých ptáků, který je nominován na cenu YALSA (Young Adult Library Services Association, organizace knihovnických služeb pro mladé dospělé) za nejlepší román pro mladé.Druhý román Cat Wintersové, The Cure for Dreamimg, má vyjít na podzim 2014. Jejími autorskými vzory jsou mj. sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe, Sarah Watersová, Margaret Atwoodová, Daphne du Maurier.
Cat Wintersová žije v Portlandu v Oregonu s manželem a dvěma dětmi.
Recenze:
Nějak takhle… obvykle o knihách říkám, že jsem o jejich potenciálu před přečtením neměla ani ponětí, ale tady u této zvláštní duchařiny musím říct, že jsem to čekala. Před otevřením té božsky zpracované knihy jsem si přečetla nespočetně recenzí (většinou jsem narážela na ty kladné) a navzdory svému přesvědčení, že nebudu dělat ukvapené názory, jsem se vážně začala těšit.
Hned na začátek musím uvést, že se mi kniha četla hrozně pomalu. Neberte mě špatně, styl autorky je velmi čtivý a za jiných okolností bych měla její příběhy slupnuté během chviličky, ale tentokrát jsem musela číst po malých dávkách, protože toho na mě bylo zkrátka moc. Já hloupá si rozečetla tuto knihu hned poté, co jsem dokončila trilogii Měděný jezdec, takže jsem byla z války, španělské chřipky a chmurných událostí celá nesvá. Bylo to příšerné, číst o beznaději hlavní hrdinky, když na jedné straně jí zemře velmi blízký přítel Stephen a na straně druhé se k ní plíží španělská chřipka jako tichošlápek. Ostatně, právě proto má ode mě kniha snížené hodnocení… Ale to už bych trochu předbíhala.
Vážně mě iritovalo, jak moc mě autorka v průběhu čtení trápila. Nesnáším, když zemře některá z hlavních postav a děj se pak pořád točí dokolečka v tom útrpném rytmu, že „smrtka bere bez rozdílu“. Ale abych se zase špatně nevyjádřila – to co tu čtete není stížnost na perfektní knihu, ale na mou melancholii ohledně trochu smutného konce, který byl na mě prostě moc.Co se týče postav, hlavní hrdinka si mě získala především svým geniálně originálním myšlením, ale také svou neufňukaností, které si velmi cením vzhledem k tomu, že je děj zasazen do tak depresivní doby. Kéž bych dokázala být v některých situacích tak klidná jako ona… Ale abych se vrátila k té originalitě – vážně jsem si cenila to, jak byla Shell potrhlá. Mám ráda geniálně potrhlé hrdinky… Obzvlášť takové jako je tahle. Samotný Stephen mi byl sympatický díky své lásce k focení a skutečnosti, že občas potřeboval pomoc stejně jako normální obyčejný normální člověk. Tety Evy mi bylo líto, ráda bych věděla, jestli si nakonec někoho našla, aby nemusela být tak osamělá, protože po celý příběh měla jednu smůlu vedle druhé.
Co mě fascinovalo nejvíc, byla skutečnost, že Ve stínu černých ptáků je autorčina prvotina. No věřili byste tomu? Tedy alespoň ti, co knihu četli mi musí dát za pravdu, že Cat Winterspůsobila jako ostřílená pisatelka. Nehledě na to, že její znalosti daleko převyšovaly standart. A právě tady se dostáváme k samotné španělské chřipce…
Tento odstaveček nebude mít s knihou nic moc společného – jen bych se ráda podělila o svůj názor. Nepřijde vám trochu divné, že španělská chřipka vypukla uprostřed dění 1. světové války a odešla s jejím koncem? Já jen… Na světě je hodně záhad, které bych kolikrát přiřkla nějaké vyšší moci a tohle je jedna z nich. Jestli narážím na Boha? Ne, ale na nějakou vyšší sílu určitě. Přijde mi, jako by nás matka příroda trestala za to, jak se tu všichni chováme a tohle byl jeden z jejích vychovávacích prostředků. Jaká to ironie, že se do budoucna nikdo nepoučil… Války vedeme stále, chováme se hůř než zvířata. Jsem zvědavá, za jak dlouho matce Zemi dojde trpělivost, protože lidé jsou ta nejhorší stvoření, co tu kdy byla. Ale to už hodně odbočuji od tématu, takže recenzi zakončím nějakým tím shrnutím. :)
Recenzi bych zakončila nějak takto: Brilantní a realistické čtivo, které dokáže zaujmout nejen svou duchařskou podstatou, ale také samotným líčením událostí kolem španělské chřipky a první světové války. A musím ještě říct jedno. Kniha je naprosto dokonalá – těch dvou hvězdiček co jsem ubrala kvůli špatnému konci, si nevšímejte, to je jen můj skromný přecitlivělý názor. Pokud máte rádi mrazivé příběhy a nevadí vám trocha nostalgického smutku, jděte do toho a tuhle knížku si přečtěte.
