Recenze: S hlavou v oblacích (pejru)

Název: S hlavou v oblacích (pejru)

Autorka: Kateřina Petrusová

Počet stran: 119

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013

Vazba: Pevná

Děj:

Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?

První dojmy z obálky:

Krásně zamilovaná, naprosto k tématu a jak jinak říct než nadpozemská? :)

Hodnocení obálky:

O autorce:

Kateřina Petrusová je spokojená manželka, pyšná matka a psavec, chvílemi hodně líný a nepravidelný. Narodila se před třiceti lety v Pardubicích, a přestože má svoje město ráda, zanedlouho se přestěhuje o pár kilometrů dál, kde bude moct ráno v pyžamu otevřít francouzské okno v obýváku a vyjít na zahradu.

Píše s většími či menšími přestávkami patnáct let – povídky, pokusy básničky, blogové zápisky i pár úplně opravdových článků na internetu. Naplno se do toho vrhla před třemi lety, kdy narazila na skupinku stejně nadšených pisatelek a pořídila si s nimi povídkový web.

Psaní je pro ni relax a zábava. A pokud pak čtení toho, co napíše, pobaví i někoho dalšího, je to další, úžasný bonus.

Její web najdete na adrese: katerinapetrusova.cz

Recenze:

Po úspěšných Bavettových přichází Kateřina Petrusová s románem S hlavou v oblacích (pejru) nabitým láskou, vtipem, ale také špetkou napětí. Ke knize jsem prvně přičuchla, když jsem narazila na její ukázku s tím, že se chystá "něco nového" od autorky Bavettových. Styl autorky jsem si totiž velmi oblíbila, tak jsem si předsevzala, že ji budu sledovat v její budoucí tvorbě. A ejhle, je to tady. A věřte mi, kdybych neměla mrakodrap (jak jinak tomu taky říkat) knížek k přečtení, sáhla bych po tomto malém dílku znovu, protože čtení jsem si fakt užila.

Hned na začátku vás musím varovat, že se od začátku do konce budete pořád tlemit, takže pokud máte nějak citlivou bránici, fakt jděte od toho. Pokud ne, tak vaše odmítnutí neberu, protože i když je příběh poměrně předvídatelný, je také neuvěřitelně chytlavý. S mým hlemýždím tempem jsem těch 120 stránek schlamstla za jeden večer s tím, že jsem na konci marně hledala nějaký skrytý přídavek, co jsem přehlédla. Bohudík jsem ho nakonec vážně našla, ale ne v knize. Pokud je tu tedy někdo, kdo už má přečteno, hned teď vás odkážu na Vánoce v pejru.

Takže, těch co to už četli jsem se už zbavila, teď nastává čas pro vychvalování postav. Už u Bavettových jsem si pokaždé oblíbila hlavní hrdiny, tady tomu nebylo jinak a Zmrzlina s Velkým zlým Marvinem se mi ihned dostali pod kůži. Abyste mě chápali, samo že myslím Markétu s... no, ehm, to už by byl možná menší spoiler. V každém případě musím říct, že mě Markéta častokrát dostávala do kolen (a stejně tak i Marvin a jeho špičkový zásah s policisty za zadkem) s jejími sprostými nadávkami a posléze ondatrou, ze které se třepu i na obrázku. Zrovna o tom bych se taky chtěla trochu pobavit, protože včera jste tu mohli číst recenzi na Hrej tajně, kde jsem si stěžovala, že je v knize příliš mnoho sprostých nadávek. Hm, tady musím upozornit, že jich taky není zrovna nijak málo, ale dá se jim alespoň zasmát a není to až tak moc časté. Přesto byste se měli připravit na občasné "nasrat" a už poměrně rozšířené "a kurva" (tady se musím vzhledem k Markétině povaze zasmát), postupně se však přeorientujeme na již zmíněnou ondatru, takže pokud by to někomu vysloveně vadilo, máte aspoň naději, že to nebudete muset trpět až do konce. Ale říkám si, že když to nevadilo mě, co kolikrát z pusy vyloudí maximálně "a do háje", tak by to nemuselo být až tak horké.

Co musím vážně pochválit, je české prostředí, do kterého autorka příběh vložila. Ne že bych se českým knihám nějak výrazně stranila, ale až moc často se mi stává, že mě žádná kniha nijak výrazně nenadchne, tak se pokaždé jen uchýlím k těm zahraničním autorům, co se zaměřují zejména na USA, popř. Velkou Británii a raději nad tím moc nedumám. Po dlouhé době jsem si tak přečetla knihu z českého venkova s tím pitomým úsměvem na tváři a hřejivým pocitem v duši.

I když je kniha často docela přeslazená, konec znáte už od samého začátku, já si nemůžu pomoct, mně se to prostě neskutečně líbilo. Možná jsem moc měkká a něco bych knize vyčíst měla, ale já na to nemám srdce, protože bych sama sobě vlastně lhala. Ženy, pokud hledáte něco odpočinkového na dovolenou, která už je pomalu za humny, sáhněte po téhle krásce, slibuju, že nebudete litovat.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment