Autorka: Kat Rosenfield
Počet stran: 240
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2013
Vazba: Měkká
Děj:
Becca vždy toužila opustit ospalé malé městečko, ve kterém vyrostla. Nález neznámé mrtvé dívky u cesty však všemi obyvateli, včetně Beccy, otřese. Becca stále nemůže pochopit, jak mohlo k něčemu takovému dojít nedaleko jejího domu, a poprvé v životě se nedokáže rozhodnout, co by měla udělat dál.
Krátké kapitoly popisující poslední dny Amelie Anne jsou provázány s létem, které prožívá Becca, a souběžné příběhy dvou mladých dívek, které mají potíže s vlastní identitou a vztahy na hraně, přivádějí čtenáře stále blíž a blíž k pravdě a postupně rozplétají skutečný příběh Amelie Anne.
První dojmy z obálky:
Tak tohle je... Ehm, no, doufám, že ji neuvidí nějaké malé dítě. Připadá mi hrozně morbidní, přesto nemůžu říct, že se mi nelíbí. Zaujme, to ano, ale nejsem si jistá, jestli bych si ji nebála nic netušící odnést domů, protože ta obálka mi přijde kvůli těm nohám a hlíně opravdu děsivá.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Nepíše-li zrovna beletrii, přispívá zábavnými zprávy a komentáři na blog MTV Hollywood Crush a učí správné flirtovací techniky na Barnes & Noble ve SparkLife.
Název jejího rodného města se nevyslovuje tak, jak si myslíte.
Její oficiální web naleznete na adrese: katrosenfield.com
Recenze:
Hned na začátku vám musím zcela upřímně říct, že se mi tato knížka vůbec nelíbila. Nebavila mě, byla až příliš nevýrazná a mým názorem je, že to mohlo být daleko lepší. Ale jelikož svůj postoj trochu rozvést musím, popíšu vám, z čeho mi tak vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Bohužel, tentokrát to v dobrém smyslu myslet nebudu.
Když jsem uviděla tu morbidní obálku, pomyslela jsem si: „Tak tohle si prostě musím přečíst!“ – chyba číslo jedna. Poté mě napadlo: „Má to málo stránek, bude mi to určitě pasovat!“ – chyba číslo dva. A pak moje poslední myšlenka: „Tak jo, jdeme na to, Amelie.“ – a toť má chyba číslo tři. Protože, jak se ukázalo, všechna má očekávání byla naprosto špatná. Mimochodem, už se bojíte? Ale ne, nemáte čeho, žádný bubák na vás nevyskočí. :)
Podle mě byl potenciál příběhu nevyužitý. Téma se mi líbilo, a kdyby autorka do příběhu přidala něco, co by mě překvapilo, jistě bych tu teď nemusela naříkat nad promarněným časem, který mi už nikdo nevrátí. Ne, tak zlé to zase nebylo… I když mi styl autorky připadal trochu nepatřičný, co se týče žánru YA, kniha se četla překvapivě dobře a já alespoň můžu říct, že jsem si u příběhu krásně odpočinula. U Amelie Anne jsem alespoň pro jednou nemusela zapínat mozkové závity a mohla knihou jen tak proplouvat.
Co se týče postav, ani ty mě moc nezaujaly. Ostatně jako skoro všechno na této knize (vyjma slohu, který by se hodil spíš ke knihám pro dospělé). Charaktery mi nepřišly ničím výjimečné – vlastně si nedokážu představit, že by se některá z postav mohla stát mou oblíbenou. Hlavní hrdinka (Ne Amelie, ta je mrtvá – myslím Rebeccu, která se do jejího případu chtíc nechtíc zapletla) mě občas štvala, hned nato jsem se s ní ztotožnila a nakonec zbyla jen myšlenka: Škoda, že to nebylo o trošičku propracovanější.
Nakonec musím říct, že i když jsem vyjmenovala snad tisícero důvodů, proč knihu nečíst, příběh nebyl nejhorší. Knihu bych přiřadila k méně náročným čtenářům, co by si rádi odpočinuli od namáhavých thrillerů a detektivek, co nám nedají spát a jsou zátěží pro náš mozek. Navíc, jak jsem již řekla (napsala), celkově se kniha četla docela dobře a jelikož o některých knihách nemohu tvrdit ani to, Konec a smrt Amelie Anne bych vám doporučila alespoň na vypůjčení z knihovny. Radím vám ale už teď, abyste od ní neočekávali příliš mnoho – nemuselo by se vám to vyplatit.
Hodnocení knihy:
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Egmont
Social Icons