GIF bonus:
Má očekávání:
Při otevírání knihy:
Během čtení knihy:
Po přečtení knihy:
Hodnocení knihy:
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Jota
Název: Konec a smrt Amelie Anne / Amelia Anne is Dead and Gone
Autorka: Kat Rosenfield
Počet stran: 240
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2013
Vazba: Měkká
Děj:
Becca vždy toužila opustit ospalé malé městečko, ve kterém vyrostla. Nález neznámé mrtvé dívky u cesty však všemi obyvateli, včetně Beccy, otřese. Becca stále nemůže pochopit, jak mohlo k něčemu takovému dojít nedaleko jejího domu, a poprvé v životě se nedokáže rozhodnout, co by měla udělat dál.
Krátké kapitoly popisující poslední dny Amelie Anne jsou provázány s létem, které prožívá Becca, a souběžné příběhy dvou mladých dívek, které mají potíže s vlastní identitou a vztahy na hraně, přivádějí čtenáře stále blíž a blíž k pravdě a postupně rozplétají skutečný příběh Amelie Anne.
První dojmy z obálky:
Tak tohle je... Ehm, no, doufám, že ji neuvidí nějaké malé dítě. Připadá mi hrozně morbidní, přesto nemůžu říct, že se mi nelíbí. Zaujme, to ano, ale nejsem si jistá, jestli bych si ji nebála nic netušící odnést domů, protože ta obálka mi přijde kvůli těm nohám a hlíně opravdu děsivá.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Kat Rosenfield se narodila a vyrůstala v Coxsackie, New Yorku, vystudovala New Jersey Drew University a pracovala jako asistent produkce, publicista a textař v New Yorku, než našla své místo ve psaní pro teenagery. Její první román, Konec a smrt Amelie Anne, byl v originále publikován nakladatelstvím Dutton v červenci 2012. Její druhý román, Inaland, bude publíkován na jaře / v létě 2014.Nepíše-li zrovna beletrii, přispívá zábavnými zprávy a komentáři na blog MTV Hollywood Crush a učí správné flirtovací techniky na Barnes & Noble ve SparkLife.
Název jejího rodného města se nevyslovuje tak, jak si myslíte.
Její oficiální web naleznete na adrese: katrosenfield.com
Recenze:
Hned na začátku vám musím zcela upřímně říct, že se mi tato knížka vůbec nelíbila. Nebavila mě, byla až příliš nevýrazná a mým názorem je, že to mohlo být daleko lepší. Ale jelikož svůj postoj trochu rozvést musím, popíšu vám, z čeho mi tak vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Bohužel, tentokrát to v dobrém smyslu myslet nebudu.
Když jsem uviděla tu morbidní obálku, pomyslela jsem si: „Tak tohle si prostě musím přečíst!“ – chyba číslo jedna. Poté mě napadlo: „Má to málo stránek, bude mi to určitě pasovat!“ – chyba číslo dva. A pak moje poslední myšlenka: „Tak jo, jdeme na to, Amelie.“ – a toť má chyba číslo tři. Protože, jak se ukázalo, všechna má očekávání byla naprosto špatná. Mimochodem, už se bojíte? Ale ne, nemáte čeho, žádný bubák na vás nevyskočí. :)
Nuda, nuda, nuda. Celou dobu jsem se nudila a říkala si: Prosím, ať to vážně není tak předvídatelné, jak si myslím. Bohužel pro mě, autorka této knihy slova napětí a chytré rozuzlení ve slovníku pravděpodobně nemá. Nebo jsem to v něm alespoň nijak výrazně nezaznamenala. A i když jsem následující větu ve svých recenzích psala již několikrát, raději ji zopakuji: Nemyslím si, že bych byla jednou z těch náročných čtenářek, protože pokaždé, když ukážu na zahradníka, na konci se dozvídám, že to byl řezník. O to větší zklamání pro mě je, když si vzpomenu, jak jsem na konci zjistila, že postava, kterou jsem celou tu dobu podezřívala, byla opravdu vinna.Podle mě byl potenciál příběhu nevyužitý. Téma se mi líbilo, a kdyby autorka do příběhu přidala něco, co by mě překvapilo, jistě bych tu teď nemusela naříkat nad promarněným časem, který mi už nikdo nevrátí. Ne, tak zlé to zase nebylo… I když mi styl autorky připadal trochu nepatřičný, co se týče žánru YA, kniha se četla překvapivě dobře a já alespoň můžu říct, že jsem si u příběhu krásně odpočinula. U Amelie Anne jsem alespoň pro jednou nemusela zapínat mozkové závity a mohla knihou jen tak proplouvat.
Co se týče postav, ani ty mě moc nezaujaly. Ostatně jako skoro všechno na této knize (vyjma slohu, který by se hodil spíš ke knihám pro dospělé). Charaktery mi nepřišly ničím výjimečné – vlastně si nedokážu představit, že by se některá z postav mohla stát mou oblíbenou. Hlavní hrdinka (Ne Amelie, ta je mrtvá – myslím Rebeccu, která se do jejího případu chtíc nechtíc zapletla) mě občas štvala, hned nato jsem se s ní ztotožnila a nakonec zbyla jen myšlenka: Škoda, že to nebylo o trošičku propracovanější.
Nakonec musím říct, že i když jsem vyjmenovala snad tisícero důvodů, proč knihu nečíst, příběh nebyl nejhorší. Knihu bych přiřadila k méně náročným čtenářům, co by si rádi odpočinuli od namáhavých thrillerů a detektivek, co nám nedají spát a jsou zátěží pro náš mozek. Navíc, jak jsem již řekla (napsala), celkově se kniha četla docela dobře a jelikož o některých knihách nemohu tvrdit ani to, Konec a smrt Amelie Anne bych vám doporučila alespoň na vypůjčení z knihovny. Radím vám ale už teď, abyste od ní neočekávali příliš mnoho – nemuselo by se vám to vyplatit.
Hodnocení knihy:
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont
Název: Návrat z temnoty / Pretty Girl-13
Autorka: Liz Coley
Počet stran: 297
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013
Vazba: Pevná
Děj:
Bylo jí třináct, když se ztratila.
Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.
Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách, které prožila, aby získala nazpět svůj život.
První dojmy z obálky:
Obálka je úžasná, jen si myslím, že při prvním pohledu si bude mnoho lidí myslet, že je to nějaký horor, nebo temné fantasy a ne obyčejný román. Ale ono to asi ani jinak nejde, protože obálka dokonale sedí s tématem. V každém případě nevím, jestli se mi zadní strana nelíbí víc než ta přední. :D
Hodnocení obálky:
O autorce:
Liz Coleyová debutovala sci-fi povídkami, které vyšly v časopise Cosmos a v několika antologiích. Proslavila se románem Out of Xibalba (2011), ve kterém se hlavní hrdinka, teenagerka, dostane ze současnosti do světa starých Mayů.Kniha Návrat z temnoty (Pretty Girl-13), vychází ve více než deseti jazycích a na audioknihách po celém světě.
Jak sama autorka tvrdí, snaží se vyprávět příběhy, které čtenáře trochu rozesmějí a trochu rozpláčou a donutí je přemýšlet o tom, co to znamená být naživu.
Liz žije v Cincinnati v americkém státě Ohio s manželem, dospívající dcerou, chrápajícím psem a kulhavou starou kočkou, a miluje hlasité předčítání. Kromě toho ráda šije, peče, hraje tenis, fotografuje a zpívá.
Více informací o ní naleznete na www.lizcoley.com nebo na www.facebook.com/liz.coley
Recenze:
Návrat z temnoty - co si pod tímto názvem představíte? Já jsem si poprvé představila nějakou temnou fantasy, možná až horor, každopádně jsem nečekala "jen obyčejný" román. Co musím ale říct, je to, že mě tato skutečnost ani trochu nemrzí. Fantasy tu už bylo strašně moc, takže jistě pochopíte proč jsem za tento román vděčná. Musím vás ale varovat, tohle není úsměvné jako Zapomenutá, tohle je děsivé a šokující monstrum, od kterého se nebudete moct hodnou chvíli odtrhnout. Proto si dobře rozmyslete, kdy a jestli si knihu pořídíte. Protože pokud jste s časem na tom podobně jako já (ach, konečně je ta pitomá škola za mnou), okamžitě zavřete prohlížeč a běžete raději udělat to, co je nutné, protože jinak si už čas pro sebe neukousnete.
Autorka popsala velmi zájímavé téma a to disociaci, o které jsem nikdy dřív neslyšela. Co to je? V případě Angie se jedná o rozštěp osobnosti, kdy při jakékoli traumatické události ovládá její tělo jiná osobnost. A Angie jich má v sobě hned pět (počítám dobře, že ano?). Pokud jste si přečetli anotaci pak jistě tušíte, co se po ty tři roky dělo. Popravdě řečeno, autorka si vybrala opravdu těžké téma a mnoho jiných by se při popisování něčeho takového opravdu zapotilo, ale ona ne. Liz si to v klidu napíše a neudělá při tom jedinou logickou chybičku. Tohle není normální. Návrat z temnoty je její druhé dílo (pokud nepočítám More Scary Kisses, na které se podílelo neskutečně mnoho autorů) a ona ji napíše tak skvěle. Po tomto zážitku, kdy jsem se celou knihu klepala, co přijde dál si vážně přeju, aby začala Liz psát veselé romány, protože jinak mě svými dalšími knihami zabije.
Kniha se dělí na tři části. Ty, My a Já. První dvě jsou napsány ve třetí osobě, ta poslední v první. Autorka si nezakládá ani tak na přímé řeči, ale spíš na vyprávění. Ostatně, jinak by to v tomto příběhu nešlo. Jak byste chtěli popsat příběh, kde by byli alternativní osobnosti a dbát na přímou řeč? Odpověď je jasná. Nešlo by to. Nebudu vám lhát, někomu může kniha přijít nudná, protože se v ní autorka převážně věnuje terapii a na děj kolikrát kašle. Mně osobně to nevadilo, protože jsem věděla, že kdyby knihu tímto způsobem nepopsala, byla by uspěchaná. Popravdě řečeno, i když si Liz dala záležet, mi přijde, že to uspěchané bylo i tak. Psycholožka nejdříve mluví o řádu několika let a Angie "to něco" zvládne za pár měsíců. Jasně, beru, že je výjimečný případ a že v sobě nemá tolik alterů, aby to trvalo tak dlouho jako u ostatních, ale přesto se mi zdá, že to všechno šlo až podivně hladce.Víte jak jsem nahoře mluvila cosi o tom, že tato kniha je hrůzostrašné monstrum? Hned vám vysvětlím proč. Celou tu dobu, co jsem knihu četla a byla neustále překvapená jsem netušila, že mě závěr dokáže překvapit ještě víc. Popravdě řečeno nechápu, jak se to mohlo všechno stát a jak mě autorka dokázala tolikrát překvapit.
V každém případě se ale po knize podívejte a pokud vás aspoň trochu láká, kupte si ji, nebo jednoduše půjčte z knihovny, protože to vážně stojí za to. Já jsem ráda, že tuhle knihu vlastním a mám ji na hrdém místě hned vedle Zapomenuté, protože tyhle dva romány jsou jednoduše jedny z nejlepších. Pomalu už začínám pochybovat o tom, že Fortuna vydá někdy něco špatného... Ani ten Soud padlých andělů nebyl špatný, ale to už bych se zase rozpovídala. :D
Hodnocení knihy:
*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)




























Social Icons